Paříž-9. část

9. den-22.6.2008
Dneska se nikam nejede. Je neděle a řidič musí mít celodenní pauzu. A navíc máme navečer koncert. Takže jsme měli volno, jen byl ještě chvíli nácvik. Zpívat můžu jen maličko. Na koncertě to zkusím a uvidíme… Co zvládnu, to zvládnu.
Vycházeli jsme kolem čtvrt na čtyři, abychom tam hodinu před začátkem byli. Šli jsme pěšky, kostel byl jen kousíček od naší fary. (Opět jsme byli jako pohřebáci. Na každý koncert chodíme oblékaní v černém a máme červenou sborovou šálu.)
V kostele nás Markéta poskládala do řad a zkoušeli jsme. Nejdřív písničky těch nejmladších-přípravky. (V roce 2008 jsem ještě chodila do přípravky. Teď už jsem v mladším oddělení III., kam jsem společně s několika dalšími přípraváky na základě přezkoušení postoupila. Asi to bylo i tím, že jsme byli na nižší oddělení moc staří. Ale jedna 15-letá holka chodí do ml. od. I… No, to je jedno, teď už chodím do trojky, patřím ke starším oddělení sboru, takže jsem spokojená.) My, nejmladší oddělení, jsme měli jen asi kolem sedmi písniček. Po nás zkoušeli starší děcka společně s výběrem a na závěr jenom výběr.
Ve stejném pořadí to šlo i potom na koncertě, který začínal o půl páté. Zase jsem byla celkem nervózní, zpívala jsem jen úryvky, pořád ještě trochu chraptím. Výběr měl opět nádherné písničky (některé i z jejich CD, které mám doma), takže jsem si je vyloženě užívala. Ale nejlepší byla ta úplně poslední. Jmenuje se Käppee a je od finské skupiny. Výběr ji zpíval samozřejmě úplně nádherně a navíc k tomu měli úžasnou pohybovou sestavu, takže to i vypadalo skvěle. Moc se mi to líbilo.
Nakonec si ještě několik diváků, kteří tam byli, vytleskali přídavek. Takže jsme na provizorní jeviště naklusali opět všichni a zazpívali romskou písničku, kterou zná celý sbor-Opoštaris avel. To už jsem nebyla ani trochu nervózní a dokonce jsem si to užívala. Takže koncert se vydařil.
Po koncertě jsme ještě čekali venku, protože si diváci kupovali CD. Pak už se šlo domů na faru.