Ukolébavka (11)

Oliver měl pocit, že se mu kolem těla obtáčí chapadla chobotnice a ne Juliiny ruce. Lehce ji do sebe odstrčil a řekl: ,,Hele, Julie...Já o tohle vážně nestojím. Jestli sis myslela, že...“
,,Já si nemyslím nic,“ řekla a prstem přejížděla po krajce podprsenky. ,,A ty bys taky neměl myslet.“ Udělala krok směrem k němu, on o dva kroky couvnul.
,,To jsme si fakt nerozuměli. Já jsem...“
,,Pšš.“ Znovu k němu přistoupila, Oliver opět ustoupil dozadu, zakopnul o kobereček a přistál na gauči. Julie se na něj usmála. ,,Jen klid, Oli. Já se o tebe postarám.“
,,Ježišikriste,“ zaplakal. Napadlo ho, že kdyby do Julie strčil alespoň polovinou své síly, upadla by a on by tak získal prostor k útěku. Jenže kdysi se zapřísahal, že křehké pohlaví nikdy neuhodí a ani jinak mu neublíží. Proto se ani nehnul, když si na něj sedla obkročmo a začala ho hladit a líbat. A pak, když se dotkla jeho chlouby, zatmělo se mu před očima...

,,To si děláš kozy!“ Dušan se rozesmál a okamžitě zapomněl, že se na Olivera zlobil. ,,Ty jsi se s ní vyspal?“
,,Neřvi tak,“ prsknul a rozhlédl se kolem sebe. Postával před dveřmi Dušanova bytu a to poslední, po čem toužil, bylo, aby jeho sexuální život probírali sousedé u večeře.
,,Tak si představ, Miluno, že ten Dušanův kamarád přefiknul nějakou škatuli.“
Oliver se otřásl nad svou fantazií. ,,Můžu dál, Dušane?“
,,Máti ještě spí.“
,,Aha.“
,,Hele, počkej na mě před barákem. Já na sebe hodím něco jiného než tohle,“ ukázal na tričko s obrázkem želvy Ninja, ,,a přijdu za tebou. Dáme cígo.“

Dušan se posadil vedle Olivera na lavičku, z kapsy kalhot vyndal krabičku cigaret a zapálil si. Jednu podal taky Oliverovi.
,,To mi, hochu, vysvětli. Jak k tomu došlo?“
Oliver se poškrábal na hlavě. ,,Ona se na mě prostě vrhla.“
,,No a? Ty nedokážeš uzemnit holku?“
,,Já jsem na ni nechtěl bejt zlej.“
Dušan se pousmál. ,,Ta tvoje starostlivá duše tě jednou přivede to takovýho průseru, že se z toho zblázníš.“
,,To jo,“ kývnul. ,,A možná už brzo. Protože mi včera Julie nedala příležitost, abych se na ten večírek pořádně oháknul.“
Dušanovi chvíli trvalo, než pochopil, jak to bylo myšleno. ,,Tak to by ses měl dát na modlení.“
,,Na jaký modlení?“
Sepjal ruce k nebi. ,,Panebože, prosím, ať bere Julie antikoncepci.“
,,Tobě to možná připadne jako obrovská prdel, ale mně rozhodně ne.“
,,Tak sorry.“ Potáhnul si. ,,Takže ty jsi včera dobrovolně vlezl do jejího bytu pod záminkou sklenky vína.“
,,Jo,“ souhlasil.
,,A ona se na tebe potom vrhla.“
,,V krajkovým spodním prádle.“
,,A seklo jí to?“
,,Vypadala jako buldozer v negližé.“
,,A proto ses s ní vyspal.“ Dušan pokýval hlavou. ,,Jo, to má logiku.“
,,Nechtěl jsem, ale...Víš jak...Ona byla tak strašně hrr, že mi nějak přivodila choutky.“
Zasmál se. ,,Mi to nemusíš vysvětlovat. To se stává. I mně.“
,,Budu se jí teď muset mrtě vyhýbat.“
,,Já ti v tom pomůžu. Budu něco jako radar. Začnu pískat, když ji zahlédnu.“
,,Díky,“ usmál se. ,,Asi bych teď měl jít domů a osprchovat se.“
,,Ty jsi nebyl doma?“
,,Já jdu rovnou od ní.“
,,Aha. No, tak to mazej domů. Maminka o tebe bude mít starost.“
,,Ona už je zvyklá.“
,,Nezajdem večer na pivo?“
,,Jasný. Já nic v plánu nemám.“
Rozloučili se. Oliver samozřejmě zapomněl na to, že byl dnes neoficiálně domluvený s Elenou. Ta celý den seděla u počítače, mobil hlídala jako oko v hlavě a čekala, až se jí ozve. Když jí došlo, že čeká zbytečně, vzteky za pomocí nůžek rozcápala jednoho ze svých narozeninových plyšových medvědů.