Nový život
Nový život
Anotace: Stará láska nezrezaví, ovšem, to by to musela být láska.
Sbírka: Veřejné tajemství
Přišla jsem si cizí, nový byt, nový život, nová cesta. Od té doby, co jsem opustila pohodu domova, odpoutala se od rodičů a byla donucena žít svůj vlastní život, postavit se na své vlastní nohy, přiznám se – je mi z toho stále nějak nevolno. Mám strach jak vše budu zvládat. I přes mou pečlivou povahu, možná trochu perfekcionistickou povahu, vím že to bude o zuby. Dokončila jsem tříleté studium zakončené titulem bakalář, jsem z toho stejně odvařená, jako jsem byla, když mi přišel dopis z univerzity o přijetí. Práva byly vždy mým snem, nebo možná mých rodičů, nejspíš si chtějí dokázat, že nejsem až tak hloupá. Ráda bych je přesvědčila, že se svým životem dokážu udělat víc, než se očekává. A jsme opět u toho, plním požadavky ostatních, očekávání ostatních. Nebylo to ale vždycky tak. Zhruba deset let zpátky začla má první vzpoura proti rodičům. Pamatuji si jak byl tehdy můj otec naštvaný. Jejich malá blonďatá princezna 'Dajána' potají kouřila na zahradě. Dnes se tomu musím smát, ale výprask, který za to následoval nebyl ani trochu příjemný. Vždy jsem byla oproti spolužákům pozadu, vždy jsem vše zkoušela jako poslední.
Diana se posadila na zabalenou bílou, luxusní sedačku z kůže a zhluboka se nadechla, poté se rozhlídla po prázdném, velice prostorném bytě v centru Prahy. Sama by se na takový přepych nezmohla, pokud by ji rodiče nevystrnadili z jejich domu a neposlali ji do nového bejváku. Byt za titul, tak kdysi zněla dohoda a tak bylo učiněno. Nakonec se ukázalo, že Dianu studie bavily. Nechodila se bavit, narozeniny trávila s rodinou a nejbližšími přítelkyněmi. Čekaly na ní další roky plné studování, ležení v knihách a ani si je nepředstavovala jinak. Chtěla být ceněná právnička o kterou by se klienti prali a ona je musela odmítat. Jenže k tomu byla ještě dlouhá cesta. Rukou přejela po pohovce a pak si povzdechla, možná kdyby měla alespoň kočku nebo psa? Nebyla typ člověka, co by měl vlohy se o něco, nebo někoho starat. Na intru zabila i kaktus, jenže tento obrovský byt přímo volal po společnosti a pokud si tedy nehodlala hledat ihned muže na společné bydlení a několikrát se spálit, pes byl to pravé ořechové. Zvedla se a pomalu šla vybalovat a stěhovala nábytek na místo, kde chtěla aby bylo. Po dlouhém dni byla spokojená, avšak čekalo ji několikrát tolik práce. I přes to zavolala Sabině, její nejlepší kamarádce, s kterou se znala již od dvanácti let a věděly o sobě naprosto vše. Byla to nejspíš jediná osoba, které věřila. Jejich vztah byl zvláštní, byly schopné se pohádat kvůli maličkosti a nebavit se spolu několik měsíců. Pak vždy jedna z nich ustoupila a omluvila se, většinou to byla avšak Diana. Sabina bydlela kousek za Prahou a naštěstí se uměla dobře provdat. Manžel byl muž z bohaté rodiny vedoucí prosperující firmu a on ji měl sdědit a pokračovat ve vedení. Svou manželku nezahrnoval jen láskou, ale také penězi. Nejspíš proto si ho Sabina tak vychvalovala, nemohla si stěžovat nad nedostatkem jídla, či nedostatkem designerských kousků. Diana vždy sledovala módu, ale nikdy se nepokoušela nakupovat u Diora a nosit Louboutina. Na to byla specialistka Sába. Jelikož lednice zela prázdnotou, došla do blízkého obchodu nakoupit. Ulice Prahy ožívaly, horečka sobotní noci. Po několika dalších minutách se vracela s nákupními tašky a flaškou dražšího vína v podpaždí. Její kamarádka stála opřená o bílé BMW a dokuřovala cigaretu. Dia věděla, že bude mírně znechucená čekáním. Hodlala si ji však usmířit dobrotami.
„Sláva, že jdeš! Člověk by tu mohl vystát ďůlek, než ty přijdeš! Byla jsi nakoupit? Doufám, že jsi koupila něco dobrého, zkomírám hlady. Adam není celý víkend doma, tak jsem nevařila a do centra se mi na jídlo nechtělo. Nezajdeme si na večeři? A nebo jsi vařila? Panebože ty vypadáš, děje se něco?“ Luxusní botou zadupla nedopalek cigarety a ani ji nenapadlo pomoci s taškami. To byla celá ona. Až když stály společně u výtahu, vypadla z ní nabídka o pomoc. Dia zavrtěla hlavou.
„Jsem v pohodě, Adam není doma? Kam jel?“ První co ji napadlo, byla nějaká sličná dáma. Avšak, nechtěla kazit slibný večer.
„Co já vím, asi služební cesta, něco říkal, ale neposlouchala jsem ho. Páni, máš super bejvák, to ti platili staroušové? Ty máš stejně život!“
„Jojo, dárek za bakaláře. Kdysi mi to slíbili a já na to úplně zapomněla. Je to tu fajn, ale než si zvyknu, to bude trvat.“ Jen, co to dořekla – nesla tašku s nákupem do prostorné kuchyně a jídlo zandavala do ledničky či skříněk. Poté otevřela ananasový džus a nalila oběma do sklenek. Skleničku poté donesla černovlasé kamarádce, která se uvelebila na sedačce. Byla zvyklá, že první dvě hodiny povídá jen ona a Dia se nedostane k řeči. Měla vždy alespoň čas pozorovat svou hnědovlasou prsatou kamarádku. Bylo jí hned jasné, proč po ní už od mala muži letěli více. Byla atraktivnější, typický ideál krásy. Obličej sice už prošel plastikou nosu a nacházelo se na něm daleko více rušivých elimentů, jako byly falešné řasy, či příliš tmavý make up. Ale byla to Sába, ta kdyby neulovila chlapa, co se jí líbil, tak by bylo něco zle.
„Neuvěříš mi, koho jsem dnes ráno potkala!“ Padly zábrany a Diana se uvolnila, padla také flaška vína.
„Koho? Nějakej sexy kousek s kterým konečně založíš rodinu a postavíš na terase strom?“ Dia se začla smát a pak zavrtěla hlavou.
„Nevím jestli si na něj vzpomínáš, jeden z mých vztahů před tím, než jsem se dostala na vejšku. Byla jsem z něj docela dlouho vyřízená.“ Čekala na vykulení Sáby očí, či jen přikývnutí. Stoprocentně nevěděla a tak pokračovala. „Tehdy jsem do něj byla šíleně zamilovaná, jmenoval se Leo. Určitě víš koho myslím, černovlasej, hnědý oči. Hodně mi pomáhal, vydrželo to půl roku a pak mě poslal do háje, protože mě vlastně nemiloval. Víš kterýho myslím, že jo?!“ Sába slabě kývala hlavou. Nevěděla. „Posloucháš mě vůbec někdy?“ Pronesla zoufale Diana a pak se začala smát.
„No a co s ním je?“
„Potkala jsem ho dnes ráno, bydlí někde blízko týhle ulice, docela se divil, že bydlím v Praze. Je to docela nezvyk, přestěhovat se z Pardubic do takové metropole.“
„Takže jste se bavili?“
„Jo to jo, bavili, jenže on mě jako bonus pozval na večeři. Prý zítra, pokud mám čas a dal mi taky jeho telefoní číslo. Chápeš to, po třech letech, co se neozval mi prostě řekne, ať s ním jdu na večeři. Já ty chlapy nesnáším, nejhorší je, že ho asi furt miluju! Choval se ke mě tak hezky! Tedy až na tu část, kdy mi vlastně vysvětlil, že si půl roku užíval dost peprný sex a žádné city v tom nebyly. Achjo, co mám dělat?!“ Sába se snažila nesmát, Die taky cukaly koutky.
„Je to parchant aby jsi věděla! Je ještě hezčí než byl předtím, víc namakanější. Doslova Zeus mezi chlapy. Aspoň těmi mými.“ Poté se začly smát obě. Dia na něj neměla moc dobré vzpomínky, sice se choval krásně, ale co ani její nejlepší kamarádka nevěděla, byly jeho mouchy a to, výbušná povaha a psychické týrání. Tenkrát ji několikrát uhodil, ale zamilovanost ji nalhala, že to bude v pořádku. Poté přišlo na řadu oné psychické týrání. Vždy využil všech chyb, všech nejistot a použil to proti ní. Diana se tehdy psychicky složila a chtěla si vzít život. Jenže jak moc uměl ubližovat, tak moc dokázal léčit a tak ji zoufalý čin rozmluvil. Leo pro ní byl zvláštní úkaz kluka, byl to pro ní alfa samec, neskutečně jí přitahoval a ona na něj potajnu stejně myslela. Rozchod byl devastující, slzy, kila navíc. Jenže stále se nacházely i horší rozchody.
Sabina už usla a tak jsem ji přinesla peřinu a polštář a přikryla jí. Nebudu jí budit, aby se přesunula do postele, byla by zbytečně mrzutá a pak by se ještě roztahovala. Potajnu jsem si od ní vytáhla jednu cigaretu Marlboro a šla si zakouřit na terasu. Stála jsem tam opřená o skleněné dveře a dívala se na hvězdy, bylo příjemně. Čas akorát na přemýšlení. Nevím čím to bylo, ale nejspíš alkoholem v krvi. Cigaretu jsem položila na parapet u okna do obýváku a došla si pro telefon. Byly dvě ráno, jsem možná hloupá, neměla bych to dělat, nasrat. Do ruky jsem si zpět vzala cigaretu a z papírku schovaného pod obalem telefonu jsem namačkala telefoní číslo, telefon přiložila k uchu a popotáhla si z cigarety. Telefon dlouho vyzváněl a poté se z něj ozval ospalý hlas. Leo. Tak jak jsem si jeho hlas pamatovala, ten hlas plný sex appealu. Slabě jsem se usmála. Vzbudila jsem ho, měl by být naštvaný a křičet na mě, ale já.. já ho potřebovala vidět. Ze začátku mě vydíral, že mě udá na policii za rušení jeho spánku, vtipkoval. Využila jsem jeho dobré nálady a nenápadně se nabídla na krátkou návštěvu. Oba jsme věděli, o co půjde. Já to potřebovala. Bylo to již dlouhou dobu a vlastně, on byl poslední. Naivně jsem věřila, že by se povedlo vztah znovu rozvést, přeci jen jsme oba zestárli a nějaký cit by se v něm probudit mohl. Jenže, to jsem asi vážně naivní. Poté, co jsem položila telefon jsem se běžela převlíknout, vyčistila si zuby a zavolala si taxíka. Ukázalo se, že bydlel o pár ulic dál a jít pěšky v tuto noční hodinu by bylo naprosto nerozumné. A já jsem všechno jen ne nerozumná.
Zazvonila jsem na jeho zvonek a po odzvonění se dostala k němu nahoru. Nikdy se nezmění fakt, že by bydlel v bytě s výtahem. Vždy si vybral byt v posledním patře, snažila jsem se pro to mít pochopení, ale momentálně se mi zlehka motaly nohy. Čekal pouze v boxerkách mezi dveřma. Stála jsem před ním bezeslov. Vážně zkrásněl. Vzbudily se ve mne všechny city, co jsem pro něj schovávala a ani jsem nevěděla, jeslti jsem ráda že tu jsem a nebo si nadávala. Rozhodně jsem si připravila podpásovku. Pustil mě k němu a poté co jsem si svlékla koženou bundu a Sáby drahý boty, mě pohladil po zádech. Podbříškem mi přeběhlo stádo slonů a moje svatyně se ozvala. Potřebovala jsem, aby mi byl nejblíž. Aby mi dokázal, že je to on, co mi chybí.
„Proč jsi tady?“ Zeptal se po chvíli, co mě bříškami prstů hladil po klíční kosti. Ví jak na mě, po celou tu dobu si to pamatuje.
„Oba víme, proč jsem tady. Slíbil jsi mi večeři.“ Zasmál se, ten jeho zvonivý smích. Slabě jsem polkla.
„Tak večeři jo? No, můžu ti nabídnout krmení pro hady, možná tak.“ To jsem se zasmála zase já. Oba jsme se na sebe omámeně zírali, nevím kdo z nás první prolomil tu vzdálenost, ale neskončilo to jediným polibkem, jediným přírazem a jediným sténem. Utápěla jsem se celou noc a celé ráno v jeho dotycích a polibcích a doufala, že to nikdy neskončí. Leo byl on, Leo je pan Božský, Leo je ten, který tu bude vždy, i když si sám nebude jistý. Usla jsem v jeho náruči, hlavu položenou na jeho hrudi. Byli jsme si tak blízko a přitom tak daleko. Věděla jsem, že budu opět trpět. Věděla jsem, že si zahrávám s ohněm, který nejde uhasit. Ale já to chci risknout, chci se znovu spálit. Chci, aby věděl, že jsem tu pro něj kdykoliv. Otázkou je, zda to celou tu dobu neví?
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.