Svět Aris Kapitola IV

Informační okénko: Garda

Díky již zmíněnému zákonu cena války, byl vždy druhý narozený syn v jeho sedmi letech odebrán rodičům. Ten byl dopraven do samotného srdci říše lidí, hlavního císařského města Cadrin.
Zde byl podroben výcviku a znalostem, potřebné k přežití i boji.
Výcvik probíhal až do dospělosti, během něj bylo těmto dětem vštěpeno jednoduchá pravidla.
Slovo císaře a slovo nejvyšších generálů je svaté. Nikdy ho nesmí zpochybnit, vždy se jejich rozkazy jen řídit.
Z těchto vojáků se díky výcviku, a vymývání vlastního uvažování stali fanatickými vojáky, sloužící jen a jen císaři. Byla to spíše císařova osobní armáda. Vždy měli jen ty nejlepší zbroje i zbraně, jaká mohla říše mít. To samé platilo i o potravinách, žoldu a společenského postavení. Obyčejní lidé vojáky gardy neměli v oblibě. Na gardisty vládla totiž obdoba imunity, která je chránila před stíháním za jejich občasné prohřešky (krádeže, přivlastňování, znásilňování i zabití obyčejného občana). Čehož gardový vojáci s oblibou zneužívali.
Garda se dělila na dvě odvětví:

Světlonoši
Byli to v podstatě rytíři, specializovaní jen na boj zblízka. Tvořili ji jízdní i pěší prapory, její počty šli do deseti tisíců. Představovali to nejlepší, co říše lidí mohla mít.
Zbroje pocházeli od nejlepších kovářů, většinou byli pozlacené, každá měla vyryto jméno svého nositele. Jejich fanatická oddanost děsila samotné občany říše. Pokaždé jejich přítomnost kdekoli v říší znamenala veliký problém nejen pro jejich protivníky, ale pro občany samotné říše. Světlonoši díky svému postavení, považovali totiž obyčejné lidi za podřadný plebs.

Stíny nebo také jako i stínoví vrazi
Jsou přesný opak světlonošů. Zatímco přítomnost světlonošů dalo okamžitě poznat, stíny se pohybovali, jak už jejich jméno napovídá, ve stínech. Jejich řady se dalo počítat v několika stovek jedinců.
Jednalo se o obratné šermíře, většinou v kožených zbrojích, využívající střelné zbraně.
Jejich oblíbené byli luky a kuše, puškami opovrhovali. Stíny nesloužili primárně ke klasickému boji.
V oblibě se pohybovali převlečeni za obyčejné měšťany či venkovany. Získávání informací, intrikování, vraždy nepohodlných lidí, a znalosti jedů byli jejich největší předností.
Člověk, který začal slýchat zvěsti o přítomnosti stínů, mohl očekávat jediné.... zabodnutou dýku do svých zad.






Haxmannovi spadl kámen ze srdce, když uviděl přicházet Erzima a ostatní vojáky.
Zvuky boje přicházel až k Haxmannově skupině, po následném tichu se rozhodl poslat menší skupinu na průzkum. Při návratu hlídky hned informovala Haxmanna o souboji s dragothem.
Erzimova bledá tvář, klepající ruce a obvaz krví nasáklým nenechala Haxmanna chladným.
Se zaťatou pěstí a pocitem selhání přišel k Erzimovi, položil ruku na jeho nezraněné rameno, dívající si vzájemně do očí.

,,Ani nevíš, jak jsem šťastný, že tě vidím stále naživu. Jsi v pořádku? Můžeš nadále s námi pokračovat?" zeptal se ho Haxmann. Erzim několikrát zamrkal, rozmýšlel si odpověď.

,,Asi ano pane. Jen rameno ještě bolí." postěžoval si Erzim nakonec.

,,Vidím hochu, že jsi přežil!" pronesl s úsměvem k nim přicházející Bhörn, své válečné kladivo měl přitom opřené o rameno. Poplácal Erzima po rameni natolik silně, že se prohnul v pase.
Zatraceně! Ten má sílu! Pomyslel si Erzim, snažící se zalapat po dechu.

,,Drž se chlapče pokud možno uprostřed. Pokud by ses necítil na to pokračovat, dej mi vědět." předhodil Haxmann nabídku, pak pohlédl na Gurdmana.
Ten zavelel po seskupení k pochodu

V další síni si prapor dopřával odpočinek. Netušili, jak dlouho jsou v podzemí.
Odhadovali na dobrých pět hodin.
Věděli o možném střetu s dragothy dříve, než dorazí do hlavní síně. Přesto až na ten jediný, který proběhl byla cesta bez problémů.
Podle slov trpaslíka už byli hodně blízko, proto navrhl Gurdmanovi a Haxmannovi k průzkumu, zatímco prapor nabere sil před blížícím se střetem.
Samozřejmě Haxmann nenamítal, spíše to vítal.
Gustafsonn vyrazil tedy s Haxmannem, Stassem a Gurdmanem na průzkum.
Skupinka pokračovala ještě přes tři strojírenské síně a několika chodbami. Trvalo jim skoro půl hodiny, než dorazili kam chtěli.
Ocitli se na hlavní chodbě, hned naproti velkým, dvoj-křídlým vratům do hlavní síně.
Jedno z bytelných křídel vrat bylo roztříštěné na kousky, to umožnilo Haxmannovi a ostatním se nepozorovaně vplížit do hlavní síně.
Proplížili se skrz bránu dovnitř, schovávající se mezi sutinami, odkud měli skvělý výhled do rozlehlé, přijímací síně správce města. Zdobilo ji z každé strany řada skoro třicet metrů vysokých sloupů, zdobených runami. Pod každým byl umístěn koš s ohněm. Kamenná podlaha byla popraskaná, místy vyčuhovali veliké ostré kameny. Síň měla na stranách i další patro. Schodiště do prvního patra byli z každé strany hned u hlavní brány. Mezi nosnými sloupy
v prvním patře byli balkony, jehož zábradlí zdobila kamenná kuželková balustráda. Trpaslíkům sloužila síň i první patro k velkým zasedáním, kde každý důležitý trpaslík mohl vyslovit svůj názor. Což samozřejmě vedlo až týdnu nekonečně únavným diskuzím. Celou dobu samozřejmě popíjeli a hodovali. Takže nakonec z důležitého zasedání ,se pokaždé zvrhlo ve veselou hostinu.
Haxmann a ostatní zpozorovali uprostřed síně oblouk v průměru dobrých deset metrů, složený z desítek kamenů, různých tvarů a velikostí. Čelně k ní klečela postava v hábitu. Holá hlava měla šedivou barvu, v ruce držela přes dva metry vysokou hůl, obohacenou na jejím vrchu o červeně pulsující kámen.
Haxmannovi došlo, že tohle bude dragothský kouzelník. Že by se zrovna chystal otevřít bránu, aby mohli přijít další posily? Za zády kouzelníka se tyčil dragothský válečník, jehož kyrys byl ozdoben na hrudi čirým krystalem. Haxmann odhadoval, že to bude nejspíše velitel, nebo osobní strážce kouzelníka.
V místnosti bylo dalších pět řadových dragothských válečníků, všichni si byli podobní, jako vejce k vejci.
Haxmann si pozorně prohlížel okolí, zvažoval všechny možnosti útoku.

,,Nuže? Napadlo tě něco?" zeptal se ho Stass, rukou si stíral prach, usazující na jeho plešaté hlavě.

,,Idealní a možná jediná možnost by tady byla." odvětil Haxmann ,,Všechny střelce umístíme na balkóny, budou mimo dosah pěšáků, a celkem v bezpečí. Svoji palbou zahájí náš útok.
Gurdmane, vaši muži si vezmou na starost ty tři válečníky napravo. Axtell se Zoridem by si vzali do parády čtvrtého. Stass, já a Höwertz pátého. Předpokládám, že jejich velitel bude bránit kouzelníka. Určitě se nezapojí do bitvy. Bhörn bude mít volný pohyb, v dobrou chvíli může udeřit a složit dragotha na zem. Poté ho na zemi doděláme.
Astrid s Darwi během boje se pokusí dostat k balkonu, který bude nejblíže ke kouzelníkovi
a pokusí se ho zastřelit. Jsou to nejlepší střelci, které zrovna máme. Nikomu jinému tento úkol nesvěřím."

Stass souhlasně přikyvoval, Gustafsonn souhlasně zabručel a Gurdman se nechápavě škrábal na hlavě ,,Nechci být neuctiví, ale skutečně ti vaši dva bojovníci stačí na jednoho dragotha?" zeptal se Haxmanna.

,,Věřte mi. Zorid s Axtellem jsou hodně zkušení bojovníci."

,,Utahají ho k smrti!" dodal s úsměvem Stass. Gurdman chvíli na něj chvíli hleděl, poté jen pokrčil rameny.

Gustafsonn ukázal na levou stranu ,,Tamhle v té díře je spadené dělo. Dejte mi aspoň ze pět chlapů k jeho vytáhnutí. Můžeme ho nabít a jedinou ranou určitě nějakého toho sejmeme!"

,,Je vám známo mistře trpaslíku, že bez vás nebudeme schopni se dostat na povrch? Nechci riskovat vaši ztrátu." nesouhlasil Haxmann.

Trpaslík chvíli nad tím uvažoval. Poté se suše usmál, z opasku vytáhnul svoji pistoli ,,Ano vím! Přísahám, že nebudu vědomě ohrožovat sebe na životě. S tím dělem budeme za naší linií, budu s ním v bezpečí. Navíc se nenechám zahanbit! Tohle je můj domov! Nebudu nečinně přihlížet, jak budou vaši druhové umírat. Jen budu obsluhovat dělo, nic víc!"

Haxmann přikývnul na souhlas. Nechtěl urazit trpaslíka, nevyplatilo by se to. Navíc má přece jen právo bojovat za svůj domov. Navíc, mít ještě dělo na své straně byla hodně lákavá nabídka.

,,Dobře, dobře! Gurdman vám určitě dá nějaké ze svých vojáků" odpověděl Haxmann, podíval se na velitele praporu. Tomu nezbývalo nic, než souhlasit.

Cestou zpět si Haxmann promítal svůj plán. Nechtěl to říkat nahlas, ale vše bude záviset na přesnosti střelců, rychlosti a momentu překvapení. Pokud z toho něco ztratí, zvrhne se to
v hodně obtížný boj. Největší břímě úspěchu bude viset na Darwi s Astrid. Musí zabít kouzelníka dříve, než se rozhodne zapojit se do boje. Vůbec netuší, jak může být mocný.
Po návratu k ostatním rozdali úkoly tak, jak Haxmann navrhl.
Vojáci se dle Erzima netvářili nijak spokojeně, jen Axtell se Zoridem se usmívali od ucha k uchu.
Tuhle výzvu přijali ledovým klidem, jisti si svého vítězství.

,,Co budu dělat já pane?" zeptal se Erzim, cítil se poněkud upozaděný a odstrčený.

,,Ty chlapče budeš vzadu s felčary. Sleduj bitvu, sbírej z ní postřehy a buď připraven" odvětil ledovým klidem Haxmann. Nasazoval si přitom plátovou rukavici a pokývnul na Höwertze.
Ten přišel k Erzimovi, dal mu do ruk dvě pistole a pušku ,,Buď připraven na můj povel. Přineseš nám v nouzi tyhle zbraně." dodal Haxmann. Erzim stál s ústy dokořán. Věděl sice, že jako bojovník za moc nestál. Neměl žádné zkušenosti z boje, ale přesto se cítil jako zbabělec. Schovávat se vzadu mezi felčary? Tohle nemůže dopustit!

,,Prosím pane! Nechtě mě bojovat po vašem boku!" poprosil ho Erzim s vážnou tváří. Haxmann si jej prohlížel, hledající ta správná slova, které by Erzima neměla nijak ranit.

,,Poslechni Erzime! Tohle ještě nebude tvůj boj! Budeš mít v budoucnu ještě hodně příležitostí. Dnes to rozhodně nebude. Musíš se teprve všemu učit!" odpověděl rázně Höwertz za Haxmanna.

Erzim sklopil zrak, snažící se potlačit vztek. Nechce být v očích družiny jako jejich slabý článek.
Ve skupině byl teprve sice chvíli, přesto pocítil ve svém vnitru povinnost být po jejich boku.
Trochu se zklidnil a poraženecky pokývnul na souhlas.
Haxmann jej poplácal po rameni ,,Hodný chlapec!" dodal a zavelel k pochodu.



Pátý prapor v čele Haxmannem, Gustafsonnem a Grudmanem zastavil u hlavní brány.
Slyšeli, jak chodbami zněl zvuk probíhající bitvy někde poblíž.

,,Vypadá to, že třetí se sedmým praporem o patro výše narazili na nějaké dragothy!" poznamelal trpaslík a přikývnul k Haxmannovi ,,Teď je nejvhodnější příležitost vyrazit!".

Prvně šli střelci pátého praporu, v jejím čele bylo sesterské duo Darwi a Astrid. Jejich cesta byla nahoře úzkou chodbou, jenž spojovala balkony v jeden celek. Jejich vyhlédnutá střelecká pozice byla hned nad dragothským kouzelníkem. Střelci se rozmístili hned
v prvních balkonech. Pěšáci v čele s Haxmannem se co nejvíce nepozorovaně natlačili mezi sutiny, jak nejlépe šlo.
Dragothové je vůbec nepostřehli, nehnutě stáli na svých místech.
Haxmann si pohledem zkontroloval střelce i pěšáky. Ještě si zkusil promyslet nějaké další možnosti. Nic lepšího jej nenapadlo. Svíral se mu žaludek s vědomím, že možná chyba bude stát mnoho životů.


,,Teď! Teď! Rychle na ně!" vykřikl Haxmann, vylezl jako první z úkrytu vpřed. Vojáci společně s válečným pokřikem jej následovalo.
Dragothští válečníci je zaznamenali, zaujali bojové postoje, a čekali.
Jejich velitel si stoupl před kouzelníka, svůj meč zabodl do kamenné podlahy.
Ta jen zapraskala, a odletělo z ní do stran několik úlomků. Kouzelník vůbec nereagoval. Stále jen klečel se zavřenýma očima, byl hodně soustředěný nad svou prací.
Chtěl ji dokončit za každou cenu.

Střelci vypálili salvu. Dragoth, který byl nejblíže jejich palbu pocítil nejvíce.
Hodně kulek se provrtalo skrz zbroj, padl na kolena, rukama se opíral o meč. Snažil se vstát, jenže to už nejbližší vojáci na něj doslova skočili, a povalili jej na zem.
Jako vzteklá zvířata do něj bodali a sekali svými zbraněmi. Části jeho těla, které nepokrývala zbroj vytékala černá krev. Jeden z válečníků mu vyrazil na pomoc, jenže do cesty se mu postavili muži se štíty.
Další z dragothů byl v obklíčení desítek vojáků, svým mečem se oháněl na všechny strany, ve snaze si je udržet dál od těla.

Axtell se Zoridem si vybrali dalšího dragotha, který se ocitl mezi nimi. Oba měli vytasené své dva meče. Kroužili kolem dragotha v kruhu, jenž stál nehnutě v bojovém postoji, čekal na jejich první útok.

,,Chceš si do něj seknout jako první?" zeptal se Zorid Axtella.

,,Zase já mám dělat návnadu?!" ohradil se Axtell ,,Nemůžeme si někdy vyměnit role?"

,,Jak chceš!" odvětil Zorid, dvěma rychlými kroky se ocitl na levém boku dragotha. Jeden ze Zoridových mečů cinkl o jeho plátové rameno, druhý pro změnu o koleno.
Dragoth po něm se svým mečem snažil ohnat, jenže Zorid byl rychlejší a unikl z jeho dosahu.
Okamžitě Axtell zaútočil na odkrytý druhý bok, jeho meč cinkl o nátepník. Druhý meč se zabodl z vnitřní strany do podpaží. Válečník zavrčel a sekem meče od sebe zahnal Axtella.
Nesnažili se s ním křížit meče, věděli že je fyzicky silnější a jednoduší bude prostě jen uhýbat jeho útokům. Dragothský válečník byl rychlý, ale na rychlejší a hbitější dvojici neměl.
Doslova kolem něj tančili, rozdávali rány do zbroje, občas zasáhli nechráněnou část těla. Jejich meče cinkali o jeho zbroj ve velké intenzitě, dragothský válečník nestačil vykrývat všechny útoky. Do boje se připojil znenadání Bhörn.
Bhörnovo kladivo udeřilo do válečníkových zad takovou silou, až klesl na kolena.

,,Hej! Co to ksakru děláš?! Tenhle je náš!" zařval na Bhörna Zorid.

,,Přestaňte si hrát! Nedá se na vás dívat!" zavrčel Bhörn, dalšími dvěma ranami do zad uzemnil válečníka na zem, který se těžce zvedal na nohy. Toho využili Zorid a Axtell, jejich meče bodli válečníka do krku škvírou, mezi helmou a kyrysem. Po jejich mečích začala stékat černá krev, a začal se rozkládat.

,,Zkazil jsi nám zábavu! Zaplatíš nám potom v krčmě pivo!" řekl s úsměvem Axtell.

,,Já vám?! Spíš vy flákači!" odsekl Bhörn s úsměvem.


Gustafsonn s pomocí několika mužů se podařilo vytáhnout z díry dělo, nabili jej a natočili směrem k bojišti. Vyhlédl si cíl v podobě válečníka, kterého drželi štítaři v koutě.
Gustafsonn se otočil k jednomu z pěšáků ,,Běž našim vyřídit, ať zalehnou, jak dám povel!"
Pěšák s úsměvem pokynul na souhlas a běžel k vojákům ,,Jak dáme povel, zalehněte!" křičel, co mu hrdlo stačilo. Ještě hodněkrát to zopakoval, než ho vojáci začali vnímat.
Trpaslík počkal, dokud nebyla informace předána každému.

,,Teď! Zalehněte!" vykřikl co jen šlo, vojáci hned zalehli k zemi. Dragoth stál nehybně.
Vůbec nechápal, co tohle má znamenat.
Trpaslík pomocí doutnáku vystřelil. Letící koule zasáhla přímo tělo dragotha. Přirazila válečníka o zeď, jeho zbroj se zmáčkla a zdrtila vnitřnosti svého nositele.
Vojáci s vítězoslavným pokřikem zamířili k dalšímu.


Haxmann, Stass a Höwertz mezitím zatlačili dalšího válečníka do defenzivy. Svými útoky na střídačku nedávali dragothovy šanci k odpočinku. Své štíty drželi v takovém úhlu, aby jeho údery mečem sjeli dolů. Díky tomu nebyli rány tak silné, přesto dokázali zabolet.
Trojice úmyslně rozdávala rány dragothovy do helmy. Chtěli válečníka co nejvíce vyvést z míry, donutit ho potom udělat chybu. Dragotha tyto rány skutečně rozčilovali, což se mu stalo osudné.
Ve snaze zabít Haxmanna udeřil svým mečem takovou silou, že se zarazilo do podlahy.
Stass nezaváhal, do svého úderu vydal veškerou svoji sílu. Jeho meč dopadl na dragotohovu plátovou rukavici. Dragoth upustil díky bolesti meč. Höwertz této příležitosti využil, přiskočil přímo před dragotha namířenou pistolí, přímo do průzoru helmy. Dragothovy jeho modré oči začali více svítit.
,,Nažer se!" vykřikl na něj Höwertz a zmáčkl spoušť, kulka se zastavila až o druhou stranu helmy.

Zbývali už jeden dragotshký válečník, na kterého doráželi všichni vojáci pátého praporu, dragothský velitel a kouzelník.
Teď se Haxmann chtěl zaměřit na dragothského velitele. To už se k němu přidali Bhörn, Axtell a Zorid.
Dragothský velitel udělal pět kroků vpřed, poté zaujal bojový postoj. Šestice mužů vytvořili kolem něj půlkruh. Obě strany čekali, kdo zaútočí jako první. Nakonec dragoth rychlým krokem se dostal dostatečně blízko, švihnul na stranu mečem, doufajíc zásahu.
Haxmann a ostatní uskočili každý na jinou stranu, okamžitě přešli do protiútoku. Téměř souběžně jejich údery dopadli na dragotha současně. Jenže místo typického cinknutí o zbroj se meče se zajiskřením odrazili od žluté bubliny, jenž se vytvořila kolem dragotha.

,,Co to kurva je?!" vykřikl Bhörn, jehož další rána kladivem se odrazila od bubliny.
Dragoth se nesnažil útoky ani vykrývat, zaujal téměř posměšný postoj.
Přitom vydával zvuky, připomínající smích směrem k Haxmannovi a ostatním.
Nikdo z nich ho nedokázal porazit.

,,Nějaké kouzlo! Určitě ho chrání!" vykřikl Höwertz.

V ten moment dragoth zaútočil. Zaútočil na Axtella a Zorida, kteří jen tak tak vykryli jeho úder. Síla úderu byla natolik veliká, že oba odletěli několik metrů vzduchem.
Höwertz s Bhörnem se uklidi do pozadí, doufají na lepší pozici k útoku.
Dragoth zaměřil svoji pozornost na Stasse. Dragoth s mečem nad hlavou vložil do svého následujícího úderu tolik síly, že Stasse, kryjícího za štítem povalila na zem.
Jeho štít se rozštěpil na kusy, bolestí začal Stass řvát. Sunul se po zemi, snažící se dostat mimo bojiště. Höwertz tasil svoji poslední nabitou pistoli a vystřelil. Doufal, že se kulka dostane skrz jeho magickou obranu. Místo toho se o bublinu odrazila a zasáhla Höwertze do plátového nárameníku. Dragoth tomu nevěnoval pozornost, kráčel přímo ke Stassovi.
Postavil se nad ním, napřáhl se k úderu, který ho měl rozpůlit ve dví.
Do jeho rány skočil Haxmann, svým štítem ránu zablokoval.
Pod několika dalších úderech se Haxmannův štít rozpadl na kusy. Jeho ruka pod takovým náporem se začala třepat. Dragoth jej ránou pěstí do hrudního kyryse povalil vedle Stasse. Jeden na druhého se podívali, začínalo jim být jasné, že tohle bude jejich konec. To už dragothský velitel stál nad nimi s napřaženým mečem ke konečnému úderu.



Darwi s Astrid se snažili po celou dobu ignorovat pod nimi probíhající boj.
Jejich cesta chodbou a balkony byla komplikovanější, než očekávali.
Byli totiž místy zbořené, sutiny ztěžovali cestu. Aby se mohli protáhnout skrz škvíry, museli si sundat zbroje. Chodba byli na místě zavalena úplně, tak byli nucené skočit
z jednoho balkonu na druhý. Astrid se to málem stalo osudným. Po výstřelu z děla se totiž kamenné zábradlí díky vibracím a poškození uvolnilo. Nebýt rychlé pomoci od Darwi by spadla z patnácti metrů, chytila ji na poslední chvíli.
Sesterské duo potom pokračovalo plížením podél zdi, doufajíc, že se jich nějaký dragoth nevšimne. Dorazili na místo, kde měli dobrý výhled na čaroděje. Ten stále ignoroval probíhající boj kolem něj. Sestrám padl kámen ze srdce, že doposud nezasáhl.
Díky komplikacím měli velké zpoždění. Sice je to těšilo, zároveň i znepokojovalo.
Co to pořád dělá? Jestli je oči neklamou, tak tam prostě jen klečí a civí do země.
Nakonec se tím přestali zabývat. Své pušky opřeli o zábradlí a zamířili na čaroděje.
Darwi koutkem oka spatřila dragothského velitele, který zrovna zahání její druhy do úzkých.
Na zemi viděla v bolestech Stasse, před ním stojícího Haxmanna. Ten svým štítem vykrýval rány, dokud se mu nerozpadl. Hned na to se ocitl po úderu dragotha na zemi vedle Stasse.
Darwi uviděla nápřahujicího se dragotha v době, kdy společně se sestrou natáhli své křesadlové pušky. Měla na výběr. Buď splní Haxmannův rozkaz a nebo zachrání jejich životy.
Jenže jak? Všimla si té bubliny, chránící dragotha. Očima pátrala po něčem, čím by mohla pomoci. Její pozornost upoutal veliký, zlatý lustr. Dle ní musel vážit nejméně tři sta kilo. Jaké štěstí bylo, když se dragoth nacházel přímo pod ním.
Na rozmyšlení měla pouhých pár vteřin. Neměla čas, říct své sestře, co hodlá udělat.
Darwi obrátila pušku ke stropu a vystřelila do spojnice lustru. Dvě vteřiny poté vystřelila
i Astrid.


Haxmann se ještě stačil vyškrábat na nohy, když uslyšel výstřely. Hned po nich následoval divný zvuk, který nedokázal rozpoznat. Všiml si, že dragothovu pozornost upoutalo cosi jiného, měl hlavu vztyčenou směrem ke stropu.
Vzápětí na něj spadl zlatý lustr, který ho srazil k zemi.
Čaroděj náhle procitl, jeho práce byla hotová. Byl smířen s tím, že neuvidí následky svého plánu. Předpokládal, že bude v té době mrtví.
Vstal a otočil se směrem ke svému zpacifikovanému ochránci.
Hned na to ucítil bolest ve svém rameni, kterou mu způsobila kulka, vypálena z Astridiny pušky.

,,Ten parchant!" ulevila si Astrid. Měla čaroděje tak krásně na mušce! Přímo na srdce mířila. Jen pro její smůlu se pohnul zrovna ve chvíli, kdy zmáčkla spoušť.
Vůbec nechápala, proč Darwi vystřelila dříve a nezasáhla ho.

,,Promiň! Nestačila jsem ti to říct!" vyhrkla ze sebe Darwi ,,Musela jsem pomoci ostatním!"
Okamžitě začali společně hned nabíjet své pušky.

Čaroděj pohledem pátral po střelci, očekával jeho pozici někde nahoře. Jeho oči rozpoznali dvě osoby, snažící se nabít své zbraně. Vztekem vycenil své špičaté zuby.
Svoji holí namířil směrem k Darwi s Astrid, začal mumlat zaklínadlo.
Modré oči čaroděje začali jasněji svítit, když dokončil zaklínadlo.
Z krystalu, umístěného na jeho holi vyšel černý stín, který zamířil přímo k Astrid a její sestře.
Obě stín zahalil, jejich křik plný bolesti a utrpení nešel přeslechnout.
Ze stínu se občas ukázali spálené ruce, které se snažili zoufale stín rozehnat.
Kouzelník se začal usmívat, řev trpících mu dělalo dobře. Jeho uším to znělo, jako nádherná hudba.
Sestry ze zoufalství z bolesti vyskočili z balkonu, chtěli ukončit své utrpení co nejdříve.
Čaroděj po jejich smrtelném pádu chtěl zaměřit svoji pozornost na ostatní.
Místo toho uviděl Bhörna a Höwertze, kteří sprintem zamířili ihned za ním.
Bhörn dal čarodějovi ránu kladivem do břicha, a Höwertz svým mečem uťal jeho hlavu.
Všichni si oddechli, v domnění úspěšného konce. Haxmann poklusem zamířil k tělům Darwi
a Astrid.

,,Sakra! On ještě žije!" uslyšel Haxmann Zoridův hlas.
Dragothský velitel ze sebe shodil lustr, popadl meč a postavil se na nohy. Všiml si mrtvého čaroděje. Jeho oči začali zářit ještě více, pak pohlédnul na Haxmanna a ostatní.
Haxmann pochopil, že poslední žijící dragoth bere smrt čaroděje osobně. Přece byl jeho osobní strážce, obětováním svého života by splnil své poslání, jenže zklamal.
Haxmann udělal několik kroků zpátky v domnění, že dragoth vyrazí za svoji pomstou.
Jenže udělal něco, co šestice mužů vůbec neočekávala.
Otočil se jim zády a sprintem zamířil k vojákům pátého praporu. Střelci na něj vyslali salvu, všechny kulky se odrazili od bubliny, která ho stále chránila.
Skočil mezi vojáky, sekající na všechny strany neuvěřitelnou zuřivostí.
Haxmannovi docvaklo, že chce zabít nejvíce nepřátel dříve, než sám padne.

,,Ten krystal!" křičel Höwertz ,,Ten krystal! Musíme zničit ten krystal! To je jeho štít!"
Haxmann nechápal, jak na tohle Höwertz došel, ale znělo to logicky. Otázka zní: Jak ale?
Šestice mužů sebralo své poslední síly a vyrazili poklusem k dragothovi.
Dragoth stihl díky své výhodě rozsekat nejméně pět tuctů vojáků.
Na vojáky přicházela panika, začali utíkat pryč z hlavní síně. Rozutíkali se do všech chodeb a síní, které byli poblíž. Někteří odvážní vojáci zůstali a snažili se běsnícího dragotha zastavit. Pod jeho mečem bohužel zůstávali rozsekáni na kusy.
Jeho síla neubývala, spíše naopak.
Každým zabitým vypadal silněji, než předtím. Během masakrování demoralizovaných pěšáků odmítal bojovat s Haxmannem a jeho lidmi.
Vojáci v čele s Haxmannem obestoupili dragotha v dostatečné zdálenosti.
Ten si hrdým postojem prohlížel paseku, kterou způsobil.
Našel si další cíl, ve svém zběsilém řádění.
Při prvním kroku dupnul na hlavu raněnému vojáku. Haxmann vůbec nechápal, proč jeho
a ostatní členy družiny absolutně ignoruje. Proč s nimi nechce bojovat?
Dragoth se začal prosekávat skrz další vojáky, směrem k felčarům, snažící se odtáhnout raněné pryč.
Haxmann poté pochopil jeho chování.

Je to trest!
Trest v podobě sledování smrti všech jeho spolubojovníků.
Bude zabíjet tak dlouho, dokud nezbyde jen Haxmann a jeho společníci.
Teprve až poté budou jako poslední na řadě.
Musí pykat v podobě umírání jejich bratrů ve zbrani.
To byl jeho vymyšlený trest, za způsobenou smrt jeho chráněnce.
Nejhorší pro Haxmanna bylo, že nevědí jak se k němu dostat, natož zničit krystal.
Přišel by sice o svoji ochranu, stále bude i bez něj smrtícím nepřítelem. Byl ve všech ohledech v umění boje lepší, než řadoví válečníci.

,,Uhněte!" uslyšeli řev trpaslíka Gustafsonna, stojící u připraveného děla k výstřelu.
Vojáci stojící v cestě uskočili, vzdálili se, co nejdále byli schopni.
Trpaslík za šíleného smíchu vystřelil z děla.
Dělová koule narazila přímo do dragotha, síla projektilu ho odhodila pět metrů daleko.
Vojáci začali jásat, bohužel jen na chvíli.
Přeživším mužům to připadalo jako zlý sen, když se dragoth znovu postavil na nohy.
Bojová morálka zbývajících vojáků pátého praporu přestala úplně existovat, jen odevzdaně stáli na místě, čekající na pokud možný rychlý konec.
Haxmannovi svitla naděje, když uviděl poškozený krystal na kyrysu dragotha.
Dragoth se po ráně vzpamatoval, rozhodnutý pokračovat ve svém běsnění.
Rozhlédl se kolem sebe. Spatřil vedle sebe nějakého mladíka, hledící na něj s ústy dokořán.
Ten člověk byl v naprostém šoku, že nedokázal donutit své nohy k útěku.
Rukou ho chytil za rameno, zdvihl ho do vzduchu na úroveň své hlavy.
Haxmannovi se rychle rozbušilo srdce, dragoth si totiž jako další oběť vyhlédl mladého Erzima.

Erzim řval bolestí, když ho chytil za poraněné rameno. Dragoth ho zvedl do výše svých očí, dívající se Erzimovi do tváře. Ten se snažil volnou rukou dát pěstí dragothovy po přilbě.
Věděl, že výsledek bude nulový, nic lepšího ho ale nenapadlo. Nohama se snažil kopat kam mohl dosáhnout, slzy mu začali stékat po tváři. Pomalu se začínal smiřovat s blížící se smrtí.
Pak ho napadl poslední zoufalý pokus. Volnou rukou si šáhl k pasu, vytáhl klepající se rukou jednu pistoli, kterou mu předtím dal Höwertz, a namířil dragothovy na krystal. Erzim zmáčkl spoušť dříve, než stačil dragoth cokoli udělat.
Krystal po nárazu kulky se rozletěl na stovky malých kousků, poté ochranná bublina zmizela. Dragoth zavrávoral, upustil meč, ale Erzima držel nadále v hodně pevném sevření.
Chvíli se vzpamatovával z nečekaného vývoje. Sevřel pěst a natáhnul ji k úderu, chtěl Erzimovi urazit hlavu. Pro dragotha byl šok, když Erzim vytáhl další pistoli.
Zamířil dragothovy přímo do průzoru helmy. Erzim si dodával odvahy řevem a stiskl poušť.
Stisk na jeho rameni polevil a po chvilce povolil úplně. Při pádu na zem si Erzim dal ránu do hlavy o kameny za sebou. Poslední, co uviděl než upadl do bezvědomí, byl přímo k němu běžící Haxmann.