Říše Draka IX. - Bojové techniky magistek

6. června roku 997 p. z. d.
Rekapitulace:
Tři dny. To byla délka Yurikovi rekonvalescence. Tak dlouho byl zproštěn ranního cvičení, výuky magie a boje. Během této doby ležel v posteli ve svém pokoji a učil se Jazyk mágů.
I když to učení se v jeho případě nedalo vůbec brát vážně. Aimi totiž konečně odhalila příčinu Yurikova talentu v magii, stejně jako schopnost vyvolat Mugri bez znalosti Jazyka mágů.
Jeden z vedlejších účinků techniky reinkarnace byl ten, že sesilatele této techniky, který se snažil získat nové tělo, své původní změnil na částice moci, které společně s jeho duší, vzpomínkami a osobností vstoupili do nového těla. Tudíž Yurik získal k dispozici určitou magickou moc, a proto dokázal seslat kouzlo jen díky tomu, že znal zaklínadlo od Aimi. On totiž od chvíle, kdy se pokusila ukrást jeho tělo znal z jejích vzpomínek Jazyk mágů, aniž by si to uvědomoval. Avšak Aimi měla novou záhadu. Yurikovu tajemnou moc, která daleko přesahovala tu její nebo jakéhokoliv mága, kterého znala.
Místo učení se tedy Yurik válel v posteli, odpočíval a užíval si své první opravdové volno. I když poslední den rekonvalescence nedovedl myslet na nic jiného, než na zítřejší nácvik boje mezi Magistkami pod vedením Misaki Totori, též známé jako Krásný květ. Zvláště tu přezdívku v jejím případě nedokázal nějak skousnout.


„Proč? Proč jen musí mít nácvik boje s námi?“ postěžovala si už poněkolikáté Ayaka Chitě. „Copak nestačí kolik problémů a ponížení mi už způsobil? To mě ještě musí vidět v tom hrozném kostýmu, co navrhla Misaki Totori?“
Chita zavřela knížku a odložila ji na stůl mezi zbraně, s kterými Magistky obvykle cvičili. Byly to převážně dlouhé nože, dýky, lehké meče a další zbraně, které nebyly tak těžké a pro ženy v boji nevýhodné. Budoucí Magistky zkrátka spoléhaly na rychlost a důvtip. I když Misaki Totori nebyla zrovna pro ně nejlepším příkladem s jejím vypracovaným tělem a obouručním mečem, který pořád nosila na zádech.
„Vždyť je tvůj majetek?! Klidně si s ním můžeš dělat, co se ti zlíbí.“
Ayako upřela na Chitu vražedný pohled: „Jak si to myslela?“
„Kdo ví …,“ odvětila prostě Chita a lehce se pousmála. Pak sebrala knížku ze stolu a opět si začala číst.
„To snad není pravda. To se mi jenom zdá.“
„Co?“ zeptala se Chita, když uslyšela v hlase své přítelkyně nejistotu a Ayako jí místo odpovědi ukázala na Yurika, vedle něhož stála Kumiko Nayoro. Nejkrásnější Magistka a zároveň dívka, která vládla ostatním skrze dívčí spolek, co sama v hoře Ametas založila.

„Ty jsi Yurik, že?“
Yurik se otočil za líbezným hlasem, jen aby mu v krku uvízla odpověď. Dívka vedle něho byla neuvěřitelně krásná. Tak krásná, jak by si to ani ve snu nedovedl představit. Připadal si, jako kdyby hleděl na princeznu, ne přímo anděla. Tolik spanilosti a krásy neměla ani Emi. A ta kráska na něho dokonce promluvila sama od sebe.
„Ano,“ vykoktal ze sebe.
„Hmm, nevypadáš jako někdo, kdo dovede vytočit ostatní …,“ řekla a obešla si ho dokola.
„Ne, já nikdy.“
„… a stejně na tebe nedovede Takeru přestat myslet ani ve chvílích, kdy je se mnou.“
Šíp zasáhl Yurikovo srdce a jeho rostoucí city splaskly jako propíchnutý balónek. Vzápětí vznikající zamilovanost nahradila čirá opatrnost: „A kdo jsi ty?“
„Já? Ah, promiň mi to. Jmenuji se Kumiko. Kumiko Nayoro.“
„Těší mě. Já jsem Yurik, ale to už sama víš,“ řekl tentokrát odtažitě a snažil se nepoddat kouzlu sálající z osmnáctileté dívky s bujnou hřívou kaštanových vlasů, černýma uhrančivýma očima a velmi odvážným kostýmkem z hedvábí s hlubokým výstřihem odhalující ženské výstavní přednosti.
„Jenom Yurik?! A co příjmení?“
Yurik sklopil zrak a dokonce i Kumiko, dívka, která dovedla manipulovat s desítkami kluků současně, teď k němu něco pocítila. Vypadal tak křehce, politováníhodně a zuboženě. Měla chuť ho obejmout a utěšit, jako kdyby byl plačící děcko a ona jeho matka. Naneštěstí byla „královnou“ mezi Magistkami. Nemohla se poddat citům až tak snadno. I když tohle Yurikovo osobní kouzlo v ní vzbudilo jistý zájem. Rozhodně byl něčím zajímavý. Přinejmenším víc, než ten nafoukanec Morioka.
„Víš, má matka mě měla s cizincem a když zemřela, tak mě vychoval její manžel.“ Vysvětlil stručně své složité rodinné vztahy Yurik. Samozřejmě vynechal, že manžel jeho matky jí nikdy neodpustil její úlet a on sám tu zlobu pocítil nespočetkrát. A podvedený manžel nebyl jediný, kdo Yurikova otce proklínal. Ještě tu byl Takuya s vlastními mindráky a zlobou.
„Takže jsi nemanželské dítě?“
„Ano.“
„Ach, promiň, že jsem se ptala.“
„To nic. Je to minulost. Teď jsem Magista. Začal mi přece nový život,“ dodal Yurik a zasmál se, aby vyvolal zdání vnitřní pohody.
Aimi v jeho hlavě si jen pro sebe řekla: „Promiň.“

Lekce boje Magistek začala ve chvíli, kdy do jim vyhrazené jeskyně vstoupila Misaki Totori ve svém koženém brnění a obouručním mečem na zádech. Její svalnatá postava vyvolala v Yurikovi stejný odpor, jako když jí viděl poprvé. Nedovedl pro ní najít jiné označení, než Mužatka. Popravdě i Aimi - coby ženě - z její postavy nebylo moc příjemně. Tam, kde měla mít půvab, šarm, svůdnost, ženské kouzlo a přednosti byly jen svaly, zápach potu, hrubá síla a v neposlední řadě mužské uvažování, za kterým však maskovala prohnanost, rafinovanost a intriky.
„Nuže, dámy, začneme dnešní hodinu. Přestrojte se!“ zahájila výuku Misaki Totori.
Místo obvyklého pobíhání a strojení však všechny Magistky zůstaly stát na místě a po očku koukaly na Yurika ve svém středu.
Yurik znervózněl a doufal, že oporu najde u Kumiko. Zaměřil tedy na ní zpátky svůj pohled, ale vzápětí zjistil, že někam zmizela. Byl rozptýlen příchodem Mužatky, že si Kumičina odchodu vůbec nevšiml. Teď se začínal cítit jako v den svého příjezdu. A po chvíli jako druhý den ráno po incidentu v lázních u snídaně. Z opatrnosti a obav o své vlastní bezpečí se proto raději začal poohlížet po únikové cestě.
„Co je?“ zeptala se Misaki Totori.
„To vážně budeme cvičit a přestrájet se před ním?!“ Zvolala v odpověď Nanao Tanai, jedna z dívčího tria, která stále vroucně nenáviděla Yurika.
Misaki Totori se zadívala na jediného chlapce mezi desítkami dívek. A i když měl jiné pohlaví, podle vzhledu by ho z dálky sotva kdy za kluka považovala. Samozřejmě jako žena trochu chápala výhrady dívek, ale také byla trochu na ně za to nahněvaná. Přeci jen tím znevážily všechno, co je doposud naučila.
Jak mohou v boji uspět, když nesnesou mezi sebou přítomnost byť pouze jediného muže. Jak se potom chtějí na bitevním poli postavit nepříteli? Jak chtějí vůbec bojovat!
„Co kdybyste využila jeho přítomnosti pro názornou ukázku?“ zaslechla za svými zády Misaki Totori radu. Podle hlasu okamžitě poznala, která dívka jí takto poradila.
„Nástup!“ Zavelela Misaki Totori a za chvíli se dívky seřadily do zástupů. Jediný Yurik zůstal stát na svém místě, protože nevěděl jak se zachovat. Během hodin Kanea Totoriho, totiž nikdy neprobíhal žádný nástup. Natož, aby se všichni spořádaně seřadili. Ne, v hodinách boje Magistů se vždy začínalo a končilo se zbraní v ruce. Nebo jak Kane Totori říkal: „Na bitevním poli vám nikdy nepomůže umět stát dokonale v pozoru!“ A Yurik s tím tvrzením rozhodně souhlasil. I když na druhou stranu, jak tak viděl dívky kolem sebe, vypadaly v porovnání s chaotickým uspořádáním jejich klučičích protějšků hrdější a impozantnější. Musel také uznat, že v současném stádiu jejich výcviku by ony, narozdíl od chlapců, lehce dovedly sešikovat neprostupnou obrannou hráz.
„Vidím, že se před svým spolubojovníkem ostýcháte. Nemám nic proti vaší stydlivosti, ale rozhodně nestrpím, aby nějak bránila ve vašem výcviku!“ spustila Misaki Totori. „Nemáte se za co stydět. Tak se koukejte přestrojit!“
Najednou se řady spořádaných Magistek rozpadly a všechny dívky se vrhly k boční stěně jeskyně, u které byly v úhledných komínkách připraveny jejich zbroje. Velmi strohé a velmi malé, co zakrývaly jen ty nejintimnější partie. Navíc byly složené ze spousty dílů a nevypadaly, že by držely nějak moc pospolitě. Spíše takhle z dálky, jak Yurik pozoroval dívky, které si je oblékaly by řekl, že základ byl jakýsi postroj, na který se pomocí šňůrek připevňovaly kousky látky, co zakrývaly právě ty nejintimnější partie z těl Magistek.
Přestrájení dívkám trvalo sotva tři minuty. Yurik mohl rozhodně říci, že oblékání své zbroje nacvičovaly desítky hodin do naprosté dokonalosti, bezchybnosti a rychlosti.
Po skončení příprav se pak všechny Magistky opět zařadily do zástupu. Všechny ve stejném oblečku, který odhaloval stehna, paže a vlastně krom trupu nic nezakrýval. K obleku pak každá měla ještě pár kožených bot a rukávníky.
Misaki Totori, též známá ve světě jako Krásný květ stála před nastoupeným zástupem Magistek a jedním klukem v rozpacích, stojícím za nimi.
Yurik civěl na líbezné zadečky Magistek. Vlastně ani během jejich převlékání nevěděl, na kterou dívku by se to měl koukat pozorněji, a tak pohledem přelétával od jedné ke druhé, aniž by si vůbec uvědomil, na kterou to vůbec zírá. Vnímal jen obnažená prsa, klíny a zadečky. Rozhodně si začínal pečlivě rozmýšlet, na které Magistky se bude dívat v závěru hodiny, až se budou opět přestrájet. Ze zasnění a stejně důležitým přemýšlením nad jeho dilema jej však vytrhlo zvolání Misaki Totori: „Pojď jsem!“
Yurik vykročil směrem k Mužatce. Nevěděl a ani netušil, co má v plánu, ale nějak její pouhá přítomnost stačila, aby aspoň z jeho hlavy zmizelo stále rostoucí pomyšlení a bujaré představy. A též tomu trochu napomohlo i peskování Aimi.
„Vem si zbraň.“ Řekla Misaki Totori a sundala si svůj obouruční meč ze zad.
Yurik si vzal z jednoho stolku se zbraněmi lehký meč a postavil se před Misaki Totori. Už takhle z dálky to celé vypadalo dost komicky. Ona „slabá“ žena s jeden a půl metrovou smrtící čepelí, on „neohrožený“ muž s jakýmsi rapírem poloviční velikosti.
Zbraň v Yurikových rukou se sotva vznášel nad zemí. On sám se pak díval na Mužatku před sebou, která v jedné ruce snadno udržela v nápřahu dvacetikilový meč bez jediného zakolísání. Viděl ty ohromné bicepsy na její paži a také vzdouvající se prsa. Tedy spíše než prsa to byly prsní svaly, které se s pohybem ruky zvedaly a klesaly, jako písty parního stroje. Nevypadalo by to nějak zvláštně ani hrozně, kdyby se ovšem jednalo o muže a ne ženu.
„Zaútoč na mě!“ zazněl příkaz.
„Co?“ vyhrkl Yurik.
„Dnes je dobrá příležitost, abych vám ukázala, jak máte v boji správně používat svojí ženskost.“ Začala po chvíli promlouvat Misaki Totori ke svým žačkám.
„Cože? Jakou ženskost?“ vydal ze sebe Yurik ještě několik dalších vět, než byl umlčen rázným příkazem: „Dělej!“
Yurik vyrazil vpřed a Misaki Totori se jeho chabému útoku lehce vyhnula. Potom Magista svůj předešlý útok zopakoval, ale výsledek byl stejný. Potřetí už vyčkával. Svou zbraň držel oběma rukama, hrot rapíru namířený na Mužatku, jak ho to učil Kane Totori a vyčkával na její reakci, aby na ni mohl zareagovat.
Misaki Totori stála v klidu proti němu a do názorné ukázky bez větších potížích stačila ještě mluvit: „Teď nastává ona chvíle, kdy zahájíte svůj protiútok,“ řekla a levou rukou si povolila několik šňůrek na svém koženém brněním. Stačilo jen málo úsilí, aby z jejího těla sklouzly kusy látky, zakrývající její ňadra. Zdali se tak v jejím případě dalo vůbec prsům říkat.
Yurik, stále ještě trochu nabuzen z pohledu na převlékající se Magistky, upustil meč a se svoláním: „Och, BOŽE!“ Si oběma rukama zakryl oči, aby se nemusel dál dívat.
„A teď přichází na řadu výpad,“ pokračovala v klidu Misaki Totori. Přiskočila k Yurikovi, nakopla jej do rozkroku a když se ocitl v předklonu a ruce přemístil z očí do klína, přistoupila k němu zezadu, meč mu plochou stranou přiložila na hruď a přitiskla si jej k sobě, takže přes tenkou vlněnou košili cítil vzdouvající se přednosti Misaki Totori na svých zádech. Respektive spíše dva skalnaté kopce tvořené jako ocel tvrdými svaly, než měkké a nadýchané ženské poprsí.
Když byl Yurik odzbrojen a následně spoután, nechala Misaki Totori své žačky, aby si ho pečlivě v této pozici prohlédly. Zničeného muže, který byl nejen zraněn na nejcitlivějším místě, ale zároveň psychicky na dně. Jestli předtím připadal někomu k politování, tak teď ho někdo určitě už litoval.
Po zbytek hodiny se pak Yurik choulil v jednom z rohů jeskyně, pohled upřený do podlahy a stále s pocitem ňader Misaki Totori na svých zádech se na celou věc pokoušel zapomenout.
Dlouho, hodně dlouho trvalo, než se vzpamatoval a znovu pocítil touhy, jako každý normální muž. Dost mu v tom pomohla Emi, kterou vídal během každodenního srazu se svými přáteli v prádelně. Byla jeho světýlkem naděje v dlouhém temném tunelu bolesti a utrpení.
Yurik se později – po svém vzpamatování - divil, že takový rejpal a vtipálek, jakým byl Naoko Chitose mu nikdy jeho zkušenost ze souboje s Misaki Totori nepředhodil. A to o ní určitě věděl! Možná to však byla pouhá mužská solidarita, i když zrovna u něho by si jí nebyl jistý a v duchu se Yurik utěšoval představou, že nebyl jediným, kdo se takto s učitelkou boje Magistek střetl.

Otřesený Yurik, po nácviku bojových technik Magistek, bezcílně bloudil chodbami uvnitř hory Ametas. Na sraz s přáteli v prádelně neměl ani pomyšlení a vůbec netušil, co má dělat. Nebo spíše jak se zachovat? Jeho mužství bylo otřeseno hrůzným zážitkem. Připadal si tak nečistý, špinavý, poskvrněný. Jeho ideály, touhy a radost z pohledu na krásky, jako byla Emi nebo Kumiko, teď odplavila tsunami přezdívající se Krásný květ. V životě už párkrát zvažoval, jestli by si neměl raději vzít život a ukončit svojí bídnou existenci. Pokaždé se naštěstí rozhodl bojovat s nepřízní osudu. Chtěl si své štěstí vydobýt stůj, co stůj, ale teď? Jak se mohl cítit ještě kdy šťastný při pohledu na Emi, když stále cítil na zádech ňadra Misaki Totori.
Dokolečka si pro sebe říkal: „Mohlo být hůř.“ A jediný opěrný bod, který našel, a který ho zachránil před tím, aby se nepokusil vstoupit do zakázaných prostor a ukončil tak svůj život za pomoci obojku byl ten, že naštěstí neviděl Misaki Totori obnaženou celou. Už jen při té představě mu běhal mráz po zádech a z těla unikal život.
Ani nevěděl jak, ale najednou skončil před zbrojírnou.
Naoko Yurikovi nedávno řekl, že v ní má svůj pokoj Kane Totori a jeho nenapadlo nic lepšího, než se zeptat toho nejpovolanějšího. Toho, který mu snad odpoví, jak se sebou má žít dál. Přeci jen byl s „Krásným květem“ ženatý a určitě jí už viděl nahou. Dokonce s ní přece musel strávil svatební noc! Tak musí mít něco nebo vědět něco, jak se sebou nadále žít.
Yurik zabouchal na okované dveře. Na okamžik si připadal jako tenkrát, když se snažil dostat do skladu. Tentokrát však v malém okénku nespatřil tvář „trpaslíka“, ale Krotitele mágů. Vypadal však nějak jinak. Jeho jindy energická tvář, jiskra v oku, kterou uchvacoval mladé Magistky teď nahradila hrůza, strach a obavy. Chvíli se na něho díval, něco zvažoval a nakonec vyštěkl: „Co chceš?!“
„Mohu si s vámi promluvit, Mistře?“
Další chvilka zvažování, po které se okénko zavřelo a po další malé pauze se pootevřely dveře. Pak vzniklou škvírou se natáhla ruka Krotitele mágů, která popadla Yurika a bleskově ho vtáhla do zbrojnice.
„Mluv! Ale rychle.“
Yurik byl násilně usazen na jednu ze dvou židlí u prostého stolku. Chvíli hleděl na nemilosrdného válečníka před sebou a slova se mu vzpříčila v hrdle. Začal tedy nesourodě koktat: „Dnes při … cviku boje … vaše žena se … a já … co mám dělat?“
Kane Totori se posadil na druhou židli naproti Yurikovi. Povzdechl si a začal povídat: „Vím, jak se teď cítíš. Až moc dobře. Myslíš si, že svět nebude už nikdy tak hezký. Že už se nedovedeš podívat na žádnou ženu, ale věř mi, za nějaký čas to bude dobré. Na to, co tě potkalo zapomeneš a budeš mít před sebou jen to krásné. Jen to nesmíš vzdát.“
„Ale, když já …,“ začal Yurik, ale už větu nedokončil. Zhroutil se a dal se do breku.
Kane Totori jen soucitně pokýval hlavou: „Nezadržuj to v sobě. Dostaň to ze sebe. Nic jiného s tím dělat nemůžeš.“
„Prosím, Mistře. Řekněte mi, jak s tím dokážete žít. Prosím.“
Kane Totori upřel pohled do železných dveří. A jak mluvil, po tváři, která byla Yurikovu zraku skrytá mu stékal pramínek slz: „Těžko. Každý den se modlím, aby ta noční můra skončila. Není dne, kdy bych se nepokusil osvobodit. Není okamžiku, kdy bych nezatoužil po svobodě…“
„Ale, jak s ní můžete …“
„Myslíš si, že mi ze mě samotného není na zvracení!“ Vybuchl Krotitel mágů a udeřil pěstí do stolu. „Mohl bych mít kteroukoliv holku na téhle základně. Kteroukoliv! A šla by se mnou dobrovolně.
Jenže to člověk jednou udělá chybu a pak za ní pyká až do smrti. Chceš radu? Dám ti důležitou radu do života. NEPÍ!! Nebo se aspoň snaž zůstat natolik při vědomí, aby tě nedostala jiná Misaki do spárů..“

Až o pár let později se Yurik od Naoka dozvěděl, že Kane Totori byl se svojí ženou z donucení. Ve svém mladí, bláhovosti, nerozvážnosti a blbosti se nechal opít do bezvědomí a potom v chrámu oddat kněžím, kterého Misaki Totori k obřadu donutila.
A proč vůbec se Mužatka chtěla vdát za Krotitele mágů? Vůbec ne kvůli jeho pohledné tvářičce. Jediné, co pro ni kdy bylo důležité, bylo získat uznání vlastního otce. Jenže on toužil mít syna a dcerou opovrhoval. Chtěl mít syna, na kterého by byl hrdý, kterým by se mohl chlubit. Avšak místo něj měl neatraktivní dceru. Dceru s povahou muže, leč to nestačilo.
Tolik si přála Misaki Totori uznání, tolik, jako si ho přeje nejeden syn. A tak, aby získala pouhou pochvalu se rozhodla vzít si světoznámého válečníka. Zosnovala plán, ve kterém hrála ona, věhlasný muž a šikovné kouzlo, co v pozdějším čase zabránilo Krotiteli mágů utéct z manželství. A jaké vůbec je to kouzlo? Magická značka na těle, schopná vyvolat v rozkroku Kanea Totoriho explozi, pokud se od své ženy vzdálí na delší vzdálenost a dobu nebo se pokusí značku odstranit. A podobnou značku měla pak i Misaki Totori, s jejíž pomocí mohla kdykoliv kouzlo aktivovat.
Proto pro Krotitele mágů pojem „Dokud vás smrt nerozdělí“ je významnější, než pro ostatní manžele. V jeho případě by smrtí své ženy byl konečně volný. A též proto dělá všechno možné…