Svět Aris Kapitola XI

Lithy pátý prapor byl přiřazen do třetí armády, směřující na sever k pevnostní linii obranného pásma. Velení nad armádou padlo na bedra generála Herda Wicklickova, inteligentní a nadějný mladík. Byl stejně jako generál Streiter považován za nejlepšího stratéga, jakého momentálně lidstvo mělo.
Mladá felčarka stále přemýšlela nad smrtí všemi milovaného velitele Gurdmana.
Nebyl sice tak geniální jako ostatní velitelé, ale měl dobré srdce a věděl, jak se chovat
k vojákům v danou situaci. Považovali ho téměř všichni za svého náhradního otce. Lithy nebyla výjímkou.
Třetí armáda byla na pochodu už pátým dnem, nacházeli se necelých sto mil od pevnostní linie, kde se měli přidat k orkským armádám k zatlačení dragothským nájezdům. Lithy se doslechla, že linie není zase až tak strašné místo. Většinou se jednalo o několik dragothských skupin o síle desítek válečníků, které se naštěstí dařilo likvidovat. Opět to byla další z nelogických věcí, kterým se dragothové běžně dopouštěli. Co tohle má mít za smysl? Vždyť takové snahy jsou předem určené k neúspěchu.
Určitě Lithy nebyla jediná ze třetí armády, které ji trápili takové myšlenky.
Podívala se před sebe i za sebe během pochodu. Dlouhý had, tvořící z tisíců těl kam oko mohlo dohlédnout. Zrovna postupovali hlavní cestou do hvozdu, jimž pochod potrvá následující tři dny.
Lithy zamrazilo, když do něj vešli. V dopoledních hodinách hvozd byl stále pokryt silně hustou mlhou. Byla na tohle zvyklá, pocházela z jižní bažinné provincie. Celý svůj život, než byla donucena vstoupit do služby říše chodila na lov se svým otcem do nehostinných končin.
Uměla se pohybovat mezi močály v noci i za mlhy, jen tady ji z toho mrazilo a měla nepříjemné pocity. Že by to bylo tímto místem?
Co Lithy okem zahlédla byl typicky zdravý les. Přesto měla pocit nepříjemných očí, které ji dokázalo probodat její tělo. Začínala si připouštět možné deprese z celého dění.
Občas si říkala, jaký smysl má vést takový život? Život ve věčném nebezpečí, bez naději na lepší budoucnost? Pokud by přežila těch pár let služby, co ji zbývalo a poté měla založit rodinu? K čemu? Vždyť by musela své nejmladší potomky po šestnáctých narozeninách poslat do armády, aby tam zažili pekelné chvíle, která sama prožila? Nebylo by jednodušší prostě zemřít už teď a netrápit se?
Zatím ji nad tím šílenstvím udržovali nad vodou její přátelé, hlavně její kamarádka Barbara.
Okem ji zahlédla, kráčející po jejím boku. Hleděla přitom do země a lehce se usmívala.
Lithy věděla, co ji tak pobavilo a Barbara si z ní dělá pořád legraci.
Hlavně na její setkání s Erzimem v Minebu, kde dle slov Barbary viděla Lithy poprvé trochu samu sebou a hlavně uvolněnou.
Kdepak ti Erzime je vlastně konec? Lithy se Zamyslela nad jeho cestou a osudem.
Lithy se ten mladík celkem líbil. Jenže na bližší seznámení nedostali čas.

Cesta byla rozbahněná po deštích, postup třetí armády se zpomalil.
Jeden z vojáků poblíž Lithy zavrčel něco o pachu blízké smrti. Tím si vysloužil pozornost několika nevlídných pohledů vojáků, kteří kráčeli vedle něj.
Les byl každým krokem hlouběji více pochmurným a depresivním. Sluneční svit se doposud snažil prorazit zataženou oblohu. Téměř absolutní ticho narušovalo blátivé zvuky pochodujících mužů a žen.
Neměli děla, jezdectvo a ani podporu ze vzduchu trpasličích vzducholodí. Třetí armáda byla složená jen z pěchoty. Možná tohle nahánělo Lithy husí kůži. Doposud se žádná armáda takhle nalehko nevydala. Jenže byl to rozkaz z nejvyšších míst. Generál Streiter měl svázané ruce, musel vyhovět i přes námitky, jaké měl.
Lithy uklidňoval fakt, že široko daleko nehrozilo napadení dragothy. Maximálně ve zdejších končinách se potulovali bandy odpadlíků a dezertérů. Jenže ti nebyli blázni, aby napadali početné skupiny. Určitě dle Lithy slídí poblíž a čekají na opozdilce, kteří se vzadu zapomenou. Buď je hned lapnou a podřežou, nebo se pobaví jejich mučením. Ženy v armádě ze strachu před znásilněním raději vykonávali potřebu na očích svých spolubojovníků. Bylo to sice pro ně nepříjemné, jenže soukromí by je možná stálo život. Už teď cestou Lithy
a ostatní zaznamenali oběšené ženy podél cesty. Určitě neměli rychlý a důstojný odchod z tohoto světa. Generál Wicklick při pohledu na zohavená těla nařídil k jejich sundání a důstojné pohřbení. Dal hlasitou přísahu o kruté pomstě každému dezertéru, lapce a podobným existencím v tomto kraji.

Lithy málem vrazila do zad vojáka, který se před ní zastavil.
,,Co se doprdele děje?" zavrčel jeden z vojáků. Daleko vepředu bylo slyšet pokřikování rozkazů, řev a panika, která doléhala pomalu dále dozadu.
,,Jsme prý v pasti!" vykřikl jeden z vojáků, který byl před Lithy.
Během těch slov se začali z lesa ozývat zvuky rohů, přicházející ze všech stran.
Vojáci se automaticky otočili čelem k lesu, srazili řady štítami a kopí. Skrz mezery vystrčili střelci své muškety. Rezervní vojáci, kteří mají především za úkol zalepit možnou trhlinu
v obraně stáli uprostřed společně s felčary.
Uvnitř obrany projížděl na koni Herd Wicklick ,,Je to tady! To je dragothský roh! Ať přijde na nás cokoli, neustoupíte! Jste vojáci říše! Tohle je naše zem!" křičel generál, když projel kolem Lithy.
Dragothové? Jak je to možné? Vždyť linie je ještě daleko! To se dragothům podařilo prolomit a vtrhnout do nebráněného území tak daleko? Bylo to asi jediné logické vysvětlení, co Lithy napadla.
Hned vzápětí měla dojem, že ji nad hlavou proletěl černý stín. Ještě několikrát se podívala nad hlavu. Mlha byla teď natolik silná, že nebylo dobře vidět. Myslela si, že má halucinace.
Jenže dle reakcí některých vojáků nebyla jediná, která měla pocit nad možným nebezpečí, kroužící nad jejich hlavami.
Lithy se začal svírat žaludek, uvědomující jejich bezvýchodnou situaci. Vojáci v řadě si začali dodávat odvahu pokřiky a posměšky na nepřítele, stále skrytého v mlze.
Těch pět minut na nervy táhnoucích přišli Lithy jak několik hodin. Pak spatřila tmavé siluety vysokých postav vycházející z mlhy. Z průzorů jejich rohatých helem svítili jasně modré oči.
Lithy suše polkla a stejně jako ostatní zůstali v šoku, při spatření dragothů, jenž se silně odlišovali s těmi, kterými se doposud setkali.
Jejich plátové zbroje byli ověnčeny lebky lidí, které pobili. Na některých bylo ještě hnijící maso či visoucí bulvy mimo oční důlek. Každý z dragothů dřímal v každé ruce jednoruční sekyru. Lithy a ostatní začali propadat v zoufalství, když spatřili na hrudi dragothů čirý krystal. Každý z těch dragothů byl chráněn štítovou bublinou!
Muži a ženy si uvědomili tu krutou realitu, která tvrdě udeřila jako kladivo na kovadlinu.
Nemají žádnou šanci.

Dragothští berserkové zařvali svůj válečný pokřik, připomínající dunění hromů a vyrazili sprintem vstříc vojákům třetí armády. Lithy a ostatní se začali vzpamatovávat ze šoku, začínající se smiřovat se smrtí. Nechtěli dát své životy lacino a udělají cokoli, aby jim to neusnadnili.
Jenže snaha o tento chabý odpor byl zničený hned v zárodku.
Lithy strhl k zemi tlak, který ucítila na svých zádech. Slyšela řev umírajících mužů za sebou. Otočila se na zemi, aby zjistila co se stalo.
Teď jakákoli jiskřička naděje úplně zhasla, když spatřila pobíhající hořící vojáky. Jejich těla spaloval modrý oheň, který vychrlila stvůra, letící nad jejich hlavami. Přípomínala hada
s křídly, který plival modré ohnivé koule do řad obránců. Do rozpadajících se obranných řad vletěli berserkové neuvěřitelnou zuřivostí. Meče, kulky i šípy se od štítových bublin bersekerů odráželi. Nebylo jak je zastavit. Bitva skončila hned v samotném začátku. Celá obrana se rozpadla a vojáci třetí armády začali utíkat na všechny strany, ve snaze zachránit si svůj život. Teď to bylo každý sám za sebe. Berserkové se pustili okamžitě do pronásledování a vraždění s ještě větší zuřivostí. Okřídlený had chrlil ohnivé modré koule všude kolem sebe, bez ohledu na své vlastní. Nebylo ani třeba dávat pozor, oheň berserkery nijak nezraňoval.

Lithy kličkovala v probíhajících jatkách. K nohám ji padali na kusy rozsekaná těla. Pach vnitřností, krve a smrti ji doprovázelo po celou dobu
Krev z useknutých končetin i hlav ji potřísnil od hlavy až k patě. Při snaze se dostat z centra masakru na ni dopadali části těl padlých vojáků. Řev umírajících zapadal ve zvukách bersekerů, jejichž smích a nadšení z toho nerovného boje dělalo radost.
Felčarka při snaze uhnout napřažené sekyře nechtěně stoupla do vyhřezlých střev vojáka. Lithy si všiml jeden z dragothů, který přiběhl na dosah a z boku ji nakopnul do žeber.
Felčarka vykřikla bolestí a letěla několik metrů vzduchem. Zastavilo ji v letu několik mužů, které povalila na zem. I přes bolest se Lithy podařilo dostat okamžitě na nohy a na poslední chvíli pokračovat v útěku. Berserk byl téměř u ni, když se rozběhla. Něco na její adresu vykřikl, a přestal se Lithy věnovat. Svoji pozornost zaměřil na ležící muže, kteří tak rychlé nohy neměli.
Berserk skočil mezi ně a jeho sekery začali porcovat nešťastníky na kusy. Jejich řev bolesti a utrpení si dragoth náležitě vychutnával.

Lithy musela uběhnout nejmíň dvě stě metrů od hlavní cesty. I takhle daleko probíhalo masakrování bezbranných vojáků. Přeskakovala za plného běhu ležící těla padlých. Naštěstí pro Lithy nebylo bersekerů tolik a navíc nejsou zrovna nejrychlejší. Sprintem hledící vpřed unikala z bojiště.
V momentu, kdy měla pocit naděje, vrazila do stojícího dragotha.
Lithy si při nárazu vyrazila dech, bodává bolest od žeber ji znemožnil pokus okamžitě vyskočit na nohy. Dragoth mlčky popocházel kolem Lithy a pozoroval, co bude dělat.
Měla pocit, jako by ji studoval.
Lithy se opřela rukou o zem a pokusila se vstát. Jenže dragoth ji podkopl ruku a dále ji pozoroval. Lithy to zkusila ještě několikrát. Pokaždé ji berseker srazil zpátky na zem.
Pochopila jeho hru. Chtěl prodloužit její utrpení a strach z přicházející smrti.
Přestala mít snahu o jakýkoli odpor. Ležela na zádech, z úst ji stékala krev a dívala se přímo do očí dragotha. Ten stále popocházel kolem ní, čekal na nějakou její reakci.
Lithy se definitivně smířila se smrtí. Strach z její tváře zmizel. Nahradila jej odevzdanost.

,,Tak už to dokonči ty parchante!" vykřikla na něj. Lithy sebou cukla, když se nad její výzvou dragoth zastavil. Pořádně si Lithy prohlédl, poté natáhl ruku, jenž držela sekeru. Vyměřoval si místo úderu.
Lithy dle jeho postoje pochopila, že bude odsekávat její končetiny. Nakonec ji potom usekne i hlavu. Aspoň tedy v tohle doufala a přála si, aby se nemýlila.
Berserk se připravoval k nápřahu, když Lithy uslyšela blížící se ženský křik.

Barbara skočila na záda berserkera, svoji brašnu mu strčila před oči a popruh namotala kolem krku dragotha. Tím ho trochu vyvedla z míry. Sekera zasvištěla vzduchem a ustoupil několik kroků od Lithy.
Lithy popadla vůli znovu žít a vyskočila na nohy. Zamrazilo ji, když spatřila zohavenou křičící Barbaru. Její tvář byla z půlky popálená, chybělo ji na znetvořené straně oko. Na opačné části hlavy měla useknuté ucho, celá byla pokryta krví.

,,Utíkej! Zachraň se!" křičela Barbara, když se berserk snažil ze sebe setřást.
Lithy nezaváhala a donutila se k útěku. Nechtěla, aby obětavost její kamarádky přišlo vniveč.
Řev Barbary dával Lithy naději získání času k útěku dostatečně daleko.
Nakonec netrvalo dlouho a nastalo ticho.
Lithy se zastavila a na pár vteřin se zamyslela, jak moc velký náskok měla?
Musela uběhnout snad dvacet nebo třicet metrů. Mlha tentokrát hrála do karet Lithy. Bolest ji znemožňoval k efektivnějšímu útěku. Poslední možností je někam se ukrýt.
Pohledem si našla největší a nejhustější keř v dosahu, pod který si vlezla. Díky čerstvé krvi
a špíně na sebe začala pod keřem házet hlínu a listí, aby se zamaskovala.
Začala u noh a skončila u hlavy. Bláto smíchala s kousky mechu a listím, kterým si zakryla tvář. Ulehla jak nejpohodlněji to šlo. Teď musí doufat, že ji dragoth neodhalí.
Absolutní ticho bylo občas přerušené křikem umírajícího vojáka někde v dáli.
Kolika lidem se podařilo útéci dostatečně daleko? Proletěla Lithy myšlenka.
Od studené zemi ji proběhla zima skrz celé tělo. Začínala plně pociťovat bolest, pronikající skrz celé tělo.

Lithy si chtěla ulevit dlouhým nádechem a výdechem. Jenže uslyšela blížící se kroky a musela donutit to vydržet. Rozpoznala obrys plátové zbroje dragotha. Své sekery držel v jedné ruce. V druhé držel za zbývající vlasy hlavu Barbary. Zastavil se vedle keře, kde se Lithy skrývala.
Berserk se rozhlížel všemi směry, přitom vydával zvuky nevrlého vrčení, smíchané se syčením. Potom pustil hlavy Barbary na zem a nohou ji rozdupl.
Při zvuku praskající lebky se udělalo Lithy zle. Stěží udržela nervy na uzdě a nevykřikla.
Berserk stál po celou dobu nehybně, působil téměř jako socha.

,,Tak jsme náš úkol zvládli jen z poloviny!" uslyšela Lithy něčí hlas osoby, který byl doposud mimo její zorné pole. Když spatřila přicházejícího člověka se zakrváceným pytlem přes rameno, schovaného pod šedou koženou zbrojí a pláštěm, nataženou kapucí přes hlavu měla pocit, že zkolabuje a vykřikne v úleku.

Dragoth se otočil směrem k člověku ,,Vaši špehové za moc nestojí! To nejdůležitější, pro co jsme přišli tady nikde není!" zavrčel berserk.
On mluví naší řečí! Vyděsilo Lithy.

,,Tvrdili, že ten kámen má někdo z pátého praporu. Ani nevíš, jak velké úsilí mi dalo, abych dostal pátý prapor na tohle místo?!" bránil se člověk, špičkou boty začal prozkoumávat zbytky rozdupnuté hlavy Barbary.

,,Tvé výmluvy mě člověče nezajímají! Veškeré naše plány teď stojí na místě! Bez toho nemůžeme pokračovat dál!"

Muž nad jeho poznámkou pokrčil rameny.

,,Uklidni se. Prostě došlo k omylu Zarkazzire. Znovu zapátráme, kdo má u sebe ten šutr."

Nad těmi slovy ucítila Lithy z dragotha obrovskou nenávist.
Vypadá to, že přítomnost toho člověka nese hodně nelibě.
Muž pozdvihl nad hlavu zakrvácený pytel.

,,Aspoň máme hlavu generála Wicklicka! Ještě se zbavíme Streitera, potom několika další
a potom nám nikdo nezabrání naší věci!" pronesl hrdým hlasem muž.
Dragoth jeho výstup nijak nekomentoval. Pohlédl směrem k nebi.

,,Náš transpsort už je tady!" řekl berserk.

,,Jasně! Jasně! Hned jdu na to!" řekl otráveně muž. Upustil pytel s uříznutou hlavou generála Wicklicka ke svým nohám. Zdvihl své ruce nad hlavu a začal mumlat zaklínadlo.
Během jeho mumlání začala mlha řídnout a pomalu mizet.
Lithy, která po celou dobu téměř nedýchala začali dopadat sluneční paprsky na její tvář.
Lithy při spatření desítek trpasličích vzducholodí nad hlavou začínala mít dojem, že postupně blázní a ztrácí rozum. Začíná toho být na ni celkem dost.

,,Pojď Zarkazzire! Čeká nás ještě hodně práce!" pravil člověk, když se ohnul pro pytel s trofejí.
Nad jejich hlavou proletěl okřídlený had, který mířil k nejbližší vzducholodi.
Lithy by zapřísáhla, že ten had těsně před vzducholodí začal měnit tvar. Vypadal téměř jako člověk s křídly, když zmizel v útrobách vzducholodi.
Mezitím dragoth s tím člověkem zmizeli z dohledu a doslechu Lithy.
Konečně se mohla nadechnout a vstřebat veškeré informace a dění, kterých byla teď svědkem.

Kdo byl ten člověk? Proč spolupracuje s dragothy? Dle jeho vystupovaní nevypadá na nějakého přisluhovače. Jednal s berserkerem jako rovný s rovným.
Lithy se zatřásla nad pomyšlením velké moci toho muže. Vždyť dle jeho slov může za způsobenou zkázu jejího praporu a celé třetí armády! Udělalo se ji nevolno z pomyšlení, že nebude jediný člověk, spolupracující s dragothy. Aby toho nebylo málo, tak je to navíc nějaký kouzelník.
Co ten had s křídly? Že by další kouzelník, který má schopnosti se měnit v monstra?
Slyšela o takových příběhy, ale doposud se žádným nesetkala.

Trpasličí vzducholodě? Odkud je vzali? Nebo snad nějaký trpasličí rod taky tajně spolupracuje s dragothy? Tohle nebylo moc pravděpodobné. Vzducholodě přece jen používali všechny rasy aliance. Přesto Lithy děsilo to množství, které spatřila. Takové počet není možné přece jen tak ututlat!
Lithy začala chápat, proč musí teď zůstat naživu a dostat se zpátky ke generálu Streiterovi.
Má hodně cenné informace, jenž určitě ovlivní průběh této války. Vždyť byla svědkem děsivé skutečnosti! Člen její vlastní rasy spolupracuje s největším nepřítelem v dějinách jejího světa!
Začínala si uvědomovat, že nemůže nikomu věřit. Jen Streiterovi, kterého chtějí taky odstranit. Určitě špehové budou poblíž jeho osoby.

Jenže teď.... teď si musí odpočinout. Bolí ji celé tělo a stejně bude muset počkat den nebo dva v tomhle úkrytu, než si bude jistá odchodu berserkerů.
Pak ji bude čekat strastiplná cesta na jih, plná dezertérů, vrahů a lovců odměn.
Momentálně i Lithy můžou na jihu považovat za jednoho z dezertérů, který by vydělal lovcům nějaký ten stříbrňák.
Přes množství probíhajících myšlenek začala Lithy upadat do spánku.
Musí nabrat sílu, čeká ji hodně dlouhá a těžká cesta.
Než upadla do spánku, vzpomněla si ještě něco o kameni, který původně hledali...



Zarkazzir kráčel za kouzelníkem, neustále si ho pohrdavě prohlížel.
Měl neskutečný odpor vůči té bytosti před sebou. Uráželo ho, že musí spolupracovat
s takovým tvorem, který pomáhá zabíjet svůj vlastní druh. Nechápal chování lidí.
Touží tak moc po absolutní moci , že dopomáhá zabíjet své vlastní?
Tohle nedokázal Zarkazzir pochopit. V jeho domovině neexistovalo něco jako vražda či zrada vůči vlastnímu členu. Setkal se s tím teprve na tomto světě.
Nejraději by tomu "malému" člověku před sebou zabořil sekeru do hlavy. Bohužel rozkaz vladaře byl jaký byl. Jenže jak splní svoji část, potom mu nebude nic bránit to udělat.
Na ten den se Zarkazzir hodně těšil. Doufal, že tenhle den přijde co nejdříve.