Ukolébavka (13)

Oliverovi se převracel žaludek a zlověstně se mu stahovalo hrdlo, když drhnul z koberce včerejší obsah svého žaludku. Bylo mu hrozně zle, hlava bolela jako střep a celý se třásl zimou, i když se potil po celém těle.
,,Kurva,“ zaplakal sám nad sebou a mrštil hadrem do kýblu s vodou. Natáhnul se na zem a chvíli jen ztěžka dýchal. Snažil se přijít na to, co se včera vlastně dělo. Nepamatoval si vůbec nic.
Klepání na dveře mu přivodilo na rtech úšklebek. ,,No?“
Dušan opatrně otevřel dveře. ,,Čus. Můžu?“
,,Hmm.“
Zavřel za sebou a chvíli se šklebil, protože smrad pokoje ho dráždil v nose. Otevřel okno a posadil se na židli kousek od něj. ,,Vere?“
,,Hmm?“
,,Neumřeš?“
Zvednul ruce a dlaněmi si přejel po obličeji. ,,Já nevím. Ale takhle blbě mi nebylo už festovně dlouho. Vypil jsem toho hodně, co?“
,,Jo,“ odpověděl s úsměvem. ,,Ale Radce o očividně nevadilo.“
,,Radce?“
,,Držela se tě jako klíště a ty jsi nebyl vůbec proti. Potom jste se někam ztratili a vrátili jste se za půl hodiny.“
Oliver vykulil oči a rychle se posadil. Nevolnost mu byla rázem úplně šumák. ,,Cože?!“
,,Pravděpodobně další zářez.“
,,Ne.“ Oliver zavřel oči a v duchu si nadával. ,,Já jsem takovej debil.“
Dušan se rozesmál. ,,Kaši na ni. Nejspíš už ji v životě neuvidíš.“
,,Dušane, prosím, až budu příště zase opilej, nedovol mi, abych nechal nějakou divoženku, aby se po mně sápala.“
,,Rozkaz,“ zasalutoval. ,,Chceš pomoct s tím bordelem?“
Oliver se křivě pousmál. ,,Copak ty po mně budeš uklízet zvratky?“
,,Nejlepší kámoši by měli pomáhat i s těmito nechutnostmi.“
Vylovil z kýble hadr a mrsknul ho po něm. Dušan od něj dostal vyfackováno, což ho rozesmálo. ,,Ty vole, ta hadra smrdí jak...“
,,Mlč,“ zarazil ho. ,,Mlč a drhni.“
Dušan si sundal mikinu a pustil se do práce. ,,Myslím, že jsi dával Radce svý číslo na mobil.“
,,Potěšující zpráva.“ Rozhodl se, že si vymění povlečení. Uchopil do rukou polštář a zarazil se. ,,Doprdele.“
,,Co je?“ zvednul Dušan hlavu.
,,Elena.“
,,Radka ti říkám.“
,,Ale já nemluvím o Radce.“
,,Jo, tamta Elena. A co s ní?“
,,Já jsem jí slíbil, že včera půjdeme na drink.“
,,Se neposere.“
Oliver se na něj škaredě podíval. ,,To sis mohl odpustit tohle. Ona je fajn. A já na ni zase zapomněl.“
,,Tak jí napiš zprávu. Omluv se, že jsi se vyspal s Julií a nutně jsi potřeboval zapařit s kámošem.“
,,Jasně, to je skvělej nápad,“ procedil mezi zuby. ,,Taky bych jí mohl napsat, že jsme s Julií zapomněli na gumu.“
,,Jo,“ pokýval hlavou a usmíval se. ,,A napiš, že Julie má určitě nějakou pohlavní nemoc.“
Švihnul po něm polštář. ,,Proč já musím mít za kamaráda takovýho idiota?“

Blanka měla husté, světle hnědé vlasy a poměrně úzké rty. Jakmile prošla vstupními dveřmi, skočila jí Elena kolem krku.
,,Kurnik, já se na tebe tak těšila.“
Blanka se zasmála. ,,Tak teda ajoj.“
,,Ajoj.“ Zadívala se jí do obličeje a nemohla se nezeptat: ,,Proč máš brýle?“
,,Ále,“ mávla rukou. ,,Ztratila jsem čočku.“ Sundala si bundu a pokračovala. ,,Já bych si dala kakajíčko. A ty mi potom povyprávíš, co je novýho.“
,,Potkala jsem dokonalého kluka,“ řekla Elena, když táhla Blanku do kuchyně. ,,Je to přesně můj typ.“
,,Další patka na scéně.“ Posadila se za stůl a ignorovala volání své matky, aby šla urychleně do obýváku pozdravit Vítka.
,,Je vtipném a milej. A ano, má patku.“
,,Je hezký?“
Elena pokrčila rameny a vyndala z potravinové skříně kakao. ,,Ani moc ne. Jako není ošklivý, ale do krásného má daleko. Ale je to prostě sympaťák. Má charisma.“
,,Nekecej. Patky mají charisma?“
Elena se na ni zamračila. ,,Hele, neurážej ho, když ho neznáš.“
,,Já nikoho neurážím. To bylo pouhé konstatování.“
,,Jen aby.“
,,A jak se jmenuje ten král ze Sáby?“
,,Oliver.“
,,Není teplej?“
,,Blanko!“
,,Promiň,“ zasmála se. ,,Nic proti Oliverům. Můžu mu říkat taťka?“
,,Ty seš blbá.“ Elena hledala v ledničce mléko a tvářila se napruženě.
,,Hej, fakt sorry.“ Naposledy se zasmála. ,,Oliver a Elena. To je takový mazlivý, viď?“
Tohle rozesmálo i Elenu. ,,Ty seš fakt blbá.“
,,Eleno!“ ozval se z obýváku Václavův hlas. ,,Přišla ti zpráva.“
,,Že by taťka?“ pozvedla Blanka obočí a smála se tomu, jak rychle Elena vystartovala.
Když se vracela, usmívala se. ,,Jo, byl to Oliver.“
,,A co psal?“
,,Že se omlouvá, že mi včera nenapsal, ale že mu do toho něco skočilo. Odkládá drink na neurčito.“
,,Takže ho ruší.“
,,Blanko!“
Zvedla ruce k obraně. ,,Já jsem jen realistka.“
Elena se zamračila a chvíli nad tím přemýšlela. Nadávala si, když mu začala odepisovat. Nadávala si, když zprávu odesílala. A bála se přečíst si odpověď, když mobil vesele zacinkal.