Minulost tě dožene

Stála na příjezdové cestě a ohlížela se za vzdalujícím se vozem.
„Tak se to přece jen povedlo,“ radovala se Jessica z nadcházejícího večera. „Ale, co si sakra vezmu na sebe!?“
„Co to kecám!“ Napomenula se. Nevěřila tomu, že se chová jako patnáctiletá puberťačka. „Ty léta už jsou dávno za mnou. Tak co blbnu.“
Vešla dovnitř, kde vládlo tajuplné ticho. Nikoho neviděla. V kuchyni prázdno, v knihovně taky nic. Otevřela dveře do obýváku a jeden vedle druhého seděli na pohovce bez hnutí. Že by minuta ticha?, pomyslela si. Hoši přijeli z pláže dřív než ona. Asi už nenašli dostatečnou kapacitu pobavení. Alex kmital očima k baru, ale než stačila obrátit svou pozornost stejným směrem, pocítila ze strany studený předmět. Na krk jí kdosi přitiskl studenou tyč. Nemohla se otočit, proto nezahlédla obličej toho, kdo tento pohyb učinil. Její intuice se však nemýlila.
„André nebo Zach?“ Vyzvídala, aby věděla s kým má tu čest.
„Správně. Ale jsme tady oba, pusinko,“ zašeptal muž, ukazujíc na otočené křeslo, které se náhle pohnulo, a André se vztyčil na nohy. Přešel za sedící skupinu a vyloudil šibalský úšklebek.
„Co chcete?“ Ptala se Jess vyrovnaným, skoro lhostejným hlasem. Jakoby si neuvědomila, že Fleit ji tiskne hlaveň zbraně na krk. Tušila, že se to stane, ale nepočítala, že se bude muset zapojit i bratr s ostatníma.
„Copak ty to nevíš? Navštívenku jsi jistě obdržela, takže není co řešit,“ přitakal vrah její drahé rodiny.
„Ty víš, kdo jsou?“ Vmísil se do hovoru Alex.
„Staří známí. Už jsme se jednou setkali a ne v nejlepší situaci.“ Neřekla však, že Fleit se svými kumpány zavraždil jejich rodiče a teď se pokouší o další podobný masakr. Chtěla bratra ušetřit detailů. Nesmí se mu nic stát, přísahala si. Přece nedopustí zánik rodiny McNeilů.
Myslela na způsob, jak situaci dovršit ke šťastnému konci. Fleit stál stále vedle ní, Samuel za bratrem a dalšími zpěváky. Sama byla odzbrojená, jelikož zbraň nebrala na pláž, ale zanechala v pokoji, do kterého se po příchodu nedostala. Ale ne, mám ji v palubní desce ve vozu. Sakra! Vzpomněla si na mobil, který měla zapasovaný u šatů s páskem. Nepozorovaně stiskla vytáčení Mikova čísla dřív, než dostala pokyn, aby zvedla ruce.
„Sedej!“ Okřiknul ji vrah a únosce v jedné osobě.
„Myslím, že k minulé události se připíše šestinásobný únos s pokusem o vraždu a věřte, že zaručeně dostanete maximum. A doženu to i na křeslo, jestli to půjde. Nebo se o vás postarám sama. A ráda,“ vyhrožovala z pozice oběti, ale neztrácela nervy a strach nepociťovala.
„Nekecej blbosti a zmlkni,“ nasupil se Fleit nad Jessiiným rozsudkem a prudce ji mrštil hlavní zbraně do čelisti. Nárazem se skolila na koberec a zůstala nehybně ležet. Chvíli trvalo, než se vzpamatovala a nabrala sílu se posadit.
Alex mohl jen nečinně přihlížet, protože zvážil, že nahýbat se, je nejlepší možná situace, která vše nezhorší ještě více. V jeho očích poznala Jess bolest a strach zároveň.
Jess se odhodlaně opět postavila a pohlédla muži, který ji složil, do očí s neuvěřitelnou rivalitou.
„Chceš ještě jednou,“ napřáhl ruku Fleit.
„Mlátit ženský, to je ti asi podobný. Když si netroufneš na někoho většího, tak si posluž,“ popichovala jej a Fleit provedl proti Jess stejný manévr se zbraní. Naštěstí stihla včas před bolestivou ránou uhnout a zároveň vrazila svou pěst do protějšího břicha. Fleitovi se podlomili kolena a Jess pokračovala ve svém útoku, kdy vší silou udeřila kolenem protivníkovi do rozkroku. Fleit obrátil oči v sloup a z kolen se svalil celým tělem na zem.
Jess však opomněla na Samuela, který ji překvapil zezadu a zabránil jí v dalším útoku.
„Přestaň, nebo bude konec velice rychle,“ hovořil k ní rozzuřeným hlasem.
„Tak si posluž, ale vynechej z toho zbytek mojí rodiny!“ Dožadovala se Jess.

Mezitím se Mike chystal z policejní stanice domů. Právě vycházel z budovy svého zaměstnavatele, když zazvonil mobil.
„Jess? Děje se něco?“ Ohlásil se do aparátu. Nikdo se neozýval. Někde v zákoutí hovoru byly slyšet hlasy a jeden z nich stoprocentně patřil Jessice.
„Mlátit ženský, to je ti asi podobný…“ Ozývalo se hlasitě. Mike pochopil situaci a ihned hovor ukončil, aby obvolal kolegy a informoval je o stavu dění.
„Kdy?“ Zjišťoval Charlie.
„Ihned, musíte tam dojet co nejdříve. Nevím, jak daleko to může dojít. Za deset minut se sejdeme za domem,“ přikázal a ukončil hovor. Nastartoval motor a pedál plynu sešlápl na doraz. Za sedm minut vyčkával své pomocníky na smluveném místě na zahradě. Za chvíli se už začali sjíždět ostatní a zjišťovat situaci. Všechny okna byly zatažené a dovnitř nebylo možno vidět. Mike však rozmístil pozice agentů. Dean s Bonie vešli zadním vchodem potichu do kuchyně, kde byla tma, a nikdo tento vchod nehlídal. Jack s Charliem hlídali okna a neslyšně naslouchali hlasům v obývacím pokoji. Mike se postavil ke dveřím a hluboce vydechl, než velice nahlas zaklepal pěstí do dveří.