Jihoafrická republika- zastavení 1.

Tento stát mě okouzlil tak, že vám ho chci přiblížit jako první z těch afrických,které jsem navštívila.Africký svět je odlišný od toho našeho.ale zůstane v mém srdci zakousnutý navždy.Jaká vlastně je Afrika? Můj první dojem při pohledu z letadla byl, že má pískově rezatou barvu a po prvním nádechu afrického vzduchu,že zvláštně voní.Nepopsatelně a neuchopitelně, dráždivě pro tulačku jako jsem já.
Jaká je vlastně JAR ? Krásná ? Ano. Nebezpečná? Bohužel. Především je to země plná rozporů a bez dobrého místního znalce jste v ní tak trochu ztraceni. Že je to země zajímavá na každém kroku se vám budu snažit svým vyprávěním dokázat. Dvěma hlavními leteckými uzly,spojujícími JAR se světem je Johannesburg a Cape Town čili známé Kapské Město. Já volila jako své místo vstupu do země Johannesburg,a tak když jsem po skoro 11 hodinách letu z Paříže vystoupila z letadla, jsem si ani neuvědomila,že jsem dle statistik v nejnebezpečnějším městě Afriky a vlastně prý i světa. Vzhledem k tomu,že bylo půl sedmé ráno chvíli mi trvalo, než jsem přijala tuto skutečnost. Přátelé a skutečně tomu tak je, nepodceňujte Johanesburg. Chcete-li zde volit nějakou dopravu, tak zcela jistě ne taxi, je to ten nejnebezpečnější způsob dopravy. Ročně je v taxiku spácháno 8 000 vražd a loupeží. Mou velkou výhodou byla přítomnost místního znalce, starousedlíka, původem Slováka Dušana, který v JAR již 37 let žije a zná všechna zdejší úskalí.Též si některá jeho barvitá tvrzení dovolím citovat ve svém vyprávění. První seznámení s Johannesburgem proběhlo z výšky, z vyhlídkové terasy v 50 patře Park hotelu,kdysi luxusního hotelu,kde pobýval i americký prezident při své návštěvě JAR, nyní již postupně chátrajícího objektu v centru města. Měla jsem zde poránu pocit,že tu jsem asi jediná bílá osoba široko daleko a moc příjemně po těle mi nebylo.Johannesburg se svými 7 miliony obyvatel se pozvolna mění z kvetoucího města ve vylidněné,vybydlené a odpadky zanesené město s převahou černošského obyvatelstva. Návštěvu centra doporučuji v dopoledních hodinách aneb jak praví Dušan večer by jste se mohli brodit odpadky.Postup devastace byl patrný i z ptačí perspektivy,vypálené a vybydlené domy jsou jasným mementem rasismu tak trochu naruby. Ale abych nemluvila jen o nebezpečí a nepořádku, tak vězte,že v Johannesbugu je 14 špičkových golfových hřišť,samozřejmě oplocených. Jako správná tulačka jsem si samozřejmně neodpustila prohlídku Soweta ,okrajové čtvrti pro 3 miliony vesměs černošského obyvatelstva, kde se nachází i domy celebrit jako je Nelson Mandela a arcibiskup Desmond Tutu,další z nositelů Nobelovy ceny za mír. O tom,že všechny pozemky s domy jsou obehnány plotem s ostnatým drátem snad ani nemusím psát, domy bílých obyvatel pak betonovým plotem s nástavbou z ostnatého drátu či ostrých kusů skla .
Otevřeně se přiznávám, že v noci jsem se moc nevyspala a podvečerní návštěva supermarketu vzdáleného cca 100 m od hotelu pro mě byla dobrodružstvím.Jo přežila jsem díkybohu. Radši to nezkoušejte !
No pro dnešek jsem vás trochu vyděsila, ale věřte mi, to je realita a opatrnost je tu důležitá.Příště o návštěvě parku Golden Riefs a zlatě a fárání do zlatého dolu. Pak už se budeme toulat v místech mnohem poetičtějších a krásnějších.