Rada č. 13: Pořádně se najez

To je na koleji především na začátku docela velký problém. Přijedeš do cizího města, nevíš ani, kde si koupit rohlík (pokud už ses neřídila radou č. 11), jsi zvyklá, že ti maminka všechno přinesla pod nos. A najednou, co to slyšíš? To ti nikdo neuvařil oběd, ani nenamazal chleba, takže ti pěkně kručí v žaludku!
Asi si říkáš: ježiš, to přece není žádný problém, budu chodit do menzy! Ale čím to je, že menza vydává obědy pouze mezi jedenáctou a druhou, takže v době, kdy máš nejvíc přednášek?
Teď si asi říkáš: fajn, tak se najím někde ve městě. To jako mluvíš o Mekáči a KFC? Holka, tak to budeš za chvíli vykrmená jako sele, to ti garantuju.
Tentokrát si určitě říkáš: ok, tak si ráno udělám svačinu. To je dobrá volba, ale na salámu a bílém pečivu moc dlouho nepřežiješ.
Co z toho vyplývá? Že jsem neustále hladová a jedinou cestou jak z toho ven je kombinování jednotlivých postupů, které zde byly nastíněny.
Prázdný žaludek je sice nedílnou součástí studentského života, ale bohužel ti znepříjemňuje ty příjemnější součásti mládí. Např. jsem šla pít s lidmi z koleje a po první deci bílého se mi začala nehorázně točit hlava. To nebylo moc fajn. Důvod? Prázdný žaludek. Asi si říkáš: který kretén by pil nalačno? Já, já jsem ten kretén: neustále hladová studentka pomocných věd historických...
(Pozn. Kdybyste třeba dělali zabíjačku a něco vám zbylo, pošlete to na koleje UK v Hradci Králové, my to neodmítneme :-D).