Ukolébavka (6)

Druhý den se Elena probudila a cítila se naprosto fit. Vylezla z postele, osprchovala se a v kuchyni si připravila lehkou snídani. Když chroustala müsli, napadlo ji, že by mohla napsat Petrovi. Rychle do sebe naházela zbytek jídla, opláchla misku se lžící a pospíchala do pokoje. Chvíli přemýšlela nad tím, co mu má vlastně napsat, protože nechtěla působit vlezle nebo dokonce trapně. Spokojila se s pouhopouhým ,Ahoj, jak se máš?´, byť to bylo neoriginální. Odpověď přišla prakticky hned. Psali si spolu skoro dvě a půl hodiny, vyměnili si čísla na ICQ. Petr na Elenu působil velmi sympaticky, mnohokrát se nad jeho zprávami zasmála. Proto samozřejmě souhlasila, že s ním o víkendu zajde na kafe.

,,Já bych taky chtěla jít s nějakým fešákem na kafe,“ zaplakala Irena do telefonu.
,,Všechno ti potom barvitě vylíčím.“ Elena se uvelebila na gauči pohodlněji a usrkla z hrníčku s kávou. ,,I nechutné detaily, pokud budeš chtít.“
,,To si piš,“ ožila Irena okamžitě. ,,Všechno budu chtít vědět.“
,,No a jak bylo dneska ve škole?“
,,Nuda. Jako obvykle. Bez tebe to tam není ono. A je ti už dobře?“
,,Jo, v pohodě. Včera to teda bylo hodně špatný, ale dneska pohoda. Cítím se skvěle.“
,,To je dobře. Měla jsem o tebe strach.“
Elena se usmála. ,,To je od tebe milé.“ Zaslechla chrastění klíčů v zámku. ,,Já musím končit, to bude asi Václav.“
,,Zase by do tebe rejpal, že provoláváš zbytečně prachy, co?“
,,Jak jinak,“ procedila mezi zuby. ,,Ahoj. Uvidíme se zítra.“ Sotva stačila strčit mobil do kapsy, objevil se v obýváku Václav.
,,Tak jak, simulante?“
Elena pokrčila rameny. ,,Už je to trochu lepší, ale pořád se mi motá hlava.“
,,Kafe a čokoládu.“
,,Kafe už mám.“ Ukázala mu hrníček, který svírala v prstech. Věděla, že by mu neměla lhát, ale zjistila, že když Václavovi nakecá, že jí není dobře, je k ní milejší.
,,Přinesu ti i nějakou čokoládu.“ Odběhl a za chvíli se vracel s čokoládovou tyčinkou. Podal ji Eleně a naklonil se nad ni. ,,Nemáš horečku?“
,,Ne,“ zakroutila hlavou. Její odpověď mu ale nestačila. Přiložil dlaň na Elenino čelo a zavřel oči. Druhou ruku položil na její hrdlo.
,,Václave, já fakt nemám horečku,“ zavrtěla se pod ním a doufala, že se jí přestane dotýkat. Nesnášela to, zvedal se jí z toho žaludek.
,,Nemáš,“ pokýval hlavou a sňal ruce. ,,Sněz tu čokoládu a vypij kafe. A dej si vanu. Já mezitím zajdu vyzvednout Vítka z družiny.“

Oliver měl strašný hlad, proto peprně zaklel, když doma našel v hrnci na sporáku čočku. Vzkaz od mámy, na němž stálo ,Dobrou chuť, zlatíčko´ , mu sice připadl milý, ale stejně jí vynadá, jakmile přijde z práce. Čočku považoval za nejhorší jídlo na světě.
Když dojedl a přestal se šklebit, zasednul k počítači a dvě hodiny dřepěl na ICQ. Jakmile zaslechl matku, vypnul počítač a šlapal za ní.
,,Čau, mami.“
,,Ahoj,“ usmála se na něj a odložila tašky s nákupem na zem. ,,Chutnal ti oběd?“
,,Vůbec.“
,,Ty nemáš rád čočku?“ podivila se.
,,Ne. Tu měl rád táta.“
,,Ach tak.“ Omluvně se na něj usmála. ,,Udělám ti k večeři bifteky, jo?“
,,Není třeba, mami. Večer chci jít ven. Půjčíš mi pětikilo?“
Sundala si boty a nazula bačkory. Bundu pověsila na věšák. ,,To je hodně, Vere.“
,,Tak aspoň tři stovky. Prosím, mami, nemám ani vyndru.“
Začala se natahovat pro tašky s nákupem, a tak je Oliver rychle vzal, aby si trochu šplhnul.
,,Dvě stovky ti můžu dát,“ prohlásila a vydala se do kuchyně.
Vzdychnul si. ,,No tak jo.“
,,A neprskej mi tady. Taky bych ti nemusela dát nic.“
,,Rodič je povinen živit své dítě,“ podotknul, když z tašek vyndával nákup.
,,Hele, upřímně doufám, že podobný kecy budeš slýchat i do svejch dětí, abys pochopil, jak blbě se u toho cítím.“
Sklopil pohled. ,,Promiň.“
,,Vezmi si z peněženky dvě stovky a pajcku na metro. Víc ani ťuk, Vere.“
,,Díky.“ Přistoupil k ní a líbnul ji na líčko.

Elena si hověla ve vaně plné voňavých bublinek. Na obličeji měla zelenou pleťovou masku, na očích okurek a relaxovala. Přemýšlela o Petrovi, o Ireně a dokonce si vzpomněla i na Olivera.
Jo, to byla bombastická prdýlka, napadlo ji v duchu a zasmála se tomu. Zavrtěla se, protože ji roh vany tlačil do ramen, aby změnila polohu a trápila svůj mozek zbytečnými myšlenkovými pochody.
Co měl Oliver na sobě, když ho potkala poprvé? Nenosí kontaktní čočky? Posiluje? Jakou má asi rád muziku?
Protože se válela ve vodě už asi půl hodiny, začala voda chladnout. Elena se posadila a sundala si z očí okurky, aby si mohla dopustit ještě trochu horké vody.
Leknutím se jí málem zastavilo srdce, když si všimla, že na naproti ní postává Václav a pozoruje ji.