Ukolébavka (21)

,,Ajoj,“ pozdravila Blanka hned ve dveřích.
,,Čau,“ odpověděla Elena a odstoupila od dveří, aby mohla Blanka vejít.
,,Všechno v pohodě?“ zeptala se starostlivě. Vůbec se jí nelíbil tón, kterým jí Elena odpověděla na pozdrav.
,,Jo, všechno v pohodě. Jenom Václav...“ Odmlčela se a mávla rukou. ,,To je jedno.“
,,No to není jedno,“ řekla okamžitě. ,,Co se stalo?“
,,V noci mě navštívil v pokoji.“
,,Si děláš prdel, ne?“
,,Kéž by.“
,,A?“
,,Nic se nestalo. Zapomeň na to, není to vůbec důležitý.“
,,Určitě?“
,,Jo,“ kývla a usmála se. ,,Máš těsto?“
,,Jasná páka,“ řekla a poplácala tašku, co měla na rameni. ,,Práškový. A taky jsem vzala Granko.“
,,My máme Granko.“
,,Nebudeme přece plýtvat Vítkovo.“ Zamířila do kuchyně. ,,Tak kde je taťka?“
,,Oliver?“
,,Ne, papež,“ procedila mezi zuby. ,,Jistěže Oliver.“
,,Psala jsem mu ráno, jestli to platí. Tak napsal, že se staví. Na chvilku.“
,,A kdy přijde?“ Posadila se za stůl a vyndala z tašky palačinky v prášku a krabici kakaa.
,,Půjdu mu za půl hodiny naproti.“
,,A já nepůjdu?“ Mrkla na Elenu. ,,Intimčo, co?“
Zasmála se. ,,Dejme tomu.“ Potom otevřela skříňku pod dřezem a vyndala pánev.

,,Oulalá,“ zavýskla Elena, když jí těsto ukáplo z metličky na podlahu. ,,Jsem já to ale šikulka.“
Blanka se nahnula nad mísu s těstem. ,,Máš tam hrudky.“
,,Nemám.“
,,Kvedlej.“
,,Já bych měla jít za Oliverem.“
,,Za Oliverem půjdeš, až se rozžhaví sporák.“ Chvíli otáčela knoflíky, pak mírně zaklela. ,,Kruci, co je to za stroj? Jak se to zapíná?“
,,Otočíš kolečkem.“
,,Já jsem kolečkem otočila už několikrát a stejně to skoro nehřeje.“
Elena přestala kvedlat a položila ruku na sporák. ,,No jo, málo to hřeje. Kde je chyba?“
,,V Matrixu.“
,,Spíš v tom sporáku. Mamka na něj nadává už nějakou dobu.“
,,Sporáček je polámaný?“
,,Nejspíš,“ kývla. ,,Tak budeme holt muset počkat, až se to rozehřeje. Ty naliješ na pánev první palačinku, takovou tu zkušební, a já jdu pro Olivera.“
,,Rozumím. A on sní tu zkušební?“
,,Tu, co bude nasáklá olejem? Jestli chceš, aby do konce života zvracel, tak mu ji klidně naservíruj."
,,Mě by to bylo putna. Ale tobě bych to nemohla udělat. Tak já tu zkušební prostě a jednoduše hodím do koše."

Elena se nasoukala do mikiny a vyšla z domu. Asi deset minut od něj, na místě, kde se měli s Oliverem setkat, samozřejmě nikdo nestál. Zašklebila se, kecla si na lavičku a po pěti minutách marného čekání si zapálila.
Jestli nepřijde, přemítala v duchu, tak ho zaškrtím. Utrhnu mu hlavu. A tu hlavu si potom pověsím nad krb.
,,Čau, Eleno,“ ozvalo se jí za zády.
Škubla sebou a rychle se otočila. ,,Už jsem si myslela, že se na nás vykašleš.“
,,Ne, to ne,“ řekl a usmál se. ,,Přece jsem to slíbil.“
Ty pořád něco slibuješ, napadlo Elenu. Vstala z lavičky a řekla: ,,Tak jdeme.“
,,Ale já jenom ochutnám,“ řekl rychle. ,,Jsem na osmou domluvenej s kámošem.“
Vzhledem k tomu, že bylo teprve půl sedmé, měla Elena chuť peprně zaklít. ,,Sníš, co ti dáme. A žádný odmlouvání.“ Slyšela, že se zasmál. ,,Jak je Dušanovi?“
,,Je to blbý,“ přiznal. ,,Jsem z toho špatnej.“
,,To se ti vůbec nedivím.“
,,Hele a to...Jak se jmenuje ta tvoje kámoška?“
,,Já jsem ti to ale říkala. Několikrát.“
,,Já vím.“
,,Blanka.“
,,No jo,“ pokýval hlavou. ,,Už si vzpomínám.“

Kuchyně voněla po palačinkách. Blanka se skláněla nad sporákem a tvářila se zoufale.
,,Ony jsou to albínci.“
Elena se zamračila. ,,Cože?“
,,Koukej,“ ukázala obracečkou na pánev. ,,Nechtěj zezlátnout.“
Elena se nahnula nad pánev a prohlédla si bílou placku. ,,A jsou hotový?“
,,Uždibla jsem a jsou.“
,,Tak to budou albíni,“ pokrčila Elena rameny. ,,Blanko, tohle je Oliver. Olivere, to je Blanka.“
Podali si ruce. Blanka si ho nenápadně sjela od hlavy až k patě a první myšlenka, která jí probleskla hlavou, byla, co na něm sakra Elena vidí. Když se na ni usmál a řekl ahoj, napadlo ji, že to s tím jeho nádherným úsměvem trochu přehání.
,,Ty jsi Elenina sestřenice?“
,,Něco podobnýho,“ řekla a vrátila se k palačinkám. ,,Myslím, že první palačinka je hotová. Kdo bude tester?“
,,Oliver,“ řekla Elena okamžitě a vyndala ze skříňky talíř.
,,Já?“
,,Ty.“ Potřela palačinku marmeládou, zabalila ji, nastříkala na ni šlehačku a tu následně posypala kakaem. Strčila ji Oliverovi pod nos.
,,To je komfort,“ řekl a s úsměvem si od ní talíř vzal. ,,Díky.“
,,Ještě ti podám příbor.“
,,To zvládnu prstama.“
,,Čuně,“ pronesla Blanka od pánve.
Sice původně opravdu chtěl jíst rukama, ale když mu Elena podala příbor, vzal si ho. Palačinka do něj padala jako Němci do krytu. ,,Hej, holky, vy jste šikovný.“
,,Fakt se to dá jíst?“ zeptala se Elena. ,,Mě totiž ta jejich bílá barva nějak děsí.“
,,Ne, fakt jsou dobrý.“ Strčil do pusy poslední sousto a zahuhlal: ,,Já kvůli tomu ani nejed.“
,,Tak hezky papej,“ řekla Blanka, když uznala, že další palačinka je hotová. Chtěla ji dát na Oliverův talíř.
,,Hele, tak se najezte i vy.“
,,Tak si ji dej ty, Blanko. Já udělám další.“ Elena jí vytrhla obracečku z ruky. Nalila na pánev těsto a vyhledala pohledem Olivera, který stál na druhém konci kuchyně a študoval přístroj na latté. ,,Co jsi našel?“
,,Něco, co nevím, na co to je.“
Blanka se zasmála. ,,To je na kafe.“
,,Já jsem si to myslel,“ řekl okamžitě. Nechal přístroj přístrojem a šel k Eleně. ,,Můžu taky udělat palačinku?“
,,Jasně. Jen co sundám tuhletu.“
,,Hele, ale budeš mi muset říct, co mám dělat. Já v životě palačinky nedělal.“
,,Prosím?“ Elena bojovala s touhou se pořádně zasmát. ,,Prostě naliješ těsto na pánev, a pak ho obrátíš.“
,,Jo. To bych mohl zvládnout.“
Elena sundala z pánvičky svoji palačinku a uvolnila prostor u sporáku pro Olivera.
,,A musíš kroužit, až to tam budeš lít, aby se ti to těsto hezky rozlilo po celý ploše,“ řekla Blanka od stolu.
Jenže Oliver nekroužil pánví, ale naběračkou, tudíž mu na pánvi vznikla roztomilá spirála.
,,Hups,“ pronesl tiše.
Elena se rozesmála a vytrhla mu pánev z ruky, aby zachránila, co se dá. Kupodivu se jí ještě povedlo rozlít spirálu do placky. ,,Ty jsi vskutku mistr, Vere.“
Zasmál se své vlastní blbosti. ,,A kdy ji mám obrátit?“
,,Až bude z jedný strany hotová.“
,,A to poznám jak?“
,,Já ti řeknu,“ ozvala se Blanka, když se zvedala od stolu. Nakukovala mu přes rameno a po chvíli řekla: ,,Už.“
,,Já ji zlomím.“
,,Spíš ji připálíš, jestli ji neobrátíš.“
Jedním rychlým pohybem palačinku obrátil a výraz v jeho tváři vypovídal o tom, že se teď cítil jako mistr světa. ,,Já jsem prostě dobrej.“
Elena mu od stolu zatleskala.