Teror, vztahy, lásky

Dnes jsem si uvědomila, že největším katem jsme si sami. Někdo nás sice může zklamat, nebo nám ublížit, ale jsme to my, kdo to dovolíme.

Měla jsem velkou trpělivost, a ač jsem tvrdila že jí nemám, 9 měsíců je skoro na sýrový ementál :-)

Dost vtipů a klišé.

Kolik času ztrácíme nesmyslnými vztahy a touhou po lásce, kde se nám nic nedostává, že uvízneme v tam hrozném vztahu, který jsme ani nechtěli?
Proč si ženy nechají ubližovat, týrat ? Co je horší, fyzické nebo psychické týrání?

Proč dovolíme, aby s námi někdo tak jednal?

Odpověď je síla. Nemáme sílu. Ale to je omyl, my ji máme, jen si nevěříme, a bojíme se být sami.

Ale přitom samota není špatné věc, pokud je vybraná dobrovolně, kdy jindy, než dokud jsme mladí a sami, si můžeme vychutnávat život plnými doušky? Teď a tady, ne za 5 let, ne za rok, ne až potkáme toho pravého , ale teď!

On nás může udělat štastnými jedině tehdy, pokud štastní umíme být i sami.
Samozřejmě že ale ten pravý, ale musíme mít vyřešenou minulost a vědět, co chceme.

Když půjdu na rande a dotyčný se mě zeptá, kde chci bydlet, jestli ve městě nebo na vesnici, jestli se chci vdávat nebo ne. Zda jsem věřící nejsem věřící.



Ale dost o mě ... Nenechte se týrat. Nikdo za to nestojí.

Další článek bude o opravdových přátelích, které nechcete ztratit .