Kapitán Tom a kompas Jacka Sparrowa - 6. kapitola

Ráno se Tom ve své kajutě se zavřenýma očima skulil z postele a jen tak bez košile a s vlasy přes obličej se začal nedbalými, línými pohyby rozcvičovat. Loď zatím mířila k jamajské Východní zátoce a další rozkazy byly odloženy na později.

Kapitán Tom popošel pár kroků k vědru s vodou. Pak ospale zamumlal: „Ještě chviličku“ a po hmatu našel postel, kam se s blaženým úsměvem opět natáhl. Otočil se ke stěně a strnul.

Mžoural do spící tváře mladého chlapce. Tentokrát vyskočil rychleji. Opláchl si obličej vodou z vědra a znovu se podíval do své postele. Hnědovlasý mládenec tiše oddychoval po krk zavrtaný do tenké pokrývky, ze které mu čouhala špinavá, hubená kolena. Kapitán z něho opatrně stáhl deku.

Hoch měl na sobě pouze roztrhané krátké kalhoty a na obnažené hrudi se mu viditelně rýsovala žebra. Náhlý chlad ho probudil, vylekané kakaové oči se rozespale upřely na Toma. Ten se, neméně překvapen, pokoušel o přísný výraz tváře, Vyplašený pohled zuboženého chlapce ho však zcela odzbrojil. Proti své vůli se musel usmát.

Potom se ale vzpamatoval.

„Hele, mladej,“ spustil zhurta a opřel se frajersky o zašlé piáno, „nepamatuju se, že bych tě sbalil, takže co k čertu pohledáváš v mý posteli?“

„Já jsem... se ztratil“ nejistě ze sebe vysoukal probuzený mladíček, rychle se posadil a natáhl se pro košili, přehozenou přes čelo postele. Tom si přisedl těsně k němu a začal si pročesávat zacuchané havraní vlasy hřebenem.

„Ztratil?“ podivil se ironicky a zvedl levé obočí, „to je zajímavý, povidej mi o tom.“

Černý pasažér se polekaně odtáhl: „Asi bych měl jít.“ Tom se srdečně rozesmál. „Leda že bys odplaval,“ řehtal se. „V noci jsme vypluli,“ dodal na nechápavý pohled, „hochu, já jsem kapitán Holypain a všechno na týdle lodi mi řiká pane. Jasnačka?“

„Ano. Ano... pane,“ odpověděl váhavě hoch.

„A kdo k čertu vůbec jsi?“ vzpomněl si kapitán.

„Tony, pane.“

„Vítej mezi náma, Tony, pomocník do kuchyně se mi zrovna hodí,“ pronesl Tom potěšeně a vstal, nepřestávaje si česat husté prameny vlasů.

Ozvalo se za klepání na dveře kajuty.

„Dále,“ zavolal Tom a dveře se skřípavě otevřely.

„Tome, jsme v zátoce, potřebujeme další kurz,“ spustil urostlý muž se světlými vlasy do půlky zad a dvěma copánky vousů na bradě. Zarazil se, když si povšiml Tonyho, sedícího v kapitánově posteli. Ten se vzpamatoval a konečně oblékl svou děravou košili.

„To je Tony, novej kluk do kuchyně,“ kývl kapitán hlavou k hochovi. „A tohle je Marco, můj první důstojník,“ představil světlovlasého návštěvníka, nedbaje jeho tázavého pohledu. Jako kdyby se na lodích běžně přes noc líhli mladí chlapci.