Kdo hodil kamenem online

6

Ale pořád, co vás na tom nejvíc zajímá je, jak to, že o tom zničehonic víte.
Všechna ta k smrti umučená zvířata. Ty utýrané přítelkyně. Vaše mladší sestra. Děsí vás to. Jak to, že jste to mohl dělat a zároveň o tom nevědět...?
Na to neznáte odpověď.
Ne.
A vyděšeně se ptáte v duchu sám sebe, co se stalo, že to teď vím...?
Ještě pořád stojíte v proudu kolemjdoucích, je poledne, dav se před vámi roztrhuje jako nekonečný zip, jste po obědě, s plným žaludkem, vypínáte se na špičkách v davu a hledáte a hledáte, něco se přece muselo stát!, ale nenajdete nic. Nic.
Ale všimnete si tohohle: v davu už si kolemjdoucí za chůze neprohlíží výklad Louise Vuittoniho, výklady Chanelu a Prady, výklady Diora a Hermèse, ne, ne, ani už závistivě nesledují zvolna se sunoucí luxusní auta, ani už neporovnávají svůj pracovní, manažerský dress code úbor s úbory kolemjdoucích, je rok 2014, doba relativně bezpečné, blahobytné a agresivně konzumní společnosti, tak ne, ne, ani to ne, ani na to už nehledí, ale než vás minou, upřeně a vyčítavě se vám zahledí do očí.
Vám okamžitě dojde, že to dělají proto, že to ví.
Že jste to udělal vy.
Vy.
Máte ostudu; stydíte se do morku kostí; zrudnete studem; a utečete do vašeho úřadu.