Tanathiel

Byla to další bezvětrná noc. Na obloze nebylo ani mráčku. Loď se jen tak houpala na vlnách. Tana bloumala sem a tam po palubě šalupy. Nemohla se soustředit. V patách měla svého strýce, který jí chtěl výhodně provdat. Výhodně pro něj. Vévoda Ziel McConauth byl sice bohatý, ale taky, k mé smůle, taky obletovaný ženami. Pokud by se za něj provdala, byla by jen hračkou v jeho posteli a už by se o něj přetahovala s nějakou jinou. Plula jsem přes půl oceánu, abych ho našla a přemluvila ho, aby si mě nebral.

Plán byl celkem jednoduchý, pokud nebude souhlasit, tak mu pohrozím svou nejlepší pistolí a poznačím si ho kordem. Na světě nebyla šermířka, ani šermíř, který by se jí vyrovnal. Její otec jí to naučil s bravurní přesností. Nebýt jeho skonu, tak stále žila v přepychovém paláci a ne na téhle zavšivené lodi. Jakmile vystoupím, tak ho musím najít. Říkala si, dokud opět nezačal vát vítr. V mém mužském přestrojení, ji nepoznal ani otcův přítel, kapitán Speedy.

Nebyl to ledajaký vítr. Byl to tajfun. Zastihl ji nepřipravenou. Jediným šlehnutím vln ji smetl do moře. Snažila se, aby se držela nad vodou. Slaná voda jí tekla do pusy i nosu. Loď se pomalu ale jistě hnala na skaliska, která byla ukryta pod vodní hladinou. Ozvalo se hlasité skřípění, jak se loď roztříštila. Nakonec se jí podařilo vylézt si na dveře od kajuty, které se spolu s prkny pohupovali na hladině. Tajfun zmizel stejně, jak se objevil.

Po dvou dnech byla již zcela vysílená. S sebou měla jen tepaný kord a otcovu pistoli. Slunce pražilo neúprosně celý den a tak se snažila, schovat. Dlouhý plášť si natáhla jako plachtu a doufala v zázrak. K večeru byla na konci svých sil. Omdlela a zůstala bezvládně ležet na prknech. A zázrak nikde…

Ziel McConauth plul na své lodi, která převážela drahé zboží z orientu.
„Člun na obzoru!“ ozvalo se z koše.
Všichni se podívali tím směrem. Uviděli prkna a plášť. Ziel nechal hned spustit člun a sám s několika muži se vydal k onomu plavidlu. Nejdříve nic neviděl, ale pak si všiml, že je tam muž.
„Rychleji!“ zavelel a přirazil k plavidlu. Uviděl mladého hocha, jak leží jako bez ducha. Rychle ho naložili do člunu. Na lodi mu vykázali jednu celou kajutu. Lodní lékař konstatoval, že se z toho dostane, ale také si chtěl promluvit se Zielem.
„Pane, bude v pořádku, ale je tu jedna věc…no, nevím, jak bych to řekl…“ začal se vytáčet.
„Tak rychle, doktore.“ naléhal
„Je to děvče! Ale pozor, z horečky blouznila. Říkal, že se nechce vdávat. Nevím, ale ještě pár dnů si poleží. Nikoho k ní nepouštějte, víte, co si myslí posádka o ženách na lodi, byť tak mladé.“
Ziel na něj chvíli zíral jako na zjevení. „Dobrá, doktore.“
Rychle vrazil do vedlejšího pokoje. Na kavalci tam ležela dívka, tak krásná, jako obrázek.
Stále něco mumlala o svatbě a pomstě. Nahnul se k ní, aby si ji prohlédl zblízka. Jeho sukničkářská povaha mu dávala najevo zajímavou skutečnost. Ta dívka byla zřejmě panna. Tak proč by ji nemohl získat. A zároveň mu jeho zdraví rozum říkal, že je moc mladá. Raději zahnal všechny své myšlenky a vyměnil jí obklad na čele. Náhle se ale posadila a chytila se ho za rukáv. Jako by se probudila ze strašného snu. Držela se tak, až jí zbělely klouby. Přerývavě dýchala a koukala dost nepřítomně. Ziel se jí snažil uklidnit. Neměl s tím ale žádné zkušenosti, navzdory tomu, že byl vyhlášeným znalcem jistých…ehm…praktik.
Rozbrečela se, ani nevěděla proč. Rychle se rovzpoměla. Koukla se po kajutě a lekla se neznámého. Pustila se jeho rukávu a rychle se přitiskla ke zdi.

„Nebojte se, slečno.“ snažil se být nad věcí.
„Kde…kde to jsem?“ koukala se vyděšeně, jako malý králíček.
„Na mé lodi. Přinesu Vám nějaké suché oblečení. Musím Vás ale upozornit, že nesmíte ven z kajuty. Je zde mnoho námořníků, pověrčivých, kteří by vás asi hodili přes palubu.“ řekl smutně.
Jen přikývla, ale stále se bála pohnout.
„Máte nějaké jméno, slečno?“ optal se zdvořile, když seč zvedal.
„Tanathiel.“ hlesla.
„Tanathiel?“ vyvalil na ní oči. „Tanathiel Crowdová?“ řekl s obavou v hlase.
„Ano, jak znáte moje jméno?“ zeptala se, i když se dost bála.
„Mám se s Vámi oženit.“ přiznal bez vytáček.
Tana jen vytřeštila oči a zhroutila se na zem.
Ziel hned zavolal doktora.

Ten diagnostikoval slabý astmatický záchvat. Společně ji uložili do postele. Ziel u ní seděl až do rána. Když se probrala, opatrně se jí zeptal, zda si pamatuje na včerejší rozhovor. Vzpomínala si jen matně. Byla vyčerpaná a značně bledá.
„Donesu Vám něco k jídlu.“ řekl a zmizel.

Seděla na posteli a čekala. Vzpoměla si, že onen muž si ji má vzít. Rozčilila se. Našla rychle svoje věci a oblékla se do pánského. Vlasy si mistrně schovala pod límec. Připla si i svoje zbraně a stoupla si za dveře.
Když Ziel vešel podivil se, že ji nikde nevidí. Popošel tedy ke stolu, položil tác s jídlem a začal hledat.

Tana zatím zavřela dveře a nabila pistoli.
"Zieli?"řekla hlasem, ve kterém nebylo ani náznaku po nejistotě.
Otočil se a zjistil, že hledí do hlavně pušky.
"Tano, co to děláte?" znejistěl, ale jen na okamžik.
Sebrala všechnu svou odvahu. "Navrhnu ti dohodu!"zakřenila se.
"Tak my už si tikáme? Dobrá, tak mi řekni co chceš." přistoupil na její hru, i když věděl že má navrch.
"Slíbíš, že si mě nevezmeš a já tě nezastřelím, zajímavá nabídka ne?" nasadila jemný výraz, který u ní nečekal.
"Dobrá, ale navrhuji souboj. Kordy v mé kajutě. Pokud vyhraju smým si vybrat. Pokud vyhraješ ty, tak si tě nevezmu, platí?" optal se jí.
"Dobrá, tak můžeme začít hned." ukázal na dveře do jeho kajuty.
Vešla jako první, musela uznat, že má styl. Kajuta byla vkusně zařízena. Na stěnách visely mapy i různé zbraně.
"Tak začneme?" zeptala se, když vytasila kord.
"Jistě, na tři zásahy, ano?" navrhl.
"Dobře" zaujala bojovou pozici.
Ziel jen tak v rychlosti přemýšlel, jak by ji měl porazit, zřejmě si moc věřila.
Připravila se k prvnímu výpadu a zaútočila. Ziel jen tak tak, že to vykryl. Vyrazil vpřed a podařilo se mu ji dostat do kouta místnosti. Tanin kord přitiskl ke stěně a nestydat ji políbil.
"Jedna nula, krásko!"
Tana stála jako opařená, ale schopná se pomstít. Ihned začala sérii nebezpečnýh výpadů. Jeden z nich měl úspěch a zasáhl cíl. Zielovy se na tváři objevila malá ranka, ze které ale teklo dost krve.
"Jedna jedna." zaradovala se a malinko polevila, takže hned měla co dělat aby všechno vykryla. Tentokrát ji zahnal ke stolu, na kerý ji skoru položil a opět jí vlípnil polibek. "Dva jedna!" řekl vítězoslavně a zaútočil znovu. Tana byla jeho způsobem boje značně rozladěná, a tak nedávala pozor a zakopla o židli a svalila se na zem. Kord jí vylétl z ruky a ona se nměla jak bránit.

Toho ale využil Ziel. Protože ji přitiskl kord na krk.
"Tři jedna, krásko." a sedl si na ní obkročmo.
Nemohla se ani hnout. K její nlibosti ji začal líbat.
Snažila se kopat, ale ani to ji nedovolil.
Začal působit, na jemu tak známá místa, která v ní způsobovala vášeň. Hladil ji nejdříve přes košili, ale pak se nějak dostala pod ní. Tana se pokoušela mu vytrhnout a taky se jí to podařilo. Vzala ze stolu láhev a praštila ho s ní přes hlavu. Padl na zem jako podťatý.

Tana ho přivázala k posteli a začala se přehrabovat, v jeho truhle. Hledala mapu, nebo kompas. Vše měl důkladně uklizeno pod podlahou, ale o tom nemohl nic vědět.
Probudil se s ohromnou bolestí hlvy. Když zjistil, že je svázaný, eubránil se zděšení.
"Chlapeček se nám probral...jak jsme se vyspali?"
"Ty ...jedna!" zkoušel to na ni po dobrém.
"Ale no tak, buď hodný a á tě rozvážu." a ukázala na jeho ruce.
"Co tím sleduješ?" zakřičel na ni.
"Ty jsi se mě pokusil svést, ikyž přiznávám, že si vyhrál, tvoje rozhodnutí je na tobě buď žádná svatba a nebo trest. Můj strýc tě chce jenom okrást, protože už zabavil můj majetek. Tvoje peníze a majetek by chtěl taky hned jak bys podepsal manželskou smlouvu.

Co na tohle asi řekne Ziel?...