Amilcare Ponchielli: LA GIOCONDA – trochu jiná recenze

 

 

Štátna opera Banská Bystrica ve Státní opeře, Praha, 17.2.2020 v 19:00

 

Hudební nastudování a dirigent: Igor Bulla

Režie: Dominik Beneš

Scéna: Petr Vítek

Kostýmy: Lenka Polášková

Světelný design: Daniel Tesař

 

Gioconda: Jolana Fogašová

Laura Adorno: Michaela Šebestová

Enzo Grimaldo: Max Jota

La Cieca: Jitka Sapara- Fischerová

Barnaba: Zoltán Voingrey

Alvise Badoero: Ivan Zvarík

a další

 

Tentokrát se k mé radosti se mnou vydal do Státní opery i můj přítel, a tak mohl poprvé obdivovat i její nádherné prostory po dvouleté rekonstrukci. A neméně příjemné bylo, že jsme se přitom potkali i s několika našimi přáteli a mohli tak další sváteční zážitek na Festivalu Opera 2020 sdílet společně s nimi. Už potřetí v historii festivalu se do Prahy přijela představit Státní opera Banská Bystrica a neponechala rozhodně nic náhodě. Nejdřív jsem si ale opět pohrál se sofistikovaným čtecím zařízením před svou sedačkou. Titulky jsem si navolil pochopitelně ve slovenštině (kdo chtěl, mohl zvolit i anglické, jako pán přede mnou), zpívalo se samozřejmě v italštině. Chtěl jsem si nalistovat předem i obsah opery, ten na displeji ovšem nebyl. A nebyly na něm ani medailonky účinkujících, které jsem naštěstí ale mohl vyčíst jako obvykle alespoň z tištěného obsazení, jež jsem získal u šatny, kde jsem ve frontě zahlédl i slovenského velvyslance. Na displeji se daly vyhledat alespoň medailonky tvůrců inscenace. Usoudil jsem, že plné informace asi bude možné nalistovat spíš až u vlastního repertoáru samotné Státní opery Praha, u hostujících souborů se zkrátka uvádí jen to, co se stihne připravit.  Po krátkém úvodu a přivítání slovenského souboru ředitelkou festivalu Lenkou Šaldovou se rozhostilo ticho a čekalo se na příchod dirigenta. Ten se objevil až po delší době, jak se dalo usoudit z potlesku hlediště. Pak se ale opět dost dlouho nic nedělo, než nejspíš někdo z orchestřiště hlasitě zvolal, že by potřebovali rozsvítit, aby viděli na noty, což vyvolalo v hledišti smích a následně opětovný potlesk, když se po chvíli lampičky před dirigentem a členy orchestru nakonec rozžaly. Ovšem první tóny předehry po pár taktech umlkly, neboť se v orchestřišti znovu zhaslo, což vyvolalo opět další veselí obecenstva a povzbudivý potlesk, aby se snad umělci nenechali tímto nedopatřením příliš rozhodit. Na druhý pokus už to ale vyšlo, takže orchestr pokračoval v předehře tam, kde před chvílí musel nechtěně skončit. A od té doby už šlo naštěstí vše hladce jako po másle.

 

La Gioconda je operní dílo, v němž se uplatní velký ansámbl i řada sólistů a banskobystričtí skutečně nic neošidili a vše působilo nádherně výpravně, což se hezky snoubilo i s plným a poměrně silným zvukem orchestru. Scéna působila docela realisticky s velkými postranními kulisami naznačené benátské palácové architektury i s živě namalovaným rozbouřeným mořským zálivem v pozadí, včetně velkých plachetnic. Působivý byl také uzavíratelný oltář se soškou Panny Marie a sakrálně ztvárněným osvětlením ve formě paprsčitých ledkových světel.  A přestože se po celou dobu scéna zásadně neměnila nějakými složitými přestavbami, prostředí se velmi sofistikovaně proměňovalo pomocí všelijakých doplňků, jako např. lanoví a různých rekvizit, přičemž důležitou roli sehrával i světelný design, který příslušně zvýrazňoval či naopak tlumil některé úseky a zákoutí scény. K výpravnosti přispívaly i bohaté a pestrobarevně sladěné kostýmy všech postav na jevišti a bylo jich opravdu hodně, kromě sólistů i početný sbor a rovněž balet. Všichni byli v neustálém živém pohybu, takže vše, co se odehrávalo na jevišti, bylo i pastvou pro oči. Překvapily mě opravdu výtečné výkony a krásné hlasy všech sólistů, a těch je v této opeře opravdu dost, přičemž za hlavní postavy s poměrně velkými rolemi se dá označit hned šest z nich.  Přestože orchestr hrál někdy v dramatických pasážích až hřmotně, žádný sólista v jeho zvuku nezanikal a všichni byli bez problému dobře slyšet. Zdá se, že operní zpěv nemá na Slovensku nouzi o vysoce kvalitní interprety.

 

La Gioconda mě v tomto provedení dokázala naprosto pohltit nejen krásnou hudbou a strhujícími výkony všech účinkujících, ale také výtvarným a režijním ztvárněním, které působily sice poměrně klasicky, nikoliv však nějak zastarale nebo zpozdile, i když se obešly bez nějakých vysloveně avantgardních výstřelků či experimentů. Přesto v tom nebylo ani stopy po nějaké těžkopádnosti, vše plynulo s jakousi hravou lehkostí, i když ne na úkor často i vypjaté dramatičnosti, které je v tomto příběhu lásky, žárlivosti a zrady, plném dějových zvratů, opravdu dost a dost. Na nějakou případnou nudu nebylo ani pomyšlení. Skvělé výkony byly často odměněny uznalým potleskem a stejně diváci vyjádřili svou spokojenost i po spuštění opony po první části představení.

 

Vzhledem k tomu, že jsem seděl v 9. řadě přízemí hned na kraji a měl jsem to blízko k baru, byl jsem pak u něj mezi prvními. Ani s pomocí přítele se mi ale tak bleskově nepovedlo zjistit, co by si kdo z našich přátel dal, koupil jsem tedy čistě „na pas blind“ pět skleniček bílého, protože jsem věděl, že manžel kamarádky drží „suchý únor“ a bylo nás šest. Překvapila mě jen cena 120,- Kč za skleničku, to je snad v našich divadlech naprostý rekord.  Kdybych to věděl dopředu, asi bych se k baru tak nehnal, za každou zkušenost se ale zkrátka platí, příště si zřejmě nechám raději zajít chuť. Vše ovšem mělo ještě i humornou dohru, když se k nám propracoval další z přátel s tím, že máme jít ke stolečku v rohu, kam objednal již před začátkem představení pro všechny 6 skleniček sektu. Při pomyšlení na mých tím pádem zbytečně utracených 600 Kč jsem tak byl až téměř dojat, že nám své pozvání nesdělil už před začátkem představení.  Když už se to ale stalo, dohlédl jsem během přestávky alespoň na to, aby se skutečně všechno stačilo i vypít, což se kupodivu nakonec zdařilo, ovšem mj. i za cenu toho, že 1 osobní závazek „suchého února“ již beze zbytku splněn nebude.  Všichni jsme si nicméně v družném hovoru pochvalovali, jak povedeného představení jsme svědky, jen dva skuteční znalci mezi námi postřehli drobný nesoulad dvou sólistů v závěrečné árii před přestávkou, tenor byl prý o něco málo výš. Ale ani jim to nijak neubralo na dosavadním pěkném zážitku. A pro mě bylo hodně důležité, že velkou spokojenost vyjadřoval i můj přítel, který jinak příliš velkým zápalem pro operu neoplývá.

 

Po přestávce pokračovalo vše ve stejném duchu, jen představení snad po všech stránkách ještě víc gradovalo. Přítel byl doslova nadšený například z baletní části představující ples, a to jak z hudby, tak i z povedené choreografie a hry krásně sladěných barev. Neméně nadšený jsem byl z celé inscenace i já a měl jsem radost, na jak vysoké úrovni se banskobystričtí v Praze předvedli. Tak nějak má vypadat operní lahůdka, kdy všechny složky – hudební, dramatická i výtvarná – do sebe krásně zapadají a jedna druhou umocňují tak, že vzniká skutečně silný umělecký zážitek. A stejně to cítilo zřejmě i publikum, které odměnilo účinkující, orchestr, dirigenta i tvůrce víc než vstřícným a dlouhotrvajícím aplausem i častými výkřiky „bravo!“, ke kterým jsem se tentokrát nezvykle přidal i já. Zřejmě mě k tomu povzbudil i vynikající výkon Jitky Sapara - Fischerové v roli Giocondiny slepé matky a to, že jsem si tak připomněl i kdysi velice milé setkání s touto sympaticky skromně působící operní divou Slovenského národního divadla po jednom z koncertů Sukova komorního orchestru, na němž se tenkrát také blýskla. Banskobystričtí tak obohatili Festival Opera 2020 dalším pozoruhodným představením a přispěli tak velkou měrou k nebývale vysoké úrovni jeho již 14. ročníku. Odborná porota, stejně jako laická veřejnost, nebudou mít při letošním ročníku vůbec snadné rozhodovaní, jak spravedlivě podělit ceny pro ty nejlepší. A banskobystričtí by si jistě nějakou zasloužili. Z tohoto představení jsme s přítelem odcházeli opravdu jako z velkého operního svátku, který v nás zanechal spoustu povznášejících dojmů.

 

 

 

 

 

 

Praha, 19.2.2020

 

https://www.stateopera.sk/sk/la-gioconda-0

 

 

P.S. La Gioconda se stala třetí divácky nejúspěšnější inscenací festivalu s průměrem hodnocení 4,64 (nejvyšší možná známka byla 5) :-)