Hra na kočku a myš - 13.Kapitola

13. ODHALENÁ TAJEMSTVÍ


Už asi hodinu dřepím zachumlaná v tom tenkém svetru, co mám na sobě, na lavičce v Central Parku, naproti La Guardia a... přemýšlím. Já... totiž nevím, co mám teď dělat. Jo, nedělám si srandu. Prostě jsem... bezradná. Do bytu si jít netroufám, ještě ne. A pak je tu další věc. Ta s Chrisem. Co jsem to ksakru udělala?! Co jsem mu dovolila udělat?!
Mohla bych jít ke Kate. Ne, počkat. Kate odjela s rodiči na týden do Miami. Sakra. To nemohli jet zítra nebo pozítří?!
A to všechno jenom kvůli té pitomé černé -... skříňce, vydechnu. Já na ni úplně zapomněla. Měla bych se podívat, co to v ní vlastně je, když už jsem se kvůli ní dostala do takového maléru.
Vyskočím na nohy a poněkud zavrávorám. Ještě nejsem úplně OK, ale co se dá dělat. Rychlým svižným krokem zamířím do školy.

Charlie zuřil. Zuřil tak strašlivě, že se mu chtělo někoho zabít nebo aspoň zmlátit. Vážně. Jak mu jen ta zatracená holka mohla utéct?! Jak to, že ho přemohla a zlomila mu nos?! Proč?! Proč musela tu skříňku s... vzít zrovna ona?! A jak se o ní vlastně ksakru dozvěděla?!
I když... musel přiznat, že ji podcenil. A to tak, že hodně a šeredně na to taky doplatil. Simon mu obstaral nějaké materiály o ní, ale on je zatím neměl čas přečíst a to byla ta chyba. Dítě z SDS. Tajného vládního programu, o kterém vědělo jen pár zasvěcených a informace, které pronikly ven, byli tak neurčité.... Mohlo ho napadnout, že to s ní nepůjde tak lehce. To hodlal napravit. Taky ji musel chytit a dostat z ní to, co mu tak drze sebrala přímo před nosem.
Tahle Susannah Samantha Sulivanová byla vskutku zvláštní dívka, kterou nebylo radno podceňovat. Škoda jen, že nepracovala pro něho. Zabít ji... se mu ani nechtělo, ale tady nešlo o ledajakou pomstu, ale jak o práci, tak o... prestiž.

Podaří se mi nepozorovaně proklouznout do školy. Což vlastně ani není žádný velký kumšt, protože tahle škola je fakt mizerně zabezpečená. Možná tak proti těm malým zlodějíčkům a pouličním chuligánům. Ale rozhodně ne proti někomu, jako jsem já, a to jsem ještě skromná.
Zamířím rovnou do šaten. Nač se taky zdržovat něčím jiným, že? Když vytáhnu tu malou krabičku, mám pocit, jako by mě pálila v rukou. Snad proto ji hned položím na lavičku před mou skříňkou a pro změnu začnu zkoumat, jak tu zatracenou pikslu, kvůli které lítám ve fakt velkým průšvihu, otevřít.
Nakonec to vyřeším malým paklíčem, který nosím vždy u sebe. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám zrovna bude hodit. Jako třeba teď.
Sotva cvakne zámek, zhluboka se nadechnu a… dychtivě odklopím bytelné víko. Na dně leží bílá obálka. Rychle po ní hrábnu a už podle letmého dotyku poznám, že v ní je CD nebo DVD. Jedno nebo druhé… stejně to máte jedno.
Vyhodím tedy onu krabičku do koše a zamířím k počítačům, které jsou rozmístěny na chodbách.
Ještě se obezřetně rozhlédnu kolem sebe, než strčím do mechaniky to zatracený CDéčko, kvůli kterému jsem dokonce i doslova cedila krev.
Mezitím, co se na monitoru objevil nápis : Loading… netrpěli poťukávám nehty od klávesnici. Co tam asi bude? Co je tak důležité, že kolem toho probíhají takové manévry a jde po mně nejspíš jeden z nejhorších gangsterů v celým podsvětí New Yorku?
Jakmile mi naběhla složka CD, rychle jsem dvakrát klikla. Složka se otevřela a zobrazily se mi všechny soubory.
Byly dva. Ihned je otevřu a začnu super rychle pročítat.
Už po několika minutách zalapu po dechu. To, co tam je… to je… prostě…
Jsou tam za prvé plány. Ty plány. Skenované plány toho trezoru, co byli ukradeny! Ty, co mám hledat. Ty bláho… Nombre de Dios… Tak proto potom disku Charlie tak pase! Už mi to docvaklo! V tom kostele… bylo to schovaný, aby si to mohl vyzvednout. Koupil si to, od těch zlodějů!
A pak tu je ten druhý soubor.
Když si ho čtu, cítím, jak se mi svírá hrdlo. A vůbec tak nějak všechny orgány.
Je to seznam všech Charlieho agentů nasazených v různých organizacích, jako třeba…
…jo, CIADu.
A jeden z těch „falešných“ agentů, byla právě... sakra... Phoebe. Phoebe, má první a téměř jediná kámoška z CIADu. Do háje! Zelenýho! Smrkovýho a dubovýho! Sakra!
Phoebe se dokonce tak ani nejmenuje. Ne, ne... Rose Thallymannová. Hlavní cíl : donášení důvěrných informací o zaměstnancích CIADu.
Vážně. Já zírám. Na to není slov.
Ale já to tak nenechám! Já ne.
Najdu si Charlieho. A dodělám, co jsem začala. A s Phoebe alias Rose si taky promluvím. A teprve potom informuju nadřízené! Tak!
Ale nejdřív musím... k sobě do bytu. Snad tam nenajdu žádnou nečekanou návštěvu.

Chodbou, vedoucí k MÉMU bytu, se plížím jako zloděj či nájemný vrah. Chápete to?! K mému vlastnímu bytu! Dveře jsou otevřené dokořán. Na okamžik zadržím dech a... vejdu.
Napjatá jako struna projdu celý můj milovaný byteček a... naštěstí nic. Nikdo. Pusto a prázdno. Zkušeně dokonce prohledám každičké místečko, kde by se mohla schovávat štěnice. Taky nic. Uf... Jedinou připomínkou Charlieho návštěvy jsou rozházené věci (nenávidím uklízení!) a krvavě rudá čára na stěně.
CD schovám tak pečlivě, že by ho nikdo nemohl kromě mě najít. Prostě ne.

Spát v noci nemůžu. A další den ve škole je to ještě horší. Snažím se vyhýbat Chrisovi. Kvůli tomu včerejšku. Což je ale hodně moc těžké, když si vezmete v úvahu to, že s ním chodím do třídy.
A navíc si na mě zase počíhal u skříněk. Chtěl vědět, co se to včera stalo. Mě. O tom líbání ovšem ani slovo. Rozpačitě jsem něco zamumlala a zdrhla. Protože... kdykoliv jsem ho viděla, do tváří se mi nahrnula krev a já si musela vzpomenout na ten včerejšek... kruci...