Literární čtení

Literární čtení

 

Dne 23. Listopadu se konalo již páté Literární čtení autorů kolem literárního serveru Liter.cz a dalších přátel, vesměs z okruhu Jedle. Čtení se uskutečnilo v příjemné atmosféře TA Kavárny ve společnosti zdejšího vlídného osazenstva, které nám poskytlo skvělou obsluhu v průběhu večera a bylo nám též milým publikem. Jednalo se o autorské čtení poezie, ale i prózy, které za studenty moderovala Barbora Pilátová a za autory z literu Dana Pilařová, obě byly okouzlujícími průvodkyněmi večerem. Tento vskutku poetický večer se započal milým uvítáním zmíněných moderátorek a přátelským slovem vedoucí Ta Kavárny Andrei Šváchové, která nám v několika zajímavých větách shrnula poslání Ta Kavárny, její vize, cíle, ale i nabídku pro případné hosty. Poté již Bára uvedla hudební vstup studentů třídy S2 s doprovodným zpěvem Kláry Bílkové, zvučnou kytarou Jakuba Krajíce a rozverným klavírem paní učitelky Markéty Ostré. Studenti zazpívali několik písní, v nichž mimo jiné prokázali značnou míru kreativity. Za svůj výkon byli odměněni zaslouženým, bouřlivým potleskem.

Následovalo samotné čtení, v jehož počátcích nás Dana neboli Pamína provedla zákoutími tajemných uliček pražských, vedeni jejími kroky, našlapovali jsme s rozvahou, pokorou a vlídností Pamíně vlastní přímo ke kráse jejích slov. Byla nám tedy vpravdě skvělou průvodkyní nejen večerem, ale i vlastní nevšedně krásnou tvorbou.

Na rozcestí Pamína předala slovo Nikitce, jejíž poezie se podobá tajemné lodi, která svou přídí brázdí a odkrývá hlubiny pravd a vnitřního bilancování o životě, lásce a pocitech, které se zrcadlí na soutoku ženy, která miluje a sní. Nikitčina poezie nás tedy zavedla k tajemným obzorům, za nimiž se možná skví tajemné poklady.

Autor Húrin nás zavádí do krajin své osobité poezie. Nabízí pohled mladého člověka na život s jeho ideály, vizemi i zdravou a dravou kritikou světa a situací v životě. Mladý člověk je jako řeka, která strhává hráze a barikády, i ty němé, nic není nevyřčené, protože tam, kde snad chybí slova, přichází činy. Na jeho básních je strhující právě jejich opravdovost.

Časem přijdeme na to, že tam, kde jsme kdysi strhávali hráze, je třeba vystavět mosty. Mosty jsou místa setkání člověka s člověkem, most je půle cesty. Kdo staví mosty, buduje moudrost a moudrost je znakem poezie autora s nickem J.C. Senior. Ten šel ve svém přednesu naproti přání studentky Aničky, když jí přednesl svou báseň Muž s knírkem a posléze jí tuto báseň daroval. V poezii J.C. Seniora se značí rozvaha, životní nadhled a zkušenost. Přednes tohoto autora se nese jako přívětivý vítr v plachtoví, který udává správný směr plavby. V jeho poezii se zračí životní moudrost s grácií a poznáním a právě moudrost a poznání jsou největší poklady života lidského.

Když již je řeč o pokladech, kdo jiný by udělal na cestě k jejich nalezení větší čest svému jménu nežli autor jménem Hledač. Hledačova poezie dokáže skloubit hluboké myšlenky, při kterých Vás zamrazí, s nevšedním smyslem pro humor, kdy se budete smát, až se budete za břicho popadat. Poezie je umění, ale to největší umění je schopnost zasmát se sám sobě. Smích je bohatstvím, které obšťastňuje duši, a ty naše, jak se zdálo, nakrmil Hledač po okraj. Správný Hledač, jak je známo, je schopen najít si i zdatného průvodce po neznámých stezkách. Básník by řekl, že žena je pokladem světa a jelikož správný Hledač, jde za svým snem, nemohl najít lepšího průvodce na cestě do Prahy nežli Dreamy.

Dreamy je básnířka, která sny taví na skutečnost, v jejich verších se objevuje čirá láska, odhalená touha a sen. Odkrývá nám hlubiny ženy a její lásku k muži. Ukazuje nám tak, že ženské srdce je bezedné a hluboké jako oceán. Láska u ní není kapkou vody, ale celým mořem. Život je prý sladké tajemství, a protože Dreamy to moc dobře ví, dala nám spolu s básněmi ochutnat i něco ze svých laskavých laskonek, které, jak řekli někteří diváci, jsou co do chuti, totožné s její poezií.

Od moře nebo spíše do moře je to jen tempo k mořským vílám. Jedna taková víla byla i mezi námi, ač svou tvorbu uveřejňuje pod nickem Malá mořská víla, nenechme se mýlit, jde o ženu většího vzrůstu nežli malého a o to větší, co se lidské a ženské stránky týče a vílám dělá vskutku čest, neboť je jejich zosobněním co do krásy, křehkosti a něhy. Zároveň dokáže být i nespoutaným živlem, její život je plavba po klidné řece i boj s vlnobitím, obojí zvládá obstojně. Přednes má lehký jako let vážky nad řekou a slova plynou ústy řeky, dokáží zkonejšit a pohladit i vyburcovat.

Život je tedy zároveň boj a každý člověk během tohoto boje občas upadne, pak potřebuje někoho, kdo mu pomůže vstát, pokud pozbývá vlastních sil. S takovou poezií plnou naděje a opory nás seznámila autorka Alena Klímová.  Její poezie nás vede k poznání, že v těžkostech nejsme sami, že nás obklopují andělé, kteří pomáhají. Dalo by se snad i říci, že člověk může být člověku andělem a dát mu křídla – sílu vstát a jít dál.

Před přestávkou jsme zadali deset slov autorovi s nickem Pear (Zdeněk Hruška), který tato slova shrnul do básně. Na tvorbě Peara je skvělé jeho umění improvizace. Vedle ní však do básní dává na poslech hmatatelnou opravdovost a často v nich zakusíme jeho vlastní zkušenost a směsici pocitů, které jsou živé a řekl bych, až na samou kost odhalené. Pear dokáže skloubit vážná témata, která v jeho přednesu nejsou nikterak upozaděna, s obrovskou dávkou humoru a nadhledu, což jeho tvorbu činí jedinečnou. V jedné chvíli Vás totiž zamrazí až u srdce a vzápětí, se začnete smíchy za břicho popadat. Celek, který tato tvorba vytvoří, zanechá hluboký dojem, zamyšlení a stopu, které si člověk odnáší s sebou. Snad právě proto necháváme Zdenkovu (Pearovu) tvorbu zpravidla nakonec, aby si člověk odnesl TEN pocit a myšlenku.

Druhou půli čtení nám svým osobitým přednesem otevřel autor YardaK (Jarda Kadaník). Mnoho svých textů převedl do hudební podoby a texty tak provázal zpěvem a hrou na kytaru. Kytaru tentokrát však vbrzku odložil a přešel spíše ke čtení. Na Jardově poezii je úžasný způsob, kterým přednáší, protože je plný svěžího nadhledu a velkého, osobitého smyslu pro humor. Jarda patří k autorům, kteří si dokáží udělat legraci i sami ze sebe, cílem jeho poezie je především pobavit, ale najdeme u něj i tvorbu vážnější, věnovanou jeho otci či nejbližším. Častěji se však jedná o hravé verše plné zajímavých a zábavných slovních obratů. Jako již tradičně, byl Jarda autorem, který se svou tvorbou přinesl svěží vítr, humor a nadhled.

Je příhodné, pokud se humor střídá se zamyšlením, ve své podstatě i samotné přelévání mezi emocemi, je zajímavé. Sama rozmanitost je krásou poezie. Tuto krásu dokáže vždy výstižným  způsobem, a to v několik krátkých větách, shrnout autorka Zdenka. V těchto krátkých verších jsou vždy obsažené hluboké pravdy a moudrost. Pokud slyšíte Zdenku číst a vnímáte podstatu jejich slov, rozprostře před Vámi život a nahou pravdu. V těchto verších najdete vlastní tvář a zároveň hluboké poučení. Pocit, který prožijete při čtení, doznívá v myšlenkách ještě dlouho poté, co jste četli, či slyšeli Zdenku číst.  Je dobré umět se v životě pozastavit a zamyslet se nad ním, aby nám neprofrčel mezi prsty.

Autor s nickem Frr, se také umí nad životem pozastavit. Dokáže jej však vylíčit v mnoha tónech a barvách. Jeho verše jsou velmi hravé a řekl bych rozverné. Je v nich obsažena životní moudrost, vlastní zkušenost a obrovská míra nadhledu a humoru. Pokud čtete či máte tu čest a slyšíte Jiřího číst, je to jako dívat se na obraz plný rozmanitých barev, jako na velké umělecké dílo. Verše Jiřího se vyznačují novotvary, zajímavými a velice nápaditými slovními spojeními, souslovími a obraty.  Samotné Jiřího vyprávění či komentáře k dílům autorů vydají za několik uměleckých děl. Jeho díla jsou oživlou hudbou na plátně všedního dne, avšak v nevšedně krásné podobě.

O Akriji8 toho nebudu moc psát, však to jistě chápete. Snad jen, že se ve svých verších snažím většinou navzdory vážnosti některých témat najít vždy alespoň špetku naděje. Dokud si totiž udržíme alespoň kousek naděje, máme i vůli věci změnit, jít dál, naplnit sny.

Překvapením tohoto večera, a to velmi milým, byla autorka, která přišla nově mezi nás a na literu je pod nickem Dnaska. Uvedla se humornou povídkou s překrásným přednesem, pro který má evidentně hluboké cítění. Krásou svých veršů překonala názor Li-Po - nedá se psát na vodu, která utíká. Její verše se podobaly oživlé, proudící řece, která jakoby krásu veršů prozpěvovala. Zdá se, že i voda v jejím podání, může mít dotykovou paměť. Tvorba Danasky nechala hlubokou a stálou stopu i v mé paměti.

Jiných hladin se ve svém přednesu dotkl Petr Kolář, který dnes četl básně přítele Milana Lukavce. Svým přednesem vdechl básním zajímavý rozměr, a nezapomněl ani přihlédnout, jak je Petrovou zvyklostí, k dějinným událostem, jež ovlivnily Milanovu tvorbu. Myslím tím dějinnost danou samotným Milanovým tvůrčím obdobím, tedy etapami jeho životních situací. Tyto etapy prostě Petr, jakožto historik a archivář, musel zmapovat. Petrův nadhled, smysl pro humor i grácie, s níž přednášel, daly čtení zajímavý háv a obraznost. Těším se, že při příštím čtení nás Petr poctí opět i vlastní tvorbou.

Na čtení přišla k naší obrovské radosti i autorka, která měla na literu dříve nick Iluzionistka. Ač se zpočátku zdráhala číst svou tvorbu, nechala se nakonec strhnout atmosférou čtení a připusťme, že samozřejmě jen v nepatrné míře i pod vlivem mého naléhání a přemlouvání, přeci jen četla. Iluzionistka je autorkou, která má překrásnou obraznost, její poezie i próza pramení ze života, je v ní až hmatatelný. Pokud čtete její tvorbu, jistě se v ní najdete nebo alespoň nějaký pocit, který na Vás doslova dýchá. Její tvorba je úderná, svádí k zamyšlení. Ač změnila nick a její tvorba trošku změnila háv, ve smyslu toho, o čem teď vypovídá, zůstává stejně stále živou a aktuální, jako vždy má člověku co říci. Já osobně jsem byl velice rád, že se Il nakonec odhodlala a četla, myslím, že právě v její tvorbě spousta přítomných nalezla sebe a své vlastní pocity, dokázala je blíže pojmenovat, identifikovat a vnímat. Doufám, že se Il i příště osmělí, protože její čtení bylo velikým zážitkem a výpovědí člověka o člověku a pro člověka.

Hlubinou výpověď až jakousi sondu do života člověka na pozadí absurdity podává i autor Kaprikorn. Vedle moudrosti klade na misku vah i jisté paradoxy života. Jako vždy svou tvorbou polechtal bránice všem přítomným. Kaprikornovy povídky jsou vždy plné inteligentního humoru, který přítomné doslova smíchy nadzvedává ze židlí. Celou atmosféru podtrhává i jakási samozřejmost v hlase, se kterou Kaprikorn svá díla přednáší a ony extrémní situace se tak jeví jako veskrze normální, což umocňuje jejich humorné pojetí. Kaprikornova přítomnost a jeho čtení je vždy vítaným osvěžením. Je to autor, v jehož tvorbě je patrno, že i složitá témata lze uchopit s nadhledem, ale zároveň nás vedou posléze k hlubšímu zamyšlení.

Každý z autorů si samozřejmě vysloužil bouřlivý potlesk. Atmosféra čtení byla úžasná, jednak díky příjemnému prostředí TA Kavárny, jak již jsem zmiňoval, ale byla dána také přítomností všech autorů a hostů. Právě rozmanitost tvorby a projevu vytvořila zajímavou mozaiku, která se spojila v překrásný obraz a prostor plný sdílení. Toto setkání v rámci autorského čtení neboli P(o)etítka, bylo již pátým společným počinem. Samotné čtení se tedy dá již označit, za krásnou tradici, která, troufám si říci, je pro všechny zúčastněné radostí a obohacením. Doufám, že se naše řady opět rozrostou a osmělí se další noví autoři, ať již k návštěvě či samotnému čtení. Dovolte mi ještě jednou poděkovat pracovníkům TA Kavárny za příjemné prostředí i veškerou pomoc a obsluhu a stejně tak všem autorům a hostům za jejich přítomnost. Budu se těšit opět na další čtení. S díkem a krásnou vzpomínkou.

Jirka