Nevěsta 8.díl

Vrtulník je vysadil asi tři sta metrů od bývalého skladiště. Scottová se rozhlížela po okolí. Pár stromů, jinak kolem dokola skály. naštěstí se začíná stmívat, jinak bysme tady byli jak na filmovém plátně.
,, Vemte to zleva, já půjdu opačnou stranou," sykla na svého kolegu, který mlčky přikývl a vytáhl zbraň. Pak se oba vydali svým směrem.
Anthony se ukryl za hustým pichlavým křovím. Přitiskl se k chladnoucí zemi a odhodlaně se začal plazit.
Scottová stála schovaná za stromem a vytáhla svůj revolver. Zkontrolovala, zda je vše v pořádku, namátkou přepočítala náboje a pak pomalu vyrazila.
Anthony dorazil k nízké budově. Tma již padla, proto bylo těžké postupovat vpřed, aniž by se stalo něco nežádoucího. Navíc bylo špatně vidět a on se neodvažoval vytáhnout baterku. Nejistě zašmátral po stěně, ze které se drolila omítka. Udělal krok dopředu. V tu chvíli se pod ním však prolomil kus zeminy a on se propadal kamsi dolů do černo černé tmy. Neubránil se výkřiku.
Scottová strnula. Hluk a následný výkřik pravděpodobně pocházel od jejího kolegy.
,, Zatracenej chlap," zamumlala tiše. Sama již před hodnou chvílí dorazila k cíli. Nějaký čas jí trvalo, než našla něco, čím by se dostala dovnitř, a okno s vyraženou výplní a rozbitými mřížemi, které po několika minutách objevila, jí připadalo jako zázrak. Opatrně se vyhoupla na parapet a protáhla se dovnitř. Uf, pomyslela si. Jestli to takhle půjde dál, za chvíli bude jako koule. Rozhlédla se kolem sebe. Nejasné obrysy nevelké místnosti, s rozbitým nábytkem a vyraženými dveřmi. Už víckrát nevyrazím do terénu v podpatkách, napadlo seržantku, když si zouvala nepohodlné lodičky a tiše je pohodila zpět do trávy. Pak seskočila na opačnou stranu.
Když se seržant probudil, pocítil ostrou bolest v zátyklu. Několik vteřin vzpomínal, pak mu došlo, co se stalo a rozhlédl se kolem sebe. Sklep? napadlo ho. Ano, určitě to byl sklep. Kamenné zdi byly porostlé mechem a plevelem, po podlaze sem tam přeběhl nějaký pavouk. Kousek od policisty stály mříže, které, naštěstí pro něj, byly otevřené.
,, Aspoň kousek štěstí," zamumlal Anthony. Takovýhle mizerný večer snad ještě nikdy neměl. Vtom se odkudsi z vnitřních útrob ozval přidušený výkřik. To není Scottová, došlo seržantovi a opatrně si stoupl na nohy a tak rychle, jak mu to jeho stav dovoloval, vyrazil vpřed.
Další výkřik. Ženský. A jen několik desítek metrů od ní. Scottová se dala do běhu, pistoli svírala v ruce. Když se konečně dostala z dlouhé temné chodby, první, na co narazila, byly otevřené pancéřované dveře. Nahlédla do místnosti. Postel, umyvadlo, záchod,....Ano, tady jí určitě věznil. Kousek od ní se ozvaly rychlé kroky. Následovala je. Další dlouhá chodba. Srdce jí tlouklo jako splašené. Na kratičký okamžik se zastavila, aby se uklidnila, ale hned pokračovala dál. Konečně světlo. Rozhlédla se kolem sebe. Octla se v nějaké veliké hale, pravděpodobně vstupní. Náhle strnula. Přímo před ní stál nevelký muž, se zpihlými vlasy, a svíral Betty Hughesovou. Jako pojistku jí u pobledlého hrdla svíral dlouhý nůž.
,, Položte to," vyzvala seržantka muže klidným hlasem. Na vyjednávání byla jedna z nejlepších.
,, A když ne?" zeptal se jízlivě a v ironickém úsměvu poodhalil své, místy zkažené, zuby.
,, Vím, že se jmenujete Ben," pokračovala Scottová pevným hlasem. ,, Takže Bene, která žena vám tohle udělala? Která vás nechtěla a opustila vás těsně před svatbou? Proto tak trpíte, ne?" Jeho oči se podivně zaleskly. Trvalo to byť jen vteřinu, ale seržantka věděla, že udeřila na citlivou strunu.
,, Co je vám po tom?!" vykřikl.
,, Víc, než si myslíte," odpověděla. ,, Unášíte nevinné ženy, trestáte je za něco, co ony neprovedly!"
,, Všechny ženy jsou potvory," namítl Ben. ,, Žádná není nevinná!"
,, Mýlíte se," namítla Scottová, aniž sklopila zbraň. ,, Ne každá žena zahýbá svému muži!" Ben mlčel. V tu chvíli se za ním cosi mihlo a ve vteřině už ležely na zemi tři postavy. Dvě spolu urputně bojovaly, jedna křičela a škubala sebou. Vtom se mezi nimi mihla stříbrná ocel nože.