Ukolébavka (26)

Brečela. Slzy se jí vylévaly z očí skoro dvě hodiny. Když konečně cítila, že se z ní vyplavil všechen vztek a hořká bolest, sešla do kuchyně, uvařila si kafe a uvelebila se v obýváku na gauči. Pustila si Moulin Rouge a snažila se na nic nemyslet. Jediné, co vnímala, byla nádherná barva hlasu hlavního hrdiny.
Václav ji našel v polospánku. Pohled na ni mu sevřel vnitřnosti, ale poručil si, že se jí nesmí ani dotknout. Byť byla jeho touha po ní nebezpečně silná, věděl, že kdyby si ji vzal, přišel by o spoustu důležitých věcí – Manželka. Syn. Úcta. Pověst.
Bál se chvíle, kdy ztratí poslední zbytky kontroly. Už se mu to několikrát málem stalo a vždy se za to proklínal.
Chvíli setrval pohledem na Eleniných ňadrech, potom si odkašlal. Zavrtěla se a podívala se na něj unaveným pohledem.
,,Ahoj.“
,,Ahoj, Eleno.“ Usmál se na ni. ,,Kde je Vítek?“
,,Měla jsem menší výbuch zlosti a babička usoudila, že ji ještě jedna noc s Vítkem pod střechou nepřivodí infarkt. Zítra ho odvede do školy.“
,,Výbuch zlosti?“
,,Prostě se mi něco pokazilo.“ Rozhodně mu to nemínila vysvětlovat. Jediný, komu o tom zatím podala hlášení, byla Blanka.
Václav se posadil do křesla vedle ní. ,,Chceš si o tom promluvit, Eleno?“
,,Ne.“
,,Určitě?“
,,Jsem si jistá,“ odsekla, ale už mírněji dodala. ,,Díky.“
,,Ani obejmout nechceš?“
,,Zaručeně ne.“
Václav jen pokrčil rameny. ,,Co je k večeři?“


,,Těhotná?“ Miko nechal pusu úžasem otevřenou. ,,Tak to mě poser.“
,,Zastřel mě,“ zanaříkal Oliver. ,,Vezmi kanón a pal.“
Miko se zamračil. ,,Bože, Vere, kolik ti je? To si ve dvaceti nedokážeš zapamatovat, že na jedno-noční vrz je nejlepší kondom?“
,,Ona mi nedala příležitost si na to vzpomenout.“
,,To to bylo až takový rodeo?“
Oliver se ošil. Raději na onu noc nevzpomínal. ,,Radši o tom nebudeme mluvit. Ale řekni mi, co mám dělat. Mám pocit, že se topím ve sračkách a není nikdo, kdo by mi pomohl ven.“
,,Co ti řekl Dušan?“
,,Nic. Držel mi vlasy, když jsem se ožral jako dobytek a blil mu do záchodu.“
Miko si vzdychnul. ,,Hochu, k týhle situaci se jen těžko můžu nějak rozumně vyjádřit.“
Oliver se napil piva. ,,Tak díky za radu.“
,,Kdybych věděl, co ti poradit, tak ti to poradím. V prvý řadě si ale ověř, jestli je fakt v tom.“
,,Doktoři na to dávaj nějaký papíry, ne? Jako potvrzení.“
Pokrčil rameny. ,,Nevím, možná jo.“
,,To je v prdeli.“ Cítil se zoufalejší a zoufalejší. Takovouhle polízanici mu byl čert dlužen.
,,Chceš další pivo?“
Kývnul na souhlas. ,,Hele, Miko, nemáš nějakou trávu?“
,,Tak pánovi nestačí bejt jak sud rumu.“
,,Myslím, že trocha mařenky by mě mohla přivést na jiný myšlenky.“
,,Ale tady ti ji nedám. Až venku.“
,,V tom případě kašlu na další pivo.“ Dopil poslední lok a s třísknutím položil sklenici na stůl. ,,Jdeme.“

Byl s ní doma sám. Musel na to pořád myslet. Nevzpomínal si, kdy naposledy se mu poštěstilo, že se zbavil ženy i Vítka. Měl Elenu celou pro sebe. Mozek mu říkal, ať se na to vykašle a zaleze do postele sám, kdežto koule mu říkaly, aby si konečně vzal to, co už tolik měsíců chce.
Vrtalo mu to hlavou až do půlnoci. Jakmile se hodinové ručičky překryly na čísle dvanáct, rozhodl se.
Elena už spala. Ležela na zádech, jednu ruku měla složenou na břiše, druhou za hlavou, kterou nakláněla mírně doleva. Hrudník se jí zvedal v pravidelných intervalech, její tvář byla klidná a rty mírně pootevřené.
Václav se nadechnul, pokřižoval se a přistoupil k posteli. Probudila se, jakmile se přisál rty k jejímu krku.
Snažila se vyprostit ze železného sevření jeho paží. Kopala, škrábala, ječela. Ale nebylo jí to nic platné. Vyfasovala tvrdou ránu do čelisti a bolest ji ohromila na tolik, že nebyla pár vteřin schopná vnímat.
Když se probrala, byla už nahá.