Žluťásci na Coca-Cola Cup

Žluťásci na Coca-Cola Cup

Pamatujete si na článek, kde jsem psala, že bych taky machrovala, kdybych měla takovou zrcadlovku, jako pan ředitel?
Dnes, 22. dubna. 2008, ta chvíle nastala. Mířím na další z turnajů Coca-Cola Cup, kterého se zúčastní i žáci bánovské školy. Zrcadlovku přidržuju levačkou, jak jen můžu (taky to není zrovna levná záležitost). Ale vybavení vás sotva zajímá, přejdu tedy k bližším informacím.
Během hodinu a půl trvající cesty jsme nabrali Karosou soupeře ze Strání a Dolního Němčí. Ale už u Volenova naši chlapci ztratili výřečnost jim vlastní a kuráž je pomalu opustila. Nikdy jsem je neviděla tak klidné.
Kolem osmé hodiny jsme konečně našli sportovní areál Ostrožské Lhoty. Nebyl malý (ale veliký taky ne). Při zahájení jsme si všimli, že se Lukáš Štéger hrdě postavil do čela mužstva a na levém rameni mu skví černá kapitánská páska.
„Tys byl zvolený kapitánem?!“ ptala se paní učitelka.
„On sa zvolil sám,“ ozvalo se zezadu (odpusťte, že si nevzpomínám, čí hlava tuto myšlenku vyslovila).
Počáteční proslov byl jenom stručné shrnutí pravidel (pravidlo slušného vyjadřování bylo paradoxně nejvíce porušováno domácími).

Podle slosování se hrálo pět zápasů: 1. Dolní Němčí-Ostrožská Lhota, 2. Bánov-Strání, 3. Ostrožská Lhota-Strání, 4. Bánov-Dolní Němčí, 5. Bánov-Ostrožská Lhota a nakonec finále.
První zápas: Dolní Němčí s Ostrožskou Lhotou. Obě dvě mužstva byla oděna do modrých dresů, s tím rozdílem, že OL vyfasovali fešné reflexní zástěrky. Jejich činnost byla ještě poněkud rozespalá a aktivita nesouměrná. V jedné chvíli byli aktivní až moc, ale za minutu se po hřišti doslova vlekli. Míč napětí nevydržel a každou chvíli prchal z pole. Asi se řídil heslem: kdo uteče, vyhraje. Tenhle zápas byl vyloženě o štěstí, ale Dolní Němčí mělo větší štěstí, a nakonec vyhrálo zápas. Doufám ale, že si Bánov povede líp.

Bánovští mezitím seděli na lavičkách nad šatnami. Šéf Štéger vzal svoji roli opravdu vážně:
„Horenský, každý hraje svůj post, je ti to doufám jasné?!?“
Po chvíli: „A co vůbec hraješ?“
Paní učitelka je plná strachu. „Mosíte to vyhrát, ať příště pokřtíme nové dresy.“

V 9:21 si to rozdalo Strání s Bánovem. Jarin Děcký začátek zápasu ani nezaregistroval, dál se protahoval, jako čerstvě vytažený z postele, než na něj Víťa Strapina zakřičel: „Jarošu, už sa hraje!“ Jarek se probudil z bdělého spánku a začal hrát.
Věru, Bánov nehraje hůř, než to, co jsem měla tu čest dnes vidět, ale zpočátku trochu zmatkovali. Začínali pomalu, ale i ten pomalý začátek se jim stál osudným, protože Strání bylo aktivní, přímo hyperaktivní. Už v první minutě dali Bánovu gól a v poločase jsme prohrávali 5:1.
Paní učitelka Krchňáčková doufá, že je vše jenom neštěstí prvních dvou minut a že když se hráči po poločase otočí sluníčku zády, budou hrát líp. I nad tebou, přírodo, zvítězíme!!! Tak zněla má optimistická slova. A vítězství nad Strání bude jen příjemný bonus!
9:50 alias třetí minuta druhého poločasu. Pavel Staroba! Krásný pokus o gól… bohužel se nevydařil. Ani slunce nám nepomohlo, prohráli jsme 6:1, přestože se Strání krotilo. Ale musím být vlastenecká, ty góly byly těsné.

Po zápase si Kluci promýšleli v šatně taktiku. Dobíjeli síly svačinkami od maminky, a ani já s pí. uč Krchňáčkovou jsme neodolaly hladu a cpaly jsme se, co poločas.

Strání-Ostrožská Lhota: Rozhořčením z prohry (a hladem) ani nevnímám! Kolem mě se jenom míhají zeleno-modré čmouhy (zelená-Strání, modrá-Ostrožská Lhota). Tato kombinace barev je deprimující. Ale uspokojující bylo herní nasazení Straňáků, kteří byli po tvrdém souboji s Bánovem vyčerpaní. Alespoň nějaká (slabá) útěcha. A mám zase hlad. Jdu prozkoumat bufet.

11:30 Bánov-Dolní Němčí: Takže opět tu stojím opřená o žluté zábradlí fotbalového hřiště OL, na krku foťák a v ruce notes a propisovačku. Naši chlapci se opravdu snaží, vypadá to, že by to mohlo doopravdy klapnout. Bánovské žluté dresy mezi fádní modří doslova září. Sluníčko vychází zpod oblaků a přináší chlapcům chuť do hry. Kapitán Toggy se už ani neobtěžuje křičet na své hráče, ale paní učitelka ho nahradila svým povzbuzováním dokonale.
Bánovský brankář, Tomáš Čaňo, vypadá mezi agresivitou dolněmčanů úplně nešťastně. Přesto se ale Bánov trochu vzchopil a přemístil se na polovinu hřiště, kde stála branka Dolního Němčí. Napětím jsem měla skoro rozkousané rty a paní učitelka vykřičené hlasivky. Všechny góly, které padaly z naší strany, se góly nakonec ani nestaly. Bohužel.
V poločase Bánov prohrává 3:0.
Jarin Děcký utrpěl ránu do slabin od agresivního protihráče, proto potřeboval krátkou pauzu na zotavenou. Avšak trpí při pohledu na hráče, proto jde nakonec hrát taky.
Z věže blízkého kostela se ozval zvon: poledne. S polednem přišel další gól. Tomáš nešťastně zazmatkoval a bohužel mu míč unikl skrz prsty. Nevadí. Pavel to svaří. Avšak tato oblíbená věta bánovských žákyň se doopravdy splnila: zakročil Pavel Machalík a svojí výbornou hrou se snažil zachránit situaci. „Pochval Pavla,“ řekla paní učitelka. Tak ho chválím: Pavle Machalíku, jsi šikulka!
12:15 Jarek se svíjí na trávníku, držíc se za nohu. Paní učitelka: „Ten má už kulky naražené, lýtko naražené…“ K tomu můžu dodat jenom jediné: AU!!!
12:28 Končíme a prohráváme. „Nikdo není dokonalý,“ řekl Lukáš, když odcházel ze hřiště. Pak dodal: „Ale já jo!“ Za chvíli slyším jeho nešťastné volání: „Že já jsem sem vůbec jezdil!“
V šatně si Tomáš Čaňo sundává rukavice a nešťastně si prohlíží svoje naražené prsty.
„Nemůžu hrát,“ zašeptá. „Moc to bolí!“
„Já budu hrát za tebe!“ vyskočí Lukáš. Strhává ze sebe žluté tričko a přetahuje si přes hlavu Tomovo oranžové s číslem 1. „Já to umím!“ ubezpečuje nás.
Konečně vychází kluci z šaten. „Chlapi, mosíte to vyhrát,“ prohlašuje paní učitelka. Lukášovo sebevědomí je stále přítomno: „Vyhrajeme, když su já v bráně!“
Rozběhnou se na hřiště a Lukáš z branky ještě na spoluhráče řve: „Jo, to půjde!“
Jen aby, Toggy!!!

Bánov-OL
Zápas dlouho probíhá jednotvárně, bez žádných extra faktů. Štéger porušil svůj slib: jen tak to nejde. Proplouváme takřka o prsa (vzhledem k tomu, že z Bánovské školy jsme tam byly jediné zástupkyně ženského pohlaví jen já a paní učitelka, nedá se říct, že by kluci zvládali zápas o prsa, dosaďte si klidně libovolnou součást lidského těla).
Paní učitelka: „Jaroslave, nenadávej tak!“
Jarek: „Kdo je u vás Jaroslav?!“
Vypadá to, že i tenhle boj projedeme bez výhry. Paní učitelka povzbuzuje: „Pohoda!“
Víťa má v sobě patřičnou dávku optimismu. Zpívá: „Pohoda, klídek, tabáček!“ Celým hřištěm se ozývá jeho zpěv. Není přítomný jen zpěv, ale i hněv: Pavel Staroba vypadá čím dál tím mrzutěji. Pájo, nebuď smutný, my to musíme vyhrát, já to vím?
Hráči Ostrožské Lhoty se zjevně řídí pravidlem: „su malý, vyvolám si autoritu nadávkami“. Ten nejmenší prcek z OL se odvažuje lát našim hráčům. Nebyl příjemný nikomu.
Ze zápasu se stává valná hromada. Celé naše mužstvo pobíhá u branky soupeře a snaží se před nimi ubránit míč tak, že jej pálí tam, kam nemá.
13:02 Stojím za bánovskou brankou. „To sa mně snad zdá!“ vykřikne Lukáš nešťastně, skácí se k zemi a mne si oči. Kéž by, Toggy.

13:14 Uběhl poločas a David Čubík napálil dva parádní góly po sobě. „Moricu, náhoda!“ volá Lukáš z protější branky ironicky. Ale i tak Štéger nekončí. Jeho poslední projev života bylo podání ruky protivníkovi, který ležel na zemi poblíž jeho branky. Chlapec ale opovržlivě mávl rukou a ležel dál. Když po chvíli s menšími problémy vstal, bylo vidět, že přicházející prohra ho zasáhla.
13:35 Pavel Staroba kopl do míče 30 m od branky. Šťastnou náhodou mu nikdo nestál v cestě, takže z nejistého kopnutí byl nejneuvěřitelnější gól dneška. Nedozvěděla jsem se přesné skóre. S paní učitelkou jsme myslely, že 4:1 pro Bánov. Někdo ale nakonec řekl, že 5:1. Vím, že ze mě sportovní redaktor nebude, ale prosím, nebijte mě za to.
Ve finále se utkali Strání a Dolní Němčí. To nás již ale nezajímalo. S obrovským rozdílem vyhrálo Strání.
Konečné bodování: za každý vyhraný zápas se přičítaly 3 body, za remízu 2 body. S 9 body zvítězilo Dolní Němčí, Strání získalo 2. místo s 6 body, Bánov 3. místo se 3 body, a hostitelské mužstvo Ostrožská Lhota nezískalo ani jeden bod.

Kristýna Vaňková, 9. A