Lži, krev a rovnováha

I.


Weasly byl špičkový profesionální zloděj a za celou dobu své kariéry vloupávání se do cizích bytů, viděl a zažil mnoho nejpodivnějších věcí. Od spirituální seance jakých si potřeštěných seniorek, přes milence ve vášnivém objetí na rohožce za dveřmi až po mrtvolu v koupelně.
Bylo toho tolik, že časem už zapomínal i na ty nejveselejší historky a situace.
Jen jednu ale nemohl ani za nic dostat z hlavy. A to se tak mermomocí snažil. Co večer marně přemlouval svou paměť, aby to vypustila.
Stalo se to před dvěma měsíci, třemi dny a patnácti hodinami. Na hodinu přesně. A vše přitom vypadalo, že tahle vloupačka půjde bez problémů.
Jako vždy se šperhákem začal dohadovat se zámkem dveří bytu 3A. Dostal totiž tip, že by tam mohl najít cenné kousky. Velice drahocenné kousky, přesněji řečeno. Vše šlo jako po másle. Zámek tiše cvaknul a dveře dokonce při otvírání ani neskřípnuly. Téměř neslyšně vešel dovnitř a dveře za sebou zase zavřel. Tenhle byt měl jen jednu velkou místnost a koupelnu. Zkušeným okem lupiče zhodnotil vše, co by stálo v garsonce za ukradení.
Pohledem zůstal viset na bílém papíru v hnědém rámu naproti dveřím. Ani tehdy nevěděl, proč ho už tak z dálky zaujal.
Přešel k němu blíže, aby si ho mohl lépe přečíst.


DESATERO BRATRSTVA

1. Zabiješ každého, jehož jméno se objeví na seznamu.
2. Budeš jednat tak, aby tě vidělo co nejméně lidí.
3. Nedovolíš výskyt jakékoliv výjimky.
4. Na každé tělo vypálíš značku cechu.
5. Nezesmilníš s cílem.
6. Zachováš neutralitu.
7. Neokradeš mrtvého.
8. Nezradíš cech.
9. Nebudeš jednat v rozporu se statusem quo.
10. Zjistíš-li, že desatero bylo porušeno, zabij toho, kdo zradil.

Dodatek: Jakékoliv záměrné porušení se trestá smrtí a to bez výjimky.


Když si to Weasly četl, cítil jak bledne. Nejdřív si myslel, že je to jen nějaký špatný vtip. Však takovéhle věci si v rámci přátelství s Jegorem prováděli pořád. Ovšem cosi v jeho nitru mu nedovolilo se nad tím jen zasmát a mávnout rukou. To ani náhodou.
Ještě notnou chvíli tam jak v transu stál, zírajíce na těch pár vět. Hlavou mu vířily stovky a stovky otázek, které si tak přál vyslovit, ale zároveň se děsil odpovědí.
„Hledáte něco, pane?“ Ozvalo se najednou melodickým altem ode dveří od koupelny.
Zloděj sebou prudce trhl, až málem zakopnul o své vlastní nohy. Střelil očima k tomu místu.
Stála tam ledabyle opřená o futra mladá žena, možná ještě dívka. Bronzově hnědé mokré vlasy jí spadaly v těžkém vodopádu prstýnků přes záda a ramena, a dokonce i do světle šedých očí. Své dokonalé křivky schovávala pouze pod rudým ručníkem omotaným kolem trupu. Na dekoltu se jí ještě perlily drobounké kapičky vody jako ty nejdokonalejší diamanty. V jedné z křehkých ruček svírala rukojeť nože s dlouhou úzkou čepelí a lehce si jej protáčela v dlani.
Zamrazilo ho v zádech. Chtěl utíkat, křičet, pohnout se. Ale něco ho nutilo setrvat nehybně na místě a jen se jí dívat do očí. Byl to pohled tak chladný, až ho to vyděsilo ještě více, než nůž v její ruce.
Pohled vraha.
Pak, jako by se v něm něco zlomilo, vzal, jak se lidově říká, nohy na ramena. Nehodlal tam je tak stát a čekat, až ho ta žena zabije. O tom on nepochyboval. Něco mu říkalo, že by to opravdu byla schopna udělat.

Tak na tenhle den nemohl Weasly nikdy zapomenout. Nešlo to. Noc co noc ve snech četl to podivné desatero, zíral do mrazivých očí té dívky. Někdy jí utekl, jindy ho zabila.
Celé tohle vyprávění si nechával pro sebe. Aspoň tedy do dneška. Zvítězila nad ním jeho nutkavá potřeba se o to s někým podělit. Aby sám nemusel nést toto děsivé břímě.

„Ty vole, tak to je ale hustý...“ Zíral na Weaslyho Jegor v nehraném úžasu, hnědé oči mu div nepovylezly z důlků.
Weasly jen přikývnul a loknul si piva. „Taky si myslim,“ přitakal. Ve svém nitru mu bylo tak dobře, jak už dlouho ne. Už na to nebyl sám.
Jegor si prohrábl rukou černé mastné vlasy. „Hele... a to se jako nebojíš, že si tě ta fešanda najde a jako vodkrouhne tě?“
Tak tohohle přesně se zprvu opravdu bál. Nešlo mu do hlavy, že by ho nechala jít tak snadno. Ale po měsíci ho strach přešel. Neměl se čeho bát. Tedy vyjma svých snů. A tak tedy mávnul rukou. „Ne... to už by jinak udělala dávno.“
V tu chvíli se ozvalo tiché *svist*.
Weasly vytřeštil oči. Z maličké dírky nad kořenem nosu, z místa, kde se rodí myšlenky, mu začal pomalu téct tenoučký pramínek karmínové krve. O pár vteřin později spadl k zemi.
Mrtev.
Jegor zavřísknul jako kdyby byl ženská a vyskočil na nohy.
*Svist.*

Policie nikdy nepřišla na to, kdo dva zloděje dokázal zabít v hospodě plné lidí. Svědků. Kulky nešly vystopovat, nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel. Nikdo si ničeho nevšimnul, dokud na zemi neležela dvě těla s kulkou mezi očima.
Bylo to dokonalé.
Až zrůdně dokonalé dílo.