Ukolébavka (1)

Když je člověku čerstvých osmnáct, myslí si, že už ho nic nezastaví na cestě za jeho plány a sny. Už nikdo mu nebude poroučet, už nikdo mu nikdy nebude nic přikazovat, od stánku s tabákem ho už nebudou vyhazovat proto, že není plnoletý, v hospodách nalijí, kolik si poručí.
Jenže pak si stejně každý čerstvě plnoletý uvědomí, že rodiče tady budou pořád. A ti budou poroučet a přikazovat za každých okolností. Až do smrti. A pak je tu škola, opruz náctiletých plný povinností a stupidních profesorů. A kouření stejně škodí zdraví a alkohol je špatný na pleť.
,,Je to všechno v háji,“ prskla Elena polohlasem nad svými myšlenkami. Vzdychla si a chvíli se zahleděla na starou paní na sedadle před sebou. Na hlavě měla směšný baret a v rukou pevně svírala průhlednou igelitovou tašku, v níž byly dvě kočičí konzervy. Elena doufala, že ji doma čeká i někdo jiný, než jen vypelichaná kočka.
Příjemný ženský hlas oznámil stanici Můstek, a tak se Elena kvapně zvedla a vlak opustila. Metro znala jako svoje boty, a tak šla s hlavou sklopenou a pořád přemýšlela, co všechno si teď jako plnoletá bude moci dovolit.

Oliver se nikdy nepovažoval za krasavce, dokonce si nikdy nemyslel, že by mohl mít u holek úspěch. Zájem něžného pohlaví o něj ho nejdříve děsil, potom mátl a teď ve svých dvaceti letech si na něj konečně zvyknul a byl za něj rád. Ano, byl si vědom toho, že je odporný děvkař, ale omlouval si to tím, že až se jednou zamiluje, tak se bude chovat naprosto jinak. Bude svou přítelkyni milovat, bude ji hýčkat, snese jí i modré z nebe, když si poručí. Ale dokud se tak nestane, chtěl si užívat.
Přidušeně zaklel, když si ve zkušební kabince natáhnul džíny a zjistil, že by se do nich vešel dvakrát. Vystrčil hlavu za závěs a očima těkal po prodejně. Nejprve přejel pohledem dvě blondýny s pěkně vypouklým zadečkem, potom mrknul na kamaráda, který zrovna dělal, že si prohlíží nové pásky do kalhot, ale přitom koukal na ty stejné zadky těch stejných blondýnek. Jakmile si všimnul Oliverova pohledu, přistoupil k němu.
,,No nejsou to kočky?“
Oliver se pousmál. ,,Jo, nejsou špatný. Hele, ty kalhoty jsou mi velký, podáš mi o dvě čísla menší?“
,,Když jsem ti kývnul na to, že s tebou půjdu koupit kalhoty, tak jsem neměl v úmyslu dělat ti služku.“
,,Ježiši, Dušane, co ti to udělá?“
Pokrčil rameny. ,,V podstatě nic. Ale budu si připadat jako tvoje matka.“
,,Pohni zadkem a podej mi ty džíny.“ Vrazil mu do rukou ty, co se mu neseděly a s úsměvem Dušana pozoroval, jak jde pro nové a tváří se vztekle.
,,Díky,“ řekl, jakmile mu džíny podal. ,,Já tě nemít...“
,,Radši drž hubu, jo?“ skočil mu do řeči. ,,Frnkly mi ty dvě blondýny.“
,,Stejně by tě nechtěly,“ pronesl, když strkal nohu do pravé nohavice. ,,Nebyl jsi jejich typ.“
,,A kdo byl podle tebe jejich typ?“
,,No přece já,“ zasmál se.
,,No jistě. Kdo jiný, než pan Dokonalý?“
Oliver zapnul zip a podíval se na sebe do zrcadla. Havraní vlasy měl pocuchané od větru, velké modré oči si lehce orámoval černou tužkou, pod rovným nosem se nacházely plné rty a ostře tvarovaná brada. Byl hrozně hubený, ale měl skvělý zadek a na pažích tvrdé svaly. Nebyl moc vysoký, ale nedalo by se říct, že by byl prcek. Levé předloktí měl potetované nejrůznějšími obrázky.
,,Dušane?“ promluvil a stále na sebe hleděl.
,,Hmm?“
,,Proč se líbím holkám? Já bych sám se sebou do postele nešel ani za hovno.“
Dušan se zasmál. ,,Zeptej se Žanety. Nebo Markéty. Nebo Darji. Možná i Zuzana by ti to mohla osvětlit.“
,,Zuzana?“
,,Minulý měsíc jsi ji potkal v parku. Venčila tam jezevčíka.“
,,No jo, Bucinka.“
,,Buci...Co?“
,,Bucinka, tak se jmenoval ten jezevčík.“ Odhrnul závěs a zadíval se na Dušana. ,,Tak jak mi padnou, lásko?“
,,Nechceš si hrát na buzíka, že ne?“ zašklebil se.
,,Jsou to naprosto normální lidi. Člověk jako člověk.“
Dušan zakroutil hlavou. ,,Tuhle teorii s tebou nesdílím. Odcházím. Počkám na tebe v Bontonu.“

Elena se na kluka, který do ní ve dveřích obchodu vrazil, ošklivě podívala. On jí očividně nevěnoval pozornost, ani se neomluvil a šel si svou cestou. Elena si pomyslela něco o hovadu a dala se do prohlížení oblečení. Zkusila si dva svetry, ale ani jeden jí pořádně nepadnul. Na zkoušení kalhot dnes neměla náladu, a tak se dala do hledání nějakého zajímavého trička. Jedno jí padlo do oka u vedlejšího stojanu. Bylo temně fialové s obrázkem lebky s mašlí. Natáhla po něm ruku a téměř se lekla, když se prsty střetla s rukou někoho jiného.
Oliver se na ni usmál. ,,Já ho viděl první.“
,,To je ale dámský triko.“
,,Dámský nedámský,“ mávnul rukou. ,,Líbí se mi a chci ho.“
,,Nosíš dámská trička?“
,,Někdy i kalhoty,“ trhnul ramenem.
Povytáhla obočí. ,,Aha. No, tak to si to triko klidně vezmi. A dámské spodní prádlo najdeš o patro dolů.“
,,Ne, díky, tanga nejsou pro mě. Trenky jsou trenky.“
,,Myslím, že mě nezajímá, co nosíš pod kalhotama.“
,,Myslím, že jsi o tom začala mluvit jako první,“ podotknul a usmál se. ,,Můžu si teda vzít to triko? Koneckonců, viděl jsem ho první.“
Elena si vypoulila tvář jazykem. ,,No já se s tebou hádat nebudu, mě se zas až tak moc nelíbí, tak si ho klidně vezmi.“
Vzal ho do rukou a znovu se na ni usmál. ,,Díky.“
Neodpověděla mu, otočila se a přešla k jinému stojanu.