Hledaný VIII.

VIII.

               Major Kalaš přišel do kanceláře kapitánů Holého a Kučery ve chvíli, kdy Kučera hrál na počítači válečnou hru a Holý se prohlížel v zrcadle z blízkosti deset centimetrů.
 ,,No, to je tedy morálka, toto," řekl Kalaš, aby si zajistil jejich pozornost.
 ,,Pane majore, dobrý den," pozdravil ho Tomáš Kučera a chtěl rychle vypnout hru, ale nedařilo se mu.
 ,,Dejte si tam jen pauzu, Tomáši. Já hned půjdu," řekl Kalaš. ,,Mariáne, i mě tenhle případ přidal pár vrásek," řekl na Mariána Holého a do zrcadla se také podíval.
 ,,Dáte si s námi kávu?" zeptal se Marián.
 ,,Ale jo, dnes jsem měl jen jednu," řekl Kalaš a posadil se.
 ,,Marián už tři. Zjistil, že za tři týdny jsou Vánoce, tak je v depresi," prozradil na svého kolegu Tomáš.
 ,,To plně chápu. Já jsem v depresi už od dvacátého sedmého prosince, protože to vím, že mě za rok čekají další šílené svátky. Moje děti už jsou velké a tráví svátky se svými rodinami, takže už to není takové, jako když byli malé. Se ženou se najíme, dáme si dárky, které jsem si vzájemně vybrali, takže už to není ani překvapení, pak koukáme na nějaký trapný vánoční film, já si dám pivo a jdu spát. Žena jde se svou sestrou na půlnoční a pak jde taky spát."
 ,,To jsou velmi pěkné svátky," řekl Tomáš a Marián postavil před svého nadřízeného hrnek s kávou.
 ,,Cukor?" zeptal se a Kalaš se na něj podíval. ,,Pardon, CUKR?"
 ,,Ehm, ne, nedám si cukr. Jsem tu kvůli tomu výslechu. Proč to nakonec udělal a jak do toho byl zapletený ten manažer?"
 ,,Začalo to tak, že si Papež napůjčoval spoustu peněz nejen v bance, ale i u různýchh lichvářských společností."
 ,,A aj u Bárty," dodal Marián.
 ,,Ano. Bárta dostával od Königové velmi pěkné peníze. Průměrně to bylo pětatřicet tisíc měsíčně, ale různě to kolísalo, podle toho co pro ní dělal. Bárta je nechutný seladon, co klátí vše co se kolem něj projde. Zkoušel to i na Königovou, ale ta ho odmítla a tak na ní byl naštvaný a chtěl se jí pomstít."
 ,,A aj chcel svoje prachy zpátky," dodal opět Marián.
 ,,Tak vymyslel únos. Nejdříve chtěli unést samotnou Königovou, ale pak zjistili, že unést jejího syna bude jednodušší a také větší trest a tak se dali do toho. Bárta byl mozek a Papež s tou svou babou byli dělníci."
 ,,Proč chtěli jen tři miliony?" zeptal se Kalaš.
 ,,Tak jim to řekl Bárta."
 ,,Dobře. Děkuju."
 ,,Vše je v naší zprávě," řekl kapitán Holý a dával si pozor na svou češtinu.
 ,,Nerad je čtu. Když už jsme u zprávy, najdu v ní i proč nešly kamery v době prvního výslechu Papeže a Svaté?"
 ,,To nevím. Víš něco ty, Mariáne?"
 ,,O kamerách? Nie."
 ,,Já si to myslel. Ten nový facelift má Papež od toho jak uklouzl na záchodě?" zeptal se Kalaš.
 ,,Hej," přitakal Marián.
 ,,Svatá něco říkala o týrání a nátlaku na ní i na Papeže," vychutnával si je major.
 ,,O ničem nevíme," řekl Tomáš.
 ,,Chce si stěžovat a žalovat vás oba dva."
 ,,Veľmí rád jej osobne prinesiem papier a ceruzku, nech to môže všetko spísať,“ odvědtil Marián.
 ,,Vyřídím jí to od vás. Děkuji za kafe,“ řekl major a odešel.

O tři týdny později

               Libuše Königová stále bydlela u svého bratra. Jemu to nevadilo a ona měla strach vrátit se do svého domu. Dívala se na nádherně ozdobený vánoční stromek, pod kterým její syn usnul. Chtěl pomáhat mamince a ozdobení téměř dvou metrového stromu ho pěkně zmohlo.
 ,,Ale, tady už někdo dostal dáreček,“ řekl Ladislav, když do obývacího pokoje přišel. Podal své sestře hrnek s čajem a posadil se vedle ní.
 ,,Jo, zdobil se mnou stromeček a usnul z toho.“
 ,,Jsem tak rád, že ho máme zase tady. Adámek je naše jediná budoucnost.“
 ,,Jak to myslíš?“ odívala se Libuše na bratra.
 ,,Já nemůžu mít děti.“
 ,,Cože?“
 ,,Jsem neplodný. Pamatuješ si, jak jsem měl ty příušnice, když mi bylo patnáct?“
 ,,To od té doby? Proč jsi mi to neřekl dřív?“
 ,,Nevím. Neměl jsem v plánu ti to říct asi vůbec. Nebo jsem tě tím spíš nechtěl zatěžovat. A jak je teď ten Štědrý den, tak jsem trochu sentimentální.“
 ,,Takže je Adam jediný pokračovatel našeho, již trochu osekaného rodu.“
 ,,Myslíš, že už žádné jiné dítě mít nebudeš?“
 ,,Myslím, že bych ho klidně mít mohla, ale není s kým. Víš, že nemám moc možostí se seznamovat.“
 ,,Já myslím, že by tu jeden byl už teď.“
 ,,Cože? Kdo?“
 ,,Ale sestřičko, vždyť ty víš kdo.“
 ,,Podle toho jak tajemně mluvíš je to lord Voldemort,“ řekla Libuše svému bratrovi.
 ,,Pane bože, ty jsi koza. Samozřejmě, že myslím toho slovenského kapitána.“
 ,,Marián Holý.“
 ,,Jo. Líbíš se mu a bál se o tebe, když jsi předávala to výkupné. Řekl mi to, když jsem mu šil tu ruku.“
 ,,Já myslela, že jste se bavili o rozbitých hodinkách.“
 ,,Jo, všiml si, že má rozbité hodinky z toho zásahu, ale řekl, že hodinky jsou mu ukradené. Že ty jsi důležitější. Že by si neodpustil, kdyby se tobě nebo Adámkovi stalo něco vážného. A dává si za vinu, že nemá Adámek ten prstík.“
 ,,Ale vždyť to není jeho vina. Nikdo jsme nemohli tušit, kam až to zajde.“
 ,,Já to vím, ale on by to třeba rád slyšel.“
 ,,Ach jo, Láďo. To ale není jen tak. Přeci za ním nemůžu přijít a říct, jestli mě chceš, tady mě máš.“
 ,,No a proč by ne?“ zeptal se Ladislav a podíval se na hodinky. ,,Jdu připravit řízky,“ řekl a odešel do kuchyně.

     ,,Děkuji ti za kabát. Ten je krásný,“ řekla Libuše, když si pod vánočním stromečkem rozbalila obrovský balík a v něm tmavě červený kabát s kožešinou na límci.
 ,,Nemáš zač. Já ti taky děkuji,“ řekl Láďa a lehce přejel dlaní přes poukaz na golf. ,,Už se nemůžu dočkat na jaro, až půjdu a vypálím tou novou holí od tebe. To budou všichni čumět,“ řekl Láďa a zkoušel si svůj golfový postoj s novou holí v obýváku.
 ,,Dáš pozor na Adámka? Já si odnesu ty věci k sobě do pokoje,“ řekla Libuše.
 ,,No jasné. My zjistíme, jak funguje to nový velký odrážedlo,“ řekl Láďa a svému synovci demonstrativně předváděl, jak se na odstrkávadle jezdí.
     Libuše si položila dárky od bratra na postel a ze zásuvky v komodě vyndala další dárek. Ještě zabalený v červeném obalu se zlatou mašlí.
Seděla na zemi opřená a postel a balíček měla položený klíně.
 ,,Moje, moje,“ přicupital k ní malý Adámek.
 ,,Kdepak, miláčku, to není pro tebe,“ odložila dáreček na postel a Adámka si vzala na klín.
 ,,To bude určitě pro strejdu,“ řekl Láďa, který vykukoval za dveřmi.
 ,,Promiň bráško, ale ten není pro tebe.“
 ,,Tak proč ho nejdeš dát tomu, komu patří?“
 ,,To se nehodí. Vždyť je Štědrý večer.“
 ,,Kapitán Holý vypadá, že je do tebe řádně zabouchnutý. Co myslíš, že by mu udělalo o Vánocích největší radost, než kdyby mu baba jeho snů přinesla dárek?“
 ,,Myslíš, že mám jít?“
 ,,Jít ne. Raději bych byl, kdybys jela autem. Ještě není vůbec pozdě. Je teprve sedm pryč. To bude akorát po večeři.“
 ,,Vážně po mě chceš, abych tam za ním jela?“
 ,,Pokud to chceš i ty, tak jo. Jeď za ním.“
 ,,Tak dobře,“ řekla Libuše odhodlaně a začala hledat ve skříni něco hezkého na sebe.
 ,,Vypadáš dobře. Nemusíš se převlékat,“ řekl Ladislav, ale Libuše ho jen odbyla mávnutím ruky.
Nakonec odcházela v šedých pletených šatech a černých punčochách. Za tři týdny, co měla Adámka u sebe, se jí ani jednou nepovedlo odejít někam bez něj. I když odešla jen na záchod, přiběhl s pláčem za ní. I nyní jí viděl, že se obléká a odchází a začal pláč.

               ,,Ďakujem,“ poděkoval Marián za dárek své matce a naklonil se k ní, aby jí dal pusu.
 ,,Nie je zač. Len dúfam, že je prečítaš všetky.“
 ,,Žiadny strach mami, zajtra to má prečítané všetko,“ řekla Mariánova sestra Mária a na svého bratra mrkla. Jenže Marián si toho nevšímal a prohlížel si zadní část obálky knihy, kterou dostal k Vánocům od své matky. Všechny knihy byly od jedné jediné autorky, Libuše Königové.
 ,,Marošku, knihy sa musia čítať spredu,“ řekla mu matka.
 ,,Ja viem,“ řekl a knihy odložil na stolek. Mariánova sestra si rozbalila poslední dárek a v tom zazvonil zvonek.
 ,,Čakáš niekoho?“ zeptal se nejstarší len rodiny, otec kapitána Holého.
 ,,Nie, ale či je to Kučera, tak prisahám, že ho zabijem pokojne aj na Štedrý večer,“ řekl, vstal ze země, na které seděl a šel otevřít.

     Čekal všechno, ale ne otho, kdo za dveřmi opravdu stál.,,Dobrý večer, já se omlouvám, že vás ruším zrovna teď, ale,“ začala Libuška drmolit.
 ,,Libuška, Adamko, ja snáď začnem veriť na zázraky,“ řekl Marián Holý. ,,Som veľmi rád, že ste tu. Poďte ďalej. Ahoj chrobáčik, pôjdeš ku strýkovi?“ natáhl k němu ruce a on i Libuška čekali, jestli půjde. Nakonec k němu Adam opravdu natáhl své ručičky a Marián ho vzal do své silné náruče.
,,Libuška, dnes vám to velmi pristane.“
 ,,Jako, že mi to sluší?“ zeptala se pro jistotu.
 ,,Hej,“ řekl Marián, zasmál se a zavřel za nimi dveře.
 ,,Děkuji,“ řekla a sklopila oči. ,,Já se opravdu moc omlouvám, že vás tu přepadám. Je to nevhodný čas. Jistě tu máte rodinu.“
 ,,To naozaj mám, ale som rád, že tu ste aj vy dva.“
 ,,Jen vám předám tohle a hned půjdeme.“
 ,,Tá mamina viď? Sotva prišla, hneď by zase išla a pritom ujo Marián má takú radosť, že prišla,“ říkal Mariánovi Adamovi a svlékal mu u toho kombinézu a čepici.
 ,,Nechci vás zdržovat, pane kapitáne.“
 ,,Nehovorte mi kapitán, prosím. A pojďtě ďalej,“ řekl a s Adamem v náručí šel dál do bytu. Zavedl je oba až do obýváku ke zbytku rodiny. ,,Rodino, pozrite, kto sa na mňa prišiel pozrieť. Toto je Libuše Königová, áno mami, tá spisovateľka,“ představil Libuši. ,,A toto je Adámek, jej syn. Libuška toto je moj otec, mama a sestra.“
 ,,Dobrý večer, velmi mě těší a moc se omlouvám, že Vás ruším v takovou sváteční chvíli, ale já jen přinesla tady panu kapitánovi takové malé poděkování za to, že mi zachránil syna,“ řekla Libuše a předala Mariánovi zabalenou krabičku.
 ,,Libuška, to nie,“řekl, ale bylo vidět že je zvědavý, co je uvnitř.
 ,,Nic neříkejte a rozbalte si to,“ řekla mu a o se na ní usmál a stále s Adamem v náruči se posadil.
 ,,Tak hej, Adamko, pomôžeš strýkovi rozbaliť si darček?“ zeptal se ho a rozbaloval si krabičku. Adam mu do toho pomáhal a rozvazoval mašle a nakonec ho Marián nechal i roztrhat papír. ,,Bože, Libuška, to nie je možné. To sú ty samé, co som mal,“ řekl Marián překvapeně a vyndal z krabičky hodinky. Byly to přesně ty samé, o které při zachraňování Adámka přišel. ,,Ako ste veděla, že som si ich rozbil?“
 ,,Řekl mi to Láďa, můj bratr. Prý jste se mu s tím svěřil, když vám ošetřoval tu paži.“
 ,,Ty čo si mal s rukou?“ otočila se na Mariána jeho matka.
 ,,Nič mama, to bolo len také malé škrabnutia.,“ řekl a nasazoval si hodinky na zápěstí.
 ,,Od čoho?“ trvala na vysvětlení jeho matka.
 ,,Od gulky, ale naozaj, už tam škoro nič nemám,“ řekl, ale paní Holá trvala natom, že jí paži musí ukázat. Rozepl si proto košili a nechal ji sklouznout z ramene.
 ,,Maroš, ty máš také šťastie. Čo keby ťa to trafilo do hlavy?“ jančila paní Holá.
 ,,Tak by konečne vyzeral normálne. Mal by pekný facelift,“ vyprskla jeho sestra smíchy a nakazila tím i Libuši, které též cukaly koutky rtů smíchy. ,,Prečte, ale musela som. Já som Mária, sadnite si k nám. Dáte si vaječný koňak?“
 ,,Ne, děkuji, jsem tu autem.“
 ,,Tak vám urobím kávu, lebo čaj či džus?“
 ,,Děkuji, ale hned pojedeme.“
 ,,V žiadnom prípade. Musíte tu s nami ešte ostať. Ja i Mária sme čítali všetky vaše knihy. Ste vážne skvelá spisovateľka,“ pochválila ji paní Holá.
 ,,Děkuji, paní Holá, moc si toho vážím.“
 ,,Volám sa Anna, kludně mi tak hovorte. Večerala ste? Prinesiem vám polievku, kapra a šalát?“
 ,,Děkuji, já jsem vážně přišla jen kvůli tomu dárku,“ řekla Libuše, ale hodinu tam přeci jen zůstala. Adámek se od Mariána téměř nehnul, snědl všechny vanilkové rohlíčky, které na tácu s cukrovím byli a potom odběhl do ložnice, aniž by si toho někdo všiml.

     Libuše podepsala Mariánovi všechny knihy, které od matky dostal a musela si přiznat, že se se všemi dobře bavila. Rozhlédla se po místnosti a strnula.
 ,,Kde je Adam?“
 ,,Šiel do ložnice,“ řekl Marián. ,,Klud, viděl som ho.“
 ,,Do ložnice?“
 ,,Áno, pojďte sa pozrieť,“ řekl a vedl Libuši do ložnice, která byla zřízená jako každá jiná ložnice. Malý Adam si z postele stáhl na zem dva velké plyšové medvědy a na jednom spal a jednoho měl přes sebe.
 ,,Možem si ho odfotit? Je taký roztomilý,“ zeptal se Marián a Libuše přikývla a také si ho vyfotila.
 ,,Čo sa děje?“ přišla Anna Holá za nimi. ,,Oh bože, ten je taký slaďůčký,“ rozplývala se.
 ,,Vezmu ho a půjdeme. Už vás tu zdržujeme víc, než dost,“ řekla Libuše a pro svého syna se sehnula.
 ,,Já vám pomožu. Odnesiem ho do auta,“ řekl Marián a Mária jim přinesla jeho kombinézku, boty a čepici. Libuše jo chtěla začít oblékat, ale Marián jí vzal kombinézu z ruky.
 ,,Možem já?“ zeptal se a Libuše přikývla. Mariánův otec Peter jí pomohl do kabátu a Marián zatím oblékl Adama.

     ,,Velmi ďakujem, že jste prišla. Rád som vás videl. Adam je úžasný malý diablik,"řekl, když ho posadil v polospánku do autosedčky.
 ,,To já děkuji. Bylo to příjemné, máte skvělou rodinu.“
 ,,Ako sa vám môžem revanšovať za darček?“ zeptal se, když Libuše připoutala Adama do sedačky.
 ,,Mariáne, vy mě trápíte,“ řekla a otočila se čelem k němu. ,,Říkala jsem, že to máte ode mě za Adama. A i tak je to pořád málo.“
 ,,Libuška, vy trápíte mňa.“
 ,,Cože?“ vykulila na něj Libuše své oči.
 ,,Vaše oči, vaše pery, vaše ruky, váš zadok, vaše nohy. Tým všetkým mne trápite,“ řekl a čekal výsměch, facku nebo pohrdání. Rozhodně ale nečekal polibek, který mu Libuše dala. Ona sama nevěděla , kde se to v ní vzalo, ale vzalo se to. Jakmile se od něj odtáhla, přitáhl si jí Marián zpět a líbali se.
 

     ,,Čo tam, baby, robíte?“ ptal se Peter své ženy a dcery, které byly namáčknuté u okna.
 ,,Bozkávajú sa, oni sa bozkávajú,“ říkala Anna a s Máriou se radovaly.