Říše Draka V. - Yurikův nový domov 1/2

24. května roku 997 p. z. d.
Rekapitulace:
Yurikův pobyt na tajné základně provincie Sun v hoře Ametas netrval ani pár hodin a už si stačil udělat nebezpečné a mocné nepřátele.
Svůj první den pak završil jak nejlépe mohl, když se trojicí dívek, které se domnívaly, že je také jednou z nich, nechal zatáhnout do dámských lázní. Naštěstí nebo k jeho smůle mu Aimi pohled na obnažená dívčí těla v páře nedopřála moc dlouho…


Yurik vyrazil z dámských lázní, jako když mu za patami hořelo. Jediné, co stihl během svého úprku udělat bylo, že sebral své oblečení. Teď utíkal po schodech nahý, držíc v rukou zmuchlané šactvo, s kterým zakrýval pro chlapce jen to nejdůležitější. Dav navztekaných dívek pouze s ručníkem okolo těla mu byl v patách s pro něho ne příliš dobrými záměry. Dřív, než jej však stačili dohnat, dostal se do svého pokoje a potom jen poslouchal bušení na kamenné dveře a proud nadávek, dokud nenastala večerka.
Unavený a stále špinavý se svalil na postel. Hleděl do stropu a přemýšlel o všem, co se s ním teď stane.
„Ty, Aimi. Co budeme dělat?“
Žena přebývající v jeho mysli okamžik mlčela a pak řekla: „Chvíli tu zůstaneme. Musíš se naučit bojovat!“
„To vím, ale jak se odsud dostanu s tímhle obojkem?“
„Každé kouzlo se dá zrušit jiným kouzlem. Teď se vyspi. Od zítřka ti začíná výcvik, tak se koukej snažit!“
Bez jakéhokoliv odporování Yurik zavřel oči a krátce na to usnul.

„Vstávej!“
„Co … co chceš?“ odpovídal rozespale Yurik Aimi. „To už je budíček?“
„Ne, ale stále si se ještě nebyl vykoupat. Teď je k tomu dobrá příležitost.“
„Hmm, … tak dobře,“ odvětil a pak se vydal do umývárny vyplnit Aiminy příkazy.
Když však cestou zabočil z chodby ke schodišti, vrazil do mladé dívky s černými vlasy nesoucí v náručí hromadu ručníků. Oba se svalili na zem a čisté ručníky popadaly okolo nich.
„Jsi v pořádku? Není ti nic?“ promluvil Yurik jako první, ale jen, co se na něho dívka podívala a všimla si jeho obojku, celá vyděšená se dala na útěk.
„Počkej,“ volal za ní Yurik a chtěl se rozeběhnout, ale Aimi jeho tělo znehybnila. Po jejích slovech: „Nech jí.“ Sebral ze země jeden ručník a s tichým: „Děkuji,“ které pronesl směrem kudy dívka zmizela pokračoval ve své cestě.

„Konečně úleva,“ pronesl Yurik v lázni a nechal se hýčkat horkým pramenem, který zásoboval chlapeckou lázeň. Po chvíli lenošení a radostného dovádění ve vodě se však začal pořádně drhnout, aby několikatýdenní špínu dostal ze svého těla pryč. Když se potom pustil do mytí svých vlasů, ozvala se v jeho hlavě Aimi: „Proč si je nezkrátíš?“
Yurik se lehce pousmál. „To jsem zkoušel už tolikrát, že to ani nejde spočítat. Vím jen to, že potom, co se probudím je mám opět takhle dlouhé.“
Aimi chvíli přemýšlela nad Yurikovou odpovědí. Nebylo by to poprvé, co někdo s velkým magickým potenciálem mívá takové problémy. Již před mnoha lety se setkala s jedinci, kteří díky možnosti čarovat měli různě barevné nehty, vousy, které nešly zkrátit nebo nedokázali zhubnout, ať dělali, co dělali, a tak Yurikovi vlasy považovala za nejméně hroznou možnost, co ho mohla potkat.
Vlastně její rodina, když nad tím tak přemýšlela, na tom v tomto směru byla asi nejlépe, protože její problém spočíval v dokonalosti. Ať dělala, co dělala, pokaždé v tom byla nejlepší a šlo jí to samo od sebe. Zpočátku jí samotné se neustálá chvála od ostatních líbila, ale časem to vybledlo a sklouzlo k frustraci, když jí její okolí vidělo jen jako dokonalou bytost, co nikdy neudělá žádnou chybu. Při té vzpomínce opět pomyslela na Murima, který neviděl tu dokonalost, ale jí samotnou…

Jídelna na tajné základně provincie Sun byla jako všechny ostatní místnosti vytesána ve skále. I nábytek byl z chladného a neživého kamene. Dlouhá protáhlá místnost s lavicemi a stoly v úhledném uspořádání, které nikdo nemohl změnit byla jednou z dalších nedílných součástí života budoucích Magistů. Zde všichni jedli a nejčastěji se potkávali při výživných pokrmech, přesně vyvážených pro dodání nezbytné energie k absolvování jejich výcviku.
Yurik se posadil k prázdnému stolu uprostřed jídelny. Jako nově zrekrutovaný dostal pořádnou porci jídla, která se měla časem snižovat, ale v tuto chvíli musel nabrat váhu, co ztratil hladověním.
Plný radosti nad hojností potravy si každé sousto maximálně vychutnával a kdyby necítil v zádech desítky vražedných pohledů dívek, jistě by se mu jedlo lépe. Ale to nebylo to jediné, co se mu zabodávalo do zad. Byli tu i závistivé klučičí pohledy a jeden obzvlášť nenávistný pohled Vu Takera Morioky.

***

„Ayako, kolik chceš za toho bastarda?“ zeptala se Nanao na druhé straně jídelny - daleko od Yurikova doslechu - s Tayou a Mai stojícími za ní.
Chita si urovnala lacinou napodobeninu brýlí, které jí opět o něco sklouzly z hlavy a potom se podívala na svojí kamarádku. Lehký dravčí úsměv na její tváři jí zneklidňoval. Úsměv, který přinášel problémy a nenávist z řad ostatních dívek. Ale nebylo by to poprvé a nebude to ani naposledy, co se s ní dostane do podobné situace.
„Není na prodej.“ Odvětila Ayako a dál v klidu snídala.
„Cože?!“ vyprskla trojice dívek současně.
„Tak krátce po svém příjezdu a už je o něho obrovský zájem. Nemyslíte si, že se může ten zájem ještě zvětšit?“
Tři dívky zatly ruce v pěst, ale jediná z nich Nanao promluvila: „Nezahrávej si s námi, Ayako! Mohlo by se stát, že toho budeš brzy litovat.“
Ayako odcházející trojici uražených dívek krátce zamávala na rozloučenou a jen tak mimoděk si pro sebe řekla: „Snad jsem to tolik nepřehnala?“

***

Yurik nakonec dosnídal i přes všechny ty na něho upřené pohledy. Po dlouhé době plný a spokojený se zvedl od stolu a s tácem v rukou odešel k okýnku, u kterého se odkládalo špinavé nádobí a vyhazovaly zbytky jídla do kbelíku - kam za celé roky své služby neviděl kohokoliv vyhodit byť jen kousíček jídla, ať už kuchaři uvařili cokoliv.
V onom okně stál nejmladší obyvatel tajné základny provincie Sun. Dvanáctiletý chlapec s kudrnatými vlasy v bílé zástěře, jakou nosili všichni kuchtíci z kuchyně. Ten si od něho převzal tác s nádobím, ale než se Yurik vydal na cestu pryč, chlapec měl dostatek času si ho bystrýma očima pozorně prohlédnout od hlavy až k patě.
„Ty!“ procedil náhle obviňujícím tónem skrze zaťaté zuby.
„Co? Já.“ Ozval se Yurik, a než stačil jakkoliv zareagovat, chytil ho chlapec za límec, přitáhl si ho k sobě a vyštěkl na něho výhružně: „Nepřibližuj se k ní nebo uvidíš!“ Potom pustil límec a zmizel, zanechávajíc po sobě zmateného Yurika, který si do seznamu svých nepřátel mohl připsat další osobu, u níž však vůbec netušil důvod onoho nepřátelství.

Yurik nemohl již při třetím kolečku. Běžel spolu s ostatními ve vyznačené běžecké dráze na Nádvoří, kde se konala veškerá ranní cvičení. Běhání, posilování, protahování v neustále se opakujícím cyklu. Jak chlapci, tak i dívky se toho bez výjimky museli zúčastnit.
Během prvního svého cvičení si Yurik navíc všiml, že dohlížející Kane Totori si jeho a další nováčky bedlivě prohlíží a do pergamenu v rukou neustále dělá poznámky. O několik dní později pochopil proč, když mu stanovil počet koleček, stejně jako jiných cviků, které musel každé ráno udělat. A ten počet se časem samozřejmě navyšoval.
Avšak nejhorší na tom nebyly ani tak samotné cviky, jako nemožnost jakéhokoliv ulejvání. Vždy, když chtěl někdo skončit s cvičením dříve, znenadání se u něho objevil Krotitel mágů a ke zbývajícímu počtu nešťastníkovi naložil dostatečnou řádku cviků, aby si příští myšlenky ohledně ulejvání dotyčný sám rychle vyhnal z hlavy. Proto byli také všichni po ranním tréninku zničení a pěkně zpocení.
Každodenní cvičení trvalo s krátkou přestávkou vždy až do oběda a spolehlivě zafungovalo na každého budoucího Magistu, kterého probralo z ranní ospalosti k dalšímu neméně důležitému bodu jeho výcviku. Ten se odehrával pod vedením Nikki Takamatsua, kterého na jeho žádost rychle začaly všechny dívky oslovovat Nikki Nikki.
Nikki Nikki své vědomosti magie předával v jeskyni zhotovené přímo podle jeho představ. Nebo alespoň tak si to mysleli všichni, kdo navštívili jeho podivuhodné „Divadlo“. V něm z vyvýšeného pódia přednášel o magii v podivné herecké parodii na učitele. A k důležité a neméně vážné hodině, kterou vedl, moc nepomáhalo poslouchání jeho ženského hlasu. Proto úplně první lekci na krátký okamžik ovládl bujarý smích, který navždy utichl při výbuchu hněvu Nikki Nikkiho, jenž otřásl samotnou horou Ametas.
Trénink kouzel v prvotních chvílích spočíval v tom, že každý měl před sebou kbelík naplněný koulemi z magického skla. Koule měly různé velikosti a každý musel převedením své vlastní moci do koule způsobit její zničení, jako se to stalo s tou, která rozhodla o jeho osudu.
Yurik to ze začátku bral jako jednoduchý úkol, ale po několika pokusech, které ho stály veškerou sílu a zpocené čelo zjistil, že rozbít byť tu nejmenší kouli dá mnoho práce, pokud se dostatečně nesoustředí a neuvolní ze sebe moc v krátké, ale za to silné vlně.
Ale po hodinách Nikki Nikkiho přicházelo to nejhorší, co Yurika mohlo potkat. A to výcvik boje, který ho Aimi donutila podstoupit. Nebýt skutečnosti, že jeho tělo bylo velmi podobné tělu dívky, možná by mu trénink boje se zbraní nedělal takové problémy. Ona samotná skutečnost, když s vyzáblými pažemi bez bicepsů dokázal několikrát mečem proseknout vzduch před sebou jej nešokovala ani tolik, jako výraz ve tváři Kanea Totoriho, který nad ním v tu chvíli zlomil hůl. Proto speciálně u něho skončil s výukou šermu a zatím, co ostatní spořádaně sekaly neexistující protivníky před sebou, musel Yurik donekonečna házet kunaie a další lehké vrhací zbraně na terč a přitom ještě ve své hlavě poslouchat peskování Aimi o tom, jak moc je slabý a že její největší chybou v životě byla ta, když se právě jeho těla rozhodla zmocnit.