Katka a Adam: LYRICKÝ DIALOG - trochu jiná recenze

 

Café v lese, Krymská 12, Praha ve 20:00

 

Adam se mi ozval nedávno do vzkazů na Literu, že jezdí s Katkou po různých městech republiky a pořádají čtení nazvané Lyrický dialog. Chtějí se zastavit také v Praze, a jestli prý nevím o nějakých možnostech, kde by se mohli předvést. Nevěděl jsem, ale požádal jsem znalejší Pamínu, zda by neměla nějaké vhodné tipy. Dostal jsem od ní odkazy na dvě kavárny, ovšem když jsem je Adamovi poslal, už měli mezitím domluvené Café v lese ve Vršovicích, kam jsem byl také rovnou pozván, abych se přišel podívat. Trefili se s datem zrovna do termínu, kdy jsme měli už domluvenou s Pamínou, Nikitou a Frr společnou schůzku, abychom si zkoordinovali vlastní připravovaná čtení na podzim, tak jsem se zaradoval, že bychom se mohli pak jít na Lyrický dialog podívat třeba všichni čtyři. Jenže člověk míní a pánbůh mění, Café v lese posunulo začátek z 18:00 na 20:00 a to už neměla Niki možnost hlídání, tak jsme se nakonec na představení vydali jen sami s Pamínou. Katka s Adamem se s námi všemi aspoň předtím pozdravili, protože už byli v Praze, takže jsme společně chvíli u kafe poplkali a trošku blíž se při tom i poznali. 

 

Když jsme nakonec s předstihem dorazili s Pamínou do Café v lese a našli salonek určený k recitaci, zastihli jsme Katku a Adama v pilné přípravě na vystoupení. Nechtěli jsme je rušit, ale byli jsme pozváni k nim ke stolu, a tak se poslední přípravy obou protagonistů večera mísily se vzájemným povídáním. S Adamem jsme si kdysi poměrně často vyměňovali komentáře u svých děl na Literu a virtuálně jsme se tak spolu i skamarádili, ovšem potkali jsme se osobně poprvé až teď. Podle těch komentářů jsem si ho představoval jako trošku odrzlého a drsnějšího kluka,  nicméně v reálu je to velmi příjemný a sympatický mladík a tak jsem si musel svůj obrázek o něm trošku poopravit, rozhodně ne ale k horšímu. Stejně sympaticky na mě zapůsobila i Katka, oba tvoří zkrátka dvojici, které se dá jenom fandit – a to nejen ve společném recitování a veršování. Byli jen trošku zklamaní z toho, že kromě Pamíny a mě jsou v salonku už jen dva další hosté, kteří se ale hned na začátku představení zvedli a odešli i se psem, protože evidentně nepřišli na ohlášenou recitaci. Snažili jsme se aspoň oběma účinkujícím vysvětlit situaci v Praze, totiž všeobecně známou zmlsanost pražáků – vždyť když jsme loni s Pamínou navštívili v rámci Dne poezie 2015 čtení čerstvé držitelky Magnesie Litery za poezii v Praze na Žižkově, přišlo si ji poslechnout i dohromady s námi všehovšudy pouze pět posluchačů, přičemž verše to byly opravdu zajímavé a silné. A tak jsme tentokrát na dva účinkující nakonec zůstali v sále dva diváci, což si ale Pamína pochvalovala jako bezvadný návštěvnický luxus. I já se vždy dívám na všechno raději z té lepší stránky a tak jsem nějaké rádoby humorné poznámky k tématu rovněž připojil, aby si to oba nesmírně sympatičtí účinkující tak nebrali.

Katka s Adamem se jako rekvizit zmocnili dvou starých dřevěných barových židlí omlazených zvláštním blankytně modrým nátěrem, na nichž pak porůznu posedávali nebo se o ně opírali, a mohlo se začít. Lyrický dialog je vlastně pásmo básní, jimiž básnířka a básník spolu vedou v první části jakýsi seznamovací a namlouvací dialog, který se po přestávce promění v milostný, protože se mezitím oba natolik dobře poznali, že v té druhé půli už spolu zkrátka chodí. Naprosto nejvýstižněji je to ale vyjádřeno na facebooku jejich projektu a nemůžu to tedy neocitovat: „Autorské čtení poezie v neobvyklém formátu. Katarzynu s Adamem svedla dohromady poezie, pak Adam svedl Katarzynu... Vzniká intimní lyrický dialog.“

Hned první Adamovu báseň jsem si vybavil ještě z Literu a vím, že se mi už tenkrát moc líbila.  Musím říct, že nás představení okamžitě doslova vcuclo, protože Katka s Adamem spíš hrají hru ve verších, než že by jen recitovali. Můj obdiv si získali i tím, že své verše umí nazpaměť, i když se občas Adam i trošku zadrhl, ale to jsem připisoval spíš oné počáteční nervozitě z toho, že chybělo větší publikum, na což oba nebyli z předchozích vystoupení mimo Prahu zvyklí. Ovšem nasazení a opravdovost, s jakými se jejich účinkování neslo, udělalo z těchto drobných vybočení spíš slušivé pihy na kráse. Když chtěl Adam občas nastalou situaci vysvětlovat, Pamína na něj pokaždé zoufale a prosebně volala, ať nic neříká a pokračují dál, aby se nenarušovala ta úžasná atmosféra, kterou se jim podařilo vytvořit. Musím přiznat, že jsem to cítil stejně, byl jsem naprosto ohromen, čeho jsme svědky a jak strhující a zajímavé to představení opravdu je.

 

Po přestávce dokonce ze zvědavosti dorazili ještě dva mladíci, kteří se u baru doslechli, že se v salonku koná čtení,  a když zjistili, jak je to zajímavé, už neodešli a taky jen nadšeně sledovali a poslouchali, jak si Katka s Adamem skvěle vedou. Kromě výborné poezie jsme byli i svědky přesvědčivých jevištních výkonů, kdy příslušné pasáže doprovázely mimo jiné i polibky, něžné vzájemné doteky a pohlazení, což působilo nesmírně autenticky a všechny nás to do té zvláštní a jedinečné atmosféry o to víc vtahovalo. Nikoho nijak nerozhodilo ani to, když do sálu doslova vtrhli tři mladí anglicky mluvící cizinci a po chvilce rozhlížení zůstali stát s otevřenými pusami, když jim došlo, že se octli asi v uzavřené společnosti a ten nejpohotovější z nich, sympatický vysoký blonďák, se začal rozpačitě omlouvat. V tu chvíli Katka projevila nejen pohotovou duchapřítomnost a duchaplnost, ale i vynikající plynnou znalost angličtiny, nečekané návštěvníky na představení mile přivítala, ale zároveň je upozornila na to, že se koná v češtině, tak nás oba mládenci i dívka s omluvnými úsměvy zase opustili. Pak už se Lyrický dialog opět vrátil do původních kolejí a všichni jsme se tou kouzelnou veršovanou spanilou jízdou nechali znovu nádherně unášet. Závěrečný potlesk po asi hodinu a čtvrt trvajícím představení byl doslova nadšený a bouřlivý a oba nově příchozí se hned Katky s Adamem začali vyptávat,  jak vlastně Lyrický dialog vznikal a vůbec se živě zajímali o oba mladé umělce a měli velkou chuť s nimi diskutovat, což vyznívalo moc fajn. Nechtělo se jim ani věřit, že tak působivé a kvalitní verše si napsali sami. Chválou jsme nešetřili ani my dva s Pamínou, která se přiznala, že jí místy šly do očí až slzy. Já jsem to sice nahlas nepřiznal, ale někdy mi je tam ono dojetí, které občas pociťuji z doteků čisté krásy, vhánělo taky. Se zlou jsem se jen u Pamíny potázal, když jsem Katku s Adamem pochválil, že nejen výborně recitovali, ale i skvěle hráli, že je to vlastně doslova divadelní představení. Pamína mě hned vyčítavě usadila, že to přece nehráli, čemuž jsme se s chutí všichni zasmáli. No, vlastně jsme měli pravdu oba – aktéři totiž své básně na jevišti nejen předvádějí, ale opravdu prožívají, protože je to zkrátka o nich.

 

Nově příchozí mladíci si pak na sympatické dvojici vyškemrali přídavky z první části večera, o kterou byli ochuzeni, a taky se jim jich dostalo. Ale rádi jsme si je znovu vyposlechli i my s Pamínou. Pak se oba kluci rozloučili a Pamína už taky spěchala k rodině, takže jsem s Katkou a Adamem poseděl už jen sám. Nikam se nechvátalo a tak jsme si ještě hodinu a půl povídali o všem možném, nejvíc ale samozřejmě o poezii, a bylo to moc príma. Bylo také znát, že máme s Adamem oba radost, že jsme své virtuální kamarádství mohli přenést i do té reálnější roviny, a je myslím i docela vzácné, když se z původních představ v takovém případě nic nepoztrácí, naopak se k nim přidají i nové obohacující vjemy, což se mi tentokrát bezvadně vyplnilo (nevím samozřejmě, zda i Adamovi). Stále jsem mu chtěl říct, že mi svým charismatem a osobností, která z něj vyzařuje, něčím připomíná Ludvíka Vaculíka, což samozřejmě myslím jako velkou poklonu, ale nějak k tomu nenastala vhodná příležitost. Tak si to třeba někdy přečte tady a snad mi kvůli tomu nevynadá.

 

Před jedenáctou hodinou jsme se vydali vlahou letní nocí domů, po pár desítkách metrů se naše cesty ale rozcházely, tak nás Katka vybídla, ať se s Adamem na rozloučenou obejmeme, což jsme jako dva staří kamarádi bez reptání udělali a já si tu necelou půlhodinku, než jsem došel do svého žižkovského bytu, ještě vychutnával onu příjemnou euforii, kterou jsem ten večer do sebe vydatně načerpal.

 

Doufám, že až Katka s Adamem budou zase někde svůj Lyrický dialog dávat, že o tom podají informaci i tady na Literu, a pokud to nebudete mít daleko, nenechte si tuhle příležitost ujít. Fakt to stojí za to, a kam se na ty dva hrabou nějaké plytké divadelní konverzačky v komerčních divadlech. Jsem si jistý, že vás jejich vystoupení nabije stejně příjemně, jako se to stalo nejen Pamíně a mně, ale evidentně i těm dvěma náhodně přišedším mladíkům, kteří se pak vrátili před naším odchodem ještě jednou, a nadšeně oznamovali, že už Lyrický dialog olajkovali i na facebooku, a ještě chvíli s námi společně pokecali. Zkrátka před tím, co Katka s Adamem dokáží, klobouk dolů a hluboká úklona k tomu!

 

Praha, 27.8.2016

 

https://www.facebook.com/lyrickydialog/