Kapitán Tom a kompas Jacka Sparrowa - 7. kapitola

Marco se přátelsky usmál. Nebyl vyšší než kapitán Tom (oba měřili přibližně necelý metr osmdesát), i přes sepranou černou košili a šedé kalhoty však bylo patrné, že jeho tělo je samý sval.

„Dejte mu snídani a Jimmi ať mu naloží ňákou práci.“

„Jasný,“ kývl Marco a obrátil se na Tonyho: „Tak jdem.“

Jak za nimi zapadly dveře, Tom se oblékl, pak otevřel zásuvku letitého pracovního stolu plnou jablek. Do jednoho z nich se s chutí zakousl a vykročil z kajuty. Málem se srazil s vracejícím se Marcem, který se přátelsky zašklebil.

„Hele, Tome,“ hodil na něho významný pohled, „já si toho z noci teda moc nepamatuju, ale …ON?“

Kapitán nadzdvihl levé obočí. Potom se dal do smíchu: „Co blbneš, nic jsem s nim neměl. Je to černej pasažér, ňákej zatoulanej kluk.“

„No tak, chlape,“ culil se svalovec, „nedělej, že se ti nelíbí.“

„Ty, Marco,“ zahrozil mu žertem kapitán, „nepřej si mě,“ naznačil ránu pěstí.

„Potřebujeme ten kurz,“ vzpomněl si Marco. „A Jimmi si stěžuje, že nestih poslat dopis mámě.“

„No jo,“ usmál se Tom, „Jimmi a jeho dopisy. Čéče, nevíš náhodou, kde je Údolí královny Anny?“

První důstojník se zamyslel. „Nemám tušení,“ prohlásil po chvíli.

„Takže zkasat plachty, spustit kotvu  a všichni na palubu,“ rozhodl kapitán Tom.

„Jasnačka,“ srazil paty Marco a společně zakřičeli rozkazy mezi mužstvo.

Posádka nastoupila na palubu před kapitána, který se zeptal: „neví někerej z vás, kde by mohlo bejt Údolí královny Anny?“

Ticho. Všichni vrtěli hlavami.

„Dobrý, takže spustit člun, zajedem na pevninu. Půjde se mnou Marco a Johnny.“

Vysoký tmavovlasý námořník, jehož vyhrnuté špinavé rukávy odhalovaly silné opálení od jižních paprsků, vystoupil z davu: „Ano, pane.“

„Ňáké dotazy?“ rozhlédl se kapitán Tom po svých mužích. „Ne, Jimmi, nevim, jestli poplujem na Kubu, jak byl původní plán,“ odpověděl na nevyřčenou otázku drobného blonďatého kuchaře, přibližně čtyřicátníka, sotva že zahlédl, jak se nadechuje, „dopis mámě pošleš jindy.“ Několik pirátů se zasmálo.

„Tony,“ přistoupil Tom k novému známému a tiše mu povídal: „jestli chceš na souš, máš možnost, pořád ještě je to Jamajka.“

Chlapec zrozpačitěl. „Já bych… asi radši zůstal na lodi… pane,“ vykoktal nakonec.

„Jasný, tak hezky makej a jako doma, čeče,“ plácl ho kapitán do ramene s kamarádským úsměvem a na okamžik zmizel ve své kajutě.

„Všichni do práce, paluba ať je vydrhnutá,“ poručil, když se vrátil. „Attila mi za to ručí,“ pověřil druhého důstojníka, který přikývl. „A my jedem,“ zavelel, sešplhal do člunu, Marco s Johnnym za ním.

Šplouchání vesel se pomalu vzdalovalo.