Ukolébavka (10)

Vyhráli o gól. Oliver byl ve stolním fotbálku dobrý, tři roky pravidelného hraní se přece nějak projevit museli. Julie v podstatě nehrála vůbec, jen se vlnila v bocích a schválně se předkláněla, aby jí bylo vidět do dekoltu víc, než dovoloval výstřih.
,,Platím ti pivo,“ řekla Julie Oliverovi.
Ten jen pokrčil rameny. ,,Nemusíš. To je v pohodě.“
,,Ne,“ pronesla rázně. ,,Co řeknu, to platí. Pojď.“
Vzala ho za ruku a zamířila ke svému stolu. Její kamarádka tam seděla naprosto znuděná, párátkem si vyrypovala špínu za nehty a vypadala, jako kdyby měla každou chvílí usnout.
,,Fakt skvělý posezení,“ prskla. ,,Ty si někam zmizíš a já tady sedím jak bobek.“
,,Byla jsem pryč jenom deset minut,“ řekla a posadila se.
,,Hele, já se nějak nebavím. Jdu domů.“
,,Když chceš.“
Julii to jenom vyhovovalo, mohla tak být s Oliverem sama. A to bylo to, po čem dneska toužila. Doufala, že hospodský smrad nepřebil vůni jejího parfému. Objednala Oliverovi pivo, rozloučila se s kamarádkou a prsty si pročísla vlasy.
,,Jak se máš, Oli?“
Lhal by, kdyby tvrdil, že mu oslovení Oli nevadí. Jenže jí to říkal už několikrát a k ničemu to nevedlo. ,,Docela pohoda.“
,,To jsem ráda. Co máš v plánu na víkend?“
,,Vůbec nic. Asi budu sedět u počítače.“
,,A nechtěl bys zajít zítra se mnou na diskotéku?“
Představil si sám sebe, jak trsá na diskotéce. Tancující emař. Ta představa ho pobavila a zároveň vyděsila.
,,Hele, to asi není ten nejlepší nápad.“
,,Tak můžeme jít jinam. Třeba na kafe.“
,,Já ale kafe nepiju.“
,,Ne?“ podivila se. ,,Proč?“
,,Protože mi asi už nechutná. Ale pořád mi hrozně voní.“
,,Tak půjdeme na pivo,“ nevzdávala se.
Přemýšlel, jak moc ji nemá rád. V podstatě mu Julie nevadila, jen se často chovala poněkud lacině a to neměl rád. ,,Já nevím, Julie.“
,,Máš snad v plánu něco jinýho?“
Ve vteřině mu před očima vyvstala Elenina tvář. ,,No vlastně mám. Ty jo, ještěže jsi mi to připomněla, jinak bych na ni úplně zapomněl.“
Julie se zamračila a žárlivost jí kopla do žaludku. ,,Na ni?“
,,Na jednu kámošku.“
To ti tak budu věřit, ty zasranej Casanovo, pomyslela si v duchu. ,,Jak dlouho ji znáš?“
,,Moc dlouho ne.“ Poděkoval hospodskému za přinesené pivo a hodlal jej vypít co nejrychleji. ,,Jen pár dní.“
Julie přešla na jiné téma a byla ráda, že do sebe to pivo tak lije. Věděla, že Oliver je někdy až přehnaně starostlivý a hodlala toho dneska využít. Zbývalo mu vypít jen trošku piva na dně půllitru, když Julie bolestivě sykla.
,,Co je?“ zeptal se a zahleděl se na bolestivou grimasu v její tváři.
,,Hlava.“ Zavřela oči a prsty si začala hladit spánek.
,,Rozbolela tě hlava?“
,,Asi migréna. Dost často na ně trpím.“ Zakňourala a upřela na něj zničený pohled. ,,Bolí to strašlivě.“
,,Z ničeho nic, jo?“ Povytáhnul obočí, nicméně jí věřil.
,,Asi půjdu domů.“ Mávla na hospodského a z kabelky vyštrachala peněženku. Tvářila se u toho zbídačeně.
,,To jsem teda nikdy nezažil, aby někoho jen tak rozbolela hlava. Ve vteřině.“
,,Mně nebylo dobře, už když jsem šla sem,“ zalhala. Zaplatila, schovala peněženku do kabelky a zvedla se. V tu chvíli převrátila oči v sloup a ztěžka dosedla zpátky na židli.
,,Ježiši, mě se zamotala hlava.“
Oliver svraštil obočí. ,,Nechceš zavolat taxík?“
Ne, ty blbče, naštvala se v duchu. ,,Ne, to je dobrý. Já to zvládnu domů sama. Metrem.“
V Oliverovi se ozvala jeho starostlivá stránka. ,,Tak já tě doprovodím, jestli je ti špatně.“
,,To bys byl moc hodný,“ řekla a pokusila se o úsměv.

Jo, Julie byla skvělá herečka. Celou cestu se tvářila jak zbitý pes, pofňukávala a dokonce párkrát klopýtla a vymlouvala se na točení hlavy.
Když odemykala dveře svého bytu, rozhodla se, že je načase, aby se jí udělalo lépe.
,,Ten vzduch mi prospěl,“ řekla a usmála se. ,,Omlouvám se, že jsem tě otravovala.“
,,To je v pohodě, hlavní je, že jsi v pořádku doma.“
,,Můžu tě pozvat na kafe? Teda vlastně na čaj,“ opravila se rychle. ,,Možná se v ledničce najde i nějaký víno.“
,,Já půjdu.“
,,Prosím. Jako projev díků.“
Pokrčil rameny. ,,Trochu vína bych si možná dal.“
Bingo, zaradovala se. ,,Tak pojď dál.“
,,Ale jen jednu sklenku.“
,,Jistěže.“
Julie byla nadmíru spokojená. Poslala Olivera do obýváku a pospíchala do ložnice. Tam se rychle převlékla do rajcovního spodního prádla, v kuchyni nalila dvě sklenky vína a šla za Oliverem.
Ztěžka polknul, když ji spatřil.
Tak to jsem se dostal do pěknýho průseru, zanaříkal v myšlenkách.