MARNÁ OPATRNOST – trochu jiná recenze

 

Národní divadlo ve Státní opeře, 7.4.2023 v 19:00

 

Choreografie: sir Frederik Ashton

Autor hudby: Ferdinand Hérold

Scéna a kostýmy: Osbert Lancaster

Hudební nastudování, dirigent: Václav Zahradník

 

Lise: Irina Burduja

Colas: Erivan Garioli

Alain: Veaceslav Burlac

Matka Simone: Giovanni Rotolo

Kohout: Ludovico Tambara

a další

 

Přiznám se, že o baletní komedii Marná opatrnost jsem jaktěživ neslyšel, a to jsem si myslel, že všechny nejslavnější balety světa alespoň z doslechu znám. Když tedy přítel sehnal vstupenky na toto představení, které je prý neustále vyprodané, nevěděl jsem, co si o tom myslet. Ovšem když jsem si pak na stránkách Národního divadla přečetl, že jde o jeden z nejstarších baletů, který se uvádí nepřetržitě od r. 1789 a řadí se k nejoblíbenějším baletům vůbec, došlo mi zahanbeně, že jsem ještě větší hudební a divadelní ignorant, než jsem si o sobě až dosud myslel. O to víc jsem byl na představení zvědavý a musím hned v úvodu říct, že mě víc než příjemně překvapilo a věty chvály o něm nejsou vůbec nadnesené.

 

Ale nepředbíhejme. Vstupenky na představení obstaral přítel vlastně na poslední chvíli, když jsme kvůli předpovědi počasí zrušili plánovaný velikonoční pobyt v Jeseníkách, protože bychom si ho v očekávaném nečase příliš neužili. Velkopáteční den jsme tedy strávili autovýletem po čtyřech nepřístupných zámcích v okolí Prahy, které jsme dosud nenavštívili a tvořila tak zatím pro nás bílá místa na speciální mapě hradů, tvrzí, zřícenin a zámků v ČR, kterých jsme už sice za dvacet let stovky objezdili, ale ještě nejméně jednou tolik nás teprve čeká, takže do konce života mám v tomto směru o zábavu postaráno. Původně jsme sice měli namířeno do Zruče nad Sázavou a okolí, ale když jsme pak asi půl hodiny popojížděli v nekonečné koloně na D 1 a nedojeli jsme ještě ani do Říčan, operativně jsme změnili plán a pustili se směrem na Zbraslav a dál, kde to alespoň jelo. Nechtěli jsme totiž večer trávit místo v divadle kdesi v kolonách na dálnici. Strávili jsme tak podle teplot sice stále ještě téměř zimní den příjemnou obhlídkou památek a objevili jsme dokonce cestou při silnici v Benešově zajímavou hotelovou restauraci Benica, kde jsme si mohli dopřát skvělý oběd ve stylu vyšší gastronomie za ceny, za něž se dnes v Praze běžně prodávají hotovky, takže do Prahy jsme se vrátili nadmíru spokojení a těšili se, že sváteční večer završíme dalším příjemným zážitkem, tentokrát kulturním.

 

A taky že jo! V zaplněné Státní opeře jsme obsadili výtečná místa v šesté řadě v přízemí, takže jeviště jsme měli jako na dlani a viděli jsme naprosto všechny podstatné detaily představení opravdu zblízka. Trochu jsem proto nechápal dva manžele v pokročilejším důchodovém věku, kteří si ve výhledu na jeviště vypomáhali ještě o dvě řady před námi divadelním kukátkem. To už je tedy musely zajímat zřejmě až takové detaily, které se samotným uměleckým zážitkem příliš bezprostředně souviset ani nemohly. No nic, to je jejich věc. Nás nejprve uchvátila samotná scéna, která vypadala jako kouzelná venkovská scenérie přímo od Bruegela a skvěle s ní korespondovaly i kostýmy tanečníků a vůbec celá nápaditá a romanticky i humorně pojatá choreografie. Děj tohoto baletu není nijak komplikovaný – hlavní hrdinka se má provdat podle matčiny představy za bohatého mládence, kterého však nemiluje, přičemž její skutečný milý si umí najít jakoukoliv příležitost ke vzájemnému škádlení, dokonce i v přítomnosti matky samotné. Když je nakonec nechtěná svatba stvrzena smlouvou s rodičovskými podpisy z obou stran, překvapí nažhavený, ale nechtěný nápadník milenecký pár v ložnici, neboť matka se domnívala, že v ní zamkla jen dceru samotnou. Když se po prožitém šoku vzpamatovala, musela rezignovaně uznat, že její přísná opatrnost byla naprosto marná, a vyšla tedy realisticky vstříc opravdovým milencům v jejich přání, aby naopak požehnala jim. Takže všechno končí šťastně všeobecným venkovským veselím, jak jinak.

 

Scéna je tedy naprosto klasická, ovšem působí vesnickou idylkou, jaká se už dnes nikde nevidí, velice půvabně a zároveň dýchá romantickou nostalgií. To dotvrzuje i taneční role kohouta a čtyřčlenného hejna jeho slepic, jejichž choreografie je ještě přesvědčivější než kdysi nejslavnější role nedávno zesnulého tanečníka Jaroslava Čejky. Zejména kohout Ludovica Tambary si vykračoval po scéně naprosto sugestivně pyšným kohoutím způsobem, za který také sklidil bouřlivý potlesk. Vůbec celé představení se vyznačovalo příjemným humorem a nápaditým vtipem, které bohatě překryly jistou banalitu a předvídatelnost poměrně průhledného děje. Tomu se dokonale přizpůsobily i výkony jednotlivých tanečníků a tanečnic, kteří nejen skvěle tančili, ale osvědčili i své herecké a mimické nadání, takže postupně sklízeli po svých výstupech všichni nadšený potlesk i pochvalné výkřiky bravo! z hlediště. Oba hlavní představitelé tančili ve svých rolích ten večer poprvé, ovšem byli tak skvělí, že by to bez pohledu do programu nikoho ani nemohlo napadnout. Zejména původem brazilský tanečník Erivan Garioli předváděl naprosto suverénní výkon s nádhernými vysokými výskoky i lehce točenými piruetami, takže diváci se při jeho výstupech nadšeně projevovali hlasitým potleskem i výkřiky, v úžas je uváděly také zdvíhačky s jeho moldavskou partnerkou, kterou s naprostou lehkostí dokázal dostat nad sebe jen jednou rukou. Ovšem nijak za nimi nezaostávali ani další Moldavan Veaceslav Burlac v roli trochu přitroublého nechtěného nápadníka, který rozveseloval diváky velice humornými tanečními kreacemi a pitvořením, velký úspěch také sklízel první sólista baletu ND Giovanni Rotolo v transvestitní roli matky Simone, který osvědčil rovněž velké taneční a komediální mistrovství. Mně nejvíc uchvátil jeho stepařský tanec v dřevácích s několika dalšími tanečnicemi, naprosto originální výstup, jehož obdobu jsem v žádném klasickém baletu dosud neviděl. I všichni ostatní tanečníci předváděli na svižnou hudbu solidní výkony, takže jsme se s přítelem ani chvíli nenudili. Dokonce se po scéně několikrát projel s kárkou vezoucí matku a dceru i živý bílý poník, což se na našich jevištích také tak často nevidí. Závěrečný potlesk po představení byl proto bouřlivý a kdyby se nakonec nespustila opona, trval by ještě hodně dlouho. Na představení byli návštěvníci všech věkových kategorií od těch nejmenších až po nejstarší, z nichž jsem nebyl zdaleka tím nejstarším já. A všichni byli evidentně spokojení a nadšení z víc než příjemně stráveného večera.

 

Cestou domů jsem proto upřímně děkoval svému příteli i já, že sehnal vstupenky na tak povedený balet, který nás naplnil nejen obdivem k shlédnutému tanečnímu umění, ale rozjasnil nám taky pořádně náladu svým humorně odlehčeným, a přitom dokonale profesionálním pojetím všech složek, které tvoří špičkové taneční divadlo.  Chcete-li se tedy někdy dobře pobavit i s celou rodinou, Marnou opatrnost ve Státní opeře byste si neměli nechat ujít ani vy.

 

 

 

 

Praha, 10.4.2023

 

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/marna-opatrnost-la-fille-mal-gardee-1693576