Ukolébavka (3)

Hugo bubnoval, jako ještě nikdy. Pečlivě se soustředil, aby držel rytmus a zároveň se snažil předvést dokonalou show. Bylo mu sice jasné, že všechno smetánku slízne Miko, protože zpěvák bývá vždycky ten neobletovanější, ale i tak. Chtěl klukům z kapely a hlavně sám sobě dokázat, že je dobrý bubeník. Vadilo mu, že trpí trémou, vadilo mu, že má před Mikem neskutečný respekt, který ho nutí dělat při zkouškách chyby. A vadilo mu, že nevypadá jako Oliver.
Jo, mít takové charisma a suverénní vystupování, pěknej zadek a vymakané paže, byl by život hned jednodušší. Hugo měl vlasy rezavé a kudrnaté, byl postavou trošku silnější, nosil brýle a obličej měl plný pih. Hezká holka o něj ani pohledem nezavadila, natož aby ho pozvala na rande.
Rande měl Hugo jednom dvakrát. Poprvé s Lindou, holkou s mastnou pletí a předkusem. Skončilo to fiaskem. Při druhém rande s Magdou sice skóroval, ale pak už ji nikdy neviděl. Od té doby ani ťuk.
Proto neměl Olivera zrovna dvakrát v lásce. Záviděl mu. A závist, to je nejhorší pocit, který v sobě může člověk chovat.
Po pěti písničkách odložili kluci své nástroje a stáhli se do zákulisí.
,,Bylo to fajne,“ řekl spokojeně Miko. ,,Teď mi ke spokojenosti chybí jen cigarety, pivo a nějaká slečna. Uvidíme se za půl hodiny na pódiu. Zatím zdarec.“
Oliver mu zamával, potom se otočil na zbytek kapely. ,,Nemůžu uvěřit tomu, že jsme byli dobří, když jsme to na zkoušce tak prasili.“ Zasmál se. ,,Jsme prostě jedničky.“
,,Si piš, vole,“ přitakal mu Dušan. ,,Pivo?“
,,Pivo,“ kývnul Oliver.

U baru byla poměrně tlačenice, protože hodiny pokročily a klub se zaplnil. Oliver čekal na jedno blbé pivo přes deset minut.
,,Stihnu to vůbec vypít?“ zeptal se Dušana, když svíral orosený půllitr v prstech.
,,Nesmíš se s tím crcat.“
Místo odpovědi se zasmál a zamířil do zákulisí. Zrovna když procházel kolem dveří k dívčím záchodkům, zavolal na něj Dušan, protože mu chtěl ukázat dvě tmavovlasé slečny, dle jeho mínění nejspíše z Thajska. Oliver se zastavil a otočil se na Dušana. Než si však stačil vyslechnout, co mu chce, dveře od záchodů se rozletěly a bolestivě ho udeřily do paže. Oliver syknul bolestí, upustil pivo a peprně zaklel.
,,Já se moc omlouvám,“ hlesla Elena a dala se do sbírání střepů.
,,Počkej, pořežeš se.“ Oliver poklekl vedle ní a vzal jí střepy z rukou.
Elena se na něj usmála. ,,Ahoj.“
Chvíli mu trvalo, než si její tvář zařadil. ,,Ahoj. Co ty tady?“
,,Jsem tady s kamarádkou.“
,,Ty vole, co jsi to provedl?“ ozval se Dušan. ,,Copak ti není hanba? Plýtvat tekutým chlebem?“
,,Stane se.“
,,Hanba tobě!“
,,Hele, co kdybys šel a mě tady nechal? Budu se kát nad rozlitým pivem.“
Dušan ho sjel pohledem, potom sjel pohledem i Elenu. ,,Vaše přání je mi rozkazem.“
Oliver pustil střepy zpátky na zem a zadíval se na Elenu. ,,Hele, on ty střepy někdo posbírá. Můžu tě pozvat na panáka?“
Usmála se a kývla. Napadlo ji, že možná nebude orientovaný na druhou stranu loviště. Zvedla se a po Oliverově boku zamířila k baru.
,,Co piješ?“
,,Vodku.“
,,Ježiši,“ převrátil oči. ,,Z tý vždycky bliju.“
,,On z ní blije každém, když to přežene.“
Pokýval hlavou a objednal jednu vodku a jeden rum. Potom se otočil k Eleně. ,,Já jsem Oliver.“
,,Elena.“ Přijala nabízenou pravici. ,,Koupil sis nakonec to triko?“
,,Ne. Byl jsem v něj napresovanej jako sardinka.“
,,Jak dlouho už hraješ v kapele?“
,,Hrál jsem skoro dva roky s mojí první kapelou, ale nějak jsme se pohádali a rozpadli jsme se. Tady s klukama jsem tři měsíce.“
,,A kdo vám píše texty?“
,,Miko. Zpěvák. Proč?“
,,Ten rým ,Máš červený kecky a nechutně velký cecky´ mi utkvěl v paměti.“
Rozesmál se. ,,No jo, Miko je blázen.“
Zaplatil za pití a odvedl Elenu trošku stranou. Podal jí panáka s čirou tekutinou a zeptal se: ,,Tak na co?“
,,Na dobrou úrodu polí.“
Zase se zasmál. ,,Ať pohanka prosperuje.“
Kopli to do sebe, Elena se zašklebila. ,,Fuj. Božkov.“
,,Ty to od sebe rozeznáš?“
,,Jo,“ kývla. ,,Člověk by musel být debil, aby nerozeznal Finlandiu od Božkova.“
Dal jí za pravdu. ,,Hele, já teď musím zpátky za klukama, za chvíli půjdeme zase na pódium. Najdu tě tady potom?“
,,Když budeš hledat.“
,,Budu.“
,,Ještě jednou se omlouvám, že jsem do tebe vrazila.“
Trhnul ramenem. ,,To je v pohodě.“
,,Tak zatím. A díky za panáka.“