Ukolébavka (15)

,,Odcházím,“ křikla Elena u dveří, když si rychle obouvala boty.
,,A kam jdeš?“ ozval se Václav.
,,Ven.“
Václav přišel do vstupní haly a opřel se zády o zeď. Ruce si založil na prsou. ,,Myslel jsem, že si budeš číst.“
,,Chtěla jsem,“ řekla a rychle si zavázala tkaničku. ,,Ale psal mi kamarád.“
,,A přijde ti kamarád naproti?“
Nepřijde, to ho totiž nenapadlo, prskla v duchu. ,,Jasně.“
,,Ptám se jen tak pro jistotu. Aby tě někdo neznásilnil.“
Záblesk v jeho očích Eleně přivodil mrazení v zádech. Zavázala si druhou tkaničku a sahala po klice. ,,Vrátím se brzo.“

,,Ahoj,“ usmál se Oliver.
,,Čau,“ odpověděla mu Elena a taky se usmála. Byla ráda, že jí nakonec přišel naproti aspoň ke stanici metra.
,,Doufám, že jsem tě nevytáhnul z postele.“
,,Ne, kdepak.“ Nehodlala přiznat, že už klimbala u knihy, když mobil zacinkal. ,,Překvapilo mě, že jsi mi napsal.“
,,Přece jsem to slíbil,“ řekl, když vykročil směrem k hospodě. ,,No, jak se máš? Jakej jsi měla tejden?“
,,Všechno v pohodě. Co ty?“
Kopnul do plechovky, co se válela na zemi. ,,Jo, dalo se to. Před dvěma dny jsem se teda brutálně zhulil s kámošem...“
,,Proč to děláš?“
Letmo se na ni podíval. ,,Proč dělám co?“
,,Proč si kurvíš život drogama?“
Pokrčil rameny. ,,Já vím, že je to hnus, ale...“
,,Ty prostě nevíš, co?“
,,Mi to chutná.“
,,A mně to zase strašně smrdí, tak mi slib, že se tomu dneska vyhneš.“
,,Jasně,“ řekl a usmál se. A potom raději rychle přešel na jiné téma. ,,Docela jsem se divil, že jsi byla doma. V pátek večer.“
,,Mám plán až na zítra a na neděli.“
,,Co budeš dělat zítra?“
,,Mám rande.“
Zamračil se. ,,Fakt? S kým?“
,,S Petrem.“
,,Kdo je Petr? Ty s ním chodíš? Dlouho?“
,,Nechodím s ním.“ Zahřál ji ten protivný tón, kterým jí otázky položil. ,,Jednou mě oslovil v metru, už je to docela dlouhá doba. A zítra spolu jedeme na chvíli ven. Na rande. Na kafe.“
,,Hmm,“ zabručel. ,,A v neděli?“
,,V neděli jdu ke kamarádce a uděláme si filmový den.“
Usmál se. To už bylo lepší než rande s nějakým debilem. ,,Na co budete koukat?“
,,Na Moulin Rouge.“
,,To jsem nikdy neviděl. Je to dobrý?“
,,Je to úžasný. A pak taky na Fridu a možná na Mechanický pomeranč.“
,,Hej, ten jsem taky ještě neviděl.“
,,Tak to se styď.“
Zasmál se. Eleně se z toho rozbušilo srdce. Klid, holka, klid, říkala si v duchu. Je to jenom obyčejnej kluk, žádnej Bůh.
,,Dobře, budu se stydět,“ řekl a pořád se usmíval. ,,Nemáš to na dvd?“
,,Na kazetě.“ Elena vyndala z kabelky žvýkačky a nabídla mu. Vzal si a poděkoval.
,,Hele, Eleno, kolik asi tak stojí video?"

Už posledně si Elena všimla, že je Oliver mluvka. V podstatě mluvil hlavně on, ona jen poslouchala. Mnohokrát chtěla začít něco vyprávět, ale Oliver nebyl k zastavení. Šla mu z pusy jedna příhoda za druhou, ptal se na miliardu otázek, na některé dokonce dvakrát, a smál se. Elena se do jeho smíchu beznadějně zamilovala.
Seznámil ji s jeho dvěma kamarády. Hugo jí byl sympatický. Připadal jí jako jouda, takový nemastný neslaný, ale celkově milý. Miko jí sympatický nebyl, byl na ni moc sebevědomý a nesouhlasila s většinou toho, co vypustil z pusy. Ale měl skvělý hadry, to musela uznat.
,,Nedáme stolní fotbálek?“ zeptal se Miko.
,,Už jsem do toho dneska vrazil stovku,“ řekl Oliver.
,,Mě už bolí prsty,“ ozval se Hugo. Škytnul a odsunul zbytek piva na kraj stolu. ,,Ne, já už nebudu pít. Stačilo.“
Elena se usmála. ,,Náhodou vypadáš ještě dobře.“
,,Viď?“ usmál se. ,,Ty seš dobrá.“
,,Dobrá v posteli?“ ozvalo se od vedlejšího stolu. Jedna ztroskotaná existence v džínové bundě si ji měřila pohledem a usmívala se u toho. Chlípně se u toho usmívala. Václav to taky tak dělává. Elena se ošila a podívala se na Olivera. Ten se nad poznámkou o posteli mračil, ale mlčel.
,,Hele, dej si bacha na pusu, jo?“ pronesl Miko.
,,Nebo co?“
,,Nebo přes ni dostaneš.“
Elena okamžitě přehodnotila své názory. Miko je sice sebevědomý, až to bolí, ale tím, že se jí zastal, si získal její sympatie.
Opilec se zasmál. ,,Už se bojím.“
,,No to se boj,“ vložil se do toho i Hugo. Jen Oliver mlčel.
,,Víte vy dva usmrkánci, kdo já jsem?“
,,Kokot,“ špitla Elena a všichni vybuchli smíchy. Opilec se hltavě napil piva a řekl: ,,Co jsi to říkala? Zopakuj mi to. Pojď sem a do očí mi to zopakuj.“
,,Hele, nech nás na pokoji,“ promluvil konečně Oliver. ,,My se tady bavíme.“
,,Co ty mi budeš poroučet?“ zařval na něj. ,,Co si o sobě myslíš?“
,,Uklidni se,“ řekl tiše. ,,Nebudeme se hádat a rušit ostatní.“
,,Ostatní si o vás myslí, že jste debilové. Vám je to jedno? Je vám to jedno?“
Elena se na něj podívala. ,,Mě je to úplně u prdele.“
,,U prdele? Jak ti může být u prdele, že si o tobě někdo myslí, že jsi štětka?“
,,S tím jsi začal ty, pokud si dobře pamatuju.“
,,Hele, děvče!“ Opilec s potížemi vstal a doklopýtal k ní. ,,Neurážej mě. Ty nevíš, kdo já jsem.“
,,Ale ví,“ zasmál se Hugo. ,,Už to řekla.“
,,Dej si odchod,“ řekl Miko tvrdě. ,,Zapadni zpátky ke svýmu stolu a dej nám pokoj.“
Opilec ho chytil za rameno a zacloumal s ním. ,,Co si myslíš? Že jsi nějakej král světa, že mi můžeš poroučet?“
Setřásl jeho ruku ze svého ramene. ,,Naposledy ti říkám, abys odtud vysmahnul.“
,,A pak co, když tu zůstanu?“
Mikovi se zablýskalo v očích a vstal. Oliver okamžitě vstal taky a řekl: ,,Miko, vyser se na to. Slyšíš? Vyser se na to.“
,,Jen ať se předvede,“ zahuhlal opilec. ,,Chcípák.“
,,Zopakuj to.“
,,Miko,“ ozvala se Elena. ,,Sedni si, prosím.“
Kupodivu poslechnul, což opilce přinutilo ke smíchu. ,,Sralbotka jeden. Poslouchá ženskou.“
,,Neposlouchej ho,“ zaprosila Elena, když si všimla, že Miko zatnul dlaně v pěst.
,,Já na něj seru.“
,,Co prosím? Ty na mě sereš?“
Oliver převrátil oči v sloup. ,,Co po nás chceš?“
,,Po vás? Nic. Vy jste takový póvl, že je mi z vás zle. A všichni si to o vás myslej.“
,,Tak proč se s námi vůbec vybavuješ, když jsme takovej póvl?“ zeptala se Elena.
Ukázal na ni prstem. ,,Ty mlč. Naposledy ti říkám, mlč!“
Elena střelila pohledem po Oliverovi. ,,Já radši půjdu. Jenom přilívám olej do ohně.“
,,Nikam nechoď, Eleno.“
,,Jo,“ pokýval Miko hlavou. ,,Zůstaň.“
,,Ale já asi popluju k domovu,“ řekl Hugo. ,,Je mi nějak šoufl.“
Vstal, oblékl si bundu a sklonil se k Eleně, aby ji mohl políbit na čelo. ,,Měj se, princezno.“
Elena se krásně usmála. ,,Dobrou, Hugo.“
,,Sráči! Sráči!“
Mikovi se začala vařit krev v žilách. Sjel opilce nebezpečným pohledem, potom se zadíval na Olivera. ,,Já musím taky. Jinak tomu kreténovi rozkopu budku.“ Pohladil Elenu po vlasech a spěchal za Hugem.
,,Očividně ses jim líbila,“ pronesl Oliver, když zůstali sami.
,,Oni byli taky fajn. Miko se mi sice ze začátku moc nezamlouval, ale v tý situaci s tím vymaštěncem od vedlejšího stolu se choval skvěle.“
,,A pohladil tě po vlasech.“
,,Jo,“ kývla spokojeně. ,,A Hugo mi dal hubičku.“
,,Všiml jsem si.“
,,Co mi uděláš ty, až se budeme loučit?“
,,Zabiju tě.“
Rozesmála se. ,,Já se budu bránit.“
,,Fajn, tak tě teda nezabiju.“
,,A co uděláš? Pohladíš mě po vlasech jako Miko nebo mě políbíš jako Hugo?“
Naklonil se k ní a zašeptal: ,,Políbím tě. Ale ne jako Hugo.“
Elena zavřela oči a zachvěla se, když ucítila Oliverovy prsty na své tváři. Pootevřela rty a čekala, až se s nimi Oliver spojí.
,,Zůstali jste na mě dva, pchá!“ zařval opilec.
Oliver sňal ruku z Eleniny tváře a zašklebil se. Elena v duchu nadávala. Měla chuť toho ožralu na místě zabít. Jak se vůbec opovažuje překazit jí polibek s Oliverem?!
,,Pojď, doprovodím tě domů,“ řekl Oliver a natáhnul se pro bundu.