Zabiját Temnot

Kapitola čtvrtá

Sallas pobíhal od stánku ke stánku, kupoval nářadí, suroviny bouřlivě smlouval a dalo by se říci že ho to celkem zmáhalo. Obvykle mu s tím pomáhal Evan, nebo Rebeka. Teď tu nebyl ani jeden, jeho žena byla bůhví kde, ale měla také právo na své soukromí a on už se jí nevěnoval tolik kolik by potřebovala. Byla o dost mladší než on a možná právě v tom byl problém. Zapudil hořké myšlenky, kde viděl Rebeku dovádět s někým, koho vůbec neznal a umínil si, že pokud až se vrátí na usedlost nebude doma...vlastně nevěděl...co by dělal? Byl by rád, že se záhada vyřešila, nebo by naopak rozlíceně začal vyvádět kdeže to byla, s kým a proč? Přehodnotil situaci a rozhodl že to bude řešit až po návratu, ještě toho musí hodně zařídit.
Aspoň že Evanovi zařídil sekyru, kterou mu bude závidět kdekdo v okolí, tedy pokud ji Harak sežene, o čemž nepochyboval. Jeho provázanost se zloději mu byla důvěrně známá, mnohokráte už přes něj řešil drobné problémy. Když nakoupil vše co měl v plánu a naložil to na vůz, vydal se na náves, kde se měli sejít. Nikdo tam na něj však nečekal, rozzuřilo ho to do nepříčetnosti. Kde sakra mohli být, měli nato přeci dost času a kdyby přeci stále čekali, mohl se tu jeden z nich stavit a dát mu alespoň vědět kde jsou. Už nikdy Evana nepustí s Harakem bez dohledu.
Sedl si pod stan provizorní hospody, hospodský hned dovalil pivo v sedláckém korbelu, jenž se lišil hlavně svou dvojnásobnou velikostí od klasického. Popíjel a čekal. Po dvou hodinách nabyl dojmu, že se Evan vrátit nemíní, což v něm vnitřně vyvolalo bod varu, zvednul se došel za hostinským a zeptal se ho na Evana. Popsal ho jak nejlépe uměl. Hostinský ho samozřejmě neviděl, což se také dalo očekávat.
Sallas se tedy, ač nerad vydal na městskou stráž. Vyšel do centra, hráz byla celkem velká, ale byla postavená v jednoduchém pravoúhlém stylu, takže se v ní dalo snadno vyznat. Budova místodržícího s vězením a posádkou městské stráže byla většinou uprostřed města a tak tomu bylo i zde. V ulicích nebylo mnoho lidí dokonce ani žebráci, většina byla na trhu, lidé nakupovali a žebráci měli žně. Boháči se chtěli předvést před slečinkami, nebo děvečkami z města. Pro vidinu s nimi strávené noci rádi upustili žebrákům do dlaně nějaký ten peníz. Takže když Sallas někoho potkal byli to lidé většinou z bohatší společnosti.
Potkal slečinku oblečenou v bílém kožíšku, kriticky uznal že Rebeka je hezčí a zvedlo mu to náladu. O kousek dál za rohem potkal holohlavého člověka s výrazně červeným kabátem, kterým se snažil nejspíše vyjádřit svou nadřazenost a sedláků jako byl Sallas si nevšímal. Bral je jako nutné zlo trhů ve městě. Sallas pokračoval dál, zahnul a dech mu vyrazila scéna, které byl právě svědkem. Nějaký loupežný žebrák využil situace ve městě a povalil ženu nejspíše v očekávání, že si užije trochu radosti. To by tam ovšem Sallas nesměl být. Rozběhl se, chytil žebráka pod krkem o strhnul ho ze ženy, jež se ukázala v malém momentu velmi krásná. Žebrák dopadl na protější stěnu domu. Jeho ramenní kost nemohla vydržet takový nápor a ošklivě zapraskala. Sallase to nezastavilo, znovu vytáhl žebráka na nohy a i když už měl svoje nejlepší léta za sebou jeho pěst vytrénovaná tvrdou prací na farmě by pořád dokázala přerazit čelist medvěda. Do rány vložil všechno. Odhodlanost, sílu i srdce. Pěst dosedla přesně na tvář a poslala žebráka vstříc protější zdi. Žebrák do ní narazil hlavou.Ozvala se tupá rána potom žebrák udělal elegantní piruletu. Když byl otočen čelem k Sallasovi, Sallas uviděl v jeho očích pouze bílé bělmo jak byli zorničky vytočeny směrem vzhůru. Sallas doufal že nebyl mrtvý, protože pokud ano byl by v těžké situaci z níž ho mohla dostat jen žena svým svědectvím.
Okamžitě tedy přesunul pohled na ní a jeho zrak okamžitě utkvěl na ráně na jejím boku které si nemohl předtím všimnout. Nejspíše byla způsobena nožem, který ležel opodál a kterého si Sallas všimnul až teď. To pro něj vůbec nevypadalo dobře, pokud by ho našla stráž, zcela jistě by byl odvlečen za zranění ženy i toho žebráka, který zato mohl.
Mohl utéct nebo ženu zachránit a vystavit se tím možnosti uvěznění. Žena pomalu vzlykala a jediná slova která rozeznal zněla: ,,Prosím, Prosím pomozte mi...". Nakonec vzal ženu do náručí a hnal se k budově stráží.

Kapitola pátá

,,Sysel´´ seděl na koni a, po obou stranách jela stráž. Tudíž útěk nepřipadal v úvahu a navíc mu to nedovolovali jeho tělesné proporce. Obchodoval už s mnoha lidmi a s mnoha druhy zboží, ale tentokráte si možná ukrojil moc veliké sousto. Věděl že dokud nebudou na strážnici nemá smysl se nažit strážím vysvětlit, že zatkli nepravého. Akorát by schytal pár ran a dorazil v zuboženějším stavu než teď. V hlavě si začal skládat argumenty na obhajobu. Nenačapali ho při ničem nezákonném, byl v podstatě na vyjížďce u jezírka, pokud ho ovšem nikdo nepráskl. Když o tom přemýšlel nikdo ho nenapadl, nejspíše proto že o tomto obchodu nikdo nevěděl, ale různých individuí co za peníze podrazí kohokoli bylo ve městě mnoho.
Projeli mohutnou branou, která se za nimi se skřípěním zavřela, což bylo neklamnou známkou nadcházející noci. Večer nejspíše stráví v cele, což mu nikterak nezvedlo náladu. Odpojila se od nich skupinka asi 10 stráží, kteří sesedli z koní a hlídkovali u brány. Dalších 10 mužů pokračovalo s ním. Projížděli tichým městem a jen z dálky se ozývalo bujaré veselí trhovců a jejich zákazníku, kteří teď zaplnili každou krčmu v okolí. Vychlazené pivo, pomyslel si ,,Sysel´´ to by mi pomohlo, možná pokud bude na strážnici rozumný velitel neměl by být problém o jedno zažádat jakmile se vysvětlí jeho nevina, v což pevně věřil ačkoliv nedávno ještě čekal u rybníčku na nejhledanějšího zločince v zemi.
Dojeli ke strážnici, zastavili koně, strážní sesedli a pomohli syslovi celkem nevybíravým způsobem z koně. Ten se okamžitě sesunul do bláta hlavou napřed. Rána to byla docela nepříjemná, z koutku úst mu pomalu začal vytékat proud krve. ,,To máš zato ty šmejde" dodal jeden ze strážných. Všichni se okamžitě začali smát a museli přidat... ,,Sysel´´ urážky strávil celkem dobře, možná proto, že díky pádu mu povolili provazy jimiž měl spoutány ruce. Přeci jen není všechno nadarmo, ale teď půjde s nimi dovnitř a bude spolupracovat, pokud se ovšem jeho obhajoba nebude zamlouvat veliteli byl připraven jednat. V hábitu měl schovaný, 12 palcový lovecký nůž s čepelí ostrou jako břitva. Dokázal si s ním jen nepatrným pohybem oholit všechny chloupky na předloktí. Byl to zvláštní kousek na vytrhávání vnitřností jenž způsoboval velmi nepříjemná zranění.
Strážní ho popadli pod rameny a vlekli ho směrem ke dveřím. Začíná to, pomyslel si. Rozrazili dveře, prošli temnou chodbou jež spoře osvětlovali svícny s malými svíčkami. Prošli dalšími dveřmi a dostali se do sálu z kterého vedli jen dvoje dveře. Za pravými z nich zmizel jeden strážný a okamžitě byl zpět se slovy ,,Máme ho přivést hned, už se na něj těší"
Prošli dveřmi a vrazili sysla na židli před masivní, dřevěný, vyřezávaný stůl. Za ním seděl lord Zekal, nejhorší ze všech velitelů, kterého mohl potkat, tupě nábožensky věřící člověk, který věřil v desatero více než ve zdravý rozum. Ve městě byl vyhlášený tvrdým potíráním prostituce i podniků zabývající se tímto řemeslem jimž potvrdil glejt sám král. Tím byl samozřejmě ve velké nemilosti mužů, ale naopak se těšil velké přízni místních žen. Pokud kohokoliv uviděl v ulicích v době nedělní mše v kostele okamžitě ho prohlásil za kacíře a nechal uvrhnout do vězení.
,,Sysel´´ věděl, že nemá šanci přesvědčit ho regulérními argumenty, ale jedině nábožensky založenou fikcí. To ale neměl v plánu a tudíž se naprosto nepřipravený dostal do zlé situace. Lord Zekal se na něj podíval svými prasečími očkami a pobaveně pronesl ,,Tak proč myslíte, že jste tady?" Jeho mohutný plnovous se při tom pobaveně natřásal. ,,Abych pravdu řekl, nevím, jel sem se vyzpovídat ze svých hříchů vodě, jež by zanesla moje pokání až k papežské stoli…´´ PRÁÁÁSK!!! Palice jednoho poskoka stojícího přímo vedle něj, opsala krásný půlkruh a přistála ,,Syslovi´´ přímo na spánku. ,,Řekněme si na rovinu, budeme k sobě upřímní a nebudeme si lhát což bůh nemá v lásce" dodal velitel s zbožným pohledem ke stropu.
,,Sysel´´ pochopil že není jiná možnost a spustil ,,Máte pravdu, nejel sem se vyzpovídat, chtěl jsem si provětrat hlavu, mám dost ruchu města zvláště teď v období trhů.´´ ,,A to si myslíte, že jsme Vás sbalili jen tak na základě ničeho?" ušklíbl se . Toho se ,,Sysel´´ bál, musel tu být někdo, kdo se ho snaží zlikvidovat.
,,Přiveďte svědka" pronesl velitel, dva ze strážných spěšně odběhli. ,,Nuže, nemáte mi co dále dobrovolně říci?" ,,Byl jsem na projí..." PRÁÁÁSK!!! druhá tupá rána od palice, tentokrát o dost ale vetší. To už se ale neudržel na židli a čelo obtiskl o podlahu. Dva strážní ho okamžitě posadily zpátky. Teď už toho měl tak akorát dost, vřelo to v něm, ta zbabělá nespravedlnost. S volnýma rukama přemýšlel, že aspoň toho jednoho strážného sundá. Nestihl se rozhodnout, dva strážní se vrátili a přivedli člověka, jehož si velmi dobře pamatoval.
Dnes ráno za ním přišel s jasným příkazem. Buď mi obstaráš to co od tebe žádám, nebo se tvoje žena nedožije zítřejšího rána. Byla to pravda ukázal mu část jejích vlasů a šatů. Svou ženu miloval nadevšechno na světe a tudíž souhlasil. Byl si jistý, že se mu to do setmění podaří. Povedlo se mu to již v poledne, nebyl pro něj velký problém sehnat ingredience jež muž potřeboval. Bohužel ingredience byli nelegální a jakýkoliv jejich prodej byl trestán doživotím. Teď tu stál s ním v jedné místnosti. Vnitřně se dostal téměř na hranici nepříčetnosti, ale dokázal to celkem úspěšně skrýt.
,,Tak co mi povíš teď?" otázal se lord Zekal. ,,Nic víc než před chvíli" opáčil ,,Sysel´´. Poskok už se napřahoval k další ráně, ale velitel ho pohybem ruky zarazil. ,,Nuže zopakuj co si nám odpoledne pověděl" obrátil se na muže jehož přivedli stráže. ,,Předtím než jste mě chytili s těmi bylinkami, sešel sem se s tímto pánem, jenž mi je obstaral." ,,Sysel´´ vypěnil podruhé. Ten blázen to na něj chce navléct jen proto, aby se s ním zacházelo vlídněji ve vězení. To byla neklamná známka amatérského chování. Tím spíše teď litoval toho, že s ním obchod uzavřel. Ty vlasy ani útržek šatů přece nemuseli být jeho manželky, i když voněli po stejném parfému, možná se ten chlápek nato jen pečlivě připravil.
,,Nuže," pravil lord Zekal ,,co nato říkáš?" a obrátil se na ,,Sysla´´. Ten naprosto klidně dodal ,,Je to jen jeho tvrzení o proti mému." ,,Ale to máš zcela jistě pravdu, ani sem nečekal, že se dobrovolně přiznáš. Ale ten mladík má pro nás ještě možná dle jeho slov důležitější informaci, kterou nám sdělí prý ale jedině až tu budeš sedět spoutaný jako byl on.´´ Zasmál se lord Zakal. ,,Nuže mluv!" Mladík nyní zcela jistě nervózně spustil ,,Vím, že ten muž se měl s někým u rybníčku sejít" v tu chvíli sebou ,,Sysel´´ trhl, čehož si evidentně všimli všichni zúčastnění. ,,Že bychom uhodili hřebíček na hlavičku?" spokojeně se usmíval lord Zakal. ,,No pokračuj" vybídl mladíka. ,,No měl se s někým sejít, možná mi to nebudete věřit, ale mělo to být se Zabijákem temnot" poslední dvě slova pronesl s bázlivým hlasem.
Naopak velitel při těch posledních slovech zařval, vyskočil ze židle, jedním mrštným skokem přeskočil ten obrovský mahagonový stůl a dokonalým švihem meče prořízl chlapci hrdlo. Stráže ho pustili a on se sesunul na podlahu. ,,Ještě jednou mi někdo z vás přivede takového nemožného budižkničemu do mé kanceláře dopadne naprosto stejně jako on, a to samé se stane také komukoliv kdo by chtěl jenom vyslovit to jméno. U nás ten šílený vrah být nemůže, a víte proč? Protože nás chrání Bůh a v tomto městě by takovou prašivou existenci rozhodně nestrpěl" celý tento proslov doslova vyřval, takže ho všichni velmi dobře slyšeli a uvědomili si, že to myslí nejspíše vážně.
To co se dělo v ,,Syslovi´´ se snad ani nedá popsat. Nyní se lord Zakal razantně přitočil k němu a chtěl se začít vyptávat. Jenže ve stejnou chvíli se rozrazily dveře a v nich stál sedlák, který držel v náručí ženu.

Kapitola šestá

Sallas uháněl co to šlo, nebral ohledy na sebe a jediným cílem pro něj bylo dostat tu nebohou ženu co nejdříve na strážnici k ošetření. Už viděl budovu do které měl namířeno. Proběhl prvními dveřmi, které téměř vyrazil a čekal, že už se o něj někdo postará, ale nikdo tu nebyl.
S obrovským pocitem zklamání a bezmoci se začal rozhlížet po místnosti. Bylo tu liduprázdno. To snad není možné aby tu nikdo nebyl. Přeci celou proceduru nepodstoupil zbytečně. Na protější stěně uviděl jiné dveře. Jelikož za nimi slyšel řev jako by byl někdo doopravdy naštvaný. Vrazil do těch dveří. Vpadnul do prostorné místnosti, kde bylo na 12 strážných. Jeden z nich měl jinou uniformou, podle čeho tedy usuzoval že asi nějak jejich nadřízený. Byl tam člověk ležící na zemi který vypadal jako mrtvý, ale jelikož ležel ve stínu a Sallas měl oči jen a jen pro tu nebohou ženu, nemohl poznat zda je živý nebo mrtvý. Ale co by asi dělal mrtvý člověk a ještě k tomu takhle pohozený na policejní stanici? A pak muž, který byl svázaný a vypadal jako trestanec u výslechu.
,,Musíte mi pomoci!´´ bylo to to jediné co stihl zakřičet.
Tolik věcí které se odehráli v následujících vteřinách nebyl jeho mozek schopen zaznamenat. Bylo toho na něj moc najednou. Jediné co zvládl bylo odložit ženu na zem a pak už jen zaznamenal palčivou bolest v levé paži.