Kurz sebeobrany (Den druhý)

Po noční bojovce a dlouhého času, kdy jsem nemohla usnout, jsem se ráno probudila ve čtvrt na osm. Moje spolubydlící (fungovala na kurzu jako ošetřovatelka) už byla vzhůru a právě si na terase dopřávala ranní cigárko.
V osm jsme dostali výbornou snídani (dala jsem si rohlík s marmeládou - jako obvykle) a k velké nelibosti mého žaludku jsme měli krutou rozcvičku dvacet minut po oné snídani. Já vím, jsem na Kurzu sebeobrany, a tak musím něco vydržet, ale tohle byla fakt síla. Nakonec (po tom, co jsme se naučili základy jako údery a kopy) jsme odešli na oběd.

Polední klid byl asi to nejlepší na celém víkendu. Ne snad že bych lenošila, to vůbec ne. Naopak, u břehu řeky někdo k naší radosi postavil loděnici. Já se přirozeně umím domluvit s lidmi, a tak netrvalo dlouho a vyjeli jsme s loďkami a kanoemi na Sázavu.
Pak se odvážnější jedinci včetně mě (z 25 z nás pouze čtyři) namočili do vody.

Po poledním klidu jsme celé odpoledne cvičili na sluncem zalitém fotbalovém hřišti. Večer jsme byli všichni bez vyjímek rádi, že si můžeme lehnout a ponořit se do blaženého, od úderů a kopů osvobozeného spánku.