PRAHA jako učitelka dějepisu

Výlety, exkurze či jen vycházky po Praze mohou mít různou formu. Ať už jde jen o procházku podél Vltavy, a nebo o návštěvu divadla či nejvýznamnějších památek a pamětihodností, vždy získáte zajímavé a nezapomenutelné zážitky. A já se už teď těším až budu zas bohatší o mnoho dalších informací, o nové zážitky a dojmy z historického města jménem Praha.
Píše se den 23. září a já mohu Prahu opět spatřit v celé její kráse a jsem tomu ráda. Prahu mám velice ráda, nejen kvůli svému zajímavému rázu, ale i kvůli její bohaté historii, jejímu ruchu. Všude plno návštěvníků. Některým lidem, po vyslovení Praha, se vybaví právě davy lidí jak u Pražského hradu, tak i na Staroměstském náměstí u Staroměstské radnice u orloje, na Karlově mostě, ale také v obchodních centrech apod. A většině se dlouhé čekání v řadě frontách, kličkování zástupy návštěvníků, aby se dostali do míst, kam potřebují, nelíbí. Ale ti, co mají zájem o památky, literaturu nebo i o architekturu, toto přejdou bez povšimnutí. Je jim jedno, zda musí kličkovat davem lidí, a nebo čekat v dlouhých, nekončících frontách, aby zhlédli místa, která jsou něčím zajímavá. Pro ně Praha není jen velkým bodem na mapě, ale je to místo, kde na ně dýchají dějiny na každém kroku. Je to místo plné historie. A úzké uličky, malé dvorky, domy známých umělců, staré kostely. Tomuto místu jen přidávají na zvláštní atmosféře.
U kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, kam dorazíme hned po příjezdu metrem, dostaneme 30 minut volna, než paní učitelky opatří pro nás vstupenky do světa, kde na nás zdejší prostředí přímo křičí uchvacující, a přesto pochmurný příběh Židů. Ano, naše dnešní exkurze, poznávání další části Prahy bude o místu, které kníže Bořivoj vykázal Židům u Vltavy za Starým městem. O místu, jež se stalo na dlouhou dobu pro židovské obyvatelstvo domovem. O místu, kde vzniklo Židovské město.
Dobu volna s Julií využijeme k tomu, že se projdeme po Staroměstském náměstí. Zde nás zaujme orloj na Staroměstské radnici. Chceme se jít podívat na průvod apoštolů, ale máme smůlu. Přišli jsme ve špatnou dobu, protože není celá hodina, mrknu na své hodiny na mobilu kdybychom dorazili o 10 minut dřív, mohli jsme průvod apoštolů vidět. zhodnotím situaci. Škoda, odpovídá mi Julča, tak si počkáme na další. To nestíháme, Julčo, v půl se máme už sejít, tak snad jindy. Hm, tak jo, říká s trochou zklamání. Přijít v celou hodinu, viděli bychom nejen průvod apoštolů, ale i kostlivce, jak zvoní na zvonec a zvedá přesýpací hodiny. Turka vrtícího hlavou, lakomce potřásávající měšcem a marnivce prohlížející ho se v zrcátku. S Julií tedy opustíme Staroměstské náměstí a jdeme najít nějaký obchod s jídlem. A jídlo nám nabízí fastfood KFC, který je poblíž. Najíme se a pak už je nejvyšší čas vyrazit kulturně se vzdělávat do Židovského města, které na nás čeká. Prvním bodem našeho programu je Staronová synagoga. Synagogou nás provází starší dáma, která je zřejmě také Židovka. Vypráví nám o židovském náboženství, judaismu, o jeho hlavních symbolech ( jako je šesticípá = Davidova hvězda; synagoga stavba kruhovitého půdorysu, v níž svítí věčné světlo, a v níž není žádné zobrazení Boha; sedmiramenný svícen atd. ), tradicích, svátcích. Během chvíle zjistím tolik informací o Židech, že si je sotva všechny pamatuji. Staronová synagoga je nejstarší synagoga v Evropě a byla postavena kolem roku 1270 a rabínem této synagogy byl Löw ben Nezalel, učený muž z Německa. Podle jedné pověsti rabín Löw s pomocí svých nejbližších vytvořil z hlíny postavu velikého člověka, Golema. Pod jazyk mu vsunul pergamenový lístek s tajemným nápisem, který ho oživí. Golem měl sloužit v synagoze a v noci měl hlídat v ulicích ghetta, a kdyby se někdo pokoušel škodit rabínovým lidem, měl ihned zakročit. V sobotu musel odpočívat, v pátek večer mu vždy vyndal rabín lístek a Golem se přestal pohybovat. Šlo o svátek, který se slaví každý sedmý den židovského týdne, tedy v sobotu. Je to den odpočinku, který připomíná příběh stvoření, kdy Bůh šest dní tvořil svět a sedmý den odpočíval. Svátek začíná v pátek večer. V židovské tradici začínají dny předchozím dnem. vysvětluje nám paní průvodkyně jeden ze svátků a tím je Šabat (šábes). Dalším svátkem je Pesach. Poutní svátek, který se slaví na jaře, přibližně v době Velikonoc. Je to vzpomínka na odchod z Egypta, kdy Židé pod vedením Mojžíše hledali tzv. Zaslíbenou zemi. Od paní průvodkyně se také dozvím, že 13letí chlapci skládají zkoušku dospělosti, kdy musí umět přečíst Tóru. Tóra je jedna část Svaté knihy (hebrejské bible hebrejsky je bible Tanach). Tóra je označení 5 knih bible, které Bůh zjevil Mojžíšovi. Další částí bible je Neviim (Proroci první a pozdější) a třetí částí je Ketuvim (Spisy). Najdou se zde příběhy, moudrá přísloví atd. Na konci se s námi paní průvodkyně rozloučí a popřeje pěkný zbytek dne.
My se pomalu přesuneme do další synagogy, a tou je Pinkasova synagoga, která nyní slouží jako památník Židů, kteří v letech 2. sv. války zahynuli v nacistických táborech. Před vstupem jsme paní učitelkou upozorněni, abychom byli uvnitř potichu. V přízemí a v prvním patře jsou ručně napsána na stěny synagogy jména zahynulých Židů. Jmen je kolem 80. 000. V prvním patře jsou působivé kresby dětí z Terezína. Tato výstava kreseb a vypsaná jména již mrtvých Židů mě vede k zamyšlení nad krutostí a nesnášenlivostí mezi národy.
Po prohlídce Pinkasovy synagogy navštívíme Starý židovský hřbitov. Prohlídka přes 12.000 kamenných náhrobků, vyzdobených hebrejskými nápisy a symboly zvířat a květin, má své neopakovatelné kouzlo. Na pomnících jsou znamení, která mají vyjadřovat jméno, původ nebo povolání zesnulého. Nachází se zde jak hrob Mordechaje Maisela, tak i hrobka rabína Löwa. Podle pověsti se prý vyplní každé přání, při kterém položíte kamínek na jeho hrob. A ještě účinnější je přání napsat na papírek a ten vsunout do hrobky.
Dnes nám už zbývá se podívat do Maiselovy a Španělské synagogy, ale než půjdeme získat další informace o Židech, jdeme se každý někam najíst. Je totiž už dávno po poledni a ač se to nezdá, tak každému z nás vyhládlo. Já a Julča nejen, že v době volna se stihneme najíst, ale také se podíváme po obchodech v blízkosti Václavského náměstí, a projdeme se opět po Staroměstském náměstí, kde se máme o něco později zas sejít.
V Maiselově synagoze je výstava dějin Židů v Čechách a na Moravě od 10. do 18. století. Část expozice je zaměřena na dobu, kdy byla Maiselova synagoga postavena, na zakladatele Mordechaje Maisela, na učence, rabíny a rektory tehdejší doby. Jako byl například rabín Löw. A předposledním bodem dnešní exkurze je ještě návštěva Španělské synagogy, která byla postavena v maurském stylu v místech, kde kdysi stála nejstarší synagoga zvaná Stará škola. Část výstavy je věnována dějinám Židů v Čechách a na Moravě od emancipace do současnosti. Navazuje na expozici v Maiselově synagoze. Prohlídka Židovského města zde končí a my se už můžeme jen těšit na představení Soudné sestry v Divadle v Dlouhé. Sama jsem zvědavá jestli se mi představení bude líbit a jaký udělá na mě dojem.