Ach ti Angličané

„Lucko? Jsi tady?“ zavolal Daniel, když přišel domů. Nikdo se neozýval, přesto se podíval do všech místností, jestli Lucka náhodou nespí. Nespala, vůbec nebyla doma.
Určitě je zase v baru, pomyslel si naštvaně, nechápu, proč toho nemůže nechat.
Lucka přišla až za hodinu.
„Ahoj miláčku“ pozdravila trochu sklesle.
Dala mu pusu na tvář a utahaně si sedla vedle něj.
„Sem utahaná jako kotě“ řekla.
„Tak přestaň pracovat a nebudeš utahaná“ odsekl.
Povzdechla si a narovnala se. „Už zase? Copak to nemůžeš pochopit? Nemůžeš pochopit, že mě to baví? A co bych asi dělala tady, když si pryč?“
Naštvaně praštil knížkou, kterou držel v ruce.
„A když jsem doma, tak tady nejsi ty, protože si v baru. Jestli nemáš co dělat, můžeš si vzít z účtu kupu peněz a užívat si života.“
„Jako abych ze sebe dělala něco víc, protože žiju s milionářem nebo mám bejt nafoukaná fiflena, která leží celej den u bazénu a opaluje se?-Ani náhodou.“
„To sem neřek.-Nebo můžeš jezdit se mnou. A nemusíš bejt nutně na place, můžeš cestovat nebo co chceš.“
„Tenhle rozhovor nemá cenu“ řekla nakonec Lucka, „stejně ani jeden neustoupíme.“
„To je fakt.“
Rázným krokem šel do ložnice, popadl svoje peřiny, hodil je na pohovku a začal ji rozkládat. „Ty budeš spát tady?“
Neodpověděl.
Tak na tohle nejsem zvědavá, řekla si a šla pryč, obout se. Daniel šel za ní, byl na ni sice naštvaný, ale o to víc ji sledoval.
„Kam deš?“
„Nevim.“
„Nikam nechoď, kam by si šla, chceš snad strávit noc v londýnskejch ulicích? Neblázni, prosim tě.“
Začal jí sundávat kabát.
Měla chuť popadnout ten kabát a jít, ale Daniel měl pravdu, co chtěla dělat? Kam chtěla jít?
Vlastně vůbec nevěděla, chtěla jen pryč. Ale Daniela poslechla a šla si lehnout.
Ležela v posteli a myslí jí pomalu plynuly smutné myšlenky. Snažila se najít chybu, ale jediné nové na co přišla bylo, že je to v podstatě začarovaný kruh. A to ji deptalo ještě víc.
Když se totiž k Danovi nastěhovala, bylo vše v pořádku. První dva měsíce byly úžasné, ale pak se to zkazilo. Napadlo ji, co by se stalo, kdyby Danielovu nabídku nepřijala.-Bylo by to stejné, možná horší a také by to přišlo dřív, protože odmítnutím by ho hluboce a tvrdě ranila.
Nejhorší bylo, že se hádali už jen z principu. Původně se chtěla práce v baru vzdát, jen a jen kvůli Danymu, jenže on na ni pořád tlačil, vadilo mu, že se „dře“ kvůli penězům. Jenže tak to nebylo, Lucku ta práce bavila, ráda pozorovala lidi, ráda se s nimi bavila… Byla ochotná se toho vzdát, ale když začal Daniel naléhat, zařekla se, že to neudělá.
A z toho plynuly všechny jejich hádky. Poslední dobou se skoro jen hádali. Když přišla z baru, spor byl zaručený.
Nevěděla co dělat, Daniela milovala a každá hádka ji vyčerpávala. Kdy si vlastně naposledy jen tak sedli, povídali si, otevřeli si láhev vína a užívali si jeden druhého? Kdy se naposledy milovali? Jak to mohlo dojít tak daleko?

Upřeně se díval na dveře od ložnice, kterými za sebou Lucka práva třískla. Věčné hádky s ní ho už vyčerpávali. Dokonce už štval sám sebe tím jak na ni naléhá. Jenže teď už přece nemůže ustoupit, stejně jako neustoupí Lucka.
Dřív mu bar nevadil, ale když spolu začali bydlet, tak mu to trochu začalo vadit, ale ne nijak zvlášť. Jenže to zrovna neměl tolik práce. Ale teď začal nacvičovat v divadle a hned poté bude natáčet film. A tak chtěl být s Luckou každou volnou chvíli, jenže se stávalo, že přišel a Lucka nikde-a to nikde bylo v baru.
Štvalo ho to, ale teď by to ještě zvládl, ale co by dělali, až hru nacvičí a budou ji hrát a až do toho bude natáčet film? Vždyť by se vůbec neviděli, a proto chtěl, aby jezdila s ním. Jenže oba byli tvrdohlavý a nechtěli ustoupit.
Nejvíc si vyčítal, že na Lucku tak tlačil, kdyby to neudělal, nespíš by souhlasila a skončila by, teď nebo až by začal natáčet. Jenže Lucka patřila mezi lidi, kteří se nechtějí nechat do něčeho tlačit, a tak udělají pravý opak i za cenu, že jim to nevyhovuje. A Daniel byl to samé. A tak nechtěl ustoupit ani jeden ani druhý. Kam tohle musí dojít, aby se zase usmířili? A usmíří se ještě někdy?