Říše Draka II. - Nalezenec 2/2

„Kapitáne?“ promluvil jako první Koenma, když vstřebal šok z pohledu na ty podivné oči.
Velitel jednotky byl stejně v šoku jako jeho muži, ale nesměl to dát najevo. Přeci jen někdo tu sebranku musel kočírovat a není horšího velitele, než toho, který je mimo. Pravou rukou si prohrábl zrzavou kštici svých vlasů a na Koenmovu otázku odpověděl svým tvrdým nekompromisním hlasem: „Co?“
„Co?! No přeci ty oči. Co si o tom myslíte?“
„Nic. Dokud jimi nebude metat oheň nebo blesky, tak mi to je jedno. Naší misí je prohledat pohraniční vesnice a zachránit přeživší. Tohle a nic jiného. Takže když už jsme tady skončili je na čase se vrátit.“
„Ale..“
„To je rozkaz!“
„Ano, pane!“ Odvětil Koenma a i ostatní uposlechli a vydali se ke svým zvířatům. Přičemž chlapce si vzal bez dohadů na starost Koenma.
Jednotka v čele s kapitánem udělala pouhých několik kroků, když se první kavalerista svalil na zem s kunaí v krku. Než se zbylých třicet mužů rozkoukalo, zemřelo dalších pět.
„Kde jsou ti bastardi?“ křičel Yusuke ze svého úkrytu v rozbořené uličce mezi domy, ale nikdo mu neodpovídal. Nikdo, kdo měl dostatek rozumu by neprozradil svou pozici v takové chvíli.
Místo odpovědi od vlastních však dostal Yusuke zprávu od nepřítele v podobě zápalné bomby. Ta vybuchla přímo nad ním a jeho tělo a okolí zkropila silně hořlavou směsí. Než s posledním výkřikem přestal pobíhat po zničené vesnici a v plamenech zanikl, stačil vyděsit koně, které utekly do nedalekého lesa.
„Sakra,“ procedil skrze zuby kapitán a podíval se na Koenmu, kterého smrt Yusukeho zřejmě nijak nezasáhla.
Koenma se ukrýval v troskách domu uprostřed vesnice s kapitánem a ještě dalšími šesti muži své jednotky. Chlapce opřel o zeď a potom několikrát vykoukl z okna vedle sebe. Nikoho však nespatřil. Také kapitán neměl štěstí v zahlédnutí některého z útočníků a došel ke stejnému závěru, co Koenma a ostatní. Přepadli je Dorgaři. Náhle se na protější straně cesty mihl stín a kunai proletěla oknem kudy Koenma pozoroval okolí. Ostří vrhacího nože Koenmu lehce škráblo na tváři. Ten si pak setřel krev a potom k ní přičichl. Nic neucítil. Naštěstí nebyla kunai otrávená.


„.. a pak jsem nalezla tebe,“ dopověděla Aimi svůj příběh a čekala jak na to zareaguje Yurik, majitel těla, které se rozhodla pro sebe uchvátit.
„Hmm, takže teď bude co?“
„Jak co?! Vždyť jsem ti to Yuriku řekla už na začátku. Podle mých domněnek by si měl zmizet a já svou myslí nahradit tvou. Ale jak jsem ti pověděla, buď máš skryté magické nadání nebo žena nemůže ovládnout mužské tělo a naopak.“
„Aha.“
„Takže, pomůžeš mi?“ promluvila po delší chvíli ticha Aimi, protože se chtěla hnout už z místa.
„No, pokud správně chápu, tak ty nemůžeš ovládnout mé tělo. Ale já tě můžu uzamknout ve svém podvědomí a nechat tě tam až do své smrti.“
„Ano, pochopil si správně.“
„Na druhou stranu ti přenechat jen tak svůj život, aby si uskutečnila pomstu je podle mě blbost nemyslíš?“
„No, to …“
„Jaké no to! Chtěla si mi vzít život a kdybych byl holka, tak se ti to i povedlo. Nemyslíš si, že by ses mi měla omluvit?“
„Já, že se ti mám omluvit? Ty jeden smrade, víš co všechno jsem ztratila! Dokážeš si to vůbec představit?!“
„To je tvůj problém. Né můj!“
„Počkej,“ řekla Aimi úplně jiným tónem.
„Co je?“
„Tss!“
„Hej! Já s tebou mluvím!“
„Pokud se se mnou chceš dohadovat jako malé dítě, tak za chvíli bez tak zemřeš.“
„Cože?“
„I když tu teď s tebou rozprávím, tak vnímám, co se děje v okolí. A teď se právě bojuje. Když se mě zbavíš, tak tě tu zabijí. Ale jestli mi dáš kontrolu nad svým tělem, mohla bych nás z toho dostat.“
„Cože, o čem to mluvíš? Ty chceš, abychom se o mé tělo dělili?!“
„Ano. Ty jsi slabý, aby si dokázal sám přežít. Právě propukla válka a kdo myslíš, že to odnese? Děti, ženy a starci. Ale se mnou by sis mohl žít dobře. Jen si to představ. Přepychové bydlení, také služebnictvo. Nemusel by si se o nic starat. Jen by si mi občas zapůjčil tělo, abych se pomstila. To je řekla bych dobrá nabídka nemyslíš? Tedy pokud nechceš teď a tady umřít.“
„Dobře, dobře. Vyhrálas.“ Kapituloval nakonec Yurik a Aimi se pro sebe usmála. „Tak co mám udělat?“
„Nic. Prostě na nic nemysli a hlavně nic nedělej. Měla bych zvládnout všechno sama. Tedy aspoň myslím…“


Koenma vlastním tělem chránil chlapce, když zeď domu zasáhla exploze další bomby a ta se pod silou tlakové vlny začala bortit. Omítka s kamením padala všude kolem.
„Děkuji,“ řekla Aimi skrze Yurika a tím naprosto šokovala Koenmu. Ten se ještě chvíli díval do modrých očí, než ho Aimi od sebe odstrčila. „Překážíš mi,“ dodala na vysvětlenou a potom ukazováčkem pravé ruky ve vzduchu nakreslila pěticípou hvězdu, vybavila si text zaříkávadla, který pronesla v duchu a když se chystala vyslovit slova moci, převzal vládu nad tělem zpátky Yurik: „Povstaň, Mugri..!“
„Co to děláš?! Ty pitomče,“ křičela v Yurikově hlavě Aimi a kdyby mohla, házela by po něm vším, co by se jí dostalo pod ruku. Nicméně zaříkadlo se povedlo. Tak nějak…
Uprostřed rozbořeného domu se podlaha zhroutila a posléze propadla. Zem se roztrhla a když v propasti zmizel rozbitý nábytek, trámy a kusy zdi, žhavé magma vytrysklo v gejzíru na povrch.
Koenma se vzpamatoval, ještě než se podlaha pod ním propadla do nitra země. Popadl Yurika a vyskočil s ním oknem ven do bezpečí, jak to udělal i kapitán a ostatní muži v domě.
Mugri, sestra Mugrima, byla mnohem menší, než její bratr. Pouhé dva metry doplňovalo štíhlé a útlé ženské tělo z vroucí lávy. Jen ruce nebyly lidské. Dlaň a prsty chyběly a místo nich měla Mugri na každé ruce dlouhý ostrý břit táhnoucí se od zápěstí do metrové délky.
První Dorgar byl rozseknut ve dví ještě dřív, než uviděl Mugri. Ta se před ním znenadání zjevila a ukázala tak další schopnost, ve které se od svého pomalého a neohrabaného bratra lišila.
Potom zdolala trosky dvou budov jedním skokem a na poslední chvíli zachránila jednoho zraněného kavaleristu, když se mu Dorgar chystal zasadit poslední ránu. Svými břity ho rozsekala doslova na kusy.
„Co to sakra je,“ vyjeknul velitel Dorgarů a díval se na Mugri z bezpečné vzdálenosti, kterak zabijí jeho muže jednoho po druhém.
„To nevím, ale asi to jde jen po Vás,“ řekl kapitán jednotky lehké kavalerie stojící přímo za ním. Dorgar několikrát uskočil před případným útokem, ale kapitán zůstal stát na svém místě.
„Nejsem jako ty. Nezabíjím zezadu,“ zaznělo na vysvětlenou.
„Co chceš?“
„Co asi? Zabít nepřítele.“
„Tak tos měl udělat dokud si měl příležitost,“ řekl velitel Dorgarů a vrhl se na kapitána, který s ním zkřížil meč. Černá čepel Dorgarského meče proti obrovské zbrani připomínající spíše obří sekáček na maso, než normální meč.
Potom velitel Dorgarského komanda provedl několik výpadů a útoků, s kterými se domníval, že jistě zvítězí. Avšak kapitán se se svou zbraní oháněl rychleji, než čekal a každý jeho pokus ho zasáhnout zmařil. Nakonec znovu s kapitánem zkřížil meč.
„Kdo sakra seš?“ procedil skrze zuby Dorgar. Přitom nemohl zapomenout, že Mugri neustále postupovala v rychlé likvidaci jeho podřízených.
„Gennosuke Madarme. Velitel třetí lehké kavalérie provincie Sun.“ Zazněla odpověď nekompromisním tónem.
Dorgar se usmál a vycenil zuby: „Těší mě. Mao, tvůj vrah.“ Pak si Mao volnou rukou sáhl pod svůj černý rozevlátý plášť a vytáhl láhev. Odzátkoval ji zuby a celý její obsah si vylil na hlavu. „Nemám na tebe čas, takže ti ukážu jednu bojovou techniku Dorgarů.“
Gennosuke Madarme ucítil zápach oleje, ale doposud mu záměr protivníka zůstával skryt. Ten najednou svým mečem sjel po jeho sekáčku a vytvořil tak proud jisker, který vznítil olej. Plameny vyšlehly na Maově hlavě i těle a ten v šílené agónii bolesti započal smrtící tanec. Každý útok a každý Maův pohyb byl nepředvídatelný. Díky bolesti jeho tělo zesílilo útoky a při pohledu na vznícenou hlavu mrazilo v zádech. Černé vlasy shořely během několika okamžiků, ale kůže a maso vydrželo mnohem víc. Kapitán Madarme celé to děsivé představení nechtěně pozoroval.
Kousek po kousku se začala Maovi na hlavě objevovat holá lebka. A čím víc z ní bylo vidět, tím více byl Mao silnější a kapitán Madarme zatlačován do kouta.
Ostatně každý člověk, který měl v sobě soucit by před tímto pohledem ztrácel síly. A i když byl kapitán Madarme voják a jeho povinností bylo zabíjet nepřátele, tak na něm už bylo, zda své protivníky zabije rychle nebo pomalu. A on rozhodně nepatřil k těm, kteří si užívali týrání poražených.
Mao udělal další výpad a silou útoku byl kapitán Madarme sražen na zeď. Upadl a právě ve chvíli, kdy se jej pokusil Mao dorazit se objevila Mugri a zachytila hrot meče pár centimetrů od kapitánovi hrudi.
„Už to nevydržím,“ křičel ve své mysli Yurik. „Ještě chvíli. Už bude po všem,“ konejšila ho Aimi. Pak se ale chlapec zhroutil a jeho ztracené vědomí sebou vzalo i Aimi.
Kapitán Madarme neváhal ani chvíli a udělal poslední zoufalý výpad. Usekl Maovu ruku těsně u lokte a zrovna, když se chystal zabít svého protivníka, Mugrino tělo explodovalo a odhodilo vše ve své blízkosti na několik desítek metrů daleko.