Ukolébavka (9)

Oliver zavrčel, protože zvuk sms zprávy ho probral z příjemného snu. Převalil se na druhý bok, zívnul si a spustil ruku z postele. Chvíli šmátral po koberci, než nahmatal mobil. Nad zprávou od Eleny se pousmál, upustil mobil zpátky na zem a zahrabal se hlouběji do peřin. Pravidla etikety přeci nepřikazují, aby se odepisovalo na zprávu hned.

Když Elena dorazila ze školy domů, byla poměrně znechucená tím, že se Oliver ještě neobtěžoval odepsat. Připadlo jí, že se včera skvěle bavili, že si rozuměli, a tak nemohla pochopit, kde se vyskytla chyba.
Naházela do sebe odfláknutý oběd, který máma pravděpodobně uvařila už včera večer. Elena měla v plánu si celý den číst a sedět u počítače, když nesměla ven. Trávit páteční večer doma jí připadlo skoro jako hřích.
Václav přivedl Vítka z družiny kolem půl čtvrté, a tak se Elena odklidila z obýváku, kde si hověla u romantického filmu, a zavřela se v pokoji. Po Václavově přítomnosti dnes opravdu netoužila. Zapnula počítač a pro všechny případy hodlala dělat, že se učí.
Oliver byl online, což ji přinutilo procedit mezi zuby: ,,Ty parchante.“
,,Ele?“
Odvrátila se od monitoru a pohlédla na Vítka, který postával ve dveřích od pokoje a tvářil se smutně.
,,Copak?“
,,Já jsem dneska dostal pětku.“
,,Z čeho?“
,,Z matematiky. Špatně jsem sečetl jablíčka.“
Elena se na něj mile usmála. ,,Broučku, to nevadí. Máma nebo táta se na to s tebou podívají. Procvičíte si to a příště dostaneš jedničku s hvězdičkou.“
,,Oni mi naplácaj.“
,,Nenaplácaj.“ Vstala a přistoupila k němu. ,,A kdyby chtěli, tak já se tě zastanu.“
Vítek na ni hleděl a pořád se mračil. Elena věděla, že úsměv na tváři mu přivodí pošimrání na nose. A měla pravdu. Vítek se rozesmál a objal ji.
,,Ty jsi nejlepší ségra na světě.“
Dojalo ji to, protože nic podobného jí nikdy neřekl. ,,A ty jsi ten nejlepší brácha.“
,,Můžu si teď jít malovat?“
,,Nejdřív se jdi pochlubit tátovi s tou koulí.“
Zašklebil se. ,,No tak jo.“
Jen co zavřel dveře, oznámil program ICQ příchod zprávy. Elena se málem přerazila o postel, když si ji běžela přečíst.

Vere: Ahoj, Eleno. Hele, sorry, že jsem ti neodepsal na zprávu. Úplně mi to vypadlo.
Elena: To je v pohodě, to se stává.

Radostí si zatleskala. Potěšilo ji, že napsal a že se omluvil. Ihned vzala tu poznámku o parchantovi zpátky. Zapomínat je přece lidské.

Vere: Co děláš zejtra? Nezajdem na drink? Teď mi psal kámoš, že ruší zkoušku s kapelou
Elena: Jasně, půjdu ráda.
Vere: Zítra se ti ozvu, teď musím letět.

Rozloučila se s ním a začala si vesele prozpěvovat. Fakt, že ji máma bude hlídat jako oko v hlavě, když jí napařila domácí vězení, jí byl tak volný, jako prohra Slavie s Baníkem. Nějaký způsob, jak se nepozorovaně vyplížit z domu, si už najde.

Julie moc dobře věděla, že Oliver chodí každý pátek hrát stolní fotbal do zapadlé hospůdky v centru města. Dneska se rozhodla, že ten zapáchající pajzl také poctí svou návštěvou. Sice celý den lilo jako z konve, ale Julie si vyrazila v botách na jehlových podpatcích, v červené minisukni a tričku s výstřihem tak hlubokým, že to ani hezké nebylo.
První věc, kterou zaznamenala, když vstoupila do hospody, byl smrad přepáleného tuku, zvětralého piva a cigaret. Ohrnula nos a se svou nejlepší kamarádkou za prdelí zamířila k jednomu z prázdných stolů.
,,Máte přání?“ zeptal se hospodský a obě dvě si je měřil zvláštním pohledem, který naznačoval, že tohle je hospoda pro štamgasty a ony tam nemají co pohledávat.
,,Dvě pivka,“ řekla mu Julie. Počkala, až odejde od stolu a pošeptala kamarádce: ,,Tak kde je?“
,,Třeba dneska nepřijde.“
,,Jsme ve správný hospodě? Nevidím fotbálek.“
V tom se za rohem ozval sbor mužských hlasů, který řval: ,,Góóól.“
,,Jsme ve správný hospodě,“ usmála se Julie. Popravila si prsa a vlasy, vstala a zamířila za roh.
Oliver zrovna plácal Huga po zádech. ,,Seš prostě jednička.“
,,Díky,“ odpověděl Hugo tiše.
,,Ahoj, Oli.“
Otočil hlavu a usmál se. ,,Čau, Julie.“
,,Můžu si s váma taky zahrát?“
Oliver se nadechoval k záporné odpovědi, ale zbytek mužského osazenstva byl rychlejší.
,,No jistě, že můžeš.“
Usmála se a přistoupila k Oliverovi. ,,Hraju s tebou.“
,,Já hraju s Hugem.“
,,Tak teď už hraješ se mnou a tečka.“ Mrkla na něj a vhodila do fotbálku desetikorunu, kterou vylovila z dekoltu. Všichni na ní mohli oči nechat a dokonce to vypadalo, že budou potřebovat bryndáky. Jen Oliver s Hugem se tvářili znechuceně.
,,Když vyhrajeme,“ řekla Julie a smyslně se na Olivera podívala, ,,zaplatím ti pivo.“