Aryana Nyrwana 5

Ze sedadla v pravém křídle kongresového sálu vyskočil asi 70-letý vysoký šlachovitý muž, podle zasedacího pořádku nějaký William Kröger, hněvivě se rozhlédl kolem sebe a vykřikl: „Co si o sobě ten fialovej šašek myslí? Že půjdeme dobrovolně na porážku jako nějaké zasrané ovce? Když chce boj, má ho mít – a se vší parádou! Mám plán, zítra v 15:00 u mně na ranči v Ohiu všichni, kdo nemíní stáhnout ocas mezi nohy. Ten hajzl se ještě bude divit!“ Z okolí se ozval souhlasný potlesk: „Jasně, musíme spojit své síly, ať pozná, koho si znepřátelil!“
Sander stál s nalepenou tváří na skle a vzrušením ani nedýchal. Stejně jako ostatní reportéři. Jen televizní kamery tiše bzučely, každé slovo bylo zaznamenáno. Až se tenhle materiál objeví v médiích, nastane vřava, jaká na světě ještě nebyla. Bude se třeba obávat sociálních nepokojů, rabování, povstání, revolucí a protestů na celé planetě. Když se ze všech lidí najednou uvolní za dlouhá léta nashromážděná frustrace a hněv, destrukční potenciál bude katastrofální. Do místnosti vešel král Perun následován princeznou. Sander si znovu bolestivě uvědomil své pocity vůči ní, na které ještě před chvilkou neměl ani pomyšlení. Perun promluví:„Je to ještě horší, než jsem myslel! Nemůžeme s tím hned na veřejnost, byl by to masakr. Sdělte lidem jen tolik, že nejsme spokojeni se stavem společnosti způsobeným neschopností vládnoucí elity. Proto vyhlašujeme klání v duchu dávných zvyků. Jeho vítěz se stane novým králem celé Země,“ řekl tiše král. Vypadal nyní nesmírně unaveně a staře, jeho bojovnost se vypařila. „Budeme muset počkat na vítěze, ten bude mít jako první úkol, sdělit tyto události lidem tak, aby nenatropily víc škody než užitku.“
„Tak to mu vůbec nezávidím,“ hlesl do ticha český novinář. „Když to neuřídí, bude mít na svědomí možná milióny mrtvých!“
Perun jim pak nadiktoval podmínky zápasu - tak, aby odpovídaly tradicím. Každý stát měl mít možnost vyslat svého nejlepšího reprezentanta do boje, který měl nastat do deseti dnů. Tvrdil, že není čas na otálení, aby vlčí vládcové měli co nejméně času na vymýšlení svých protiopatření. Státy, ve kterých žilo méně než 20 miliónů obyvatel, se měly spojit s jinými malými zeměmi k dosažení této minimální hranice. Zbraně povoleny nebyly - i bez nich byl zápas velmi nebezpečnou záležitostí, každý bojovník musel být připraven ztratit i svůj život. Bojovat se mělo stylem každý proti každému na ploše hřiště velkého stadionu za přihlížení veřejnosti. Perun s Nyrwanou se s novináři rozloučili a pokynuli svým zaměstnancům, aby je dopravili nazpět. Následující dny byly vyplněny vzrušenými debatami o tom, zdal svět vůbec na takový turnaj přistoupí. Pod tlakem veřenosti, která byla seznámena s očesanou nahrávkou meziplanetární schůzky, bylo nakonec rozhodnuto, že se soutěž uskuteční na obřím stadionu v Indii , který byl schopen pojmout až 120.000 diváků.

Kolem mne zuří lítý boj dál. Paolo vyřadil tři soupeře, než sám padnul. Krzysztof i já se stále trápíme se svými soupeři. Jsme si s Polákem v něčem podobni, jen nevím, v čem to vězí. V našem stylu je nějaké divoké nadšení, posedlost, vyhráváme i proti silnějším soupeřům. Než stačí ninja popadnout dech, vítězíme a obracíme se proti němu. Zaujímá nekompromisní postoj se zkříženýma rukama před sebou. Dává najevo, že se s námi mazlit nebude. Rozhlížím se, zůstali jsme již jen sami tři. Vlastně čtyři. Ind opustil linii hřiště a blíží se k nám nejkratší cestou se stejným úsměvem jako na počátku. Ten nám moc nepomůže, pomyslím si a zaútočím. Zkouším osvědčený trik, abych se mu dostal na tělo. Podaří se mi to, ale ne jak bych si představoval. Dostává mne pod svou kontrolou, je mnohem rychlejší než já a než stačím zareagovat na nějaký jeho chvat, už mě zase točí jiným směrem. Jsem rád, když se mi podaří z jeho spárů vysmeknout – jen díky Polákovi, který mi jde na pomoc. Oba odlétáme stranou. „Počkejte misters, to je moje práce, nepleťte se do toho.“ Ne, to není možné, stařík se chce nechat zabít! I ninja se povýšeně usmívá a teatrálně se před drobným vyschlým Indem uklání. Jeho bleskurychlý úder pěstí ale Gándhí vykrývá ještě rychlejší nohou! Tak rychlé nohy tady určitě neměl nikdo, pomyslím si a napadá mě – vždyť to on je vlastně favoritem utkání! Ninja i já jsme situaci vyhodnotili špatně! Japonec překvapeně hekne, když na svém předloktí ucítí úder nohou. Uvědomí si, že se přepočítal, možná jej v tu chvíli napadá stejná věc, jako mě. Vztekle zavrčí a vrhá se na Inda celou silou, jako dříve na mnicha. Stařík je však neuvěřitelně mrštný, jako by byl celý z gumy. Uhýbá dešti ran, občas zasahuje soupeřovo tělo a přitom se neustále usmívá. Jako kdyby vyučoval děti sebeobraně. Už vůbec nevypadá staře, čiší z něj obrovský respekt a síla. Znovu slyšíme praskot kostí, tentokrát je to však ninja, kdo se kroutí na zemi bolestí. Tuším, že má zlomené obě ruce. Nemůže ani vstát. Po chvíli jej odnášejí pořadatelé na nosítkách. Rami se na nás usmívá: „Mnoho lidí si myslí, že kolébkou bojových umění je Čína. Jen znalci vědí, že do Říše Středu se dostalo právě z Indie, kde se mu kdysi naši staří mistři naučili od svých severských předků.“
Zůstáváme sami tři. Rozpačitě na sebe hledíme, není mezi námi žádné nepřátelství. Ale víme, že zůstat může jen jeden. Ohlížím se za Nyrwanou, stojí vedle otce a mává mi. Mám ji na dosah, ale cítím, že mě energie opouští. Polák se taky uklidňuje a nevěřícně si uvědomuje, jak daleko to dotáhl.
Ravi Rustom se na nás usmívá: „Přátelé moji, je to na vás, já jsem jen dohlížel, aby Prána nebyla zničena Zlem. Síla si našla vás oba, do věřícího bojovníka vstoupil Duch svatý a do tebe Láska. Oba máte nárok na vítězství, já odcházím. Stojíme s otevřenými ústy, nevěříme tomu, co jsme sami viděli a slyšeli. Hledíme na sebe a přemýšlíme, co teď. Pohlédnu na Nyrvanu a tiše si hledíme do očí. Promlouvá Krzysztof: „Já jsem docílil svého cíle, pocítil jsem přítomnost Boha, to mi bohatě stačí. Králem být nechci. Tvá láska je opětovaná a zasloužíš si ji. Jdi za ní, vyhrál jsi.“ Zvedá mou ruku nad hlavu. V obecenstvu propuká mohutný jásot.
Slzy mi vyhrknou do očí, to není možné, můj sen, má láska, vše se stává skutečností. Padáme si s Polákem do náručí. Celý stadion stojí na nohou a tleská. Krzysztof se otáčí a odchází za Indem. Z tribuny vybíhá Nyrwana a já běžím naproti.
Najednou se z reproduktorů ozve tak hlasité kvílení policejních sirén, že celý stadión zmlkne a lidé se nechápavě rozhlíží, co se stalo. I já zpomaluji svůj běh. Na velkoplošné obrazovce se objevuje obličej amerického komentátora. Se smrtelně vážnou tváří čte následující zprávu: „Obdrželi jsme informace tak závažného charakteru, že vás s nimi musíme ihned seznámit. Zjistilo se totiž, že turnaj vyhrál podvodník. Zákeřně zabil jedem české favority bratry Barešovy, aby se neoprávněně dostal do turnaje. Pak zmanipuloval pomocí peněz a slibů nejvyšších funkcí v nových úřadech několik nejlepších bojovníků, aby mu dopomohli k vítězství. Podvodník Václav Kryl bude na základě nalezených stop na místě činu obžalován z dvojnásobné úkladné vraždy. “
Perun si pozdechne a z přístroje na ruce podobného hodinkám odesílá mail na Sanderovu adresu.
Zůstávám stát jako opařený jen kousek od Nyrwany. To je konec, co si o mně pomyslí. Princezna však přijde až ke mně, chvíli si zvědavě prohlíží můj oteklý a zkrvavený obličej. Tvář vraha. Pak sundává svou obličejovou roušku i kapuci ze své hlavy. Dlouhé zvlněné zlaté vlasy září v předpoledním slunci a rámují ten nejkrásnější obličej, jaký jsem kdy spatřil. Velké mandlové světle šedé oči mně úplně ochromují svou hloubkou a tajemností. Stále nejsem schopen jediného pohybu, přitom jsme tak blízko u sebe. Bojím se jí dotknout, připadá mi, jakoby se můj sen měl v nejbližší chvíli rozplynout. Její nádherně vykrojené rty se pomalu přibližují k mým. Opět se kolem mne zastavuje čas, neexistuje nic jiného, než my dva. Žádné obvinění nehraje roli. V mé hlavě se znovu rozeznívá ta krásná hudba. Už jsme si tak blízko, že cítím její svěží vůni a teplo jejího těla. Překonávám poslední milimetr, který nás rozděluje a políbím ji. Je plná energie, cítím její jiskření, které odhání mou únavu a probouzející se bolest ze stovek ran a pohmožděnin.
Celý stadión tiše pozoruje naše zblížení a je po posledních zprávách na rozpacích, jak zareagovat.
Náhle se na obrazovce objeví videonahrávka Krögerova obličeje při rozhovoru s japonským ninjou, který byl najatým finančníkovým zabijákem, nejlepším ve svém oboru. Dostával zrovna instrukce, jak má ty nejlepší z nominovaných favoritů přesvědčit ke spolupráci. Pokud by se nedali za žádnou cenu koupit, měli být jakýmkoliv způsobem eliminováni a vystřídáni „rozumnějšími“ bojovníky. V dalších rozhovorech již ninja hlásil výsledky své práce. Nebyl úspěšný jen v případě čínského šaolina, který byl pod nejbdělejší ochranou čínské tajné policie, stejně jako jihokorejský borec Kim Hun . S nechápavým úšklebkem okomentoval rozhodnutí indické vlády, která oznámila, že nemá zájem usilovat o královský titul pro svého bojovníka, posílají raději svou duchovní autoritu a nabízejí svůj megastadion pro turnaj. Kröger rozhodl, že se postará o dodatečnou nominaci Severokorejce Gang Baea , který byl jedním z mála lidí schopných prolomit Hunovu obranu. Proti Číňanovi se měla na turnaji zformovat sestava najatých zabijáků, která měla mnicha zprovodit ze světa. Tam mu tajná policie již pomoct nemůže. V posledním úryvku Japonec ohlásil likvidaci českých bratrů Barešových, kteří nakonec svou spolupráci odvolali.
Perun je v očním kontaktu se Sanderem, usmívá se na něj a pochvalně pokyvuje hlavou.
Obecenstvo nesouhlasně hučí a emoce přecházejí v hněv, když Sanders ještě pouští na důkaz úryvky z dnešního boje, ze kterých je jasné, že ninja a jeho koupení pomocníci jednali v souladu s Krögerovými příkazy z předchozího videa. Na těchto sekvencích se objevuji i já s lidmi, kteří ze solidarity vystoupili proti najatým zabijákům. V jednom z úryvků pozoruji zběsilý boj mezi vyslanci ze severní a z jižní Koreje, který končí brutálním zmasakrováním borce z jižní části země. Hned nato běží obrazovkou můj boj s touto krutou bestií a když je ukončen docela elegantně provedeným chvatem, po kterém se můj protivník ocitá mimo soutěžní plochu, ozývá se z hlediště potlesk. Ten posléze přerůstá v mohutné nadšené skandování. Jsem dojatý a nemohu uvěřit tomu, že jsem něco takového dokázal. Držíme se s princeznou kolem pasu a máváme stojícímu publiku. Je jasné, že mé vítězství již nikdo nezpochybní.
Jen Sandera, který odvedl perfektní komentátorskou práci, se nadšení nezmocnilo. Smutně stojí na svém místě a s bolestí v srdci si prohlíží překrásnou princeznu, kterou právě získal někdo jiný. Mísí se v něm protichůdné pocity – udělal to, co bylo správné a přišel tím o svou lásku. I když si uvědomoval, že kdyby tak neučinil, stejně by princeznu nezískal, jeho bolest se tím nezmenšila.
Na obrazovce se nyní objevuje usmívající se král Perun. Skandování utichá a všichni se otáčejí k místu, kde stojí. Když se konečně rozhostí ticho, král promluví: „Vážení obyvatelé Země! Jsem štasten jako král, který kdysi stál u zrodu vaší civilizace, že základy této stavby byly natolik pevné, že se i po tisíciletích zmaru prosadila moudrost tradice a všudypřítomné Síly, která dopomohla k vítězství v boji necvičenému člověku, který však prokázal, že má srdce bojovníka a charakter budoucího spravedlivého krále, který vás provede nelehkým obdobím velkých změn. A co je pro mne jako otce Nyrwany taky důležité, že má srdce naplněné láskou, která našla odezvu v mé dceři. Tím je zajištěno, že váš nový královský pár bude žít v harmonii, aby si mohli vzájemně pomáhat v nelehkých obdobích, která se jim jistě nevyhnou. Vyhlašuji pravoplatnost ustanovení vašeho krále, žehnám sňatku s Nyrwanou a přeji vám všem hodně odvahy, síly a čistého srdce k obnovení spravedlivého řádu Země!“
Skandování se stává téměř frenetickým, držíme se s princeznou kolem pasu a máváme lidem na všechny strany. Prožívám nejšťastnější chvíli svého života, kterou trochu kalí jen probouzející se obavy, jak zvládnu svou novou roli, pro kterou se necítím ani trochu připraven.
Kröger s nehybnou tváří dává pokyny svým pobočníkům: „Je potřeba okamžitě dostat Krylovu dceru pod naši kontrolu. Nový král bude naším oddaným služebníkem.“