Vzpomínka na léto

Vzpomínka na léto = Vzpomínka na Letní junácký tábor

V dnešní reportáži bych chtěla zavzpomínat na letošní prázdniny a na náš již 8. letní junácký tábor, který se konal na konci prázdnin. Tentokrát jsme se vydali do CHKO Kokořínsko do vesničky Dolní Vidim…
Naše celotáborová hra nesla název Plavba kolem světa. Všichni byli rozděleni do tří družstev neboli posádek, o šesti plavčících s jedním kapitánem na každé lodi, všichni svorně pod jednou vlajkou. V tomto složení jsme se plavili každou noc po moři a každý den jsme zakotvili svou flotilu na jiné zemi. V každém státu jsme se museli sžít s domorodci, užít si jejich přírodních podmínek, seznámit se s jejich kulturou a zvyklostmi a také splnit jejich nepředvídatelné úkoly a požadavky. Na večerním nástupu jsme se vždy dozvěděli, jestli nás pustí vyplout opět na moře a následné do dalšího státu. (Povedlo se nám to vždy…!)
Navštívili jsme Brazílii, kde jsme dokonale poznali místní obyvatelstvo velkou poznávací hrou po vesnici. Vyzkoušeli jsme si, jak těžké je pracovat s klasickou brazilskou pochoutkou – čokoládou a dokonce jsme se zúčastnili pověstného karnevalu v Riu de Janeiru. Taky jsme kotvili v Číně, tady jsme se naučili vyrábět typické jídelní hůlky a následně jsme s nimi i obědvali. Poté jsme skládali různé papírové tvary, tzv. Origami. V Francii jsme měli den velkého učení. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o pochodových značkách, historii ČR a různé znalosti přírody. Doslovným vrcholem byl výstup na Mont Blanc, nejvyšší horu Anglie a celé Evropy. Anglie se pro nás stala velikým bojištěm. Museli jsme svrhnout neohroženého krále Artuše bojovou hrou. Když jsme zakotvili lodě v Kanadě, ihned jsme museli nasbírat dřevo a chrastí, to kvůli náhlé změně klimatu. Odpoledne jsme dřevo řezali a sekali, večer byl táborák. Než jsme dopluli do Grónska, museli jsme doplnit „zásoby“, proto jsme se vydali do vesnice. Večer byly závody „psích spřežení“ na saních, které jsme vyráběli odpoledne. Na Sibiři jsme si opět užili práce se dřevem a také drsné přírodní podmínky. Na ohni jsme vařili vejce na čas a poté jsme v lese hráli štafetový závod s překážkami. Měli jsme tu čest a zúčastnili jsme se velké Řecké olympiády a nesmím zapomenout na noční bojovou hru, které se však účastnili jen starší. V Somálsku nás přepadl neskutečný hlad, a proto jsem měli celý den hry a soutěže s jídlem a o jídle. Navečer byla stezka odvahy. Když jsme dorazili do naší vlasti, poznávali jsme krásy naší země. Vydali jsme se na celodenní výlet na hrad Kokořín, po cestě jsme hráli hru podle české pohádky Jak dědeček měnil, až vyměnil… Den ve Švédsku, jakožto zemi známé svými jezery a vodními plochami, se točil ve víru vodních her a aktivit. Odpoledne jsme vyráběli táborové noviny. Předposlední den jsme trávili na moři hledáním pirátského pokladu, který jsme po dlouhé trase našli na stromě. Celý tábor jsme zakončili závěrečným nástupem a posledním táborovým ohněm. Poslední den byl ten nejsmutnější den ze všech. Odjížděli jsme domů.
A já jsem si začala přát, aby se tato parta skvělých lidí a kamarádů opět někdy někde sešla u táborového ohně a u tolik známých akordů kytary či banja… Tak třeba někdy zas!

Za 23. koed. oddíl Lvíčata Štěpánov napsala Kristina Záchová