Před tabulí za tabulí nikdo nesmí stát, jinak to bude za pět!

Je čtvrtek, asi 11 hodin dopoledne, a v naší třídě je příjemný ruch, jako každou přestávku. Najednou vchází třídní, dvě minuty před zvoněním: "Sedněte si." Třída si sedá. Začíná se ozývat vytkování sešitů, šustění pytlíky od svačin a špitání mých spolužaček. "Tak se podíváme, kdo ještě nebyl třikrát zkoušený." Všichni okamžitě zmlknou a několik nejméně připravených žáků(ti opravdu dobře připraveni byli minulou hodinu zkoušeni a dostali hůř než za čtyři) se sesouvá na židli tak, aby je nebylo vidět. "Tak třeba..." prohlíží notes a vyvolá jednoho nejmenovaného spolužáka. "Vy tady máte málo známek, tak nám povezte něco o dýchání ptáků." "Noo," protáhne můj spolužák s mučednickým výrazem "tooo, začína dejchat, ehm, dýchat nozdrami na zobáku, pak to de do hrtanu..." "Co jde do hrtanu??" "... no ten vzduch jako, no... pak sou, too, plíce" "Prosím vás, vyjadřujte se nějak, od toho máte češtinu abyste používal květnatá souvětí," třída se zasměje a někde ze zadu je slyšet: "Květnatá souvětí, to určitě..." "Tak dál. Z toho hrtanu, jak jste tu řekl, jde ten vzduch rovnou do plic?" "No, nejde, to sou tam ještě ty, prúdušky a prúdyšinky a tak..." "Jak to tam jde po pořadě?" "Průdyšky, pak sou průdušnice, pak sou ty průdušinky no a pak sou plíce..." "Je to tak?" táže se třídní a ukazuje někam do řady ke dveřím: " No je tam Průdušnice, pak dvě průdušky, pak plíce a tam jsou průdušinky" odpovídá tázaný. "Tak. No dobře..." chvíli přemýšlí. "Jak je to s pokryvem těla u ptáků?" "Maj peří a trojvrstvou kůži z pokožky, škáry a podkožního vaziva." "A jsou tam nějaké podkožní žlázy?" "No asi jo..." "Jaké?" "No asi mazové, potní a tak..." "Je to pravda?" vyvolá dalšího spolužáka: "Neni, ptáci maj jenom jednu mazovou žlázu, jinak sou redukovány." "Správně. No tak moc jste toho nevěděl, že?" prohlíží sešit a zkoužený solužák trochu přikývne. "Proč se neučíte?" "Já se učím, ale..." "Asi málo. Vyřiďte rodičům že se neučíte. Tak je to krásná čtyři mínus. Sedněte si."
Hodina pokračuje 30 minutovým zapisováním poznámek o savcích, přičemž holky v zadní lavici hrajou oblíbené lodě a můj spolusedící střílí po spolužácích v poslední a první lavici.
Kdybyste se někdy náhodou přišli podívat do naší třídy, nedivte se že to tam vypadá jako v mateřské školce, ne jako na gymnáziu. Profesoři z nás dělaj blázny, ale to koneckonců nevadí... :)