Říše Draka VII. - Zamilovaný obr 2/2

Opět nastala Yurikova nejméně oblíbená část výcviku. Trénink boje se zbraní. A tak on a všichni ostatní chlapci pod vedením Kanea Totoriho se cvičili v boji na Nádvoří. Dívky trénovaly s Misaki Totori v menší jeskyni, daleko od chlípných zraků.
Naoko řekl Yurikovi, že jejich technika boje tkví v odhalování vlastního těla. Na to si představil Emi při použití takové techniky na něho a rázem byl celý ochromený. A v kombinaci takové bojové strategie a některých Magistek dopředu litoval jejich budoucí protivníky.
„Další,“ zazněl hlas Krotitele mágů.
„Yuriku, seš na řadě,“ zahučel do ucha zasněného Magisty Naoko. Pak ho popostrčil před Kanea Totoriho a sám se vydal na konec řady, aby se hodnocení vyhnul. Dopředu počítal s Yurikovým neúspěchem a tím, co bude následovat.
Po dlouhé době dostal Yurik šanci ukázat, že se zlepšil, aby nemusel jen donekonečna házet kunaie na terč. Zaujal tedy bojový postoj a s nejlehčím mečem, který měli v nabídce pro trénink udělal několik cvičných výpadů a seků.
Krotitel mágů jen znechuceně převrátil oči v sloup. „Zase špatně. Meč ti v rukou doslova visí a ty seky by zastavilo i pětileté dítě.“ Zhodnotil Yurikovu snahu. Potom vzal do ruky pergamen, kam si dělal poznámky o pokrocích svých svěřenců.
Yurik viděl, jak brkem udělal dlouhou čáru. Pozorovatel za zády Kanea Totoriho mohl jasně vidět, jak vyškrtl jisté jméno ze seznamu.
„Od zítřka budeš cvičit boj s holkama. Beztak vypadáš jako jedna z nich,“ uzavřel hodnocení Krotitel mágů a vydal se ke svým nejlepším žákům, aby si zlepšil náladu.
Yurika pohltilo zklamání a žal nad tím, že ho opět degradovali z kluka na dívku. Další pocity nenávisti a závisti, které cítil, však nepatřili jemu, ale Magistům okolo, kteří slyšeli verdikt Kanea Totoriho. Až o několik hodin později Yurikovi došlo, co vůbec dnešního dne získal. Došlo mu to ve chvíli, kdy si ho přátelsky začal dobírat Naoko při večeři potom, co se to od ostatních doslechl.

Yurik se ode dne, kdy se spřátelil s Hikarem vždy po večeři vydával do prádelny. Tam trávil čas po boku veselého chlapce, s kterým probírali všechno možné. Od jejich budoucnosti až po různé blbosti. Tam se spolu smáli a zabíjeli čas všelijakými hrami. Nejprve jen sami dva, později se k nim připojil i Naoko, pokud zrovna neměl někde rozjednaný nějaký svůj kšeftík nebo neprolézal chodby v honbě za novými a pikantními informacemi.
Emi jim občas na jejich sraz upekla nějakou tu buchtu, a tak se z prádelny pro skupinku osiřelé mládeže na krátkou chvíli dne stával ráj na zemi.
„Vážně se Yurikovi vyznal?“ vychrlil ze sebe další otázku Hikaru na Naoka. Yurik jen nevěřícně zíral, jak se k takovým detailům mohl někdo dostat, když byl ráno v jídelně s Montarem úplně sám.
Nejhorší na informovanosti Naoka Chitose bylo to, že nejen věděl všechno a o všem, ale dokázal to ostatním sdělit s takovými detaily a podrobnosti, o kterých neměl tušení ani samotný aktér oněch událostí.
Hikaru byl strašně zvědavý a pokládal desítky otázek. Naoko mu na ně rád a pohotově odpovídal. Občas se jen takticky odmlčel, aby mu Hikaru řekl, že nezapomněl na jeho zvětšenou porci k zítřejšímu obědu nebo na zařízení několika dalších drobností.
Yurik se ze začátku debaty o něm a Montarovi několikrát ozval, ale když na jeho námitky společníci zareagovali pouze bujarým smíchem a několika nemístnými poznámkami, rychle mu došlo, že bude lepší mlčet a nechat je, dokud si to celé nevypoví. Proto si jen odsedl a díval se na pověšené prádlo. Shodou okolností nebo k jeho další smůle s nimi tentokrát byla v prádelně i Emi. Sice neviděl, že by se též smála, ale z jejího mlčení a občasného věšení neexistujícího prádla bylo patrné, že je hluboce zaposlouchána do Yurikových trablů ve věrném a živém podání Naoka Chitose.
Nakonec se debata k Yurikově radosti přeci jen stočila i k jiným tématům, ale to neměnilo nic na faktu, že problém jménem Montaro stále ještě nebyl vyřešený. A problém o sto padesáti kilogramech živé váhy se nedal vůbec považovat za drobný.

Bohužel pro Yurika ten den problémy s Montarou ještě nekončili. Kromě bujarého smíchu se mu od Naoka dostalo i informace, že ho obr neustále ve volném čase hledá.
Takže si musel dávat pozor nejen na Vu Takeru Morioku a jeho nohsledy, ale od teď i na slabomyslného obra, který se z ničeho nic mohl objevit a opět ho obejmout svýma medvědíma tlapama. Proto, když se chystal do lázní, nejen, že si opět zkrátil vlasy, ale plížil se chodbami jako duch, dokud úspěšně nedorazil do cíle své cesty.
Teprve v šatně si oddychl a s oblečením ze sebe sundal i část dnešní únavy a trápení. Jen s krátkou bederní rouškou potom vstoupil do horké vody a když se do ní položil, nechal se na krátkou chvíli ukonejšit její vlídností, dokud neuslyšel povědomý hlas: „Montaro konečně najít milou dívku. Montaro být moc šťastný.“
Yurik doufal, že to je jen přelud jeho mysli nebo zlomyslnost Aimi. Přál si, aby to byla pouhá noční můra, ale když se podíval za hlasem, uviděl kousek od sebe onoho obra obklopeného párou. Kromě své velikosti byl nápadný i jednou věcí. Na svých zádech měl ohromný štít.
„Jak? … Kde se tu bereš?“
Montaro se ještě o něco víc přiblížil k Yurikovi a pak odpověděl: „Montaro nemít štěstí v hledání. Ale Montarovi poradit dobrý přítel krásné dívky. On moc chytrý.“
V reakci na obrovu odpověď si Yurik v hlavě představil vysmátého Naoka a měl sto chutí mu zakroutit krkem. Bláhově si od něho nechal nakukat, že štítonoši mají večerku už od devíti hodin, takže pokud se půjde umýt po deváté, určitě nenarazí na svého ctitele. Teď ho místo slov díků toužil uškrtit na jeho černém hedvábném šátku, který neustále nosil na krku i do lázně. Teď by ho nejen uškrtil, ale klidně by na něj poslal i Mugri.
Yurik po chvílí představ o zamordování Naoka Chitose se opět vrátil do přítomnosti. Do situace, kdy vedle něho stál až moc blízko a zcela nahý – až na štít na zádech – Montaro, s nepředvídatelnými záměry a úmysly. Nejhorší možnost, která ho napadla byla, že ho bude chtít obejmout a při svém dětském myšlení a domnění, že je Yurik dívka se začervená a i u něho se probudí hormony, které povedou k … dál své úvahy musel z hlavy vypudit silou vůle. Nejen z obav, že to snad zakřikne, ale též i o narážkách Aimi, která si jeho situaci až moc užívala.
„Víš, Montaro, musíme si spolu promluvit,“ začal Yurik vlídně a obr se na něho jen v tichosti díval. „Je tu jedna věc a myslím si, že ti nedochází. Je hezké, mít někoho rád, ale většinou bývá vztah mezi mužem a ženou. A já nejsem dívka.“
„Montaro chápat. Ty nemít prsa. Proto ty se koupat tady, aby se ti ostatní dívky nesmály. Montarovi to nevadit.“
Yurik si povzdechl: „To je hezké, že jsi takový. Některá dívka by za to jistě byla ráda, ale já nejsem dívka. Jsem kluk, podívej na mé vlasy.“
„Montaro chápat, že ty chtít vypadat jako kluk, aby holky se ti nesmály. Některé moc kruté. Montarovi také ublížit.“
„Sakra poslouchej, co ti říkám!“ Nevydržel nakonec Yurik a s rizikem bolestivých následků a neoprávněné krutosti zkusil poslední možnost, která ho napadla. „Tak se podívej. A řekni mi, jestli tohle má nějaká holka,“ pak se v lázni postavil a voda mu sahala pouze trochu nad kolena.
Následovalo mrtvé ticho. Pár chlapců, co se s nimi nacházeli v lázni a viděli, co se stalo z taktických důvodů opustili prostor a zanechali je o samotě.
Když v lázni byl už jen Yurik a obr, sklonil Montaro hlavu a řekl: „Montara moc mrzet. On chtít jen kamarádku. On se cítit sám. Jungo dobrý kamarád, ale on neumět mluvit.“ Pak se obr posadil na okraj lázně, kde bezduše zíral na hladinu vody. Mokrá myš s bílou skvrnou na hlavě přicupitala k němu a on ji něžně s láskou vzal do dlaní.
Yurik se cítil pod psa. I Aimi zanechala všech vtípků a nemístných komentářů. Chvíli tak stál bez hnutí ve vodě a jen tak se na dobrosrdečného, ale prostoduchého obra díval. Bylo mu ho strašně líto. Hloupě se domníval, že se do něho zamiloval. Viděl, že někdo na tom může být ještě hůř, než on. Vzpomněl si na okamžik na své dětství, kdy jako malý si ho všechny děti dobíraly a on je jen z povzdálí pozoroval, jak si spolu hrají a baví se. Bylo mu tenkrát strašně. Nenáviděl se a vinu svaloval na sebe. Až teprve s odstupem času a přibývajícím rozumem se s tím dokázal vypořádat a unést to těžké břemeno nechtěných.
Teď viděl Montara v úplně jiném světle. Vždyť on byl duchem pořád ještě dítě! A pořád jím bude. On se s tím nikdy nedokáže vypořádat, jako on. Navždy zůstane sám, pouze s nějakým zvířátkem.
Yurik přistoupil k obrovi a malá myška v jeho dlaních na něho upřela svá černá očka. Naklonil se nad hlodavce a řekl: „Myslíš si Jungu, že by Montarovi nevadil místo kamarádky kamarád?“