Úžasný milenec

Když jsem ho viděla poprvé, myslela jsem si, že je to hrozný trouba, kdo by si vzal tak těsné kalhoty na rande, že jeho chlouba už v počátku prozrazovala svou velikost, tak tenhle chlap, asi bude hrozně na sex, pomyslela jsem si. Seznámení proběhlo jeho šarmantním stylem dát ženě okamžitě pusu na tvář a obejmout, což mě hrozně překvapilo.
Nevím co chtěl v té době on, já jsem chtěla hlavně sex a vymanit se z jednoho sexuálního vztahu, do asi lepšího sexuálního vztahu, ale ještě jsem v tu chvíli nebyla plně rozhodnuta

Své city jsem chovala stále k bývalému příteli, kterého jsem považovala za nejdokonalejšího muže na světě.

Rande probíhalo dobře, nebo spíš i otravně, zahájila jsem svůj šarm a vtip a chtěla jsem vypadat co nejvíce nedostižně a silácky. On byl v tomhle jiní , než ostatní, okamžitě na tu hru přistoupil, že pak člověk nevěděl, kdo to hraje a kdo ne. To mě na něm hrozně vytáčelo, přizpůsobení a bohorovný klid - z toho prýštily mé emoce a toho jsem se nejvíc bála.

Rande dopadlo dobře, políbil mě, akorát jsem ze začátku nechápala proč a trochu mě to překvapilo, protože se mi moc nelíbil a snažila jsem se být nepříjemná celou dobu, aby z toho ani nic nevzniklo, asi jsem narazila na někoho, v kom jsem se nebyla schopná vyznat, ale bohužel to předurčovalo náš další osud.

Po prvním rande plným mých útoků a nesčetných vtipů na hranici únosnosti jsem si myslela, že tenhle chlap přežije vše a to mi dalo pocit moci, a hlavně pocit, že jsem si nedělala příliš starosti s tím, jestli ho to raní, nebo neraní, protože se vždy usmíval.

Druhé rande bylo lepší, když jsem mohla pít a kouřit, jak jsem to měla ráda, začala jsem pociťovat více než jen touhu po sexu, chtěla jsem ho více poznat, najednou jsem si všimla, že ten muž má i pěknou postavu a hezké oči a dozvěděla se, že je celkem inteligentní, ale právě to ve mě nabourávalo důvěru, začala jsem mít nepříjemné pocity, že možná také hledá jen sex, a to mě trochu ranilo i přitahovalo. Stačil úsměv a už jsem dole cítila jak vlhnu, když mě líbal, byla jsem hrozně roztoužená, že bych se byla schopná hned svléknout. Jeho polibky a doteky byly pro mě tak příjemné, po roce plným všemožných idiotů jsem se zase začala cítit jako žena a to mě k němu bohužel táhlo i citově.

Nikdy by žena s chlapem neměla provozovat sex a současně řešit i emocioální problémy, hned se snadno zamilujete. Otevřela jsem se mu s trápením a on trpělivě naslouchal a já se zamilovávala.


Občas jsem na to reagovala dost zmateně, pořád jsem si myslela, že chce jen sex a když jsem stále milovala bývalého a začala se zamilovávat nově, hrozně se to ve mě bilo. Chtěla jsem bývalého za jeho přátelský postoj, pomoc , a mohla jsem se na něj kdykoliv spolehnout, i když se rozešel.
U T. jsem si tohoto nebyla jistá. Když jsem chtěla více, vždy se stalo něco, co mě hrozně zklamalo. Neřekl co cítí, neřekl, zda se mnou chce chodit, nikdy jsme si neudělali společnou fotku, nepředstavil mě přátelům, zapomněl semnou oslavit narozeniny, musela jsem zařizovat Silvestr a do poslední chvíle nebylo jasné, zda ho strávíme spolu. To mě hrozně bolelo. Ale ještě byla šance utéct, ale neutekla jsem. Věřila jsem, a uvěřila jsem tomu, co on říkal. Že jsem ho zklamala(protože jsemm ho podvedla) a on potřebuje čas, aby se s tím vyrovnal. Nevím už v dnešní době, zda to byla pravda nebo výmluva, ale chtěla jsem tomu věřit. Člověk si vybere to, co pro něj znamená lepší budoucnost, než aby uvěřil tomu, že ten druhý vás prostě nemiluje. A přece jenom jsem si myslela že chce jen sex.


Sex s ním ze začátku byl hrozně emočně silný, erotický a vyčerpávající. Pokud jsem chtěla jen sex, užívala jsem si té jeho živočišné touhy, pokud jsem ten den od něj chtěla city, nenáviděla jsem ho. Nikdy nevěděl, co se ve mě děje, buď jsem se s ním vyspala a byli jsme spokojení, nebo jsem mu nadávala.

Necítila jsem tam totiž lásku, T. nikdy nepohladil citově, hladil pouze eroticky, nepohladil mě po vlasech, rovnou a dost často skončil dole, když jsem byla náruživá, byla jsem ráda, když jsem chtěla s někým jen usínat a líbat, štvalo mě to.

Jako milenec byl T. každopádně úžasný(když vyjmeme city), měl výkon, sex ho vysloveně bavil, bral to jako hru a chtěl se stále zdokonalovat, když ženu neuspokojil, dával si vyšší a vyšší cíle, aby se to podařilo
Nikdy s ním sex nebyl odbytý během pár minut, jeho výbava byla skvělá, dodnes se mi stává, že vidím před sebou představu jeho nahého těla a hned bych se s ním chtěla milovat, mít ho v sobě.
Nevěřil tomu, stačilo párkrát říct, že se mi sex nelíbí (bylo řečeno kvůli těm citovým záležitostem a už mi nevěřil nic)

Každopádně jsem spojila sex a city a začala chtít více, chtěla plánovat společnou budoucnost, občas jsem jela tramvají, kde se objímaly dva lidé a byla naštvaná, že jsem stále sama

Žádala jsem to po něm, neměl čas, nechtěl nic slyšet.

Byla jsem uvězněná ve vztahu , ze kterého neodejdete, stále čekáte, že se to změní, ale přitom jsem byla stále sama.

Začala jsem pochybovat , neřekl, že mě miluje, neozval se, když jsem jela na víkend pryč, přestal semnou spát.
Začala jsem z toho být nemocná a začala jsem si méně věřit, litovat se, bát se.
Začala jsem žárlit na chlapa, kterýho jsem ze začátku nechtěla.

Přitom je to obyčejný kluk, a já se do toho dostala sama.
Hledám více a to více chci po někom, kdo je stále stejný. Nikdy toho času neměl více, než teď, nikdy mi nic neslíbil a nikdy nic nezorganizoval. Proč by to teď měl dělat.

Odpověď je hrozivá, udělal by to pouze - kdyby miloval...