Ukolébavka (14)

Oliver si jen povzdechnul, když si přečetl zprávu od Eleny. Podíval se na Dušana, který s odporem ve tváři drhnul poslední neuklizenou skvrnu.
,,Dušane, proč si každá holka myslí, že když jí napíšeš, že odkládáš drink na neurčito, tak že ho rušíš?“
,,To byla na Dušana moc dlouhá věta,“ pronesl a setřel si hřbetem ruky pot z čela. ,,Ty jsi jí napsal, že rušíš drink?“
,,Ne, že ho odkládám na neurčito.“
,,A ona ti napsala co?“
Zahleděl se na mobil s četl: ,,Pochopila jsem to tak, že ho rušíš. Mohl jsi mi to napsat rovnou.“
Dušan převrátil oči. ,,Ženská, co po tom chceš?“
,,Ale já jsem to nemyslel tak, že...“ začal se vztekat.
,,Tak jí to napiš. Napiš jí, že jsi to tak nemyslel, že je ti líto, že to tak pochopila a že se určitě ozveš. Ona bude spokojená a ty se můžeš a nemusíš ozvat.“
Oliver kývnul a dal se do psaní.

,,On to tak nemyslel,“ usmála se úlevně Elena. Zadívala se na Blanku a pokračovala. ,,Mrzí ho, že jsem to tak pochopila. Jen má teď moc věcí na práci a neví, kdy se trhne. Ale určitě se mi ozve, jen co bude mít pár hodin volna.“
Blanka pokývala hlavou. ,,To mu můžeme a nemusíme věřit.“
,,Proč bychom neměli?“
,,Chlapi jsou chlapi a jiní už nebudou.“
,,Oliver je fajn.“
,,Netvrdím, že ne, protože ho neznám. A ty ho taky neznáš, tak se na něj moc neupínej. Třeba se ti tou esemesku jen hezky vymluvil. Ale možná opravdu myslí vážně, co napsal. A to bych byla ráda, protože bys ty byla ráda.“
Elena se mračila. ,,Ach jo. Ty vždycky přijdeš s dvěma teoriemi a já pak nevím, které mám věřit.“
,,Zlatá střední cesta, děvče. Zlatá střední cesta!“

O čtrnáct dní později si Elena hověla na posteli zabalená pouze do osušky, na hlavě měla z ručníku vytvořený turban a na obličeji pleťovou masku. Lakovala si nehty na nohou temně fialovým lakem, z rádia jí hrálo její nejoblíbenější cédéčko, a tak si prozpěvovala se zpěvákem.
Oliver se jí zatím neozval. Několikrát ho potkala na icq a musela bojovat s touhou napsat mu. Nechtěla se mu totiž vtírat, chtěla si zachovat hrdost. Pokud na ni chce kašlat, prosím. Na zítřejší odpoledne si domluvila kafe s Petrem.
Když někdo zaklepal na dveře, Elena zvedla hlavu od nehtů a řekla: ,,Dále.“
Maminka se na ni usmála, zavřela za sebou dveře a posadila se vedle ní na postel. ,,Před chvílí mi volala kolegyně z práce. Pořádá doma večírek a byla by ráda, kdybych se stavila.“
,,Obleč si tu modrou halenku. Máš v ní krásný dekolt.“
,,Já jsem se tě chtěla zeptat, jestli můžu jít?“
Elena se na ni nevěřícně podívala. ,,Prosím? Moje vlastní matka se mě ptá, jestli může jít v pátek večer ven?“
Kývla a vypadala trochu nervózně. ,,Víš, já jen...Nebude ti vadit, že budeš s Vaškem sama?“
Ošila se a pokračovala v lakování nehtů. ,,Ani ne.“
,,Pořád přemýšlím o tom, co se tenkrát stalo v koupelně a...“
,,Jen běž, mami,“ usmála se na ni Elena. Představa večera s Václavem o samotě jí sice nebyla zrovna dvakrát příjemná, ale nechtěla, aby tím trpěla máma. Už si ani nepamatovala, kdy byla naposledy sama venku a užila si dámskou jízdu. ,,Jdi a bav se.“
,,Jsi si jistá?“
,,Jo,“ pokývala hlavou. ,,A vezmi si tu modrou halenku.“
,,Nevím, jestli by Vašek nežárlil, kdybych si i oblékla. Budou tam totiž i kolegové z práce a...“
,,Mami,“ zarazila ji Elena. ,,Tak ať žárlí.“
Chvíli mlčela, potom se usmála. ,,Máš pravdu.“ Políbila Elenu na tvář. ,,Jen ať si klidně žárlí.“
,,Užij si to.“

Dušanovi se dnes ve stolním fotbálku nedařilo. Pustil už několik směšných gólů a jeho obrana byla děravá jako ementál.
,,Sakra, co je s tebou?“ zeptal se Oliver. Znělo to sice naštvaně, ale Dušan věděl, že se ptá spíš z legrace.
,,Jen hraj tak, jako doteď,“ ozval se z druhé strany fotbálku Miko. ,,Vyhovuje mi to.“
,,Bodejť by ne,“ zasmál se Hugo a plácnul si s Mikem. ,,Vyhrát tři hry po sobě mě hřeje na srdci.“
,,Sorry,“ řekl Dušan Oliverovi. ,,Jsem dnes nějak mimo.“
Toho si Oliver všimnul. Dušan byl dnes pobledlý, bez nálady a zatím vypil pouze jedno pivo. Posledních pár dní takhle vypadal velmi často a Oliverovi se to přestávalo líbit.
,,Jsi v pohodě?“
Dušan pokýval hlavou. Bylo mu sice zle a dřevěněly mu nohy, ale ani za milion by to nepřiznal. ,,V pohodě. Hrajeme dál.“
,,To je slovo chlapa,“ řekl Miko spokojeně. ,,Další hru platím já.“

Elena políbila Vítka na čelo a zhasnula lampu na nočním stolku. Vítek se zachumlal do peřin a na rtech mu vykvetl úsměv.
,,Ještě jednu pusu.“
Políbila ho znovu, to už zavřel oči a přetočil se ze zad na bok. ,,Dobrou noc, Ele.“
,,Dobrou, Vítku.“
Tiše za sebou zavřela dveře a šla do svého pokoje. Václav seděl na kraji její postele a v rukou si pohrával s plyšovým medvědem.
,,Co tady děláš?“ zeptala se ho.
,,Nic.“ Odložil medvěda stranou. ,,Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli je to dobře, jestli ti nic nechybí.“
,,Je mi dobře.“ Až na to varovné svírání kolem žaludku, které pociťuje vždycky, když je s ním sama. ,,Chci jít spát.“
,,Je teprve devět. Je pátek večer, proč nejsi někde s Irenou?“
,,Irena má střevní chřipku.“
,,Chudák holka.“
,,Chci si číst, než usnu.“
,,Dobrá.“ Vstal z postele a přistoupil blíž k ní. ,,Moc hezky voníš.“
Po zádech jí přejel mráz. ,,Děkuju. Mám nové tělové mléko.“
Naklonil se blíž a přičichnul si. ,,Broskev?“
,,Jo,“ kývla a rychle přešla k posteli. ,,Dobrou, Václave.“
,,Dobrou noc, srdíčko.“
Jakmile zavřel dveře, rozplakala se a ani vlastně nevěděla proč.

,,Vere, já asi půjdu domů,“ řekl Dušan, když si vyprazdňoval obsah močového měchýře.
,,Už?“ zeptal se od vedlejší mušle.
,,Je mi nějak nijak.“
,,Já to na tobě vidím. Nejseš nemocnej?“
Dušan se kousnul do spodního rtu. ,,Ne, v pohodě. Jen jsem asi špatně spal, tak jsem unavenej.“
,,Hmm.“ Zapnul zip a mířil k umývadlům. ,,Tak se vyspi pořádně, ať jsi zítra na pódium fit.“
Dušan si nebyl jistý, jestli se zítra na pódiu ukáže. Jestli se na něm ještě vůbec kdy ukáže. ,,Jasný. Zítra to rozbalíme.“
,,Hele,“ zeptal se, když opouštěli záchody. ,,Ty jdeš domů, Hugo a Miko jsou už skoro opilí...Bude blbý, když napíšu Eleně?“
,,Je sotva devět, za pokus to stojí.“
,,Tak já to risknu.“ A už tahal z kapsy kalhot mobil.
Dušan se s ním rozloučil a byl rád, že krev se mu z nosu spustila, až když opustil hospodu.