Mé jediné přání - část třetí

  ...„Takže jsi nevěděla, že je to Nerit?“ ptala se potřetí Yuta. Byla první přestávka a nový spolužák a Erzin nevlastní bratr v jedné osobě se hned po skončení hodiny vytratil. Nyní stály s Yutou u okna a diskutovaly. „Říkám, že jsem ho neviděla pět let. Když přijal Kanakovu výzvu, vůbec jsem ho nepoznala a tak jsem ani nepřišla na duel. Myslíš, že kdybych věděla kdo to je, nechala bych ho jít do duelu proti Kanakovi?“ reagovala Erza. „Promiň. Je toho na mě moc.“ omluvila se Yuta. „Na mě taky.“ řekla ještě Erza a začala upíjet džus.

„Ten jeho proslov před třídou byl výsměch. Vysmíval se nám všem a nejvíc Kanakovi. Aby ho čert spral.“ klela Yuta. „Nejsem si jistá. Byly tam určité urážlivé dvojsmysly... ale spíš než jako výsměch mi to přišlo jako dráždění a provokace. Výsměch by byl přeplněný takovýmihle nepřímými útoky.“ nesouhlasila Erza. „Hájíš ho? Vlastně co se ptám, je to tvůj nevlastní bratr, máš povinost ho hájit. Kašleme na to...“ rozčílila a znovu se uklidnila Yuta v jediné větě.

Erza si sama nebyla jistá. Co se mu asi hnalo hlavou? Po skončení přestávky za ní nepřišel, naopak se co nejrychleji vytratil. Vážně ji tolik nenávidí? Proč? Stalo se snad něco? Něco co si nepamatuje? Kdysi, když byli menší, si byli hodně blízcí. Co je takhle rozdělilo? A kam se takhle o přestávce mohl vytratit? Je teprve druhý den. Přestávka skončila a vyučování pokračovalo. Ještě to pořád nebylo skutečné vyučování, ale spíše jen povídání. Byl čtvrtek, druhý podzimní den, ale vyučování se začne brát vážně až od pondělí. Takže čtyři vyučovací hodiny, tvořící celou dnešní povinost, proběhly nesmírně rychle. Bylo dvanáct čtyřicet a všichni se zvedali aby vyrazili na oběd.

„Nerite.“ rozhodla se Erza oslovit svého nevlastního bratra. „Potřebuješ něco, Erzo?“ zeptal se neutrálním chladným hlasem, aniž by se jí podíval do očí. „Prezidentka magického přípravného kroužku mě pověřila, abych tě k nám pozvala. Pokud máš zájem, členové klubu mají sraz po obědě v učebně 347.“ řekla. „To je vše?“ zeptal se stejným monotóním hlasem jako předtím. „Ano, to je vše.“ řekla a vyrazila k Yutě.

Nebylo to vše. Chtěla se ho zeptat proč se k ní chová tak chladně. Proč se s ní ani nepřivítal. Chtěla se ho zeptat i na další věci, jak se měl v posledních letech a mimo jiné i jak je možné, že porazil Kanaka. Ale nezeptala se ho. Nemohla se ho zeptat na první věc, a bez toho byly další otázky zcela zbytečné. Protože kdyby se ho zeptala na to, proč se k ní chová tak chladně, jistě by ho ranila ještě víc. Připomělo jí to scény ze zábavných seriálů pro malé děti, na které se kdysi oba dívali, kde se objevil padouch, který prohlásil, že se konečně dočkává pomsty, jen aby hlavní hrdina prohlásil, že ho nepoznává a neví o pomstu za co se jedná, což bylo pro padoucha nesmírně zdrcující, ačkoli podobnost byla jen malá.

Když se s Yutou naobědvaly, rozdělily se – Yuta vyrazila do kroužku Madaru, zatímco Erza do magického přípravného kroužku. Uvnitř už našla předsedkyni Niru Kaltis, ležící pohodlně v křesle, o křeslo zády opřeného, na zemi sedícího místopředsedu Sidora a Finru Daikan, správkyni rozpočtu, nižší blondýnku s růžovým pruhem vlasů na levo od čela, která seděla na židli s nohami vyloženými na stůl a čtoucí si nějaký román. Zbytek lidí měl povinosti na hlídce.

„Nazdar Erzo.“ „Dobré odpoledne, Erzo.“ „Jak si žiješ, děvče?“ pozdravili ji Finra, Sidor a Nira postupně. „Zdravím. Prezidentko, pozvala jsem sem svého bratra, jak jste chtěla.“ řekla Erza. Sidor a Finra s sebou trhli. „Co?“ zeptal se Sidor překvapeně, zatímco Finra mlčela, sama zvědavá na odpověď. „Takže hádám, že když jsem ti řekla, abys ho požádala o účast v našem klubu, ještě jsi nevěděla, že je to Nerit? Jak jsem si myslela.“ řekla Nira a ďábelsky se usmála.

„Nerit... to je ten kluk co porazil Kanaka? To je tvůj bratr?“ položil otázku Sidor aniž by jeho překvapení kleslo. „Nevlastní. Přežil masakr nějaké vesnice, když mu byly tři. Alespoň tak mi to říkal otec. Jeho rodiče byli mrtví, tak ho můj otec přijal do rodiny.“ odpověděla Erza klidně. „Nyní k věci. Chtěla bych vidět záznam duelu. Neviděla jsem samotný duel a zajímá mě, jak je možné, že Nerit Kanaka porazil ve dvou minutách.“ řekla.

Nerit stál v aréně a leštil si brýle. Aréna byla obdélníková místnost šedesát na třicet metrů, a začínající pozice byly čtyřicet metrů od sebe, na ose řezající arénu na dva obdélníky. Oba stáli klidně, byl zahájen odpočet. „První dvě minuty neútočím, nováčku.“ řekl Kanak. „Padneš k zemi dřív, než dvě minuty dopočtou.“ odvětil Nerit klidně a nasadil si brýle. V ten okamžik odpočet skončil. Nerit pomalým krokem vyrazil vpřed a po pěti metrech se zarazil a pozvedl levou ruku.

V jeho dlani se zformovala růžová koule velikosti tenisového míčku, která následně jako vystřelená z katapultu vyrazila obrovskou rychlostí ke Kanakovi. Ten pozvedl pravou ruku a před jeho obličejem se vztyčil kruhový štít vzhledem připomínající modré sklo. Na povrchu štítu se růžová koule rozprskla, přičemž se změnila v malý plamen, odpovídající plamenu v menším ohništi, který ale okamžitě zmizel. „Pche, kdyby mě tohle zasáhlo, tak mi to nic neudělá.“ zasmál se Kanak, přičemž štít zmizel.

Nerit mezitím popošel o dalších deset metrů. Dle časomíry od začátku duelu uplynulo tři a čtyřicet vteřin. Pozvedl pravou ruku a na jeho dlani se objevila stejná růžová koule jako předtím. „Znova?“ smál se Kanak. Koule opět vyletěla vysokou rychlostí k cíli, tentokráte však letěla níže a klesala, jakoby mířila na nohy. Kanak vytvořil štít, který sféra zasáhla. Avšak štít se v místě dopadu nečekaně rozpadl a následovala plamená exploze o poloměru tří metrů. Většina této exploze byla zachycena štítem protože k ní došlo na vnější straně štítu, část však pronikla na druhou stranu a spálila Kanakovi nohy.

Kanak zařval bolestí, v ten okamžik Nerit pokrčil kolena a skočil jako žába. Erza nevěděla, jaké kouzlo použil, ale tím absurdním skokem překonal dvacet metrů a stál tváří v tvář Kanakovi. Časomíra ukazovala minutu a třináct vteřin. Kanak, zřejmě trpící bolestí, se rozběhl na Nerita a jeho pravou ruku obklopila jemná modrá záře. Magická energie se shromažďovala v jeho dlani k úderu. Nerit kopl Kanaka běžícího k němu do nohy v místě popálení, čímž ho vyvedl z rovnováhy a pak se vyhnul ráně, přičamž Kanaka chytil za zápěstí a pak jej hned pustil.

Kanak setrvačností proběhl okolo Nerita, načež se otočil a chystal se k další ráně. Ale něco nesedělo. Svaly na jeho pravé dlani odmítaly poslušnost. Nebyl schopen pohnout žádným prstem na pravé ruce, jen v lokti a rameni tuhle ruku ovládal. Přesunul energii do levé ruky a znovu se rozběhl. Nerit se vyhnul úderu a chytil Kanaka za rameno levé ruky, přičemž byl však zasažen kolenem do obličeje, neboť se během úhybu příliš sehnul, načež od Kanaka odskočil. Kanak náhle nebyl schopen vůbec hýbat levou rukou. Časoměřič ukazoval minutu padesát dva. Oba stáli proti sobě, čekali na pohyb.

Nerit pozvedl ruku jako by chystal magii, Kanak se rozběhl s úmyslem narazit do Nerita vší silou. Ten se však opět vyhnul a chytil pravačkou Kanaka za hlavu. Trvalo to pět vteřin, pak Kanak padl k zemi a časoměřič se zastavil na dvou minutách a šesti vteřinách. „Vydržel jsi přes dvě minuty.“ promluvil Nerit k Kanakovi, který však byl již v bezvědomí a pak vyšel ven. Sidor, celou tu dobu přítomný v aréně nevěřícně zíral na mladíka jenž si nyní znovu leštil brýle, kterak odchází ke dveřím, zatímco zdravotníci se vyhrnuli ze druhých dveří, aby nabrali Kanaka na nosítka.

Záznam skončil. Erza hleděla na obrazovku a mlčela. „Zajímavé, že? Asi se ptáš jak prorazil ohněm kouzlo štítu, které je považováno za dokonalou obranu proti ohni, že?“ pronesla řečnické otázky Nira. „Viděla jsi jak velký oheň vyšlehl při zásahu? Všechna ta energie byla v té malé kouli. Takže během nárazu do štítu byla uvolněna teplota okolo dvou set tisíc stupňů – to převede vzduch tvořící štít na plazmu, která není pod vlivem moci štítu, a štít tak v dané oblasti přestane účinkovat, jinými slovy v něm vznikne díra. Je to speciální metoda, o ohnivé kouli obvykle platí, že čím více energie, tím větší ohnivá sféra je, ale toto je technika zvyšování koncentrace, díky níž energie odpovídající třímetrové klasické ohnivé kouli je shromážděna v tenisovém míčku. Tahle technika se učí ve čtvrtém ročníku, a jen málokdo ji zvládne takhle dobře, dokonce i na konci posledního roku. Tvůj bratr musí být genius.“ řekla Nira.

Erza vzpomínala. Ano, Nerit byl génius. Měl neskutečný talent, co se týkalo učení. Byl schopen si zapamatovat věci podstatně rychleji, než Erza považovala za možné, a o učení se kouzel platilo to samé. Když nastoupila na magickou základní školu, půjčil si od ní učebnice a během dvou měsíců dokázal absorbovat učivo a co víc naučit se všechna kouzla odpovídající prvnímu ročníku, a po zbytek roku jí pomáhal s domácími úkoly a učením se kouzel. Když další rok nastoupil sám na školu, měl všechny vědomosti již v sobě a během prázdnin dopředu nastudoval druhý ročník a opět jí pomáhal. Otec mu začal dopředu kupovat knížky na další ročníky. Když dokončila pátou třídu, měl již nastudovaný první stupeň přípravné školy a začínal číst druhý. Pokud se zřekl volného času, bylo klidně možné aby měl celou střední školu již v malíčku co se týče znalosti i praxe kouzel.

„Ano, je to génius.“ odpověděla Erza. Vracelo se jí mnoho dalších vzpomínek, všechny však malého významu, ani jedna nevysvětlovala Neritovo chladné chování. „Co myslíš, přijde nebo ne?“ zeptala se Nira. Erza kývla rameny. „Budeme něco dělat, nebo se tu budeme válet?“ rýpla si. V ten okamžik se ozvalo zaklepání na dveře. „Dále.“ řekla Nira klidně. Dveře se otevřely. A dovnitř vešel hnědovlasý mladík s módními tenkými brýlemi v bílé uniformě. Nerit. „Hezké odpoledne.“ pozdravil všechny. „Omlouvám se, jestli ruším, ale přišel jsem si prohlédnout tento klub, ostatně, byl jsem pozván. Jsem Nerit Morgen ze druhé A.“ představil se. Obličejem Niry se mihnul úsměv a Erza přesně věděla, co si Nira myslí: 'Ten má kuráž, představit se jako student druhé A, přestože se do kolektivu druhé A zapojil teprve dnes ráno.'

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-