Od kolébky do současna - životopis...

Od kolébky do současna:

-přeskočím porodnici, jelikož jsem se narodil v Pardubicích a tam je jen jedna nemocnice a ani si na ty prvotní okamžiky nepamatuji…

Mateřská školka v Rohoznicích, kam jsem chodil je vzhledem k dnešní době zrušená, a tak asi těžko do ní bude nějaký malý capart chodit, ale rozhodně si na ni vzpomínám a vzpomínky jsou pěkné. Příjemná mladá a pohledná vychovatelka a plus nejlepší kamarád, kterého jsem si tam našel a byl s ním jedna ruka do konce předškolního věku je asi nejlepší věc, co si může dítě přát. Sice přátelství skončilo tím, že každý jsme šli na jinou školu, ale tak to v životě bývá…

ZŠ Rohovládova Bělá
-devět let strávených na této škole, stojící na kopci z jejíž oken nejvyššího patra se dalo rozhlížet do dálky bylo někdy krásných, jindy složitých, ale rozhodně zažitých natolik, že se není za co stydět. Největší ironií považuji, jak jsem od čtvrté třídy dostával z českého jazyka za čtyři a nakonec na střední z téhož předmětu odmaturoval za jedna. Druhou nejdůležitější věcí pak považuji počátek své fantazie, kdy jsem – ač to nevím jistě – od první třídy v nudných hodinách, a to musím říci, že tak mi připadaly asi skoro všechny, se má mysl odebírala do světa představivosti a dala počátky vzniku zatím mnou nejvíce předělávaného díla o Orlovi…

SOU Přelouč
Čtveřice roků, které byly strávených v jedné třídě o téměř třech desítkách kluků (ano dívky/dámy, bylo to peklo, když jsem vás něžná stvoření vídával chvilkově jen během pětiminutových přestávek a jen naklánění z okna, když jste chodily nebo odcházely ze školy, ale tak nemohu mít všechno že, ostatně bych asi nějakou dívku v naší třídě plné kluků litoval…).
Byly to pěkné roky plné zážitků, zábavy, někdy krušných chvil týkajících se blížícího se pololetí, či konce školního roku, když půlka třídy většinou nevěřících se modlila k bohu, aby přežila předměty jistého velmi znalého inženýra.
A i když jsem si možná neodnesl toliko znalostí, které jsem mohl, tak přesně ve čtvrtém ročníku si mě nalezlo ono psaní (sice jsem psal pokud si dobře pamatuji už dva roky verše, ale teprve s psaním jsem nalezl ohromné kouzlo, které mě drží dodnes a jež mi právě onu chvilkovou pauzu měsíce už leze na mozek s tím, jak moc bych zas toužil usednout k počítači s tím, že napíši několik stránek k jakémukoliv příběhu…).

Pracovní život:
-Jak už jsem sám zjistil, jen malá hrstka lidí je šťastlivců, kteří si v dětství řeknou chci být policista/ka, hasič/ka, doktor/ka a další povolání, za jejichž splněním jsi tvrdě jdou. Já takové štěstí neměl, a proto stále ještě hledám pro sebe to pravé. Možná ho najdu, možná taky ne, to je věc druhá, leč zatím nemám rodinu a tedy se zodpovídám jen sám sobě, takže pořád mohu hledat a třebas naleznu, ale spokojenost v životě není jen o té vysněné práci, tu tvoří spousta dalších věcí. Ať už to je koníček – který jsem si naštěstí už nalezl – životní partner, přátelé, pro někoho třebas auto, pro druhé třebas pes, či kůň, ale jelikož tu nechci vypisovat sáhodlouhý seznam, který stejně má každý z Vás jiný, tak můžete přejít na další epizody z mého života

30.10. 2007 => krátká exkurze do světa marketingu, kde jsem zjistil, že nedokážu lidem vnucovat něco, s čím by měli horko těžko problém se toho zbavit

30.11.2007 => deseti měsíční štace na postu logistiky, kde jsem měl na starost jak vývoz výrobků, tak příjem materiálu i výpomoc na skladě; celkové hodnocení – lidi výborní, ale zjistil jsem, že opravdu netoužím po návštěvách papalášů ze zahraničí, kteří angličtinou řeknou jak moc jsou spokojení, slibují další práci, ale nemají ani tušení, jak jde ona odnož firmy dolů, lidi jsou nespokojení a někteří dokonce odcházejí (osobně jsem odešel dva měsíce před zakončením jednoho roku, který jsem měl v plánu, protože to šlo opravdu až moc z kopce a neměl jsem touhu být někde, kde to nevypadá, že se to změní k lepšímu…)

1.10.2008 => opět jsem nějak zavítal do oblasti, kterou jsem dá se říci jednou navštívil; tentokrát to byla oblast realitní, kde jsem si říkal, že bych snad využil svojí čestnou povahu a snad se živil tím, že bych někomu zařídil bydlení … jistě tušíte, že to byla představa vysněná a realita v této živnosti je zcela jiná; sice na jednu stranu musím říci, že tato práce opravdu má dost běhání a člověk takto živící se musí mnoho udělat, ale když na jednu stranu žijete z provize a jejíž velikost si právě musíte, co nejlépe nasmlouvat, tak jsem zjistil, že je to skoro to samé, jako v tom marketingu, protože vesměs hledáte lidi, kteří vám tu pro vás nejvýhodnější provizi dají a ty pokud toužíte po penězích musíte jak to nejlépe říci „vyždímat“, abyste vydělali a to není pro mě stejně jako ten marketing
-aspoň však, až si budu zařizovat vlastní bydlení, vím, co a jak … (takže i s tím jsem do této práce nastupoval, že se mi ty znalosti budou hodit)

1.11.2008 => ještě coby pracovník v oblasti realit jsem měl to štěstí, že o mě zavadil jistý moc zkušený a znalý pán – Ing. Jan Bizík – který mi toho mnoho dal a nejen co se týče znalostí v oblasti financí, jelikož mi dal možnost nahlédnout do tohoto světa lidí v obleku, investic, pojistek spoření a dalšího, ale též při rozmluvě s ním jsem měl možnost mnoho přemýšlet, mnoho životních zkušeností pochytit a též si uvědomit, co je pro mě důležité
-sice v této oblasti se dají vydělat pěkné peníze, můžete samozřejmě využít i svou povahu, protože jen vy, coby finanční poradce, se stavíte k tomu člověku jak sami uznáte, tudíž mu nemusíte nic vnucovat a prostě snažit se mu pomoci na maximum, ale víte, už když jsem se potýkal ten měsíc v realitách, byl zahlcen spoustou znalostí, co se týče té práce, tak jsem si uvědomil jednu pro mě velice důležitou věc a to, že nikdy nepotřebuji tolik peněz, ostatně jako nekuřák a abstinent mám už o dost nižší výdaje, ale chci psát, je to pro mě asi jako droga, je to pro mě naplnění, smysl a prostě všechno a i když sice jsem realista a vím, že bych se tím těžko živil, tak mě o to ani nejde, jistě pokud by se tak stalo, nebránil bych se, ale právě s tím jsem nastupoval i do té práce v realitách, finančním poradenství, že mé myšlenky zamířili právě k těm možnostem, ať už to byla investice třebas do různých projektů s počítačovými hrami (přeci jen díky virtuálnímu světu jsem začal psát a pořád mě PC hry fascinují a ta touha nějakou navrhnout ve mně je) nebo i najmutí překladatele, či korektora, který by některým mým dílům dal ať už lepší úroveň gramatickou, či mi umožnil ji dát na web zahraniční, kde bych mohl zjistit, jaký je „světový“ pohled na ty mé světy, myšlenky, co tak vznikají v mé makovici…

=>> takže závěrem chci říci, že co se těchto věcí týče, byly to opravdu životní chvíle, které mě obohatily, nejen v tom, že jsem získal znalosti a zkušenosti, ale především, že jsem si dokázal konečně stanovit ten svůj cíl =>> PSANÍ a rozhodně vám všem mohu slíbit, že co budu živ, tak rozhodně s ním jen tak nepřestanu…