Mezioktávian

 V živých fibrilátorech mezioktávické kapacity rodu byla presbyteriánská pojistka cti,

 složená z multiplikace složitých pásem minulosti neřesti a plodnosti slunečních dní,

 vznostné a vznešené meditativní povahy příjemce po mnoho hudebních partitur let,

 na třetím patře obrazové sekventury se promítal příběh za koncem prostoru,

 rozepjal galaktoidu 7Xc - 2 a protohr bránu do meziprostoru, 

 v němž střídavě explodovala kolizní soustava bublinkových modulů,

 řetězově instalovaných do galingvního panaroma hmoty nanoratu Schém...

 Hlavní postava z Metahamletovského Universa, Jodowerse, Hamakverse Troniso - on,

 byla oktaviánsky protěžována a šlechtěna až do QO parmedriátru na konci galaxie,

 kde žili cyberhroší stvůry a cvyklotrínské roupy segmentární stepowily, 

 a tak důležitý part sehrával právě okamžik stvořený na částech odpoledne,

 vyzvídal tím střemhlavé lety částic sehrané ve ždibcích mezi basslinkou surfujících,

 a tromvbolech orlech stvořených v běhu fúze na okamžik rozzáření galaxie,

 než dodýchal běh epické konglomentury vyzvídal jestli za Budoucností je ještě padák mysli otevřený.

 Červená letka se střetla za milionem Fithikovských lodí mdlících za rodící rodiště bitevní hierarchie,

 na planetě Har nar zach byla ukryta po tisíce let pevnost cyklická levitující pevnost starého mistra,

 světelná fúze okolo pradávného starotvora se šavlozubými vrupy elipsy před kolapsy druhy,

 zažehnutá fúze rozlícené metahmoty a plamzoverse za tím co prohledávala strbniště síly a emenací,

 do schodů se potácela postava strádající stále fiktivnosti jež nebylo možno odmítnou nahodilostí kompaktů,

 s odražených hran metafúzních děl projikovali kirmaktivní sondážní technologické úštěpky napřed jdoucí laboratořím,

 než se zmechanizovaná patra odlátala od centrální vivizóny amifikace zaplavila dolní kotviště živůtkařů cílených na Patróny.

 K přístavním hrázím Tangamidovi brány přilétali lordi a baroni z celé syn - galaktické oktávy,

 budovatelé planet, zachránci částí a partů univerza, majitelé celých solárních soustav, kruhoví psxychoterouši,

 neurojediové klaviatur budoucích řetezců hierarchií vtělení, vítězové bitev nad pásmem Glarionu, matoušové z aureolické šťávy,

 démantoidní kovadroidi synapticky prozřetelní k plástvím zítřků, nový a noví hvězdáři a čnítelé Supernovy fúzické Vitravie,

 Maledivové, staří kombinatorici nad planetáriem věků, dómičtí technici ze sedmé i deváté dimenze,

 Magnificience Imperiotatrex s původními plány a schématy a změny úprincipů Univerzality, kradméž gravitaliti,

 Kruhoví kontaktéři lokálních sil, Tvůrci fúzních děl teleportujících těla vesmírné kontinérie do bezhraniční oktávy,

 Mezioktaviáni střemhlav dělící jaderné srdce do Harmonické nedělitelnosti platné až na konec času, 

 a nakonec přiletěli ve své trojkubační obrovské hibernující kóji, zmraženi okolním světlem světa - Prubíři Lásky z planety Terra Prima Harmonica.

 Dřív než sněm začal, obrázková texturatura prohýbala své ctěné vystavené ve všech síních planetární sněmovny,

 stropní v - centuriona měnila podlažní průsvitnost podle telechórické dobyvačnosti kontaktu přihlížejícího,

 stavební plány se tak proměňovali se synapsemi vaporizérů a kvéru v odvaféru jež uctili novou božskyni Héru,

 zapálená fúze nových syn - galaktických her se měla konat na čest dávné space opery vytvořené velkých Jodim,

 jeho socha vyčnívala nad obrovská pohoří z jadeitového masivu vysoká dvacet mil vytvořená archóny mnoha dimenzí,

 z těchto minulých pozůstatků vzpomínek vznikala velká kronika poplatná pro mnoho let a tím se každý přispěvovatel,

 mohl radovat z alternativní nekonečnosti mezi dvěma infineti-zipárty kosmolikérové vodnářky, jež střežila proud Jazykomilce.

 Z něj se vyšívala světelná poduška a na ní si dva robůtci, až neskonale lidští, vyprávěli sedmé příběhy z galingvi a teleskopanie,

 za domácím stylem k němu běžela další partitura snu, od ní odnášel jedenáctý metahamlet instrument frontální sodomie,

 aby byl odporoučen řádu svých předchůdců, jimž mohl věnovat své dílo a své praménky cti, nad Tvůrčím příběhem se vznášel

 obrovský hokynář z Hvězdy Stellax, starý zlatý strom Haliney starý přes třicet tisíc let a v něm zpěvné klazirakální ptactvo,

 uctívající východ slunce hláskem tisícerých kleští nesmrtelných slavíků rodu Hamletovitrix. 

 .....(Pokračování příště partiture lighthouser....)