Kurz sebeobrany

V pátek jsem se konečně dočkala. Po třech týdnech čekání, těšení se a nedočkavosti, ¨čekám na náměstí se spoustou dalších lidí, kteří měli také odjet na víkendový Kurz sebeobrany, který vedla Městská policie Nymburk. Rozhlížím se kolem sebe a pozoruji namalované holčičí tváře a přemítám, jestli někdo takový vůbec může odejít do "země bez elektriky."
O asi patnáct minut později přijel autobus. Nebyla to zase taková hrůza, jakou jsem čekala a potom, co jsme pomohli vedoucím (policii) naložit potřebné věci (lapy, tomzy, a spostu dalšího "sebeobranného" náčiní) do autobusu, jsme nastoupili.

Masarykův tábor na břehu řeky Sázavy byl ze začátku krásně čistý, ale jak jsme se dostávali dál ke konci kempu, bylo vidět, že o zadní chatičky se moc nedbá. Na jejich zdech byly pavučiny a (k mé naprosté hrůze) i pavouci!
Nakonec jsme se všichni ubytovali a asi ve čtyři hodiny odpoledne začala první přednáška. Náš instruktor přednášel na fotbalovém hřišti o tom, jak poznat, že nás někdo chce přepadnout, o "špatných pocitech", které jsem už tolikrát měla, když jsem šla v noci sama z kina a taky o tom, jak na sebe neupoutat pozornost. Bylo to velice zajímavé a nanejvýš poučné...
Poté, co jsem se dozvěděla, že kuchařky v kuchyni vaří výborně, jsem poznala, že si na Kurzu sebeobrany užiju ještě spoustu legrace.