Zpěv severního větru... (prolog)
Zpěv severního větru... (prolog)
Anotace: Úvod do rozsáhlého povídkového cyklu, o jehož napsání uvažuji už hodně dlouho. Dosud se mi nikdy nepodařilo svůj plán zrealizovat. Snad mi odpustíte, jestliže i z tohoto mého pokusu, zůstane jen torzo...
Bylo to tak dávno. A ona byla mladá, nic nechápající, vyděšená dívka - vlastně ještě dítě. Ano, k smrti vyděšená. Posedlá vztekem, jako zvíře v kleci - tak jako oni dosud...
Bylo to dávno. Dnes už se nebojí. Láska je silnější než vztek, nenávist, než slepé pověry. Zvlášť láska k vlastní rodině. Nechtěli to pochopit...
Kdysi byla považována za hrdinku. Jen proto, že se, zaslepená vlastní zlobou, postavila na odpor. Že zničila cizí naděje ve prospěch svých. Bylo to skutečně hrdinství? Nebo jen zoufalá snaha dostat se z vězení vlastního strachu? Začínala pochybovat...
Dnes by se zachovala jinak - snažila by se pochopit, porozumět, hledět jasnýma očima. Jenže dnes byla považována za zrádkyni...
Jen proto, že zachránila život vlastní krvi: Byla vražedkyně. No a co!? Byla také její sestra. Nemohla ji opustit, nemohla ji vydat zákonu. Udělala chybu, ale měla právo na porozumění. A teď? Teď byla mrtvá...
A o mrtvých jen dobře. Tak to vždy říkali, tak si to pamatovala ze svého dětství, tak jí to učili. A ona? Ona nikdy neposlouchala - sama, učila se nenávidět...
A byla za tu brilantně vytříbenou vlastnost obdivována. Nikdo se jí neptal, zda chce být taková. Jen jí tleskali, ukláněli se jí, vrhali po ní obdivné pohledy. A jejímu dětskému srdci dělala ta pozornost dobře...
Dnes po ní netoužila. Dnes toužila jen po klidu, po troše porozumění - a právě to bylo přespříliš...
Přitáhla si plášť těsněji k tělu, naposledy se rozhlédla kolem a vyrazila. Věděla, že už se sem - do města snů a nadějí, do města trpké nenávisti, do města svého dětství, nikdy nevrátí...
Příliš vzpomínek, příliš citů, příliš nepochopení. Svazovalo jí to ruce a na nohy věšelo těžká závaží. Už to trvalo příliš dlouho. Už nebyla ochotna to snášet...
Cesta vedla do daleka, snad do nekonečna, snad do jiného světa. Světa bez nenávisti a beze strachu. Milovala tu cestu. Mohla by po ní jít až do smrti, nebo ještě dál až do skonání věků. A už nikdy se nebát, co bude zítra - zítra bude cesta pokračovat. Bez minulosti, bez budoucnosti, navěky...
Nad temným krajem, nad stříbrnými vlnami oceánu, slunce zapadalo...
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Docela chápu, že ta nejasnost textu tady lidi zmátla. Je to tak trochu nevýhoda toho kouskování delšího příběhu, protože zatímco ty jako autorka už máš představu o tom, co bude dál, čtenáři před sebou mají pouze to, co jim zrovna předložíš (viz tvoje komenty k mému příběhu a moje reakce na ně:o)).
Jediné, co se tady z těch pár řádků dá zachytit, je slohové ztvárnění a atmosféra. Jedno bych dala za výbornou, druhé jen o něco míň - a teď si vyber, které přiřadit k čemu:o).
Pokud si dobře vybavuju, naznačila jsi, že příběhy na pokračování ti dělají potíže... no, jsem zvědavá, jestli tohle dotáhneš do konce, nebo aspoň do té podoby, abychom tě my čtenáři přesvědčovali, že to do konce dotáhnout musíš.
Hodně zdaru, nápadů a trpělivosti.
Gina
14.01.2008 17:09:00 | Gina Rocca
Já řekla, že je to jen úvod. A když řikám "úvod", myslím tím naprostý úvod. Teď teprve začnu s příběhem od úplného začátku (kdy mimochodem hlavní hrdinka ještě není ani na světě) Musíte prostě počkat, píšu po kapitolách a tohle je zatím jen prolog...
13.01.2008 19:59:00 | Lisa.Ginmi
Já bych řekl, že v tom je až přespříliš citů, sice jsme se dozvěděli to, co hlavní hrdinka cítí, ale nevíme to, jak vypadá, jak se jmenuje, ba ani to, kde se nachází. To je závažný a jediný nedostatek tvého dílka.
13.01.2008 19:38:00 | Valoar
Je to, jak jsi sama řekla, jen torzo - nicméně torzo dobré, mírně bych upravila některé formulace, ale o tom spíš ústně. Nemá to žádné jasné kontury, jen emocionální náboj - jako když začínáš malovat obraz a nejprve na plátno nanášíš jen hrubé obrysy. Nezůsteň tedy jen u obrysů, byť by byly malovány sebelépe, nejsou obrazem, a pracuj na příběhu. Já to mám taky tak - za pár let útržků se ti začnou spojovat jako puzzle, jednotlivé kousky si budou napovídat.
Dobrá skica...
13.01.2008 19:37:00 | Alea - kometa kdovíco přinese
No, zatím je to vážně jen úvod. Věci tohodle tipu ze mě lezou, jak z chlupaté deky. Bude asi trvat ještě dlouho, než se mi podaří pořádně to rozjet, ale jsem ráda, že styl se líbí ;-)
13.01.2008 19:17:00 | Lisa.Ginmi
Wow, tohle je skvělý... většina fantasy, co čtu tady je spíš...slátanina (pardon,literku) ale tohle se čte snad samo...
13.01.2008 19:12:00 | .K.r.i.s.t.y.