Allegra- V.

V.

Ravena, Itálie

               ,,Tak co je v té obálce?” ptala se Emily, když se všichni sešli u Johna doma. Kara sedla v křesle, zbraň položenou vedle sebe na opěradle a v rukou svírala onu zapečetěnou obálku.
 ,,Karo, otevři to,” položil ji Steven ruku na rameno.
 ,,Tak jo,” kývla a pečeť rozlomila a obálku otevřela. Vyndala z ní malý lístek a na něm sotva čitelná slova.
 ,,Nenapínej nás. Není na to čas. Máme ty hajzly v patách,” řekl John, zatím co stál u okna a sledoval Karu z dálky.
 ,,A di A. Aurelio Belinni. Ancona.”
 ,,A dál?” zeptala se Emily.
 ,,To je všechno. Johne, kde je ten lístek co ti dal Jonas?” zeptala se Kara. John sáhl do kapsy a podal jí ho. Krev vpitá do lístku a tvořila tmavé skvrny.
,,Je to stejné písmo,” řekla Kara.
 ,,Takže obraz převezli do Ancony,” řekl Steven a otevíral notebook.
 ,,Autem to jsou asi tak dvě hodiny,” řekl, když mu Google stanovil trasu.
 ,,No, tak balíme. Za hodinu odjíždíme,” řekl John a odešel do ložnice. Emily ho následovala si také zabalit své věci.
          ,,Máš všechno?” zeptal se Steven , když se s Karou sešel u výtahu na hotelové chodbě.
 ,,Jo, snad jo. Mám hlavně mobil, tu obálku a pistoli. Nic víc nepotřebuji,” řekla a nastoupila i se svým zavazadlem do výtahu.
 ,,Už se do toho zase dostáváš?”
 ,,Nevím Steve, přijde mi to celé nějaké divné. Někdo chce ten obraz a je krok za námi. Toho kněze kvůli tomu zastřelili a toho Johnova informátora taky. Nelíbí se mi to. Ale už nemůžu couvnout a ani nechci. Moje zvědavost je větší.”

               ,,Ano pane?” přijal André hovor od jeho šéfa.
 ,,Jak jsi na tom? Už jsi něco zjistil?”
 ,,Ano pane, ten obraz byl tady ve městě, ale přesunuli ho. Informaci o tom dostala jen Kara.”
 ,,A co náš informátor?”
 ,,Náš informátor posílá pravidelné informace. Nyní všichni čtyři míří do Ancony. Tam byl obraz nejspíše přemístěn.”
 ,,Škody?”
 ,,Jeden mnich. Stopy po nás žádné.”
 ,,Tak to doufej. Jestli je ztratíš, nebo ten obraz získají dříve, tak tebe i celou tvou jednotku předhodím hladovým psům.”
 ,,Nebojte pane, ten obraz dostanete.”
 ,,S tím počítám. I kdyby kvůli tomu měla přijít ta tvá Kara o tu svou blonďatou hlavinku, tak ten obraz prostě dostanu.”
 ,,Rozumím,” řekl André a jeho šéf, pan Pirlonetti hovor ukončil. André si jen povzdychl, nasadil sluneční brýle a nastoupil do již připraveného vozu, který na něj čekal.

Ancona, Itálie

               ,,Bohužel, máme volné jen dva jednolůžkové pokoje,” řekla recepční v hotelu, ve kterém se čtveřice rozhodla se ubytovat.
 ,,Super, jeden si vezmu,” řekla rychle Emily.
 ,,A mě dejte ten druhý,” řekl Steven a mrkl jedním okem na Emily.
 ,,No a Kara s Johnem si vezmou ten dvojlůžek. To půjde, ne?” řekl a Kara ho probodávala očima.
     ,,No, super, je tu malé kanape. Spím na něm,” řekla Kara, když vešli do hotelového pokoje.
 ,,Neblázni, ta postel je dost velká pro oba,” řekl John a upustil zavazadla na zem a rychle roztáhl mapu města, kterou si pořídil na benzinové pumpě na okraji města.
 ,,Nebudu s tebou sdílet jednu postel,” řekla a vyndala si z tašky mobil.
 ,,Kam voláš?” zeptal se John.
 ,,Domů,” řekla a čekala na spojení do Anglie. John si následně vyslechl spoustu mateřských řečí, po nichž následovaly manželské řeči a nakonec pokyny ohledně domácnosti.
 ,,Všechno v pořádku?” zeptal se, když dotelefonovala.
 ,,Jo, jasný. Vyčetl jsi z té mapy něco?”
 ,,Nic extra, ale dáme se do toho,” řekl a uslyšel, jak Kaře zakručelo v žaludku. ,,Až se najíme,” dodal a vycházeli z pokoje.
     ,,Takže, je tu ve městě několik kostelů, je tady chrám, katedrála, museum archeologie a taky to obrovské Lazaretto. Já bych osobně začal od těch nejmenších a nejméně nápadnějších,” řekl John a kousl si do jednoho dílku ze své pizzy, kterou si objednal v pizzerii naproti hotelu.
 ,,Takže se rozdělíme? Asi bych to nechal jako včera. Já chyb šel s Emily, protože ona umí italsky lépe, než já a ty s Karou, protože Kara italštině nehoví,” řekl Steven a otřel si pusu do ubrousku, neboť dojedl.
 ,,Jo, souhlasím,” řekl John a Kara raději nic nekomentovala.

          ,,Pátý kostel za námi a ten člověk se ještě neobjevil,” posteskla si Emily, když vyšli z kostela.
 ,,Jo, tak v Raveně to byla spíše náhoda, že na toho kněze John s Karou narazili.”
 ,,Nezdá se ti to stejné jako dřív?”
 ,,Co tím myslíš?” zeptal se John a rozhlédl se, zda nejede žádný dopravní prostředek, aby mohli přejít silnici.
 ,,No, vše se zase motá jen kolem Johna a Kary,” postěžovala si Emily.
 ,,Já jsem za to rád,” řekl Steven. ,,Asi bych nechtěl, aby přede mnou někoho zabili jen proto, že mi chtěl něco dát nebo říct. Cítil bych se za to odpovědný.”
 ,,No, když se na to dívám takhle, tak máš asi pravdu,” souhlasila s ním.
 ,,Ani jsi ještě neříkala, co teď děláš. Rodina?”
 ,,Nee,” zavrtěla Emily hlavou a tmavé vlasy se jí rozletěly kolem hlavy na všechny strany. Napomáhal k tomu i vítr, který vál od nedalekého moře.
 ,,Rodina ještě ne. Dá se říct, že někoho mám. Vlastně je to i tak trochu můj šéf.”
 ,,Pořád děláš s financemi?”
 ,,I tak se to dá říct.”
 ,,Takže život finanční úřednice s poměrem se svým šéfem? Doufám, že není ženatý.”
 ,,Ne, to není. Je ale starší.”
 ,,Jo, to tak bývá,” řekl a ukázal na směrovku s názvem ulice. ,,Tudy,” řekl a vydaly se podle ukazatele.

          ,,Karo?” oslovil jí John, když vyšli z jednoho kostelíku.
 ,,Copak?”
 ,,Tak mě tak napadlo, jestli jsi šťastná.”
 ,,Myslíš proto, že jsme na stopě Allegry?” zeptala se a v kapse plátěných kalhot ji pípnul mobil.
 ,,Myslím tvůj život v Anglii.”
 ,,Proč bych neměla být?” zeptala se a četla si u toho přijatou textovou zprávu.
 ,,Je to asi velká změna oproti životu, který jsi vedla předtím.”
 ,,Johne, to už je přeci strašně dávno. Od té doby se hodně změnilo.”
 ,,Jenže já nevěřím, že jsi se změnila i ty. Někde tam bude určitě schovaná ta vášnivá, divoká, odhodlaná a nebezpečná Kara.”
 ,,Johne, proč se v tom pořád chceš plácat?”
 ,,Protože jsem byl tehdy pěkný debil, když jsem tě nechal. Jen tak z ničeho nic. Stále k tobě něco cítím.”
 ,,A to jsi zjistil až po šesti letech?”
 ,,To jsem zjistil hned druhý den co jsi ode mě odešla.”
 ,,A vyrukuješ s tím na mě až za šest let, když už mám nový život? To je ubohý, Johne,” řekla a přidala do kroku.
 ,,Jo, já vím,” řekl potichu a doběhl jí.
     ,,Támhle je ten chrám,” ukázala Kara a ohlédla se za Johnem, který byl dva kroky za ní.
 ,,Jo,na tom přechodu přejdeme,” řekl a ukázal na přechod, ale Kara nereagovala, stála strnule a dívala se za něj.
 ,,Karo?” oslovil ji a podíval se stejným směrem, jako se dívala ona. Nic však neviděl.
 ,,Karo? Co je?”
 ,,Jako bych viděla, ne, to jsem se jen asi spletla, to není možný,” zatřepala hlavou a otočila se.
 ,,Co jsi viděla?” naléhal John.
 ,,Nic, nic, to je asi z toho sluníčka.”
 ,,Jo, to je možný. Máš úplně horkou hlavu,” řekl, když jí sáhl na temeno hlavy. ,,Při první příležitosti si opatříš klobouk, nebo něco takovýho. Teď jdeme do toho kláštera, tam se zchladíš,” řekl, chytil ji jemně za loket a vedl přes silnici do kláštera.
          ,,Buongiorno, padre,” pozdravil John kněze, který se v klášteře nacházel.
 ,, Buongiorno, cosa vuoi?”
 ,,Stiamo cercando una persona.”
 ,,Lei? La donna appartiene a voi?” ukázal na Karu.
 ,,Sì. Siamo alla ricerca di un uomo di nome Aurelio Bellini.”
 ,,Qualcuno sa di tale. Si prega di contattare la polizia. Arrivederci,” řekl kněz, otočil se a odcházel od nich.
John se nechápavě podíval na Karu.
 ,,Tak co?” ptala se Kara.
 ,,No, když jsem mu řekl, že patříme k sobě a hledáme toho Aurelia, tak mě poslal pryč. Konkrétně teda na policii.”
 ,,Cože? Proč?”
 ,,Pojď ven,” řekl a vyšli z kláštera.

     Posadili se do nedalekého parku na lavičku.
 ,,Karo, teď ale smrtelně vážně. Máš s tím společného něco, o čem nevím?”
 ,,Cože? Nechápu tě.”
 ,,Proč měl dát ten ministrant tu obálku od Denteho jen tobě? A proč se mě ten kněz tady ptal na tebe a když jsem mu řekl, že k tobě patřím, tak utekl?”
 ,,To já přeci nevím. Nerozuměla jsem mu ani slovo. Já s tím vůbec nic nemám! Vždyť jsem tady ani nechtěla být!” zvýšila na něj hlas.
 ,,Dobře, dobře, v klidu. Jen jsem se na to musel zeptat. Já ti věřím.”
 ,,Tak jo. Co teď? Zavoláme Emily a Stevovi a nebo půjdeme za tím mnichem ještě jednou?”
 ,,Já bych chvilku počkal a pak za ním šel znovu. Klidně už všichni. Zatím ale seženeme jaký ten klobouk,” řekl a vytáhl Karu zpět na nohy.

     ,,Takže Emily s Johnem na toho mnicha zatlačí a my mu zabráníme odejít. Je to jasné?” řekl Steven jednoduchý plán.
 ,,Super, to bude hustý,” řekla Emily a čtveřice vešla do kláštera tak, jak si řekli. Jako první vešla Emily a narazila na jednoho mladého mnicha. Za ní vešla nepozorovaně Kara a stoupla si k východu z kaple, kam mnich dříve zmizel. Steven obsadil hlavní dveře a John si stoupla tak, aby až mnich přijde k Emily, tak aby stál za ním a znemožnil mu tak útěk. Emily se mladého mnicha zeptala na otce Aurelia a ten jen přikývl, řekl že ho zavolá a zmizel do východu u kterého už nenápadně čekala Kara. Těmi samými dveřmi za chvilku vyšel Johnovi a Kaře již známý kněz.
Když zjistil že je Emily turistka, tak s ní začal mluvit i docela obstojnou angličtinou.
 ,,Dobrý den, otče,” pozdravila ho Kara.
 ,,Zase vy?” zeptal se kněz.
 ,,Ano. Posílá nás Marco Dente.”
 ,,Ano, to mi došlo.”
 ,,Dostali jsme tohle. Dovedlo nás to až k Vám,” řekla a ukázala mu lístek, který dostala v Ravenně.
 ,,Nemám vám co říct. Stejně jako těm druhým,” řekl kněz.
 ,,Jakým druhým?” zeptal se Steven.
 ,,Těm ve velkých autech. Nic jsem neřekl jim, nic neřeknu ani vám. Vím, že otce Marca kvůli tomu zabili."
 ,,Pane, otče,” promluvila na něj Kara. ,,Jde o ten obraz? Chce ho i někdo jiný? Proč? Viděl jste ho?”
 ,,Nic vám neřeknu.”
 ,,Proč mohl otec Dente předat tuhle zprávu jen mě?”
 ,,Pokud ten obraz najdete, tak pochopíte.”
 ,,Pokud nám nepomůžete, tak ho nenajdeme. Otče, jen mi řekněte kam dál,” mluvila na něj klidně Kara.
 ,,Pojďte se mnou,” řekl poraženě mnich a vedl je do podzemní krypty. Tam beze slova předal Kaře podobnou obálku,jakou dostala v Ravenně a pak jim řekl, aby město opustili.

         ,,Takže nakonec přeci jen podlehl,” uslyšela Kara, když vyšla z kláštera. Otočila se a stála tváří v tvář Andrému.
 ,,André,” řekla, ale spíše to bylo jako povzdech.
 ,,Ano, jsem to já. Moc rád tě vidím. Jsi stále krásná.”
 ,,Co tu chceš?” ptal se ho rozčileně John a rudl v obličeji.
 ,,Chci to, co má tvoje holka,” řekl André.
 ,,Manžela a dítě? Ne, André, to není nic pro tebe. To víš,” řekla mu Kara.
 ,,Karo, nežertuji,” řekl a za celou čtveřicí se objevil Mario s pistolí, kterou na ně mířil.
 ,,To je tvůj nový přítel?” zeptala se Kara a udělala krok k němu. John ji chytil za ruku a chtěl strčit za sebe. ,,Pro koho děláš?” zeptala se a Johna odstrčila.
 ,,Proč myslíš, že pro někoho dělám? To nemůžu být já šéfem?” zeptal se André povýšeně.
 ,,Na to nemáš dost velký koule. Za to plnou hubu keců ano.”
 ,,Karo nech toho. Zastřelí nás. Raději mu to dej,” řekla Emily s obavami o jejich život.
 ,,Ne Emily, nic mu nedám. On totiž nemá na to nám něco udělat,” řekla Kara sebevědomě.
 ,,Dobře, možná nejsem tím největším šéfem, ale i já mám své lidi, kteří poslouchají mé rozkazy. Mám takové lidi i v Maidstone, kam chodí tvá rozkošná dcera Sophie. A nebo bych spíše měl říct vaše dcera?” zeptal se, ale na odpověď nečekal a dal se na útěk.
 ,,Ty šmejde!” zakřičela Kara a tryskem se dala za ním. John se rozeběhl za Karou.
Ta se akorát zastavila u silnice, po které s hvizdem odjížděl stříbrný Mercedes, do kterého André naskočil a který na něj zřejmě čekal.
 ,,Hajzle!”

     ,,Karo!” doběhl jí John. ,,Jsi v pořádku?”
 ,,Ujel!”
 ,,To má jediné štěstí.”
 ,,Měla jsem sakra střílet! Měla jsem ho střelit,” říkala a vytáčela manželovo číslo. ,,Sakra! Nebere to!” říkala a mobil třesoucíma se rukama strkala zpět do kapsy.
 ,,Karo, co to říkal a tvé dceři?”
 ,,Nic nechápeš!” řekla a oběma rukama do něj strčila a pak odcházela zpět ke klášteru.